Mladé Čechy komfort tzv. mamahotelu neláká. Naprostá většina se chce osamostatnit do 25 let. Současná situace na trhu s bydlením jim však jejich plány hatí. Na pořízení vlastní nemovitosti mnozí nedosáhnou a pro některé není řešením ani drahé nájemní bydlení. Osm z deseti oslovených si myslí, že by jim s touto situací měl pomoci stát.

Bydlet s rodiči ještě ve třiceti? Nepatřičné! Vnímají to tak tři čtvrtiny Čechů do 36 let oslovených v průzkumu agenturou NMS Market Research pro Raiffeisen stavební spořitelnu (RSTS).

Ten navíc ukázal, že naprostá většina mladých chce domácnost rodičů opustit nejpozději v 25 letech. Téměř polovina považuje za ideální věk, kdy by se měli odstěhovat, 21 až 25 let, 45 procent pak dokonce věk do 20 let.

A jaká je skutečnost? Podle průzkumu se dvě pětiny oslovených mladých Čechů odstěhovaly ještě před dovršením 20 let, více než čtvrtina ve věku 21 až 25 let. jeden ze čtyř oslovených ale s rodiči i nadále bydlí.

„Příčinou toho, proč mladí někdy zůstávají v dětském pokojíčku déle, než by chtěli, jsou určitě rostoucí náklady na pořízení bydlení. A to nejen vlastního, ale v poslední době i nájemního bydlení,” upozornila na současnou situaci na trhu s bydlením Lenka Molnárová, mluvčí RSTS.

Ceny bytů a domů v České republice (ČR), především pak ve větších městech, v posledních letech rostou o desítky procent. Například v Praze podle Jiřího Procházky ze společnosti Wüstenrot ceny vzrostly o 53 procent, v Brně pak dokonce o 63 procent. Rostou i ceny nájmů, podle dat Eurostatu dokonce nejrychleji z celé Evropské unie (EU).

A jsou to právě mladí lidé, kteří současnou nedobrou situaci odnášejí nejvíce. Ceny nemovitostí jsou nad jejich finanční možnosti a vzhledem k přísným podmínkám při poskytování hypoték nastoleným Českou národní bankou (ČNB) nemají mnozí šanci na úvěr na bydlení dosáhnout.

Od rodičů tak očekávají pomoc s řešením bydlení dvě pětiny mladých. Ovšem tím, kdo by jim měl především pomoci, je podle mínění osmi z deseti oslovených stát.

Už několik let si mladé páry mohou na bydlení půjčit od státu. V tzv. Programu pro mladé poskytne půjčku lidem do 36 let Státní fond rozvoje bydlení (SFRB). Podle vyjádření Marie Lukáčové z odboru komunikace SFRB, které poskytla Právu, je na tyto půjčky pro letošní rok vyčleněno celkem 830 milionů korun. V loňském roce to byla dokonce jedna miliarda korun.

Mladé páry do 36 let (pokud nejsou manželé, je podmínkou dítě do 15 let) si mohou na pořízení rodinného domu půjčit až dva miliony korun, na pořízení bytu pak 1,2 milionu. Za narozené či osvojené dítě dostanou „slevu“ ve výši 30 tisíc korun. Půjčka je poskytována do 80 procent hodnoty zástavy. Splatit úvěr musí do dvaceti let.

Výše úrokové sazby se odvíjí od výše základní sazby EU pro ČR a je fixní nejdéle po dobu pěti let. „Úroková sazba i RPSN jsou 2,25 procent ročně," upřesnila Lukáčová.

Nicméně podle finančních odborníků mladí lidé o tyto půjčky příliš nestojí. Podle úvěrových analytiků společnosti Broker Trust Romana Bečičky a Jiřího Kryla se není čemu divit. „Výše úroku příliš nezaostává za běžnými hypotékami. Přičteme–li ještě poměrně vysokou administrativní složitost, která je pro získání půjčky od státu potřebná, nepřekvapí nás, že o tyto úvěry mezi mladými až zase tak značný zájem není.”

Také hlavní ekonom společnosti Czech Fund Lukáš Kovanda Právu potvrdil, že loňský Program půjček na bydlení mladým skončil fiaskem. „Ze sumy čítající takřka miliardu korun, která byla na podporu bydlení mladých do 36 let z veřejných peněz vyčleněna, fond loni vyhověl žádostem v jen zhruba polovičním objemu, konkrétně za 494 milionů korun,” doplnil Kovanda.

Podle Kovandy lze nalézt několik důvodů tohoto nezdaru. Prvním z nich jsou poměrně svazující podmínky pro čerpání přidělených prostředků. A dále i skutečnost, že úrokové sazby hypoték v rozporu s předpokladem z počátku roku 2019 loni postupně klesaly.

„Bankám se navíc například v případě hypoték, resp. jejich podmínek dařilo účinně oslovovat obzvláště právě mladou klientelu. Některé banky například loni umožnily čerpat až takzvanou 90procentní hypotéku, a to zejména na takzvané 'prvobydlení', což jsou často startovací byty mladých, včetně mladých rodin s dětmi,” uvedl Kovanda.

Zásadním problémem je i maximální výše poskytované půjčky od státu (1,2 milionu korun pro pořízení bytu, dva miliony korun pro pořízení domu), která na současnou výši cen některých nemovitostí rozhodně nestačí.

„Z finančních limitů státem zvýhodněných půjček tedy zřetelně vyplývá, že tyto úvěry ztrácejí význam pro všechny zájemce o vlastní bydlení ve větších městech, kde jsou ceny nemovitostí významně nad maximální možnou půjčkou státního fondu. Půjčka tak může dávat smysl jen zájemcům v menších městech a na vesnicích,” uvedl Kovanda.

Ekonom však z makroekonomického hlediska nepovažuje fiasko programu za zlou zprávu. „Nejde totiž o koncepční řešení situace na trhu s bydlením pro mladé. Tím je naopak vzít celou věc z opačného konce, prosadit legislativu usnadňující výstavbu, a tak zajistit, že nabídka bydlení bude moci pružněji reagovat na růst poptávky, což vyvolá kýžený přirozený tlak na pokles cen bydlení a učiní jej pro mladé dostupnějším,” dodal Kovanda.

V současné době se projednává novela zákona o ČNB. Její součástí je i opatření týkající se mírnějších podmínek pro poskytnutí hypoték mladým lidem do 36 let, mohli by tak k hypotékám získat snadnější přístup.

Mladí žadatelé by tak v případě schválení novely mohli v bance na pořízení bydlení čerpat hypotéku až o deset procentních bodů nad limit, který ČNB stanoví ostatním. Na splátku hypotéky a dalších dluhů by pak mohli vydávat z čistého příjmu až o pět procentních bodů více než starší lidé.

ČNB nyní ve svých doporučeních bankám ukládá, aby většině lidí poskytovaly hypotéky maximálně na 80 procent hodnoty nemovitosti a na 90 procent jen omezenému počtu žadatelů. Splátka hypotéky a dalších dluhů od 1. října 2018 nesmí přesáhnout 45 procent čistého měsíčního příjmu žadatele a celkové zadlužení devítinásobek jeho čistého ročního příjmu.