Dlouhá léta zastával funkci předsedy zemské vlády v Bavorsku. Z titulu této funkce byl též patronem tzv. sudetských Němců. On to byl, co k nám, při svých návštěvách Prahy vozil členy landsmanschaftu. Na české straně, v době, kdy byl ministrem zahraničí pan Karel Schwarzenberg, byli tito bavorští delegáti vřele vítáni.

Pan premiér H. Seehofer velmi naléhal, samozřejmě diskrétně, aby česká vláda už konečně začala přímo jednat s „reprezentací“ landsmanů. Tady však panu Seehoferovi nestačil dech. Signály o tom jistě panu P. Nečasovi, tehdy předsedovi vlády ČR, jistě došly k jeho uchu. Ale přesto pan Nečas váhal. Shodou okolností v květnu 2012 dlela v Praze na státní návštěvě i paní kancléřka A. Merkelová. I ta, když viděla tuto malou pružnost české strany v této otázce, věnovala svůj vzácný čas při několikahodinové návštěvy Prahy, tento sudeťácký sen, o přímém jednání s českou vládou, podpořila. A ledy se pak hnuly.

Na sjezdu „sudetoněmeckého landsmanšaftu“(SL) sám vůdce této národnostní skupiny, B. Posselt zjihle veřejně děkoval jak panu H. Seehoferovi, tak především paní kancléřce. Domluvy panu premiérovi Nečasovi zřejmě sehrály rozhodující úlohu. Hned v únoru 2013 byl pan P. Nečas, stojící v čele velké státní delegace, v Mnichově, kde pronesl svůj podlézavý a nechutný projev, jež část bavorských zemských poslanců a hostí ocenila potleskem ve stoje. Na štěstí pro republiku to byla již jen jeho labutí píseň. Brzy se musel poděkovat a odejít do „ústraní“, někdo říkal, že musel jít na ošklivec. Ale to je další otázka, jíž nebudeme nyní sledovat.

K čemu tehdy vlastně došlo? Česká vláda nejen, že začala jednání s bavorskou vládou, či jejími některými ministry, ale také i s představiteli SL. Z hlediska právního je celý problém zajímavý již tím, že dřívější zásada, pečlivě dodržovaná v době, kdy českým premiérem byl pan Václav Klaus, byla odhozena. Nikdo již neslyšel v české vládě na to, že jediným protějškem vlády ČR je vláda SRN a její ministři. Takže došlo k zcela pochybnému obratu. Bavorská zemská vláda, s níž sobotkovská vláda ČR, začala jednat, měla jen fragmentární mezinárodně právní způsobilost. A pokud jde o „reprezentaci“ SL, ta postrádala jakýkoliv její příznak. Aby takovéto jednání se SL bylo z české strany odpovídající, musel by s ním jednat nějaký český spolek, jeho vedení. A to víme, že k takovémuto „vyrovnanému“ jednání nedošlo.

Ale vraťme se opět k panu H. Seehoferovi. Ten na sjezdu SL, který se konal v r.2015 pronesl ze sjezdové tribuny následující slova: „70 let od války také znamená 70 let od počátku vyhnání. Vás, sudetské Němce, to zasáhlo s plnou silou. V květnu 1945 začala v Čechách jedna z největších a nejbrutálnějších etnických čistek 20. století. Sudetští Němci byli zbaveni práv, cti, stali se psanci. Vyhnáni z jejich vlasti, země předků, která byla kolonizována Němci již 800 let. Zasáhlo to ženy, děti, starší osoby. Násilí v Ústí a Brně se staly symboly nelidskosti, utrpení, mučení a smrti.

Jaká je skutečnost? Všichni víme, že jsme německé obyvatelstvo z Československa po roce 1945 nevyhnali, ale přesídlili v souladu s rozhodnutím spojenců, které učinili v Postupimi v srpnu 1945, a v souladu s pokyny Spojenecké kontrolní rady (SKR). Za přesídlení, jeho organizaci i provedení, jsme dostali od představitelů SKR velké uznání a dokonce pochvalu. Pan Seehofer to buď nevěděl, nebo nedbal. Z našeho hlediska to není ani tak moc podstatné. Za svůj protičeský útok se dosud neomluvil. A což je ještě tristní, z české strany se dosud nenašel nikdo, kdo by jej o to požádal. Žádáme ho tímto tedy my. Co udělá? Uvidíme!

Asi dva roky hraje pan H. Seehofer i na jinou notu. Zpívá refrén o zrušení dekretů prezidenta republiky. To je další hrubé vměšování do našich vnitřních záležitostí. A opět bez odezvy z naší strany.

Podle německého tisku pan H. Seehofer jako ministr vnitra SRN údajně ani nezajistil, aby noví migranti v Německu byli podrobeni testu na koronavirus. Pokud tomu tak je, že neučinil tak, jak měl, je to nejen tak trochu i naše záležitost. Sousedíme s Německem. Naše hranice nejsou neprodyšně uzavřené. Nemoc se tak může prostřednictvím migrantů nebo osob jimi nakažených dostávat i do republiky.

Naše vláda se stará, aby nejen infikovaní koronou, měli vše, co mají mít, ale také i další občané republiky byli potřebnými zdravotními pomůckami chráněni. Ale najednou se stane následující. V Německu koupíme zdravotnický materiál, zaplatíme ho a na hranicích nám ho německá policie zabaví. Náhoda? Nedorozumění? Snad bychom si to tak nějak mohli vykládat. Ale již víme, že i Slovákům a Švýcarům byl zdravotnický materiál v německou policií zabaven. Takže ve vší slušností můžeme říci, že toto se nedělá.

Počkejme však ještě se závěrem. Snad nám tyto incidenty, ke kterým nemělo dojít, ale přesto došlo, někdo vysvětlí. Zatím můžeme říci, že se nám předmětné počínání německé policie nelíbí.