Dějiny Polabských Slovanů 2

Jaroslav Valenta

Oblast Luticů neboli Veltů

Lutici byli mohutným baltickým kmenem. Za území Luticů považujeme vše na sever od Srbů a na východ od Obodritů a na západ od Pomořanů. Mimoto však existovalo několik kmenů obývajících ostrovy v Oderském zálivu, které se vyčleňují zvlášť.

Původní název tohoto národa byl Veltové, snad z adjektiva velij, tedy velký, později Lutici – potomci Luta. Jednalo se vesměs o nejstatečnější a nejodvážnější slovanský národ, úporně bojovali proti Němcům a křesťanství. Geograf Bavorský (a před tím i Helmold) rozdělují lutickou zemi podle kmenů do čtyř krajů.

První je Chyžinský, jméno pochází od slova chýše, jež značí rybářský příbytek. Ti seděli u moře a na řece Pěné. Jejich sousedy bylo Črezpěňané, tzv. kmen bydlící za Pěnou (črez – přes). Proti Dolencům a Ratarům si postavili hrady Dimin, Jamin a Bycin. Vedle Diminu byl významný hrad Veligost na pobřeží proti Uznojmu a Gockov u Pěny s chrámem. Dolencké území se rozkládalo u řeky Dolenky (dnes Tolense), ale o jeho obyvatelích toho mnoho nevíme. Známější jsou Rataři, jejichž jméno pochází od nejdůležitějšího hradu a náboženského střediska všech Luticů, zvaného nejprve Riedegost, později Retra. Hrad ležel uprostřed jezera spojeného s pevninou mostem a byl obehnán hradbou s devíti branami. Uvnitř se nalézal slavný poutní všeslovanský chrám Svarožiče-Radegasta. Proti němu vedli Němci urputné války, r. 1121 jej vyvrátil Lothar. Dodnes nevíme, kde se nalézal.

Kromě výše jmenovaných stáli stranou drobné kmeny jako Moričané, Brižané, Neletici, Líňané, Stodorané (hrady Branibor a Postupim, zakladatelé Berlína), Ukrané (tvrz Pozdivlk) apod.

Ostrovy Rujana, Uznojm a Volin

Jedná se o samostatnou a historicky důležitou skupinu. Nevíme, zda-li bylo obyvatelstvo bližší Luticům či Pomořanům, politicky však bylo přičleněno k Pomořanům. Nejznámější jsou Rujanové (název snad germánského původu), později Ranové (slovanské jméno). Po pádu Retry se stala novým náboženským centrem celého Slovanstva Svantovítova svatyně na hradě Arkóna. Tento bůh prý byl nejpřednější ze všech, každý rok mu byl obětován vylosovaný křesťan, do jeho chrámu přicházely poplatky ze všech slovanských zemí. R. 1168 ji vyvrátili Dánové pod vedením krále Waldemara a Rujanové se z toho již nikdy nevzpamatovali. Slávu a velikost hradu ukazuje i název obce vzdálené několik kilometrů – Puttgarten, tedy Podhradí. Ostrov Uznojm byl i se svým obyvatelstvem proti Rujanům úplně bezvýznamným, častěji se setkáváme s jménem třetího Volinu. Volincům patřilo slavné město Volin, německy zvané Winetha. Adam Brémský je zve nejslavnějším a největším slovanským městem, plným bohatství. Avšak ani to neušlo svému osudu, který stihl všechna střediska baltických Slovanů.

Oblast Pomořanů

Pomořané jsou často považováni za větev polského národa a Kašubané s dnes již vymřelými labskými Slovinci se počítají do lechické skupiny západních Slovanů. Přesto je ale mnoho důvodů, abychom je uznali za samostatný kmen, přihlížejíce k jejich příbuznosti s Poláky. Tímto jménem se označovali Slované, kteří sídlili mezi Odrou na západě, Vartou na jihu a Noteče na východě. Bohužel neznáme jména kmenů, které tvořily pomořanský národ. Jediným názvem je Chšabín od Mas´údiho z 10. století – tedy Kašubové. Brzy se dostali pod polskou moc, ale zachovávali si určitou samosprávu. Nejdůležitějším byl hrad Štětín, dále Stargard, Pyrice, Kamieň, Klodno, Belgard, Gdaňsk, Kolobřeh, Lubin, Slavna atd.

Jižní část Pomořanska, tzv. Nová marka, byla řídce osídlena kvůli záplavám. Končiny odsud na jih již byly polské. Toto historické území s malým levobřežním pásem u ústí Odry bylo po druhé světové válce připojeno k Polsku (za odstoupení části Běloruska). Tak nabylo Pomořansko po více než 600 letech zase slovanský charakter. Polabsko-baltičtí Slované osídlili v době svého největšího rozmachu území o rozloze více než 140 000 k2. Počat obyvatel se pohyboval okolo pouhých 100-150 000, ve 14. století vzrostl až na 2 miliony. V té době však Slované představovali jen 40% obyvatel, nejvíce se jich drželo v Sasku (Srbové), nejsnáze podlehli poněmčení silně zdecimovaní Luticové.

Slovanský živel hodně ovlivnil tuto zemi, mnoho slov a zvyků přejali noví, úspěšnější kolonisté – Němci. Největší památkou na slovanské osídlení jsou místní názvy, posledními potomky (nepočítaje sporné Kašuby) jsou Lužičtí Srbové, k jejichž národnosti se hlásí již jen okolo 60 000 lidí.