Stále znovu zaznívá tvrzení, že svévolné činy některých lokálních pražských politiků, které naprosto zbytečně vyhrocují napětí mezi námi a cizími zeměmi, jsou přirozenou součástí toho, že žijeme v demokracii. Je napůl úsměvné a napůl smutné, když takto uvažují i lidé, kteří buď v minulosti zodpovídali, anebo zodpovídají za zahraniční politiku České republiky a byly jim svěřeny výhradní kompetence v této oblasti.

Pokud by byl takový způsob paralyzování zahraniční politiky státu přirozenou součástí demokracie, pak bychom jistě měli informace o tom, že třeba starostové jednotlivých pařížských obvodů formulují svoji vlastní politiku vůči cizím státům nezávisle na postoji francouzské vlády. Pokud bychom měli zohlednit náš současný vliv na světové dění, museli bychom samozřejmě takové informace hledat spíše na úrovni starostů městských částí Sofie anebo Bukurešti.

Jestliže by šlo skutečně o přirozený projev demokracie, pak by Evropská unie neměla už vůbec žádnou šanci na svoji vlastní zahraniční politiku. Musela by ji totiž konzultovat nejen s premiéry členských zemí, ale také se zastupiteli magistrátů všech větších evropských měst. Co kdyby třeba bruselský obvod Ixelles anebo radní v Molenbeeku měli na vztahy s Ruskem jiný názor než představitelé evropských institucí? Pak by se v zájmu demokracie musela Evropa jakékoliv jednotné zahraniční politiky vzdát.

Když u nás sedávali ve vládních křeslech pravicoví ministři, městské části Prahy svoji vlastní zahraniční politiku neprovozovaly. Znamená to, že jsme tehdy měli demokracie méně?

Demokracie zaručuje, že kdokoliv může svobodně vyjadřovat své názory, byť byly sebepošetilejší. Může třeba tvrdit, že Praha se osvobodila v samém závěru druhé světové války docela sama, protože ji německá vojska z nějakého důvodu opustila.

Jestliže však mají na vztahy k cizím zemím větší dopad akce zastupitelů jistých městských částí, zatímco na vládu zbývají pak již jen vynucené tahy, jsou tím zpochybněny přinejmenším výsledky parlamentních voleb. A to nelze považovat za podstatu demokracie, nýbrž spíše za krok k její demontáži.