Otevřený dopis ministru zahraničních věcí ČR ze dne 1352021

Vážený pan

Jakub Kulhánek, ministr zahraničních věcí

Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Loretánské náměstí 101/5

118 00 Praha

Praha 13.5.2021

Věc: Reparace a narovnání vztahů s Německem

Vážený pane ministře,

na naše podání ze dne 27.3.2021, které jsme adresovali panu ministru Tomáši Petříčkovi, jsme v těchto dnech dostali odpověď, dopis č.j.: 109689-4/2020-0K, ze dne 26. dubna 2021, podepsaný paní Mgr. Zuzanou Štíchovou, ředitelkou Odboru komunikace MZV ČR. Chápeme, že na ministerstvu máte v současnosti k řešení řadu naléhavých a důležitých problémů. Přesto si však dovolujeme Vás oslovit. V odpovědi paní Mgr. Zuzany Štíchové je několik závažných tvrzení, která, jak jsme přesvědčeni, jsou v rozporu s realitou i historickou pravdou. Naše argumentace zůstává zcela či z velké části bez odpovědi. Klademe si otázku, jak je vůbec možné, že takový dopis, trpící nedostatkem obhajoby českých státních a národních zájmů, byl zformulován a odeslán z MZV ČR.

Paní ředitelka Mgr. Z. Štíchová se ani nepokusila reagovat na naše podněty a dotazy. Její dopis v celku v tom lepším případě považujeme za politicky korektní monolog, který na skutečnou odpověď předem rezignoval. V tom opačném vidění by mohl být její dopis hodnocen jako „nadějná“ apologetika některých německých, zvláště pak sudetoněmeckých interesů, zejména kroků zasloužilého pana B. Posselta, jenž se v čele svých věrných údajně vzdal „sudetoněmeckého“ práva na odškodnění a na původní vlast, původně zakotvených ve stanovách „Sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL)“. Paní ředitelka Mgr. Z. Štíchová však nám zapomněla říci, kde se tato uvedená tzv. sudetoněmecká práva vzala. Neuvedla, bohužel, žádnou mezinárodněprávní normu, která by tato práva zakotvovala. Pouze odvolávka na původní znění stanov SL není právním argumentem, ale pouhou právní rezignací. Není tajemstvím, že SL uvažuje s plnou vážností o tom, že by jeden z příštích sjezdů konal na území ČR. Vstřícně k tomu učinil významný krok jeden z tzv. vlasteneckých dokumentů. K tomu však dále potřebuje SL a jeho představitel, B. Posselt, silné vylepšování pověsti v českých kruzích.

A další důvod. Paní ředitelka Mgr. Z. Štíchová kromě jiného napsala: „Při případném vznesení nároků by však bylo možno očekávat, že německá strana by otevřela otázku konfiskovaného německého majetku včetně majetku sudetoněmeckého.“ Paní ředitelka má na mysli případ, kdy ČR by vůči Německu vznesla reparační požadavky. Pokud však nahlédneme do Pařížské reparační dohody, pak tato výslovně uvádí povinnost signatárních států, k nimž vedle USA, Anglie a Francie patřila i Československá republika, konfiskovat německý majetek tak, aby se nemohl vrátit zpět do německých rukou. A z dalšího ustanovení této smlouvy vyplývá, že Československo hodnotu konfiskovaného majetků Němců nebyla povinno odečíst ze svého reparačního účtu. A kdyby ani toto ustanovení nebylo jasné, pak doporučujeme publikaci „Dohodu o německých reparacích“, jíž vydalo ministerstvo zahraničních věcí v Praze, I. vydání v srpnu 1946, Orbis Praha. Tuto publikaci přeložil a poznámkami opatřil Dr. Miroslav Rašín. Myslíme si, že i tuto publikaci by měli pracovníci MZV ČR nejen znát, ale i využívat.

A ještě do třetice. Paní ředitelka Štíchová ve svém dopisu z 1. února 2021 nám napsala: „V této souvislosti je dále relevantní politický závazek z Česko-německé deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji z 21. ledna 1997.

V části IV. Této deklarace oba státy prohlásily, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti.

V tomto duchu obě strany od té doby důsledně postupují.“

Odpověděli jsme, že s tímto tvrzením nemůžeme souhlasit, poněvadž je zde celá řada zásadních i jednotlivých konkrétních důvodů, z části jsme je vypočítali a dále rozvedli, které jsou s jejím tvrzením v rozporu. K tomu nám nic paní ředitelka nesdělila, ač jde o záležitost jasně zcela prvořadou.

Odpověď paní ředitelky Mgr. Z. Štíchové na náš dopis považujeme pouze za fragmentární, a proto za zcela nedostatečnou.

To jsou v krátkosti některé významné důvody, z celé řady dalších, proč již nyní se na Vás, vážený pane ministře, obracíme. Proto také náš dopis z 27.3.2021 v plném znění přikládáme a prosíme Vás, abyste jej předal k vyjádření plně kvalifikovaným pracovníkům MZV ČR. Otázky, které jsme jím nastolili, mají mimořádný význam, poněvadž často jsou mnohými kladeny. Nenásledují však kvalifikované odpovědí. Argumenty jsou zpravidla nahrazovány tvrzeními, předkládanými k věření. Nyní uvedené nedostatky mohou být Vašim přičiněním odstraněny. Děkujeme Vám za vše, co v této tak citlivé záležitosti uděláte.

Se srdečným pozdravem

JUDr. Ogňan Tuleškov,v.r.

JUDr. Karel Hais, v.r.

PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D.

vlastnoruční podpis

Příloha č. 1

Pan

Mgr. Tomáš Petříček, Ph.D.

Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Loretánské náměstí 101/5

118 00 Praha

Praha 27.3.2021

Věc: Reparace a narovnání vztahů s Německem

Pane ministře,

k dopisu ze dne 1.února 2021, čj.: 101648-3/2021-OK, nám zaslaného Mgr. Zuzanou Štíchovou, ředitelkou odboru komunikace a mluvčí MZV, si dovolujeme učinit několik poznámek.

Především vítáme, že jste nám potvrdili fakt, že „Česká republika se jako nástupnický stát Československa nikdy nevzdala nároku na válečné reparace, které byly vymezeny v Pařížské dohodě o reparacích od Německa, dojednané dne 21. prosince 1945, jejíž smluvní stranou bylo i tehdejší Československo.“

Tímto konečně je zcela jasné, že dřívější prohlášení různých ústavních a politických činitelů ČR o tom, že již uplynula příliš dlouhá doba na to, abychom naše reparační nároky vůči Německu mohli v současnosti uplatňovat, neodpovídala skutečnosti. Mohli bychom uvést i některá další tvrzení, která zpochybňovala naše možnosti otevřít otázku našich reparačních nároků. Vzhledem k uvedenému pokládáme za zbytečné se jimi dále zabývat.

II.

Dále uvádíte: „V této souvislosti je dále relevantní politický závazek z Česko-německé deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji z 21. ledna 1997.

V části IV. Této deklarace oba státy prohlásily, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti.

V tomto duchu obě strany od té doby důsledně postupují.“

S tímto Vašim tvrzením nemůžeme souhlasit. Je zde celá řada zásadních i jednotlivých konkrétních důvodů.

1. Nejdříve k těm zásadním. Mluvíte o relevantním politickém závazku z Česko-německé deklarace (ČND), v níž oba státy, ČR a SRN, prohlásily, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti.

Zdůrazňujeme znovu: Zcela jednoznačně hovoříte o politickém závazku, vyplývajícím pro nás z ČND. Z Pařížské dohody o reparacích od Německa (PDR), o níž se výše zmiňujete, však pro nás vyplývaly a vyplývají zcela jednoznačně práva i povinnosti. Pokud jde o vztahy právní a vztahy politické, pak platí, že ty nejdůležitější politické vztahy i instituce upravuje právo, především právo ústavní Právní vztahy stojí v soustavě vztahů vnitrostátních i mezinárodních nad politickými vztahy.

PDR je multilaterální mezinárodní smlouvou, jíž podepsalo 18 států v čele s USA, Anglií, Francií. K jejím signatářům patří i Československo. Za Německo jednaly vítězné mocnosti. Zastáváme stanovisko, že jakékoliv ujednání ČND, které je v rozporu s uvedenou mezinárodní smlouvou, je neplatné od samého počátku. ČND neměla takovou právní sílu, aby mohla měnit ustanovení PDR. SRN a ČR, i kdyby chtěly, nemohly nijak měnit ustanovení PDR.

Pokud by někdo chtěl zastávat opačné stanovisko, pak musíme upozornit na důsledky, které by nastaly. Dřívější agresor, který zesílil po druhé světové válce, např. SRN, by pak svou silou mohl postupně rozmetat všechny mezinárodní smlouvy, jež by mu překážely, a vnutit svému slabšímu smluvnímu partnerovi svou vůli. Pak by mezinárodně-právní vztahy připomínaly džungli, v níž platí jen právo momentálně silnějšího. A aby tento stav tak viditelně nebil do očí, pak slabší smluvní partner dobrovolně a s nadšením se politicky zaváže, že se vzdá bilionů korun ve prospěch svého dlužníka. Právo neprávo, důležitý je tzv. politický závazek.

Jakýkoliv dřívější agresor s nadšením prohlásí v jakékoliv deklaraci, uzavřené s jeho dřívější obětí, že obě strany nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti. A tak získá biliony korun, či stamiliony euro.

V takových případech je viditelně porušena rovnost smluvních subjektů. Jakákoliv takováto mezinárodní dohoda, smlouva, deklarace je z hlediska její platnosti problematická.

2. A je zde ještě zcela zásadní problém. Píšete : “V části IV. této deklarace oba státy prohlásily, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti. V tomto duchu obě strany od té doby důsledně postupují.“

Abychom dokázali, že v tomto duchu a zřejmě ještě dále postupuje ČR, nikoliv však SRN, musíme se věnovat jednotlivým krokům německé strany.

III.

Proto budeme sledovat prohlášení či kroky německé strany, které porušují závazek, vyplývající z ČND, že německá strana nebude zatěžovat vztahy s ČR politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti. Uvedeme jen některé, a to je jen ve stručnosti.

a) Na sjezdu SL v r. 2012 B. Posselt mimo jiné řekl: „Já jsem velice vděčen, strašně šťasten, že spolková kancléřka před několika týdny při pouze čtyřhodinové návštěvě Prahy, kde se muselo především jednat o otázkách euro a měny, přesto vyslovila naše přání o přímých rozhovorech. Pofalla, ministr kancléřského úřadu, to v jednom dopisu, za který při této příležitosti děkuji, výrazně uvedl. Spolková kancléřka nám sdělila, že vidí nadějně, že v příštích letech budou uskutečněny kroky směrem k dialogu. Za to děkuji spolkové kancléřce, že v tomto poskytla podporu bavorskému patronovi.“ (Z projevu B. Posselta na 63. sjezdu SL v r. 2012)

Z uvedeného vyplývá, že intervence ve prospěch přímého jednání naší vlády se SL se opakovaně dopustil H. Seehofer, tehdy premiér Bavorska. Neuspěl. Teprve intervence kancléřky Merkelové byla úspěšná. O co šlo z hlediska mezinárodního práva? O hrubé a nepřípustné vměšování do našich vnitřních záležitostí, které vedlo k jednání naší vlády, vedené tehdy premiérem Nečasem, se SL.

b) „70 let od války také znamená 70 let od počátku vyhnání. Vás, sudetské Němce, to zasáhlo s plnou silou. V květnu 1945 začala v Čechách jedna z největších a nejbrutálnějších etnických čistek 20. století. Sudetští Němci byli zbaveni práv, cti, stali se psanci. Vyhnáni z jejich vlasti, země předků, která byla kolonizována Němci již 800 let. Zasáhlo to ženy, děti, starší osoby. Násilnosti v Ústí a Brně se staly symboly nelidskosti, utrpení, mučení a smrti. Dovolte mi, abych se vyjádřil velmi jasně: vyhnání sudetských Němců bylo a zůstává pro historii zločinem proti lidskosti, velkou a obrovskou nespravedlností. Krátce po válce přijely první vlaky ze sudet do Bavorska. Náhodní ztroskotanci, bez bytu, bez práce, domov jim byl ukraden…“ (Z projevu Horsta Seehofera, bavorského premiéra, na 66. sjezdu SL 24. května 2015)

c) Pan H. Seehofer provází naši politiku již od doby, kdy nastoupil do funkce předsedy bavorské vlády a tím i patrona SL. V současnosti zastává funkci spolkového ministra vnitra. A právě v této funkci se nechal slyšet: …„aplikací Acquis communautaire by došlo v České republice, ke zrušení Benešových dekretů, v Polsku Bierutových dekretů! Tuto myšlenku vyjádřil už 25.8.2018 německý ministr vnitra Horst Seehofer v Berlíně na konferenci „Svazu vyhnanců“, kdy označil ve své řeči Benešovy dekrety za : „protiprávní, které nepatří do společného evropského právního bohatství“ a „jako takové budou zrušeny“! Termíny „evropské právní bohatství“ a „Acquis communautaire“ jsou totožné! „Recht und Freiheit, Dekrete des Unrechts, die verschwinden müssen – und ich stimme Dir voll zu, insbesondere die Beneš-Dekrete“ Toto jsou slova německého spolkového ministra vnitra a zde je jejich celý záznam na oficiálních www stránkách německého ministerstva vnitra!

d) „Jsem pevně přesvědčen, je to můj osobní názor, že do Evropy práva, bezpečnosti, míru a svobody nepatří takové dekrety,“ prohlásil dnes (Sjezd SL v Augsburgu) za silného potlesku stovek přítomných státní tajemník německého ministerstva vnitra, Stephan Mayer (CSU). Vyjádřil také přesvědčení, že dekrety, na jejichž základě byli sudetští Němci v Československu po druhé světové válce zbaveni občanství i majetku, odporují mezinárodnímu právu.“ (http://www.obcansky-tydenik.cz/zrada-naroda-nachystana-benesovy-dekrety-budou-v-roce-zruseny/“

e) V roce 2006 v Norimberku se konal sjezd „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ pod heslem - „Vyhnání je genocida – právu na vlast patří budoucnost!“ To byl již B. Posselt v čele SL.

- Z protičeských útoků můžeme vinit nejen „sudetoněmecký landsmanšaft“ německý, ale také i rakouský. Mottem na Dni vlasti, který se konal 13. září v r. 2015 v Klosterneuburg, Babenbergerhalle, Rakousko, byla slova: „Před 100 lety genocida Arménů – před 70 lety sudetských Němců“.

- Generace dědiců sudetských Němců má více než jednu vlast/domov a pracuje s velkým potěšením na tom, aby byly respektovány všechny její domovy, historické a vytvořené. Sudetenpost, 9.6. 2016, str. 5

- „Vyhnání nebylo vedlejší škodou Druhé světové války, bylo chladně plánovaným válečným zločinem.“ (Z projevu B. Posselta na sjezdu SL, Augsburk, květen 2015)

- „Nebyla to žádná spontánní pomsta, byla to chladnokrevně plánovaná etnická čistka,“ řekl Bernd Posselt o poválečném vyhnání sudetských Němců z Československa. Drsné pojmenování odůvodnil ročním i delším časovým odstupem od konce války, s nímž Československo Němce vyhánělo. Podle Posselta to jasně svědčí o tom, že nešlo o akt pomsty pod vlivem rozjitřených emocí, ale právě o zmíněnou „čistku“. (https://www.forum24.cz/bernd-posselt-odsun-byla-chladnokrevne-planovana-etnicka-cistka/

f) „A Evropa potřebuje silný střed. Tímto silným středem jsme my v jižním Německu a na území bývalé dunajské monarchie, která byla malou Evropou, rozvrácenou před 100 lety pařížskými smlouvami. Toto společenství oživit moderní a demokratickou formou doby a učinit ji srdcem silné Evropy, je úkolem pro bavorskou a českou politiku i v neposlední řadě i pro sudetoněmeckou národnostní skupinu jako přirozený spojovací článek. ( Z projevu B. Posselta, na 70. sjezdu v Řeznu, 8. červen 2019)

g) „Včera jsem řekl spolkovému ministru vnitra, že doufáme v brzkou aktivní angažovanost spolkové vlády v těchto otázkách tak, jak již činí Bavorsko. Říkám jasně: musíme se snažit, aby občané ČR – takových bude stále přibývat -, kteří se angažují pro takovou společnou kulturu, dostali nutnou podporu. D. Herman spolu s našim bývalým ministrem kultury, L. Spaniem, dovedli nás na cestu vedoucí k bavorsko-české kulturní dohodě, v jejímž centru stálo mnoho sudetoněmeckých záležitostí. To nesmí nyní zahynout! Tyto úmluvy musí pokračovat! K tomu patří i to, že četní partneři, které jsme našli a nacházíme v českých kulturních institucích, se nesmí stát obětí proměn, kdy by mohli být posláni jeden nebo druhý z netransparentních důvodů do pustiny. Ti, kteří s námi pracují na společné kultuře v tomto velkém politickém dílu, zasluhují podporu politiky.… Jsme rozhodnuti aktivně spolutvořit naši bavorskou a českou vlast.“ ( Z projevu B. Posselta, na 70.sjezdu SL v Řeznu, 9. červen 2019)

h) Co na to vše a další řekl pan Podivínský, velvyslanec ČR v Berlíně, na 70 sjezdu SL v Řeznu? Prohlásil: „…„Vážený pane premiére Södere, vážený pane Posselte, vážené dámy a pánové, krajané, milí sousedé a přátelé.

… Díky Bohu uměli tito moudří, světa zkušení, otevření a kooperativní lidé přesvědčit o této své správné cestě i ostatní a také je vzít s sebou na tuto cestu. Za všechny takové si zde dovolím jmenovitě uvést bývalého bavorského premiéra Horsta Seehofera a bývalého českého premiéra Petra Nečase, kteří učinili s odvahou a odpovědností ty veřejně nejviditelnější kroky, stejně tak jako dnešní premiéry Marcuse Södera a Andreje Babiše, kteří jsou připraveni tento trend vzájemného porozumění a sbližování dále rozvíjet…Podle mého pevného přesvědčení je zde udělaný společný výkon jednoznačným příkladem pro Evropu dneška a především pro společnou evropskou budoucnost! …V tomto do budoucna orientovaném smyslu ještě jednou děkuji za pozvání a možnost sdělit vám toto první oficiální dobré poselství českého velvyslance, jsem skálopevného přesvědčení, že je před námi dobrá budoucnost, na kterou se těším. Děkuji.(ps, mzv.cz, Prvnizpravy.cz, foto: ps)

ch) Na projev pana velvyslance T. Podivínského reagoval B. Posselt zejména těmito slovy: „…milý Tomáši. To, co jsi dnes řekl, nebylo jen slovo přítele – velvyslanec vyslovil oficiální poselství českého státu. Děkujeme Ti za to! Vidíme, že jsme šli opravdu přímou cestou.“

i) Ve hře o dekrety prezidenta republiky, jejichž zrušení je již letitým refrénem „sudetoněmeckého landsmanschaftu“ však nejde pouze o majetek. Prof. dr. V. Pavlíček, CSc., jeden z nejvýznamnějších znalců našeho ústavního práva, výslovně uvádí: „Dekrety prezidenta republiky... vyjadřují diskontinuitu s nacistickým a od něho odvozeným protektorátním právním řádem prosazeným ve válce na našem území. Vyjadřují právo národa na odpor proti agresorovi. Upravovaly ve válce způsob obrany proti Německu a jeho spojencům, po válce postavily základy obnovy demokratického státu.... Německý právní řád naopak vychází z kontinuity s právním řádem a státností Německé říše jako celku.... Odsoudit nebo odmítnout dekrety by znamenalo postavit se na stanovisko legality a legitimity nacistického a protektorátního řádu, který byl dekrety prohlášen za nicotný a uznat, že odpor proti Německu byl nelegální a trestný. Něco takového by bylo v demokratické Evropě nemyslitelné...“ (Sborník Česko-německé vztahy: Česká stanoviska, vydal Kruh občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí, Praha 1998. str. 27).

j)Citujeme z článku „Konečně už to řekli nahlas“, jehož autorem je V. Klaus

V Evropské unii se často mluví jen v náznacích a jasná slova – záměrně – chybí. Občas se ale někdo přeřekne.

Minulý týden vystoupil v Berlíně, v Institutu pro evropskou politiku, německý Staatsminister (náměstek) ministra zahraničí pro Evropu, Michael Roth… V projevu nám bylo sděleno, že „klasický princip nevměšování se do vnitřních záležitostí jiných zemí v EU výslovně neplatí“! Že toto vměšování se už dávno velmi intenzivně probíhá, víme, ale že se to takto jednoznačně a jednoduše řekne, je pozoruhodné. My, kteří známe Lisabonskou smlouvu, to víme. Drtivá většina (99 %) lidí v Evropě ji ale nezná.

V části textu, která se jmenuje „Je třeba nově definovat roli Německa v Evropě“, se zcela bezostyšně říká, že „jako největšímu členskému státu EU náleží Německu vůdčí role“. A ještě se skromně dodává „i jestli si to přejeme nebo nepřejeme. Tuto úlohu musíme přijmout“. Nevím, jestli Německu někdo tuto roli nabízí. Václav Klaus, 8. 6. 2016, www.klaus.cz/clanky

Teprve poté po několika měsících vystoupil B. Posselt se svou tezí, že Evropa by měla převzít vedoucí roli ve světě. Jak to do sebe hezky zapadá. Nejdříve Německo ústy jistě autoritativního činitele prohlásí, že mu, jako nejsilnějšímu státu EU, náleží vůdčí role v Evropě, a pak po několika měsících B. Posselt začne nezastřeně šilhat po vedoucí roli Evropy ve světě. (Evropa by měla převzít vůdčí roli ve světě, myslí si Bernd Posselt, @PolakPavel @Radiozurnal1 lhttp://www.rozhlas.cz/radiozurnal/dvacetminut/_zprava/1676878)

Neměli bychom zapomínat na to, že pan B. Posselt je nejen vůdcem SL, ale také německé „Panevropy“.

Nemůžeme dále citovat slova různých činitelů SL, kteří v době po uzavření ČND nás vinili z válečných, genocidních zločinů a zločinů proti lidskosti. Nejednou mluvili o tom, že nám padlo za oběť více než 200 tisíc Němců, z nichž jsme zřejmě většinu vyvraždili. Dříve než jsme německé obyvatelstvo vyhnali, jsme je okradli o majetek. Z republiky tito „přátelé“ dělají dějiště krvavých čistek.

Divíme se, jak je možné bez jakékoliv oficiální reakce přecházet přes tvrzení panů landsmanů, že jsou druhým národem v českých zemích, kde se nalézá jejich původní vlast. Velkomyslně se vzdali náhrad za škodu, která jim vznikla vyhnáním z vlasti. Nyní si podržují již jen právo na původní vlast. Z hlediska mezinárodního práva pro tato tvrzení není žádné opodstatnění. Uvedená práva si sami nadělili a nyní se snaží nás i další přesvědčit o svých nezcizitelných právech. Postrádáme již celá desetiletí jasnou a tvrdou naši oficiální reakci na tato a podobná tvrzení.

Z uvedeného i dalšího vyplývá jednoznačně, že Vaše výše uvedené tvrzení: „…obě strany dohodly, že křivdy spáchané v minulosti na obou stranách náleží minulosti, a že nebudou zatěžovat své vztahy politickými ani právními otázkami společné minulosti, obě strany v jeho duchu důsledně postupují“, je v příkrém rozporu s realitou. Důkazů jsme snesli více než dost.

Německá strana, dokonce i někteří němečtí ústavní činitelé, tedy nejen „sudetoněmecký landsmanšaft“, zatěžují česko-„sudeto“ německé vztahy způsobem, který je dále neúnosný. V současnosti začíná s velkou silou hrubý protičeský útok, k němuž se připojila i EU, její některé orgány a instituce, jehož cílem je zrušení dekretů prezidenta republiky. O reparacích však agresivní strany nemluví, spíše požadavky na ně umlčují. Ptáme se, zda se promlčíme, jak jsme dosud činili, i k zneplatnění dekretů prezidenta republiky?

Čekáme od ústavních orgánů ČR, že budou plnit své ústavní povinnosti. Odmítnou se vší rozhodností útoky na dekrety?

Ale opět k věci Zastáváme stanovisko, že německá strana již dlouhodobě silně a opakovaně porušuje ČND, která v důsledku tohoto počínání, jak jsme přesvědčeni, stává se pro nás právně nezávaznou.

IV.

Nyní k faktům, která zakládají náš nárok na reparace od Německa

1. Pařížská reparační dohodě (dohoda č.150/1947 Sb., o reparacích od Německa…ze dne 21. prosince 1945) zakládá náš nárok na reparace od Německa . Jde o mnohostrannou mezinárodní smlouvu, která nebyla změněna a stále trvá. Československá republika byla j jedním ze signatářských státu.

V době podpisu této smlouvy německá vláda neexistovala. Moc nad Německem společně vykonávaly spojenecké mocnosti. Měly právo ukládat Německu povinnosti a také se za něj zavazovat.

Pokud víme, tak podklady pro vymáhání reparací na Německu vypočítávalo v poválečné době ministerstvo financí ČSR, v jehož čele stál Vavro Šrobár. Ten ve svém projevu před parlamentem v r. 1946 vysvětloval, že ČSR neměla dost času určit všechny vzniklé škody. Odhady v některých oblastech byly velmi nízké. ČSR proto uplatňovalo náhradu za vzniklé škody pouze ve výši přibližně 347 miliard předválečných korun. V pozdější době jsme se setkávali zcela běžně s částkou 360 miliard korun v hodnotě z roku 1938. Její potvrzení či upřesnění nás v nejbližší době, kromě dalšího, čeká.

Naše nároky na reparace trvají. Povinnost SRN zaplatit nám reparace také trvá. V souvislosti s tím zdůrazňujeme, že je otřesné, že ani za 75 let nám SRN nebyla schopná reparace zaplatit. Dosud nám zaplatila přibližně 0,5% z celkové částky., Současné Německo o sobě tvrdí, že je právním státem, proč tedy takto dlouhodobě zraněné právo nezhojí splněním reparačních povinnosti vůči nám?

V souvislosti s tím navrhujeme, aby všechna fakta, která o reparacích soustředilo a soustředí v budoucnosti, MZV ČR byla v brzké době zveřejněna na jeho stránkách tak, aby byla dohledatelná. Jako občané ČR v souladu s Čl. 17 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku ČR, máme právo na informace a tohoto práva se dovoláváme.

2. Na jednom z principů mezinárodního práva, který jednoznačně říká, že agresor je povinen své oběti uhradit škody, které jí agresí vznikly.

Ani dnes není pochyb o tom, že agresorem bylo Německo a my jeho obětí. Uvedený princip mezinárodního práva platí obecně. ČR ani SRN jej jednotlivě ani společně nemohou měnit. I z hlediska uvedeného principu naše právo na reparace trvá.

3. Naše právo na reparace je též založeno na veřejných a závazných projevech některých německých ústavních činitelů. Prvním z nich byl Willy Brandt, německý kancléř, který v Praze počátkem 70. let minulého století prohlásil, v debatě o reparacích, že Německo nám reparace zaplatí, jakmile dojde ke sjednocení obou německých států, tedy SRN a NDR. Argumentoval tím, že přece nemůžeme spravedlivě požadovat na SRN, aby platilo reparace i za NDR. Posledním z nich byl H.-D. Genscher, tehdejší ministr zahraničních věcí SRN. Ten prohlásil, že Německo nám reparace zaplatí, jakmile dojde k jeho sjednocení. Poté požádal o další čas. Argumentoval tím, že v současnosti probíhají celoněmecké volby a po jejich skončení dojde k jednání o reparacích. Volby odezněly, ale němečtí diplomaté na reparace přestali slyšet. Přesto jeho slib jednat o reparacích a dohodnout se odezněl. SRN by měla i v souladu s touto skutečností jednat. My jsme panu Genscherovi věřili a v dobré vůli jednali. Je nyní již naléhavou otázkou, aby i SRN závažná prohlášení svých ústavních činitelů vzala na vědomí a v souvislosti s dalšími fakty byla připravena k diplomatickým jednáním o reparacích, případně, což by odpovídalo výše uvedeným skutečnostem, mezinárodněprávnímu postavení SRN, sama tato jednání vyvolala.

V této souvislosti jistě není bez zajímavosti, že Ruská federace nám dluh ze sovětské éry již zaplatila, a to i ze své iniciativy. Jednalo se zhruba o 70 miliard korun. Odedávna se říká, že dobré účty dělají dobré přátele. Na česko-německé vztahy jako by toto rčení neplatilo.

VI.

Nic nám nebrání v tom, abychom žádali po SRN, aby splnila své reparační povinnosti. Naše jednání, jehož cílem je naplnění dlouhodobě porušovaného práva, nemůže vést, k výraznému narušení klimatu vzájemné důvěry v Evropě, jak můžeme i v ČR slyšet. Jsou-li SRN a rovněž tak i EU skutečně právními subjekty, můžeme předpokládat, že nás v úsilí obnovit panství práva podpoří. Jsme optimisty i pokud jde o vymahatelnost našeho práva na reparace z téhož důvody. Jedinou překážku, kterou vidíme, byla a zřejmě i je nestatečnost některých našich ústavních činitelů, kteří jsou zřejmě pod německým tlakem.

Pane ministře, udělejte, po konzultaci s vládou ČR, konečně rozhodující krok a diplomatickou cestou požádejte Německo o zahájení dvoustranných jednání o zaplacení reparací. Jsem přesvědčeni, že je to nejen Vaše povinnost, ale i celé vlády ČR, zvláště pak v současné koronovirové době, kdy náš stát se nebývalou měrou již řadu měsíců zadlužuje. Bude vzrůstat proto i chudoba a nedostatek základních životních potřeb stále většího počtu našich spoluobčanů. Reparace, které nám SRN je povinna zaplatit, pomohou plně oddlužit náš stát a umožní mu stovky miliard investovat do všech potřebných oblastí, včetně sociální. Do značné míry Vaše současné aktivity či naopak pasivita budou rozhodovat o kvalitě života všech občanů republiky.

Pane ministře, děkujeme za vše, co v předmětných záležitostech vykonáte pro jejich naplnění. Očekáváme Vaši písemnou odpověď na vznesené otázky a návrhy v plném rozsahu.

PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D., v.r.

JUDr. Karel Hais, v.r.

JUDr. Ogňan Tuleškov.

vlastnoruční podpis

Příloha č. 2

Ministerstvo zahraničních věcí

České republiky

Odbor komunikace

Loretánské nám.5, 118 00 Praha 1

Mgr. Zuzana Štíchová

ředitelka

V Praze dne 26. dubna 2021

Č.j.: 109689-4/2020-0K

Věc: O. Tuleškov - otevřený dopis ministru T. Petříčkovi

Vážený pane,

v dopise zmiňované výroky členů spolkové vlády Horsta Seehofera a Stephana Mayera o protiprávnosti Benešových dekretů či odsunu sudetských Němců (body III. b, c, d) jsou sice vyjádřeními nepříznivými pro Česko, nelze je však vykládat jako požadavek vůči české straně jednat o právních aspektech minulostních témat. Vzhledem k tomu, že je spolkový ministr vnitra Seehofer a jeho náměstek Mayer navíc pronesli na Sudetoněmeckém sněmu či setkání Svazu vyhnanců, je jejich účelovost a subjektivita zřejmá.

Ostatní citované výroky pochází od mluvčího Sudetoněmeckého krajanského sdružení Bernda Posselta (body III. a, e, f, g, ch), který rozhodně není zástupcem spolkové ani bavorské vlády. Dovolujeme si navíc poznamenat, že právě za období působnosti Bemda Posselta ve vedení SKS se sdružení výrazně posunulo od konzervativních nacionalistických a protičeských postojů (byť je i sám Bemd Posselt v minulosti také zastával) k myšlence sousedského bezkonfliktního a vzájemně výhodného soužití ve společné Evropě. Za krok pozitivním směrem považujeme změnu stanov SKS, kde byly vypuštěny formulace, kterými si sdružení v minulosti činilo "právní nárok na domovinu" a "právo na vrácení zkonfiskovaného majetku sudetských Němců". Modemizované stanovy vstoupily v platnost 9. března 2021.

Pokud jde o citaci p. velvyslance Tomáše Jana Podivínského ze Sudetoněmeckého sněmu v r. 2018 (body III. h), neshledáváme na nich nic politicky nekorektního. Vyzdvihnutí vstřícného postoje H. Seehofera, M. Sodera, P. Nečase a A. Babiše bylo jistě na místě.

K oddílu dopisu č. IV. lze jen opětovně konstatovat, že pokud jde o způsob, jakým by mohly být případné reparační nároky vůči Německu uplatněny a prosazeny, neexistuje mezinárodní orgán pro řešení sporů, který by se touto záležitostí byl oprávněn zabývat bez souhlasu Německa (Mezinárodní soudní dvůr OSN nemá v tomto případě jurisdikci). Mezispojenecká reparační agencie, která dohlížela na implementaci Pařížské dohody o reparacích, ukončila svou činnost již ke 31. 12. 1962. Ani Československo, ani žádný jiný ze signatářů dohody nezískal reparace v té podobě, v jaké byly r. 1945 v Paříži dohodnuty, mj. i proto, že se nikdy nekonala tehdy ještě předpokládaná mírová konference s Německem. Její konání je vzhledem k času uplynulému od 2. světové války a vzhledem k tomu, že po jejím konání neexistuje mezinárodní poptávka, krajně nepravděpodobné. České republice se přesto podařilo zajistit významné platby, které znamenaly uznání osobních újem způsobených obětem okupace: šlo např. o zadostiučinění v podobě tzv. sociálního projektu pro nejpostiženější oběti nacismu z prostředků Česko-německého fondu budoucnosti r. 1998 a o platby obětem otrocké a nucené práce a ostatním obětem nacismu v r. 2000.

Platí tedy, že jediná možnost, jak by bylo možné usilovat o prosazení reparačních nároků, by byla přímá bilaterální politická jednání s Německem. Při případném vznesení nároků by však bylo možno očekávat, že německá strana by otevřela otázku konfiskovaného německého majetku včetně majetku sudetoněmeckého. Otázku požadavku na vymáhání reparací vůči Německu tak nadále nepovažujeme za relevantní ani aktuální. Poválečné uspořádání Evropy má zásadní hodnotu pro existenci ČR a nemělo by být zpochybňováno. Vytvořilo základ poválečné prosperity a míru v Evropě a evropské integrace. Případné rozhodnutí válečné reparace vymáhat by muselo být politickým rozhodnutím vlády, které by bylo velmi riskantním a nepřátelským počinem s ohledem na jeho nepředvídatelné důsledky a na skutečnost, že by narušilo celkové klima vzájemné důvěry nejen ve vztahu k Německu, ale i v Evropě.

S pozdravem

Mgr. Zuzana Štíchová

ředitelka odboru komunikace a mluvčí MZV