Germáni se již ve starší době tlačili na východ po celá staletí. V tažení na východ je následovali v Němci. Přiložená mapa Drang nach Osten to plně dosvědčuje.

V první světové válce Němci dlouhodobě okupovali části ruského impéria. Válku však prohráli. Německo se propadlo do velké, nejen hospodářské krize. Jeho moc byla zeslabená. O její obnovení začal usilovat A. Hitler, vůdce nacistické strany. V programovém díle „Mein Kampf“ jasně prohlásil, že jeho politikou je získání nového životního prostoru pro německý „panský“ národ. Podle něj „zaslíbená země“ ležela na Východě. Jen si ji vzít. K tomu Hitler potřeboval mohutnou armádu. Od svého nástupu k moci v Německu ji začal budovat. Současně se vzrůstající intenzitou nacisté hlásali, že na Východě nežijí lidé, ale podlidi, kteří neumí ani sobě vládnout. Potřebují Němce, aby je organizovali.

Ještě před útokem na Sovětský svaz vyhlásili nacisté své cíle, které chtějí na Východě dosáhnout. V první řadě se jednalo o porážku sovětské armády a její zničení, o destrukci sovětské státnosti a vybudování německé říše, jejíž hranice by probíhaly až někde na Urale.

Co si však počít se slovanským obyvatelstvem, s jeho vůdcovskou vrstvou? Tuto otázku částečně již mělo řešit válečné období. Himmler 25. května 1940 předložil „koncepci“, nazvanou „Některé úvahy o tom, jak naložit s místním obyvatelstvem východních oblastí“. Stálo tu: „Jsme maximálně měrou zainteresováni na tom, aby se národy východních oblastí v žádném případě nesjednocovaly, nýbrž naopak štěpily na co možná malé větve a skupiny.“ Konkrétní plán, jejž z toho Himmler vyvodil už 15. července, „během následujících 25 – 30 let předpokládal likvidaci a deportaci 80-85 % obyvatel Polska, 85 % obyvatel Litvy, 65 % populace západní Ukrajiny, 75 % obyvatel Běloruska a po 50 % populace Lotyšska, Estonska a Čech.“

„Na území, podléhajícím německé kolonizaci, žilo 45 miliónů lidí. Minimálně 31 miliónů těch, kdo budou prohlášeni za ´nežádoucí z rasových důvodů´, mělo být deportováno na Sibiř.“ A „na ´osvobozená území´“ – „ihned po porážce SSSR“ – „přesídleno až 840 tisíc Němců“ „Další dvě vlny přesídlenců“ – „v úhrnném počtu 1,1 a 2,6 miliónu“ – „měly následovat během dalších dvou až tří desetiletí“ (Generalplan Ost, A Pronin )

Hitler své východní plány přiblížil generalitě již na poradách 9. ledna, 17. a 30. března 1941, tedy ještě před napadením Sovětského svazu. „Válka proti SSSR“ – prohlásil tu – „bude přesným opakem normální války na západě a severu Evropy“. Cílem je „totální destrukce Ruska“, jeho „likvidace jako státu“. Válka „jako boj dvou ideologií“. „Nasazení krajního násilí.“ „Sprovodit ze světa musí nejen Rudou armádu,“ ale i „celý mechanismus řízení“ země. „Vyhubit komisaře a komunistickou inteligenci.“ „Vyplenit světonázorové kořeny ruského lidu.“ (Generalplan Ost, A. Pronin)

Trestní odpovědnost za vše, co jí jinak podléhá, rušila na okupovaných územích SSSR už direktiva z 28. dubna 1941. Wehrmachtu i všem represívním složkám naopak přímo ukládala „popravit každého, kdo projeví sebemenší odpor či soucit s partyzány“. „Bez soudu a rovnou na místě.“

Pro ty, co přežijí, počítala s „deportací na Sibiř“. Anebo s jejich „otrockou subordinací árijskému panstvu“. S oporou v rasistické „koncepci“, jež mezi „podlidi“, „překážející existenci a rozmnožování vyšší rasy“, řadila Rusy i všechny ostatní Slovany. „Teorie životního prostoru“ („Lebensraum“), který má válka znásobit, byla „státní rezónou“ nacismu už roky před ní.

Šéfovi gdaňského senátu Rauschningovi ji Hitler přiblížil po lopatě: „Jedním ze základních úkolů německé státní správy je zabránit rozvoji slovanských ras navždy a všemi prostředky. Přirozené instinkty všech živých stvoření nám napovídají, že nad našimi nepřáteli je nezbytné nejen vítězit, nýbrž také je zničit.“ Himmlerovi, jejž jmenoval i „říšským komisařem pro upevnění německé rasy“, uložil zajistit „návrat říšských Němců a ´Volksdeutsche´“ a „vytvářet nová osídlení úměrně rozšiřování německého životního prostoru na Východě“.

„Na poradě svého hlavního stanu 16. července 1941 za Göringovy, Rosenbergovy, Lammersovy, Bormannovy a Keitelovy účasti definoval nosné úkoly nacionálně-socialistické politiky takto: ´Základní princip spočívá v tom, jak tento koláč rozdělit co možná adekvátně, tak abychom ho mohli: za prvé ovládat; za druhé řídit a za třetí exploatovat.´ Na téže poradě Hitler oznámil, že po porážce SSSR musí být území ´Třetí říše´ rozšířeno východně přinejmenším po Ural. ´Součástí říše,´ prohlásil tu, ´se musí stát celé Pobaltí, Ukrajina, Bělorusko a Krym i s přilehlými regiony, volžské oblasti i region s centrem v Baku´.“

Zato část „severozápadních oblastí Ruska“ („až po Archangelsk“) slíbil už v roce 1940 Finsku. Na tučnou kořist vábil i své ostatní válečné satelity. Rumunsku, dokud mu vládl Antonescu a hnal svá vojska po boku wehrmachtu, měla připadnout Besarábie, severní Bukovina i nemalý kus Ukrajiny. Horthyho Maďarsku – někdejší východní Halič (včetně ropných nalezišť) a Transylvánie. S Mussoliniho Itálií a militaristickým Japonskem si chtěl porcovat svět hlavně v jiných končinách. (Generalplan Ost, A. Pronin)

„V září 1941 nařídil Hitler na sovětských územích, z nichž budou ´říšské provincie´, provádět ´plánovitou rasovou politiku´.“ „Rozmístit tu a vybavit půdou nejen Němce, ale i ´jazykově a pokrevně spřízněné Nory, Švédy, Dány a Holanďany. Při kolonizaci ruského prostoru musíme říšským rolníkům zajistit výstavní sídla. Německé úřady rozmístit do velkolepých budov – gubernátorských paláců. Vše, co Němci potřebují k životu, pěstovat hned kolem měst. V německých vesnicích, vyrostlých do 30 – 40 kilometrů kolem nich a ohromujících svou krásou…Vznikne jiný svět, v němž bude Rusům žít povoleno. Ovšem za jedné podmínky: pány budeme my. Dojde-li ke vzpouře, vyřídí jejich města pár bomb a basta. Jednou za rok provedeme metropolí říše skupinu Kyrgyzů, aby je naplnila vědomím moci a velikosti své architektury. Východní prostor se pro nás stane tím, čím byla Indie pro Anglii.“

Němci druhou světovou válku prohráli. Zvítězili spojenci. Genocidní plány Němců vzaly za své. Po určitou dobu se zdálo, že šílenosti nacistů, jejich vražedná rusofobie jsou nenávratnou minulostí. Když jsme se probudili do současnosti, začali jsme vidět, že jsme se hluboce mýlili.

V jakém světě žijeme? Je opět plný nenávisti k Rusům a k jejich světu. Postihuje však nejen je, ale i další slovanské národa, zejména Srby, ale také nás, Čechy, a Slováky. Jsme, jak naši národohospodáři tvrdí, ekonomickou kolonii Německa a Evropské unie. Jak žijí Ukrajinci? Jejich počet se snížil, jak tvrdí odborné odhady, o několik milionů. Téměř nic jim v zemi nepatří. Bulharů je téměř o tři miliony méně. I Srbů značně ubylo. Rusko prošlo také svým „očistcem“. V období divoké privatizace škody v Rusku se přiblížily těm válečným. Obyčejní Rusové byli zle postiženi. Společným jmenovatelem ceny za „svobodu a demokracii“ ve všech uvedených slovanských zemích jsou obrovské materiální škody i značné lidské ztráty. Všichni můžeme v zásadě shodně konstatovat, že nám v zemí již dohromady nic nepatří.

Ale to je zřejmě jen mezikrok k dalším událostem. Válečná psychóza se šíří. Média již dlouhodobě, zcela ve shodě s velkou většinou i slovanských politiků, ukazují na Rusy jako viníky všeho zlého na světě. Západ, za účasti slovanských vojáků z různých států NATO, pořádá na západních ruských hranicích nejen přehlídky svých vojsk, ale i rozsáhlé vojenské manévry. Rusové „zákeřně“ přibližují své hranice k natovským základnám např. v pobaltských státech.

Dále můžeme zřejmě očekávat rozmísťování raket s jadernými hlavicemi jak americko-natovskými, tak ruskými. A opět se po těchto krocích dostáváme blíže k možnému válečnému konfliktu. Jak jsme přesvědčeni, nebyl by zhoubný jen pro Rusy, ale pro celou Evropu a je možné i pro celý svět, pokud by válka se změnila v jadernou. Na naší krásné planetě Zemi by mohl zaniknout veškerý život. To skutečně chceme? Pokud nikoliv, pak hlasitě musíme požadovat zastavení „válečného“ šílenství a obnovení mírového soužití všech lidí bez rozdílu.

Současná nenávist však sahá již daleko. Jsme svědky toho, že stíhá nejen živé, ale i mrtvé, přestože jde o naše osvoboditele. Pomník maršála Koněva v Praze 6 je pro některé „české politiky“ jako sůl v očích. Kolik námahy vynakládá například pan starosty z Prahy 6, aby se pomníku zbavil. Ale proč, říkáme si? Vždyť vlastně socha maršála Koněva představuje desítky tisíc sovětských vojáků, kteří padli v bojích na území republiky za naše osvobození. Bez vítězství spojenců v druhé světové válce, by Němci již dávno naplnili své plány a český národ by zlikvidovali tak, aby ani jeden Čech nezůstal v našem historickém česko-moravském sídlením prostoru. Ti Češi, kteří by nebyli vyhnáni ze života, měli být germanizování na území „staré“ Říše. Města, vesnice, kde žijeme, měly být plně osídleny Němci. Ani dnešní germanofilové by dnes nežili, poněvadž by nežili již ani jejich předkové.

V současnosti vzniká těžký problém. Nastává situace, kterou má řešit plán Barbarossa II? Jak někdo však může připravovat válečné operace genocidní povahy? Jakákoliv genocida kohokoliv je nejtěžším mezinárodním zločinem, který vůbec existuje. Ti, kdo takovéto plány připravují, patří před mezinárodní soudní tribunál. Alternativa mírovému řešení všech problémů současnosti neexistuje. Všichni lidé mají právo na život a na jeho důstojné prožití. Mír a sociální spravedlnost jsou nejzákladnějšími předpoklady všech lidských práv, jimž se mohou těšit jen živí. Proto jsme pro mír a sociální spravedlnost!

Dr. O. Tuleškov