Když pan docent Josef Benda při své studijní cestě v U.S.A. nalezl v Knihovně Kongresu U.S.A. Návštěvní knihu říšského protektora Konstantina von Neuratha, uvědomil si jako právník nebývalý význam tohoto dlouho České republice neznámého dokumentu pro řešení dekretálních kauz mnoha protektorátních restitucí. Po návratu do republiky pan docent vypracoval rozsáhlou monografii, nazvanou „Restituce majetku bývalých šlechtických rodů po roce 1989“ (Dvě vydání, I.vydání 2010, druhé vydání Tuláček 2013, cituji II. vydání.) Tam publikoval v X. kapitole na stranách 784 až 805 celkem 93 vybraných podpisů příslušníků šlechty protektorátu Čechy a Morava na návštěvách říšského protektora. Někteří jsou podepsáni i s rodinnými příslušníky.

V současnosti Spojené státy předaly tuto Návštěvní knihu von Neuratha do Bundesarchivu Spolkové republiky Německa, odkud lze příslušné dokumenty získávat za určitých podmínek jako důkazy pro restituční kauzy, což se už nyní v určitém případě také děje. Není to ovšem jednoduché a žadatel musí za ověření platit značné výdaje. Pro orientaci ve význačných podpisech protektorátních šlechticů tak zůstává v republice především citovaná kniha pana docenta Bendy.

Jakkoli lze hodnotit vydání tohoto dokumentu přímo se týkajícího porobené ČSR, tj. bývalého nelegitimního okupovaného Protektorátu, Německu, jako kontroversní, lze jej z hlediska mezinárodního hodnotit jako vydání přílohy činnosti souzeného válečného zločince Norimberským soudem, jehož zločiny překračovaly rámec Protektorátu, a proto patrně Spojené státy přikročily k tomuto řešení, velmi nevýhodnému pro Českou republiku. Obecné soudy, které řeší požadavky protektorátních restituentů, tak doposud zhusta neměly možnost prověřit tyto dokumenty, které zásadně svědčí v neprospěch tzv. restituentů, a ve prospěch dekretálního práva platného i v České republice, jakožto nástupníku Německem III. Reichu poškozené ČSR.

Dokumenty svědčící o styku představitelů význačných šlechtických rodů, usazených v ČSR a potomním nelegitimním Protektorátu, s nejvyšším představitelem hitlerovského Reichu v protektorátu, samozřejmě svědčí o oficiálním styku se zástupcem agresora, jenž, jak praví právníci, rozvrátil a zničil republikánsko demokratickou formu státu ČSR! To je ovšem z hlediska posuzování dekretálních požadavku neprovinění se proti zákonům ČSR velký handicap této podepsané šlechty. Je to handicap, jenž podle historika zjevně znemožňuje naplnění restitučních požadavků jednotlivých takto prokázaných žadatelů respektive jejich potomků.

Navíc z hlediska vojensko historického, pokud se týkalo bývalých čs. příslušníků v rámci vojenské branné povinnosti, se jednalo v uvedených případech o styk se zástupcem nepřítele. Co to znamená podle vojenských řádů, je jasné. Tam šlo o styk s nepřítelem, tudíž o vojenskou vlastizradu a velezradu….tak to hodnotíme my z ČSOL.

Tak například pan JUDr. Karl des Fours Walderode se podle Návštěvní knihy setkal s panem von Neurathem dne 7. 4. 1939, kdy téhož dne rovněž podepsal přihlášku k říši zvanou Fragebogen. (Loco cit., str. 784, řádek III. – Dva Fragebogeny dr. Des Fours Walderode, Národní archiv ČR Praha.) Rodiče pana dr. Des Fours Walderode, pan a paní Wladimir a Gabriele Karoline, navštívili von Neuratha dne 19.11.1940. ( Loco cit., str.801, řádek II.) Panu dr. Walderode (ročník 1904), bylo v té době 39 let, tudíž podle předpisů okupované ČSR ve válečném stavu s Německem spadal pod vojenské předpisy ČSR. Přitom nastoupil službu ve Wehrmachtu, což byla podle předpisů ČSR služba v cizím, nadto nepřátelském vojsku…Je úžasné, že tuto okolnost žádné soudy nikdy neřešily. Pokud nepředpokládáme teoreticky možnost „jakéhosi nadržování soudu?“ panu žadateli o restituci, resp. jeho manželky. Věříme–li v nezávislost našich soudů, pak je toto vysvětlení nepravděpodobné, a nastává záhada opomenutí tak významné skutečnosti pro řešení žadatelčiny restituce.

Ústavní expert, profesor ústavního práva Karlovy university, pan JUDr. Václav Pavlíček,CSc. zhodnotil význam dekretálních opatření, jež zabavovala po roce 1945, nikoli po roce 1948! majetky té šlechty,která nevyhověla dekretálním podmínkám pro zachování loajality vůči ČSR za okupace takto:

„Opatření učiněná po druhé světové válce a připravovaná již vládou v Londýně nevycházela z apriorního odporu proti šlechtě, ale byla především sankcí za zrádné jednání těch občanů Československa vůči nepříteli, který se chystal zničit existenci českého národa v rozsahu,jak se mu to téměř podařilo vůči další části československého lidu jako zdroji suverenity – židům. V demokratickém státě bylo třeba rozhodovat o vině a trestu či zásluhách a odměnách vůči konkrétním jednotlivcům, nikoliv činit opatření pro zásluhy či provinění jejich předků. Suverén v republice byl československý lid a jeho představitelé rozhodovali zločinech proti suverenitě státu a jeho lidu. Tvrzení, že šlechta byla nositelem tradic státnosti, nelze nechat také bez povšimnutí, neboť se týká přijímaných opatření v době války, a ve své obecnosti je nepravdivé.“ (V.Pavlíček, loco cit.,str.15.)

Proto pan profesor Pavlíček hodnotí dílo docenta Bendy jako novum právě i s ohledem na nález Návštěvní knihy von Neuratha s podpisy protektorátní šlechty, jež dokládá styk se zástupcem samotného Hitlera v Protektorátě – a tudíž absolutní protiklad požadavkům dekretálního práva republiky.