Co symbolizuje Mariánský sloup na Staroměstském náměstí?

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

Víme, proč byl sloup v 17. století z rozhodnutí habsburského panovníka Ferdinanda III. postaven, proč byl po vzniku svobodné Československé republiky r. 1918 stržen, ale nevíme, proč byl r. 2020 opět vztyčen. K čemu ho zastupitelstvo historické části Prahy probudilo k novému životu? Jaké ideje hlásá a sděluje kolemjdoucím, jaké ideály ztělesňuje?

Uznávaným kronikářem prvních let Československé republiky byl Ferdinand Peroutka. V čtyřsvazkovém díle „Budování státu“ pečlivě zaznamenal všechno, co se u nás na veřejnosti dělo od roku 1918 do roku 1922. Zaznamenal i kapitolku „Povalení mariánského sloupu“. Stalo se tak na závěr emotivně vypjatého tábora lidu na Bílé hoře. Tábor se konal na památku nešťastně prohrané bitvy českých stavů s habsburským despotickým vladařem Ferdinandem II. Bitvy s tragickými následky: ztráta státní samostatnosti a prohloubení všebecného útlaku obyvatelstva na dlouhých 300 let. Lid na onom shromáždění želel bělohorské bitvy, hořel hněvem pro třistaletou porobu a opájel se pocitem spravedlivé nápravy a svobody, kterou právě získal. Když na své cestě z Bílé hory domů na Staroměstském náměstí potkal Mariánský sloup, pocítil potřebu povalit jej. Sloup tu přece po tři staletí symbolizoval vítězství a nadvládu Habsburků nad českým národem, jeho ponížení i germanizaci. Nelidské vítězství katolíků nad protestanty. Vůdcové protestantů byli po prohrané bitvě nelítostně mučeni a popraveni, ostatní nekatolíci byli pro víru bez milosti zbaveni všeho majetku a vyhnáni ze svých domovů. Museli se vystěhovat do ciziny. Byl to symbol krutého vítězství protireformace nad reformací a nástupu protireformačního režimu podezírání, pronásledování a nemilosrdných trestů. Tatam byla snášenlivost a ohled na svobodu přesvědčení a hlas svědomí.

A právě tento symbol chtěli obnovitelé sloupu znovu na Staroměstském náměstí po 100 letech od vzniku Československa vztyčit? Zajisté. Ale pozměnili dosavadní výklad symboliky tak, aby nebyl na první pohled napadnutelný, ale naopak, aby mohl být všeobecně přijat a uznán. Sloup byl prý postaven nikoli na oslavu vítězství habsburského vladaře nad českým povstáním, na oslavu vítězství protireformace nad protestanty, ale na památku uhájení části Prahy před Švédy. Je pravda, že šlo tehdy o malou epizodu 30leté války a týkala se jen malé části Prahy. Jinou část, dokonce s panovnickým sídlem, švédští žoldnéři suverénně ovládli, vyrabovali a „pražské poklady“ (např. rudolfinské sbírky) ukořistili a odvezli královně Kristině, jak si přála.

Ten výklad o zásluze obránců Prahy před Švédy má jen zastřít pravý děj a jeho podstatu. Je třeba uvážit, že odboj stavů v českých zemích byl počátkem války 30leté. A v této válce proti sobě stály dvě nepřátelské skupiny zemí, protestantská Unie v čele se švédským královstvím a katolická Liga, vedená habsburským císařstvím. Naši protestanti samozřejmě přáli vítězství švédským zbraním. Vždyť mezi švédskými mírovými podmínkami byl i důležitý požadavek všeobecné amnestie pro odbojné české stavy. Měl se jim povolit návrat do vlasti a v českých zemích se měl obnovit předbělohorský stav z r. 1618. Švédové u Prahy bojovali tedy i za české zájmy, proti nesnášenlivé a násilné haburské nadvládě. Koncem října 1648 byly však boje zastaveny a Vestfálský mír mezi válčícími mocnostmi uvedené švédské podmínky neřešil. Nešťastný stav pobělohorský zůstal v platnosti, k zoufalství J. A. Komenského a ostatních exulantů v cizině, ale i k beznaději všech nekatolíků doma. Takže i kdyby opravdu šlo jen o dílčí a malé vítězství nad Švédy při obraně Prahy, sloup nepřestává ztělesňovat tutéž pobělohorskou pohromu a její následky. Prezident T. G. Masaryk se o stržení sloupu dověděl v Londýně, na cestě domů z čtyřletého osvoboditelského působení za války v cizině, do nově vzniklého svobodného Československa. Přijal zprávu s pochopením, vnímal událost jako revoluční projev národní hrdosti osvobozeného lidu.

Dnešní obnovitelé sloupu se skrývají za masku předstírání. Šlo prý o vítězství „obrany Prahy před Švédy“. Ale i kdyby to byla pravda, co může změnit tato slovní eskapáda na podstatě 30leté války? Prahu přece bránili „císařští“ a pro císařovy zájmy. Švédové byli nadějí pronásledovaných nekatolíků. Sloup symbolizuje dnes jako dřív a od samého počátku vítězství despotických Habsburů nad českými stavy, vítězství militantní protireformace nad lidštější reformací, vítězství násilné rekatolizace českého národa a vymazání českých zemí z mapy protestantské Evropy. A tak se ptáme: Proč si tento symbol zastupitelé centrálního pražského obvodu přáli obnovit?