Co by vám z projevu D. Hermana, který přednesl na 67. sjezdu sudetů, nemělo utéct 1

Pan Herman sám na počátku svého projevu upozornil, že mluví k landsmanům jako člen vlády ČR. B. Sobotka, tehdejší předseda vlády, ani místopředseda vlády, P. Bělobrádek, se od jeho slov nedistancovali. Za mluvené slovo nese tedy odpovědnost celá vláda ČR, nejen tedy D. Herman, ministr kultury.

Jeho pojetí odsunu, který hodnotí, i z hlediska morálky, jako záležitost snad téměř výhradně česko- „sudeto“ –německou, je naprosto scestné. Odsun německého obyvatelstva byl a je záležitostí mezinárodně-právní. O něm rozhodli spojenci na konferenci v Postupimi v srpnu 1945. Jednali a rozhodli i jménem Německa, které nemělo svou vládu. Rozhodnutí Postupimské konference nám dali vědět diplomatickou cestou. Stejnou cestou jsme spojencům souhlasně odpověděli. Spojenecká kontrolní rada celý proces přesídlení německého obyvatelstva nejen z Československa, ale i Polska a Maďarska svými rozhodnutími plně upravila a řídila.

Jak hodnotily provedení odsunu spojenecké orgány?

Citujme přímo ze zprávy pplk. Štěpána Andrease, vládního zmocněnec pro provádění odsunu Němců:

„Ukončení odsunu Němců z Československa. Informace československého vládního zmocněnce pro ministra zahraničních věcí Jana Masaryka o jednání s představiteli Spojenecké Kontrolní Rady v Berlíně v září 1946

Ve dnech 16.-18. t. m. jednal jsem v Berlíně za účasti odborných expertů ministerstva národní obrany hlavního štábu (pplk. gšt. Žampach) a ministerstva zahraničí (mjr. Dr. Ševčík) s vedoucími osobnostmi americké a ruské okupační vojenské vlády v Německu o všech otázkách souvisejících se skončením transferu, resp. o modalitách organizace odsunu v posledních fázích. V rámci jednání učinil jsem návštěvu u amerického generála Lucia D. Claye a ruského genlejtnanta Lukjačenka.

Oba jmenovaní činitelé tlumočili mně dík a uznání za vzornou a organizačně dokonalou práci československých úřadů při provádění transferu a prohlásili, že způsob, jakým československé úřady postupovaly při praktickém řešení tohoto obrovského úkolu zasluhuje největší chválu. V duchu tohoto pro nás potěšujícího uznání probíhala potom ovšem i všechna další jednání s americkými a ruskými činiteli, takže výsledek sjednaných dohod je pro nás optimální a poskytuje definitivní a plnou záruku, že transfer bude skončen včas a důsledně.

* Archiv ministerstva zahraničních věcí, Německo 19454-1950, k 13, o 5, č. 201 004/46. Zpráva uložená v tomto fondu je nedatovaným a nepodepsaným opisem. Z dalšího materiálu je zřejmé, že československým vládním zmocněncem ve Spojenecké Kontrolní Radě pro všechny záležitosti transferu Němců byl pplk. Štěpán Andreas.

Takže představitelé Spojenecké kontrolní rady (SKR) zhodnotili naši práci při provádění transferu (přesídlení, odsunu) německého obyvatelstva vysoce pozitivně a my jsme za ni sklidili pochvalu. Jiné hodnocení přesídlení je neautoritativní, často zkreslené pro potřeby hodnotícího subjektu. Držme se proto hodnocení SKR. Tak měli postupovat i vládní sobotkovci. Je skutečností, že D. Herman ve svém projevu v předmětné části se držel subjektivního hodnocení landsmanů. A pak se nadto začal landsmanům omlouvat. To je přímo učebnicový příklad toho, jak zásadně neměl postupovat. Dr. Tuleškov

Rozdíl mezi vyhnáním a přesídlením z hlediska mezinárodního práva ozřejmuje prof. JUDr. M. Potočný, DrSc., jeden z našich největších znalců mezinárodního práva: "Nejen právnímu a lingvistickému specialistovi, ale i prostému občanovi cosi vnitřně říká, že "vyhnání" nemá nic společného s transferem. Institut přesídleni předpokládá předchozí mezinárodní dohodu zainteresovaných států o spořádaném a humánně uskutečněném transferu osob z jednoho státu do druhého. Vyhnání naopak bývá jednostranným aktem státu. Je-Ii provedeno svévolně a v rozporu s obecným mezinárodním právem nebo smluvními závazky dotyčného státu, představuje jeho protiprávní chování, které může mít za následek jednak jeho mezinárodní odpovědnost a jednak nárok takto vyhnaných osob na odčinění způsobené újmy."

Sborník: Prof. JUDr. M. Potočný, DrSc.:Právní aspekty odsunu sudetských Němců, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1996, str. 18

Vyhnání bývá jednostranným aktem vyhánějícího státu. My však s jistotou víme, že přesídlení německého obyvatelstva z Československo bylo vícestranným mezinárodně-právním aktem. Takže slzy nad „vyhnáním“ sudetů jsou zcela falešné a je jedno, zda jde o jejich slzy nebo někoho jiného.

Takže pan ministr Herman, i celá sobotkovská vláda, měli znát historickou pravdu o přesídlení německého obyvatelstva z Československa a nadto i příslušná ustanovení mezinárodního práva. Je možné, že byli neználkové. Ve vládě však vždy je ministr zahraničních věcí, který má tým znalců mezinárodního práva. Ten měl vládě říci, že projev pana D. Hermana byl úplně mimo mísu. Proč se tak nestalo? Nevíme. Tehdejší ministr zahraničních věcí, pan L. Zaorálek, proto nese zvýšenou odpovědnost za slova pana Hermana.