Co můžeme vědět o tzv. Sudetech a „sudetských“ Němcích?

Velmi málo. Letitá zaběhnutá praxe nám o dění v „Sudetoněmeckém landsmanšaftu“, (SL), o projevech a jednáních jeho jednotlivých představitelů toho propouští velmi málo. Z důležitých informací z prostředí SL a s ním spřízněných německých politiků, např. Horsta Seehofera, dřívějšího bavorského premiéra a patrona „sudeťáků“, dnes spolkového ministra vnitra, se k nám dostanou pouze zlomky toho, co bychom měli vědět. Naše média, a dokonce i některá vlastenecky orientovaná, tuto tématiku systematicky přehlíží, a jen občas se dovídáme sem tam nějaký štěk, někdy však vyšperkovaný nepřesnostmi a hrubými politickými chybami.

Když někteří čeští autoři, aktivisté vyvěšují na sociálních sítích nejen články o aktivitách landsmanů, ale dokonce i značné části projevů, které odezněly na jednotlivých sjezdech SL nebo při jiných významných příležitostech, naše sdělovací prostředky je převážně plně ignorují a informace tolik potřebné pro naši veřejnost, více méně zapadají, v lepším případě o nich dozví jen zlomek čtenářů, kteří sledují česká alternativní média. Mezi ně bezpochyby patří i www,ceskenarodnilisty.cz. Na tomto webu se můžete např. přečíst výňatky z projevů, které byly prosloveny na sjezdech SL od r.1995, a krácené překlady vybraných článků z tzv. sudetoněmeckého tisku. Návštěvnost ČNL na sociálních sítí, v porovnáním z dobou před 2 či 3 roky, je podstatně nižší.

Vzhledem k tomu, že výše uvedená praxe funguje celá desetiletí, domníváme se, že nejde o náhodu. Neporušují ji zásadně dokonce ani investigativní novináři. Takže k českému čtenáři se dostávají jen zlomky informací, o kterých by měl vědět. Když k tomu všemu přičteme ještě výuku historie od 20. století na našich školách, která zcela nedostatečně připravuje mladé lidi do společenského života, dostaneme člověka, který i v základních otázkách česko – německých vztahů se dovede jen velmi těžko orientovat, zpravidla v nich zabloudí jako cestovatel dějinami v informační džungli. Takoví lidé dohromady nic neví ani o tzv. sudetských Němcích, o jejich činnosti jako páté kolony v republice, neví snad nic o jejich působení za války, ani o přesídlení německého obyvatelstva z Československa. O Postupimské konferenci, o Pařížské reparační dohodě jsou informace běžných našich lidí ještě menší než zlomkovité. Můžeme se pak divit, že Posselt se svou suitou je vítaný v řadě českých měst místními komunálními politiky? Nadto je třeba si uvědomit, že SL má vypracovány určité postupy, které vedou postupně ke splnění jejich požadavků. Nechtějí hned všechno najednou. Než přijede B. Posselt na návštěvu nějakého českého města, zpravidla jej předchází návštěva, jedna nebo více, některého z jeho emisarů, kteří trpělivě a v předstihu projednávají „věci společného zájmu“. SL dělá jen postupné, někdy jen zcela malé kroky. Ty časem přerůstají, i za pomoci některých sudetofilních českých komunálních politiků, do výhodné pro SL“ startovací pozice.“

Někteří naši ústavní činitelé mají znalosti o našich dějinách předmětné doby jen o málo větší. Když čteme články od nich, na první pohled vidíme, že se neorientují v terminologii a celkem snadno některé pojmy přejímají od landsmanů. Neví, co si počít s termínem „Sudety“. „sudetští Němci“, vyhnání, etnické čistky, právo na vlast tak prosazované SL. Mluví běžně o „Benešových dekretech“, což je sudeťácký termín, ten český zní „dekrety prezidenta republiky“. Nejde jen o slova, ale především o obsah těchto termínů.A tak můžeme číst znovu o Sudetech, o Sudetských Němcích atd., a to bez uvozovek i bez zkratky tzv.

Celkově běžné znalosti o česko – německých vztazích se u nás postupem času neustále ztenčují a směřujeme k tomu, aby obyčejný Čech se v těchto vztazích nedokázal orientovat. K tomu přispívají svojí letitou nebezpečnou činností i určití čeští germanofilové a sudetomilové. Je velkým problémem i nestatečnost některých našich ústavních činitelů. Těžko dovedou čelit i otevřeným protičeským útokům SL a některých německých politiků. Tito nás již delší dobu obviňují z válečných zločinů, např. pan B. Posselt, ze zločinů proti lidskosti, pan H. Seehofer, a dokonce i z genocidy, jíž jsme se měli dopustit při „vyhánění“ německého obyvatelstva z jejich domovů v letech 1945 a 1946. Slovo genocida bylo dokonce i obsaženo v mottu jednoho sjezdu SL.

Pro některé německé politiky je příznačné to, že se již léta nepřípustně vměšují do našich vnitřních záležitostí. Tím porušují jeden z významných principů mezinárodního práva. Odezva z české strany? Zpravidla žádná, ústavní orgány ČR to vše přecházejí. Sem tam nějaký kritický článek na sociálních sítí je reakcí nedostačující.

V Německu, zvláště v tzv. sudetoněmeckém tisku, můžete informace o činnosti SL získat běžně. Vedoucí činitelé SL musí ukázat svým ovečkám, jak jsou stateční a jak bojují za práva sudeťáků. Ale tyto informace nejsou určeny českým uším. Když však alternativní média na sociálních sítích o nich informují, alespoň zčásti a občas, dostávají se do nemilosti. Jsou zpravidla omezovány, když ne přímo dlouhodobě blokovány nebo smeteny beze stopy ze sociálních sítí. Nás takovéto katastrofální zemětřesení postihlo na FB již dvakrát.

Zdá se vám to nefer? Ano, i my to tak cítíme. Půjde-li vše beze změny dále, kde můžeme skončit? Český národ i jeho státnost jsou v ohrožení. Určité zahraniční síly, zejména v Německu, mají s ČR své plány. SL mluví o návratu do své původní vlasti, tedy do naší republiky, abychom jejich požadavku dobře rozuměli. Známe i určité představy SL o tom, jak by si asi představoval svůj návrat. I v poslední době Posselt prohlašuje, že „sudetští Němci“ jsou jedním z národů  českých zemích. Mluví dokonce též o širších státních proměnách, které by se týkaly i ČR.

Aby k uvedenému nedošlo, je nutná spolupráce všech vlasteneckých sil od levice až po pravici. Jen tak můžeme ve volbách porazit germanofily a sudetomily a zajistit další existenci českého národa a republiky, zajistit reálnost Listina základních práv a svobod, bez níž demokracie bude hynout, bez níž česká většina se neprosadí v konkurenci s proněmeckou hrstkou českých politiků a občanů. V současnosti nám hrozí další velká nebezpečenství. Vyrovnat se s nimi můžeme jen jako sjednocený národ.

S novou s dosud nebývalou silou s velkým rozsahem jsou zasaženy dekrety prezidenta republiky. EU a její orgány či instituce o nich nejen zahájily, ale oznámily také své ambice, jejichž podstatou je zrušení těchto dekretů. Kdo z nás o nich zná alespoň to základní? Málokdo! Snažme se tyto informace získat, abychom dokázali čelit zahájení frontálního útoku, který má zničit, podle přání novodobých agresorů, tzv. Benešovy dekrety.

Co by to kromě dalšího znamenalo, velmi výstižně a naléhavě nás varuje prof.JUDr. Václav Pavlíček, CSc. Zapamatujme si a šiřme jeho slova: „Odsoudit nebo odmítnout dekrety by znamenalo postavit se na stanovisko legality a legitimity nacistického a protektorátního řádu, který byl dekrety prohlášen za nicotný a uznat, že odpor proti Německu byl nelegální a trestný. Něco takového by bylo v demokratické Evropě nemyslitelné...“ Prof. JUDr. Václav Pavlíček, CSc.

Představitelé landsmanšaftů Němců odsunutých z Československa již dlouhodobě všemožně usilují o zrušení dekretů prezidenta republiky. Tento jejich požadavek je, jak v roce 1998 řekl prof. JUDr. V. Pavlíček, DrSc. „…součástí komplexního plánu obsaženého v jedné expertize, kterou měla německá vláda v roce 1991 k dispozici při jednání o československo-německé smlouvě a má sloužit k znovuzískání majetku Němců. Řada kroků německé strany postupuje podle tehdy zpracovaného scénáře“. (Sborník Česko-německé vztahy: Česká stanoviska, vydal Kruh občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí, Praha 1998. str. 28).

Ve hře o dekrety však nejde pouze o majetek. Prof. dr. V. Pavlíček, CSc. výslovně uvádí: „Dekrety prezidenta republiky... vyjadřují diskontinuitu s nacistickým a od něho odvozeným protektorátním právním řádem prosazeným ve válce na našem území. Vyjadřují právo národa na odpor proti agresorovi. Upravovaly ve válce způsob obrany proti Německu a jeho spojencům, po válce postavily základy obnovy demokratického státu.... Německý právní řád naopak vychází z kontinuity s právním řádem a státností Německé říše jako celku.... Odsoudit nebo odmítnout dekrety by znamenalo postavit se na stanovisko legality a legitimity nacistického a protektorátního řádu, který byl dekrety prohlášen za nicotný a uznat, že odpor proti Německu byl nelegální a trestný. Něco takového by bylo v demokratické Evropě nemyslitelné...“ (c.d. str. 27).

Dr. O. Tuleškov

www.ceskenarodnilisty.cz