Zaslechl jsem v práci, že v době pokoronavirové se bude propouštět a budou snižovat mzdy. Na tom by nebylo nic divného, jistě jste to také slyšeli, nebo alespoň tušíte, kam nás fanatičtí vyznavači Trickle–down economics povedou. Tedy nebylo by na tom nic divného, kdybych to nezaslechl v nemocnici, kde pracuji. Tam zvrácenost takového uvažování vyzněla ostřeji než v nedělních Otázkách Václava Moravce. Dnes tedy lékaře, sestry a další personál potřebujeme, zvedneme jim klidně i platy, abychom je posléze vyhodili na dlažbu jako nepotřebné kusy nábytku. A podobně v Holandsku ve stejném duchu prý telefonují starším lidem, aby nepřekáželi v nemocnicích a zemřeli raději dobrovolně doma a uvolnili místo mladším, kteří ještě budou moci po nějaký čas budovat náš úžasný systém.

Systém, kde je slušné a správné bohatým dávat a chudým brát. Nemocní musí platit nebo chcípnout doma, aby se mladí mohli zase brzo bavit, kulturně růst a hodně šopovat. Tak je to dobře, čím bohatší budou bohatší, tím více jim bude přepadávat z přeplněného stolu a zbude více pod jejich stolem na jejich kašpary, ba i na jejich psíky. Zastánci této teorie se bojí jak čert kříže i pouhé vize společnosti postavené na solidaritě, rovnosti a bratrství. K životu totiž potřebují především Úspěch (či spíše nadřazenost nad méně úspěšnými), Pokrok (tedy pokud možno co největší zasmradění planety) a zejména Svaté soukromé vlastnictví všeho. Čím více vlastnictví, tím více svobody. A čím více svobody, tím větší a okázalejší hrobka na Olšanech.

Z blaženého nebe bohatých tak shlížejí na peklo chudých. Chutnat jim však rozhodně nepřestává, jsou vybaveni odolnými žaludky. Pozřou všechno, nejraději by spolkli celou planetu a ani poté by je hlad a chuť neopustily. Leynová komisařka pláče pro skomírající byznys, ten prý musí být především zachován a k tomu jsou prostě nutné lidské oběti. „Cari italiani,“ pravila. To nic nestojí, to je zadarmo, ovšem skutečnou solidaritu od EU nečekejte. Ta se převtělila v pouhý nástroj nadnárodních korporací, kterým chodí naši křesťanští demokraté v čele se Zdechovským a Piráty žalovat na korporace české. V zájmu zahraničních korporací odrazovali od opatření proti šíření COVID–19 jak u nás v České republice, tak ve Velké Británii, USA a vůbec všude tam, kam oko byznys–dravce dohlédne. Nestydatě obviňují Čínu, která první stála před neznámým nepřítelem a zamlčují svou nečinnost, své selhání a čekání na Godota, který ovšem nepřišel.

Čas si krátí bouráním desítky let starých pomníků a pliváním na ty, kteří se pokouší jednat ve prospěch všech, nikoliv jen pro vyvolené promile obyvatel. Banda lumpů od ODS, TOP09 po Kalouskovu a knížecí juniorku zvanou Piráti otravuje nejen politický vzduch český, nýbrž snaží se smrdět „mezinárodně“ až do Ruska a Číny. Pomoc z těchto zemí pro Itálii, USA a další země bagatelizují poukazem na to, že je pouhou propagandou a za peníze. Nu, možná že je jejich lékař také léčí jen pro peníze a možná, že je dokonce voličem ČSSD, SPD nebo, nedej Bože, KSČM! Když jdou k zubaři nebo na operaci slepého střeva, také kádrují pohnutky lékařů a personálu celé nemocnice? Možná ano, zhlouplí jsou na to dost.

Smrtelný vir, jímž jsou napadeni, a který šíří a budou šířit do skonání světa, je nebezpečnější než COVID–19. Kvůli tomuto viru jsme přestali věřit na soudržnost, lidskou pospolitost, altruismus, solidaritu, nezištnost. Místo toho stavíme společnost na základech sobectví, ostrých loktech, bezuzdné spotřebě, užívání jedněch druhými, ponižování nejslabších – ti totiž mají padáka nikoliv zlatého, který dostávají paraziti největší, nýbrž padáka s pádem na hubu. Tak nám budou v době koronavirové a zejména postkoronavirové žvanit o tom, kterak je třeba dotovat (nadnárodní) kapitál a sedřít z kůže (český) lid. Chtěl bych jim vzkázat, že jistě existuje jiná cesta, a to nikoliv jen jedna nebo dvě, jak se snaží lumpové podsouvat, nýbrž cest je nepochybně mnoho, tak jako je mnoho lidských osudů, národů a mnohoznačnosti života v lidské pospolitosti. Jen bychom neměli ztratit ze zřetele cíl. Tím ovšem nemůže být prosperita nemnohých a chudoba všech. Cílem je naopak život lidský pro všechny. V našem případě život lidský pro občany České republiky.

Současný premiér Andrej Babiš zatím prokazuje, že je schopen položit základy české emancipace navzdory EU a mimo NATO s USA v čele. Naopak, díky němu a jeho týmu ukazujeme světu cestu. Navzdory všem, kteří se při vyslovení či napsání slova „Bureš“ chvějí v orgastickém opojení s „malou smrti“ mozkové činnosti. Nevěřme jim, není nutné, aby lidé žebrali na ulici, není nutné bezdomovectví, není nutná armáda nezaměstnaných, není nutné telefonovat našim rodičům a prarodičům, ať zemřou někde stranou bez pomoci. Naopak, práce je dost. S každým je třeba počítat. Hledejme jen jiné recepty než ty, které se za posledních 30let neosvědčily. Stačí nastavit žebříček hodnot tak, aby profitovali všichni, a cesta, po které bezpečně půjdeme, se bude postupně odkrývat.