Členské státy Evropské unie by se měly vyvarovat využívání legislativy plynoucí z druhé světové války – tedy také Benešových dekretů – k tomu, aby bránily přistoupení jiné země k EU, soudí britský právní expert Christopher Prout. Učinil tak ve svém posudku ke zprávě heidelbergského profesora Jochena Froweina o slučitelnosti dekretů s legislativou EU, zveřejněnou v pondělí.

V dokumentu zveřejněném včera v Bruselu Prout dospěl k závěru, že dekrety týkající se majetku a občanství nemohou už vytvářet nové právní vztahy a jsou irelevantní z hlediska vstupu ČR do EU. Platí více než 50 let a jsou tudíž součástí legitimní právní jistoty.

Za "nešťastné" však označuje britský expert amnestování zločinů spáchaných Čechy a Slováky na Němcích po válce. I zde však soudí, že jednotlivci požívali na jejich základě právní jistoty půl století a mají legitimní očekávání, že už nebudou stíháni. "Podle mého názoru by tato ustanovení neměla být překážkou přistoupení," tvrdí Prout.
Česká republika by měla podle Prouta zajistit dostatečnou právní úpravu znemožňující trestání těch osob, které byly na základě Benešových dekretů odsouzeny v nepřítomnosti k různým trestům. Je třeba zabezpečit, aby tyto tresty nemohly být dnes vykonány bez řádného nového soudního procesu podle dnešních pravidel a při dodržení lidských práv.

"Jakákoli otázka neslučitelnosti Benešových dekretů s moderním právem EU a jeho zásadami by neměla bránit přistoupení už proto, že všechny nekompatibilní právní normy se stanou nepoužitelnými, jakmile ČR vstoupí do EU, a to z důvodu převahy evropského práva nad národním," pokračuje britský vědec.
Ulf Bernitz, profesor evropského práva na stockholmské univerzitě, ve svém příspěvku k dekretům upozornil na to, že jejich aplikace se "velmi blíží kolektivnímu trestání, které zřejmě zasáhlo mnoho nevinných". Přesto i Bernitz soudí, že dekrety nepředstavují žádnou právní překážku ve vstupu České republiky do Evropské unie.
Podle závěrů analýzy, kterou na žádost Evropského parlamentu vypracovali Frowein, Prout a Bernitz, Praha nemusí rušit amnestijní zákon z roku 1946, který promíjel protiněmecké zločiny. Experti ale tvrdí, že zákon je neslučitelný s lidskými právy a Praha by to měla formálně uznat.