České národní listy

listopad, prosinec 2020

Konec evropské civilizace, jak jsme ji znali

V západní Evropě se ve jménu lidské solidarity, lásky a bratrství rodí jiná odrůda totality - humanitární fašismus. Evropa udělala stejnou chybu jako římské impérium, když otevřelo brány barbarům, kteří toužili po jeho bohatství a nevzdali se víry svých předků. V polovině století víc jak třetinu lidí na Zemi budou tvořit muslimové. Zásluhu na tom přičtěme Koránu, který zakazuje potraty a jakýkoli způsob antikoncepce ženám a mužům plýtvání semenem. Totéž přikazuje Bible. Zatímco muslimové poslouchají Alláha, pro většinu křesťanů je ekonomický imperativ silnější nežli hlas Boží. Mladí manželé ve všech vyspělých zemích by o tom mohli přednášet na univerzitě.

Až do roku 2010 bylo nejrozšířenějším náboženstvím křesťanství, k němuž se hlásilo 31 procent z celkového počtu 6.9 miliard lidí na světě, zjišťuje americké statistické středisko Pew Center Research. Islám byl na druhém místě s 23 procenty vyznavačů. V příštích desetiletích se jejich počet víc jak zdvojnásobí a v roce 2060 poprvé v historii jich bude víc nežli křesťanů. Zástupy muslimů vzrostou o 73 procent, zatímco houfy ostatních obyvatel planety pouze o 35 procent.

A to vše hlavně proto, že klín muslimských je úrodnější než všech jiných bez ohledu na náboženství nebo rasu. A také proto, že mnoho věrozvěstů Alláhových dělá svým mužským ovečkám stejnou nalejvárnu jako saudský imám v Ženevě, který jim hlásal, že svým semenem dobydou svět--- až do chvíle, kdy ho Švýcaři posadili na letadlo do Rijádu.

Tak či onak, z demografického hlediska lze 21. století nazvat stoletím muslimek.

Jakým způsobem ovlivní tento vývoj Evropu, která se stala zaslíbeným kontinentem muslimských přistěhovalců?

O tom rozhodne imigrační politika Bruselu a národní postoj k přistěhovalcům. Obojí bude určovat, jak bude vypadat společenský, sociální a politický vývoj v Evropě. Jsou možné tři scénáře, prohlašují prognostici Pew Research Center.

První předpokládá, že Evropané jako jeden muž prohlásí, že bárka je plná a Brusel zavře ekonomickým migrantům hranice. Počet muslimů se do roku 2050 zvýší jen nepatrně z 4.9 procent na 7.4 procent. Nejvíce jich bude ve Francii kolem 11 procent, v České republice 0,2 procent. Zmiňuji se o prvním scénáři pro úplnost a také proto, že snít je lidské, jak řekl klasik.

Podle druhého EU nechá hraniční škvírky pro běžnou migraci, to znamená pro pracovní síly, které potřebuje, a pro rodinné příslušníky naturalizovaných cizinců. Všechny západoevropské státy zaznamenají značný přírůstek muslimů. Největší bude ve Švédsku, což nepřekvapuje vzhledem k jeho dlouhodobě neudržitelné imigrační vstřícnosti. Počet muslimů od nás na západ dosáhne v průměru víc jak 11 procent obyvatelů, u nás 1.1 procent.

Třetí scénář je statut quo, k žádnému omezení imigrace nedojde, hranice zůstanou průlinčité a pašeráci lidí, včetně neziskovek, budou mít žně. Počet muslimského obyvatelstva v Evropě se během příštích třiceti let zvýší ve Švédsku na 30 procent, Německu na 20 procent, Rakousku na 19 procent, Belgii a Francii na 18 procent a Anglii, a Norsku na 17 procent. U nás na 2 procenta, v Polsku pouze 0.2 procent.

Tyto předpovědi berou v úvahu národní postoje k imigraci, ale nepočítají se zrychlením přídavného turbo motoru, který OSN cudně nazývá pakt o řízené světové migraci, protože v době, kdy vznikaly, turbo bylo ještě ve vývoji. Naše vláda pakt nepodepsala. Leč Brusel ten spasitelský plán na přesídlení africké a asijské bídy do Evropy přijal za vlastní a bude nám ho servírovat po částech s různými omáčkami při každé vhodné příležitosti.

Obecně lze říci, že přítomnost nesourodé skupiny v národním organismu nad deset procent je hranice sociální a kulturní únosnosti. Při dvaceti procentech země překročí práh společenské snášenlivosti, za nímž ji číhají etnické, náboženské a rasové střety.

Skluz z jedné etapy do druhé je pozvolný se stupňujícím se dopadem na domorodé obyvatele. Až do dvou procent jsou muslimští přistěhovalci vnímáni především jako mírumilovná menšina, která nepředstavuje žádnou hrozbu ostatním občanům. Při pěti procentech nabírají aktivisty z řad okrajových sociálních skupin, ve vězeních a z pouličních gangů, aby prosadili svůj způsob života. Začínají výtržnosti, které vedou k násilí a prvním nepokojům.

Kvalitativní zlom v občanském soužití přichází při překročení deseti procent nesourodých cizinců z celkového počtu obyvatel, což se považuje za práh tolerance. Vytvářejí se takzvané no-go zóny, kde je uplatňováno muslimské právo a kam se policie neodváží vstoupit, jako třeba ve Francii, Anglii, Belgii a Německu.

Od patnácti procent výše se ulice stávají válečným polem, hoří automobily a tvoří se milice džihádu jako je tomu dnes ve Švédsku. Ve Stockholmu se během muslimských demonstrací střílelo, v třetím největším městě Malmô vládnou muslimské gangy, na dalších místech došlo k teroristickým akcím, které jsou předzvěstí občanské války. Švédský model sociálního státu se hroutí, protože většina přistěhovalců nemá potřebnou kvalifikaci, aby mohla pracovat a přispívat do státní kasy, místo toho pobírá sociálních podporu z daní domácího obyvatelstva.

Proč Francouzská vláda utahuje penzistům opasek i za cenu všelidového odporu? Jedním z hlavních a utajovaných důvodů je, že musí zacpat díru v sociálním rozpočtu, která se neustále zvětšuje následkem vstřícné imigrační politiky a vyšší plodnosti muslimských žen. Přistěhovalci dostávají sociální dávky jako rození Francouzové plus různé příplatky. Stát již platí 4.5 miliard euro ročně na integraci, 2 miliardy na nedoprovázené mladistvé přistěhovalce a miliardu připlácí na zdravotní ošetření.

Vládnoucí elita v západní Evropě se snaží skrýt pravý stav věcí a omezuje svobodu tisku a projevu, politicky správné myšlení pořádá hony na čarodějnice, policie potlačuje projevy nespokojenosti původních obyvatelů, soudní metr pro přistěhovalce je delší nežli pro domorodce.

Sečteno a podtrženo, ve jménu lidské solidarity, lásky a bratrství se rodí nová odrůda totality-- humanitární fašismus. Začíná všude tam, kde člověk nemůže říct nic záporného o nezvaných hostech, byť jen, že muslim falešně zpívá. Brání mu v tom strach, že bude ocejchován, když ne trestně stíhán, jako xenofob a rasista. Je to strach zcela oprávněný a doložený mnoha justičními rozhodnutími.

Podle spisovatele a publicisty Benjamina Kurase Islám má dva prvky zcela neslučitelné s demokracií Jedním jsou zákony šaría rozdělující společnost na nadřazené muslimy a podřízené jinověrce a bezvěrce s odlišnými právy a povinnostmi, trestající kritiku a změnu víry smrtí, a v neposlední řadě stavějící ženy do podřadného postavení. Druhým je koncept džihádu – šíření islámu do celého světa všemi dostupnými prostředky, od propagandy a obsazování veřejného prostoru, po masakry – provozované s náramnou krutostí po celé jeho dějiny. Dokud tyto dva aspekty zůstávají součástí islámského kánonu, zůstává islám ve své kompletnosti největší současnou hrozbou pro západní civilizaci.

Známý britský historik skotského původu Neil Ferguson dochází k závěru, že Evropa udělala stejnou chybu jako římské impérium, když otevřelo brány barbarům, kteří toužili po jeho bohatství a nevzdali se víry svých předků Byli to barbaři, ne Hunové, kteří zpustošili Řím během jedné generace, a ne během delší doby, jak se vykládá.

Nepřirozeně podobné procesy dnes ničí Evropskou unii, ačkoli málokdo je ochoten to připustit, tvrdí Ferguson, který přednáší na Harwardu a v Oxfordu. Co se skutečně děje je, že Evropa, stejně jako římské impérium zkraje pátého století, nechala svoji obranu padnout. Tato obrana spočívala v odhodlání použít své vojenské zdatnosti a ve věrnosti evropským hodnotám. Místo nich přijala za své multikulturní ideje, které způsobily, že společnost se imigraci už ani nebrání. A když, pak jenom slovy.

Současný vývoj ukazuje, že budoucnost západní Evropy nabere podobu švédské skutečnosti, ale na steroidech. EU a OSN povolují všechny migrační šrouby a vše nasvědčuje tomu, že bod odkud není návratu byl překročen.

Kdo se domnívá, že střední Evropa je za větrem, je na hlubokém omylu. Statistický výhled sice ukazuje, že muslimská imigrace v příštích letech by u nás měla zůstat pod kontrolou, ale ve hře o národní a státní přežití je několik jiných faktorů, které nejsou statisticky podchyceny. Především je tu již zmíněné migrační turbo Evropská unie a OSN. Jeho vliv je zřetelný, zejména ve Francii, Německu, Itálii, Španělsku, Velké Británii, Dánsku a Švédsku. Urychluje rozpad západního sociálního státu a v dohledné době tamní migranti začnou šilhat po lepším na východě. EU bude jejich tužby podporovat a my se octneme po stupňujícím se tlakem jim je splnit. Jak dlouho asi bude naše vláda schopná odolávat apelům na evropskou soudružnost podpořeným politickými a hospodářskými šťouchanci?

Jsou věci, které jako angažovaní občané můžeme udělat:

Volit jenom ty strany a politiky, kteří upřednostňují národní zájmy a národní hodnoty. Podpořit všemi silami českého politika, který bude mít odvahu de Gaulla, aby udělal s Putinem za minulostí tlustou čáru. Komunistický systém v Rusku a sovětská rozpínavost jsou deset sáhů pod zemí; soudobý kříženec kapitalismu s autoritářskými rysy nechce dobývat vojenskou silou. Prvenství ve světě se dnes nezískává ve válce, ale v ekonomice, technologii a ve strategickém spojenectví. Českou kotlinu k tomu Rusko nepotřebuje.

Starý hegemon hyne, nový se rodí ze strategického spojenectví s Čínou. Je čas vytlouct si jednou provždy z hlavy, že nás Západ uzná za sobě rovné partnery. Nedokážeme nikdy využít svého plného potenciálu jako jednotlivci a národ jestliže neoživíme naši slovanskou duši a nepřihlásíme se ke svým slovanským kořenům. Obejměme své bratry a sestry bez předsudků a začněme budovat společnou budoucnost jako členové rasy velkých geniů a vojevůdců, rasy staletých svobodymilovných národů a pracovitých lidí, kteří spolu žili v souladu od počátku věků a znovu budou žit harmonicky, jak jedeni s druhými, tak se svými sousedy.

Není jiné řešení. Neboť v konečné analýze nejde jenom o záchranu evropské civilizace, ale o přežití bílé rasy.

Vydáno: 16.9.2020 v 16.01 Autor: Jan Vítek, nwoo.org

Bohatství amerických miliardářů vzrostlo během pandemie téměř o třetinu

23.9.2020 VSa Zprávy

Již tak velké bohatství amerických miliardářů vzrostlo v průměru o 29 % od začátku pandemie koronaviru, která současně zpustošila desítky milionů pracovních míst po celém světě.

Nejbohatší ze superbohatých si přišli na 845 miliard dolarů, uvádí zpráva amerického progresivního think-tanku Institute for Policy Studies. Kupříkladu osobní jmění Jeffa Bezose vzrostlo od 18. března o 65 %.

Ze zprávy vyplývá, že 643 miliardářů v USA nashromáždilo zisky ve výši 845 miliard dolarů v období od 18. března, kdy v USA a ve velké části zbytku světa začal lockdown. Souhrnné bohatství třídy miliardářů vzrostlo z 2,95 bilionů na 3,8 bilionů dolarů. To vede k zisku 141 miliard dolarů měsíčně, nebo 4,7 mld. denně. Ve stejném období zemřelo na koronavirus více než 197 000 Američanů a více než 50 milionů Američanů přišlo o práci.

Jeff Bezos, zakladatel a generální ředitel společnosti Amazon, který byl již nejbohatším člověkem na světě, nejvíce těží z pandemie a následných globálních lockdownů. Jeho osobní jmění, jak jej odhadoval časopis Forbes, vzrostlo od začátku krize o 73,2 miliard dolarů – na rekordních 186,2 mld. Tento nárůst o 65 % je výsledkem převážně rostoucí hodnoty akcií Amazonu, protože se na doručovací službu obrací více lidí. Za jediný červencový den Bezos zaznamenal nárůst svého jmění o více než 10 miliard liber.

Z pandemie těžil také Elon Musk, zakladatel a generální ředitel společnosti Tesla na výrobu elektromobilů. Muskovo odhadované jmění vzrostlo o 274 % na 92 miliard dolarů. Také Mark Zuckerberg z Facebooku zaznamenal nárůst svého majetku o 84 % (tedy z 45,9 mld. dolarů na 100,6 mld.). Bill Gates, který se zavázal dát alespoň polovinu svého jmění na charitu a již slíbil „několik miliard dolarů“ na boj proti koronaviru, zaznamenal nárůst svého jmění o 19 % na 116 miliard dolarů.

Obrovské zisky vedly k výzvám k dani pro superbohaté technologické titány, která by pomohla zaplatit hospodářské oživení po pandemii. Bernie Sanders a Ilhan Omar, oba demokratičtí senátoři, představili legislativu nazvanou „Make Billionaires Pay Act“ pro jednorázovou 60% daň z nárůstku majetku miliardářů mezi 18. březnem a koncem roku, aby pomohli pracujícím Američanům pokrýt náklady na zdravotní péči. Podle Sandersova návrhu by Bezos zaplatil jednorázovou daň z majetku ve výši 42,8 miliard dolarů a Musk 27,5 mld. dolarů.

Robert Reich, který sloužil jako americký ministr práce za prezidenta Clintona, řekl: „Americký kapitalismus je vykolejený“ a je naléhavě zapotřebí „daně z majetku“, která by pomohla vyrovnat zející rozdíl v nerovnosti. „Pokud vás ani toto nepřesvědčí, že potřebujeme daň z majetku, tak už nic,“ vyjádřil se Reich s tím, že by Bezos měl každému svému zaměstanci dát 105 tisíc dolarů a zůstal by stejně bohatý jako před pandemií.

„Miliardářská ekonomika byla rozdmýchávána tvůrci politik, kteří nyní usilují o úlevu pro reálnou ekonomiku,“ řekl Chuck Collins, ředitel Programu pro nerovnost v Institutu politických studií a spoluautor zprávy Billionaire Bonanza 2020. Upozornil na „strašlivé rozdíly mezi zisky miliardářů a rozšířenou ekonomickou misérií v USA. „Je zřejmé, že priority volených úředníků ve Washingtonu jsou postavené na hlavu,“ dodal Collins. casopisargument.cz

Profesor - 4 tisíce miliardářů a miliony milionářů vlastní 95 procent bohatství.

Zhroutí se to. A k tomu válka

30.09.2020 14:22

Profesor Peter Staněk v rozhovoru pro server Kupredudominulosti.cz zmínil, že polarizace bohatství a chudoby dostupuje ve světě obrovských rozměrů. Jak uvedl, čtyři tisíce miliardářů a šestnáct milionů milionářů vlastní 95 procent bohatství planety a ostatním zůstávají pouze úvěry a dluhy. A jednoho dne se dle jeho slov vše zřítí jako domeček z karet.

Staněk mimo jiné také hovořil o tom, proč se rozplynul takzvaný americký sen. V USA se dle jeho slov vytrácí rozdíly mezi sociálními skupinami, kdy společnost stále krystalizuje do dvou skupin - do skupiny superbohatých a skupiny superchudých. I proto se prý blíží čas velkého konfliktu.

Své pak řekl také ke koronaviru a k tomu, jak se v té souvislosti hovoří o seniorech. "Staří lidé jsou ve společnosti vnímání jako bezbranní, a když se postavíte na jejich obranu, té nejbezbrannější části populace, tak získáte politické body. Všichni mluví o ochraně ubohých seniorů, senioři jsou prezentovaní jako imobilní a mentálně retardovaní, sedící v parku o berlích. Všimněte si, že v médiích to máte takto prezentováno," poznamenal Staněk, který se však přiklání k tomu, že nebezpečnost koronaviru je závislá spíše na fyzické kondici. "A z toho hlediska se potom musíte ptát, proč politik zvolí ochranu těchto ubohých? Nezíská tím politické body ve veřejnosti? A hodně velké body?" ptá se Staněk a domnívá se, že ve chvíli, kdy nám byly poskytovány informace o koronavirové nákaze již někdo kalkulkoval s tím, jak z toho něco vytřískat.

"Musíme ovšem podotknout, že je to samozřejmě konspirace, že ano. I když realita se setsakramentsky podobá konspirační fázi," dodal.

Následně hovořil o globálním konfliktu, ke kterému může dojít. "Pakliže člověk svou vlastní agresivitu vyvíjí tím, že chráníte své před cizími, pak se klidně můžete dostat do situace, ve které válku chápete jako přirozenou obranu svého prostoru, svého etnika, svých možností a všeho ostatního tak, jak se to dělalo vždycky. A skutečně, vezměte studii, podle níž, řekněme, za 6 tisíc posledních let, bylo bez války zhruba 180. Vše ostatní bylo kryto válkami. Nezapomeňte, že nemáme pouze první a druhou světovou válku, ale také takzvanou sedmiletou válku, třicetiletou válku a podobně, které znamenaly miliony obětí, akorát se dnes o nich ani neučí na školách. A sedmiletá válka byla první globální konflikt," dodal a zdůraznil, že když národ nezná svou vlastní historii, bude neomylně opakovat své chyby a bude nepoučitelný.

"Jsme nepoučitelní. Neustále opakujeme tytéž chyby. A proč? Protože jsme vůbec nenašli poučení v matce věd, v historii, která nám nastínila důvody, příčiny, důsledky činů z minulosti. A my je neustále opakujeme, ve všech důsledcích," dodal.

Aréna PL

USA zasáhla nová éra hladu, zní titulek Financial Times

29. 9. 2020 Janinna žádný komentář politika, usa

„USA zasáhla nová éra hladu,“ zní titulek Financial Times, jedné z předních západních ekonomických publikací. Autorka publikace, veteránka americké žurnalistiky je šokována tím, co se děje v její vlastní zemi.

Celé měsíce se situace ve Spojených státech zhoršuje. Navíc to nehlásí redakce RT, ale známá americká novinářka.

„Amerika nikdy tak nehladověla jako za Putina.“

FT píše o nástupu „nové éry hladu ve Spojených státech“. Veteránka Patti Waldmeirová si stěžuje:

„Svou kariéru ve FT jsem začala informováním o hladu v Africe v 80. letech.
Nečekala jsem, že o 40 let později popíšu hlad v mé domovské zemi.“

Americká novinářka hovořila s Claire Babineau-Fontenot, generální ředitelkou společnosti Feeding America. Jedná se o největší charitu na poskytování pomoci hladovějícím ve Spojených státech.

„Jak Amerika uzavírá svůj šestý měsíc koronavirového chaosu, řady hladových Newyorčanů se táhnou čtvrt míle od potravinové banky v Queensu a distribuce potravin vytváří dopravní zácpy, které mohou trvat hodiny.“

Babineau-Fontenot udává několik šokujících čísel.

„Doufám, že se mýlím, ale pokud ne, pak by dalších 17 milionů lidí v USA mohlo být v důsledku pandemie v roce 2020 nezabezpečeno potravinami. Feeding America odhaduje, že by to bylo celkem 54 milionů Američanů, oproti 37,2 milionům před krizí. A 18 milionů, tedy každý čtvrtý z těch hladových, budou děti.“Dovolte mi připomenout, že v minulém roce americká populace byla 328,2 milionu lidí. 54 milionů hladových lidí je hodně, téměř 1/6 z nich.

A za takových podmínek nelze počítat s pozitivními demografickými trendy. Navíc je typické, že růst americké populace byl loni rekordně nízký. To znamená před začátkem epidemie COVID-19.

Autorka materiálu pro Financial Times dále uvádí příklad konkrétních starších Američanů, s nimiž novinářka hovořila poblíž míst distribuce jídla zdarma. Všichni si stěžují na malé důchody a vysoké náklady na léky, které doslova hltají peníze.

A pak je tu opět citát generální ředitelky společnosti Feeding America.

Paní Babineau-Fontenot předpovídá „výpadek ve výživě“ – 8 miliard obědů na příštích
12 měsíců, pokud těm, kteří to potřebují, nebude poskytnuto více peněz.
S vysokými cenami potravin bude podle ní ještě obtížnější financovat jídlo zdarma.
A protože většině dobrovolníků je více než 65 let, a proto jim hrozí vyšší riziko nákazy Covid-19, nastává nedostatek dobrovolníků a darovaní potravin se stává stále vážnějším problémem.

Ředitelka společnosti Feeding America se však více obává dlouhodobé perspektivy:

„Po poslední finanční krizi nám trvalo 10 let, než jsme se vrátili na předkrizovou úroveň potravinového zabezpečení. Může nám tedy trvat 10 let, než se z této krize dostaneme.“
A ona, stejně jako nikdo jiný, neví, jaké poškození může utrpět generace amerických dětí.“

A světoví miliardáři, jako je Bezos, nejsou příliš dychtiví poskytovat charitativním organizacím jídlo, které pak dostávají hladoví. Je to pochopitelné: … čím více hladových lidí, tím levněji je lze najímat, bez nadsázky, na otrocké práce v třídících centrech korporace Amazon.

Pro globální nadnárodní korporace je chudoba obyčejných Američanů prospěšná. V každém případě většina amerických domácností je silně zadlužena. V budoucnu tak mohou připravit lidi o veškerý majetek a přinutit pracovat za jídlo. Jako během Velké hospodářské krize.

Pamatujete si všechny ty děsivé příběhy o Číňanech, kteří údajně pracují 14 hodin denně za misku rýže?

„Kolo samsáry“ se zjevně chystá uvést něco podobného v život, ale vůbec ne v Číně.

pokec24.cz

https://bit.ly/3j6sKo1

TVE - Stále více Španělů se kvůli pandemii ocitá v hladových frontách

Ve Španělsku je podle TVE stále více lidí nuceno žádat o pomoc ve formě jídla a dostat se do takzvaných „hladových front“.

"Hladové fronty" ve Španělsku

20. října 2020 - 11:04

Podle organizací na pomoc populaci bude stav nouze v sociální oblasti Španělska trvat mnohem déle než v oblasti veřejného zdraví.

Nyní vidíte takzvané „hladové fronty“, uvedla v reportáži televize TVE. Pokaždé je stále více lidí, kteří jsou nuceni požádat o pomoc ve formě jídla. A je stále více okresů, kde se jídlo distribuuje každý týden. Pandemie zhoršila situaci ve společnosti a vedla k prudkému nárůstu míry chudoby.

V průběhu dvaceti let se chudoba ve světě nezvyšovala, ale pandemie tento trend přerušila. Více než 1,3 miliardy lidí bylo v loňském roce chudých. Podle Světové banky jich v letošním roce pravděpodobně bude o 100 milionů více, to znamená nárůst o zhruba 8%.

Z hlediska dětské chudoby je Španělsko na třetím místě v Evropě po Rumunsku a Bulharsku. V této situaci žije v zemi více než 2,1 milionu dětí. Svědčí o tom údaje nevládní organizace Save the Children, která varuje, že pokud nebudou přijata opatření, může se třetina španělských nezletilých ocitnout v chudobě.

Téměř tisíc rodin, z nichž většina má závislé nezletilé osoby, žádá každý týden Aluce Residents 'Association v Madridu a další podobné organizace o potravinovou pomoc.

SRF: Koronavirus uvrhl miliony Američanů do hladové krize

To je přesně případ Aurelie, která pracovala půl života ve Španělsku a nyní jí nic nezbylo.

Aurelia:"Potřebujeme jídlo. „Mám pětileté dítě a od února jsem nezaměstnaná, ačkoliv jsem mnoho let pracoval ve Španělsku, jako uklízečka, jako hospodyně, jako pradlena. A pak jsme zůstali bez práce.“

Tento příběh odráží situaci, ve které se mnozí nacházejí. Toto sdružení distribuuje podporu od dubna tohoto roku. Někteří z příjemců, například Gabriela, se také dobrovolně přihlásili.

Gabriela:"Začínala jsem jako příjemce, a když jsem viděla, že dělají dobrý skutek a že potřebují lidi, přidala jsem se k nim."

Rosio Merchan, korespondent TVE: „Na začátku pandemie byla fronta lidí, kteří každou sobotu přicházeli na jídlo, delší než jeden blok. Nyní, navzdory skutečnosti, že se fronty zkrátily, hledá pomoc stále více lidí. Musel se zorganizovat systém se specifickým harmonogramem, aby se zvládla distribuci pomoci všem v nouzi.“

Potravinové banky ve Španělsku mezitím pomáhají více než 1,5 milionu lidí. Existuje mnoho nezaměstnaných, důchodců a lidí, kteří nedostávají dávky v nezaměstnanosti kvůli práci bez smlouvy.

Žena: „Pracovala jsem v baru a teď nic nedostanu, protože jsem neměla ... (smlouvu).“

Starší žena:„Celý život jsem pracovala jako kuchařka. A jak víte, dostáváme velmi, velmi malý důchod a nemáme dost na všechno.“

Sdružení žádají o pomoc a podporu dary, protože, jak se říkají, nouzová situace v sociální oblasti bude trvat mnohem déle než ve zdravotnictví.

(kou, prvnizpravy.cz, tve, foto: repro tve)

Requiem

22. 10. 2020 Janinna

Blížíme se ke zlomu v lidských dějinách – době, kdy bílí lidé ve vyspělých zemích budou v menšině.

V Evropě k tomu dojde v roce 2050. Následkem neodpovědnosti a selhání našich vládců, umocněné náboženskou i kulturní nesnášenlivostí imigrantů, bílé tváře v Evropě rychle začnou mizet.

Z dnešního počtu jich na konci století zbude asi pětina podle odhadu Populačního fondu OSN. Když dnes v rodině přibude další člen, měli bychom se u kolébky novorozence zamyslet nad tím, do jakého světa vyroste. Je sice jedna možnost, jak mu jeho nezáviděníhodný životní úděl ulehčit, ale vyžaduje politickou vůli a občanskou statečnost; zatím nevidím ani jedno, ani druhé.

Historickou událostí naší doby je africká populační exploze: jedna miliarda lidí se namnoží na čtyři miliardy a na konci století každý třetí pozemšťan bude Afričan. Před šedesáti lety byla porodnost v Evropě a černé Africe vyrovnaná. Dnes je poměr sedm ku jedné. Sedm malých černoušků na jednoho bílého Evropánka.

Tato skutečnost bude stále silněji ovlivňovat vývoj vzájemných hospodářských, sociálních a politických vztahů obou kontinentů, ale zejména exod Afričanů do Evropy.

Demografové označují za zásobník vystěhovalectví skupinu mužů a žen ve věku 20-39 let. V roce 1950 jich v Africe bylo 51 milionů. O třicet roků později 104 milionů. Během let 1980-2010 se jejich počet zvýšil na 250 milionů. A v roce 2040 se mnozí čtenáři dožijí dne, kdy na druhé straně Středozemního moře bude víc jak půl miliardy mladých mužů a žen snít o lepší budoucnosti na jiném kontinentě.

Stručně řečeno, počet možných afrických vystěhovalců se od roku 1980 během každých třiceti let zdvojnásobuje. Tato tendence se zatím jeví jako setrvalá. Můžete namítnout, že těch 500 milionů v roce 2040 je projekce. Ano, ale velice pravděpodobná. Jednak ženy, které budou mít v té době děti, se již narodily a jejich počet je znám. Jednak proto, že plodnost afrických žen se nemění.

Pro neúspěšné africké státy s miliony občanů odkázanými na potravinovou pomoc mezinárodního společenství je emigrace jejich příslušníků ulehčením břemena a finančním přínosem.

Do subsaharské Afriky přišlo loni z Evropy v remitendách vystěhovalců téměř padesát miliard dolarů. Jsou vítanou manou pro obyvatele a přispívají nepřímo ke snížení státního sociálního rozpočtu. Která africká vláda by proto vřele neobjala imigrační plány Bruselu!

Známý britský historik skotského původu Neil Ferguson dochází k závěru, že Evropa udělala stejnou chybu jako římské impérium, když otevřelo brány přistěhovalcům, kteří toužili po jeho bohatství a nevzdali se víry svých předků, že jejich bůžkové jsou nejmocnější a činí je nadřazenější. Nebyli to Hunové, ale tito samozvaní ujídači, kdo zničili Řím v jedné generaci, a ne během delší doby, jak se vykládá.

Nepřirozeně podobné procesy dnes ničí Evropskou unii, ačkoli málokdo je ochoten to připustit, tvrdí Ferguson, který přednáší na Harwardu a v Oxfordu. Co se skutečně děje je, že Evropa, stejně jako římské impérium zkraje pátého století, nechala svoji obranu padnout. Tato obrana spočívala v odhodlání použít své vojenské zdatnosti v zájmu sebezachování a ve věrnosti evropským hodnotám. Místo nich přijala za své multikulturní ideje, které způsobily, že je rozpolcená, migračně vstřícná a propustná.

Alžírský prezident Hurari Boumediene se projevil jako jasnozřivý prorok, když v březnu 1974 prohlásil:

„Žádné množství atomových bomb nebude moci zabránit záplavě milionů lidských bytostí, které jednoho dne opustí jižní a chudší část světa, aby se kvůli přežití usídlily v poměrně volných prostorech severní polokoule.“

Celá Evropa je na cestě do podmanění a vyrabování. Varování jsou umlčena nebo neoslyšena.

Nemluvě o našich rodácích, kteří se neustále tlučou do hlavy v rytmu bubnování o lidských právech, o „vítání utečenců“, o „podělení“ s bližními o statky zemské. Falešný humanismus je umocněn arzenálem represivních zákonů proti „rasismu“ a soustavnou nalejvárnou rovnosti a bratrství.

Co bychom si dlouze vykládali! Udělejte si, až Covid dovolí, výlet do kteréhokoli velkého města v západní Evropě od Marseille až po Malmö a všude najdete celé čtvrtě, kde vládnou černé gangy, a kam se po smrknutí neodváží žádný policejní těžkooděnec.

Co dělat?

Především musíme zabránit, aby se do vlády a na Hrad dostali zaprodanci.

V žádném případě a za žádnou cenu nesmíme ustoupit hrozbám ani vábení Bruselu, abychom pootevřeli vrátka. To sami nezvládneme. Jedna možnost je udržet a upevnit jednotu Visegradské čtyřky. Její soudržnost a odhodlání ale nejsou dané. To znamená mít pojistku v případě, že společná fronta se prolomí.
Tou pojistkou může být politická a ekonomická orientace na Rusko.

Vím, co mne čeká, když ty pro mnohé kacířské myšlenky vyslovím, ale někdo je říct musí, protože jsou v souladu s novou epochou, kterou doba se chystá přivést na svět:

Pusťme jednou provždy z hlavy, že nás Západ uzná za sobě rovné partnery.

Nedokážeme nikdy využít svého plného potenciálu jako jednotlivci a národ jestliže neoživíme naši slovanskou duši a nepřihlásíme se ke svým slovanským kořenům.

Přijměme své bratry a sestry bez předsudků a začněme budovat společnou budoucnost jako členové rasy velkých geniů a vojevůdců, rasy staletých svobodymilovných národů a pracovitých lidí, kteří spolu žili v souladu od počátku věků a znovu budou žit harmonicky, jak jedni s druhými, tak se svými sousedy.

Není jiná cesta, neboť v konečné analýze nejde jenom o záchranu naší národní identity, ale o přežití bílé rasy.

Jaká je naděje, že se tou cestou dáme?

Od pádu Sovětského svazu vyvstaly u nás dvě generace, z nichž první se hlásí o slovo a o podíl na řízení rodné země. Obě byly a jsou převážně vychovány v duchu antikomunismu a od malička jim byl vštěpován odpor vůči všemu ruskému. Výsledkem je pavlovovský reflex, že Rus je nepřítel, Rusko říše zla a Putin hlavní pekelník.

Žádný politik, natož mluvící hlavy, jim neřekne a žádné tištěné noviny nenapíší, že co bylo, dávno není, protože svět prochází historickým přerodem.

Že časy se mění a národy s nimi; že carský a komunistický systém v Rusku jsou sto sáhů pod zemí; že tamní kříženec kapitalismu s autoritářskými rysy je jiný; nechce dobývat vojenskou silou, to patří minulosti; v dnešním světě se vůdčí místo ve světě se nezískává ve válce, ale v ekonomice, technologii a ve strategickém spojenectví. Českou kotlinu k tomu Rusko nepotřebuje.

A navíc a především: těžiště světové převahy se přesunuje ze západu na východ.

Zavrhnout klam, vzdát se planých představ a postavit se čelem k budoucnosti vyžaduje nezlomnou politickou vůli a občanskou statečnost říci NE lživých předsudkům.

Zatím nevidím ani jedno, ani druhé. Co si umím představit je, že naši vládcové budou šlapat vodu tak dlouho, až se okénko příležitosti zcela zavře.

Co potom?

Tuto otázku si přede mnou kladl Jean Raspail.

Zde je jeho odpověď, napsaná před jeho skonem, která je varovným odkazem.

„V konečném výhledu bude Francie obydlena jenom kraby poustevníky, ať už jejich původ je jakýkoli, kteří budou živořit ve vyrabovaných skořápkách navždy vyhynulého rodu, který byl zván francouzským…Proces už začal. Francie není jediným národem, kterého se dotýká. Celá Evropa se dala na pochod smrti.“

Jan Vítek, Vaše věc https://bit.ly/37pN0y5

Spengler měl pravdu. Toto je konec Západu

14.10.2020 Ilona Švihlíková

Ilona Švihlíková píše o tom, že společnost, která neumí táhnout za jeden provaz v časech společného ohrožení, nemá budoucnost.

V !Argumentu už jsme se věnovali srovnání, jak se jednotlivé země vypořádaly/vypořádávají se zvládnutím nepředvídaného externího šoku – epidemie koronaviru. Z tohoto srovnání vycházejí země Západu (ač teoreticky ekonomicky a technicky vyspělejší a „morálně nadřazenější“) hodně bídně.

Od USA po evropské země (včetně ČR) je patrné, že se nedaří řešit krizi, kterou koronavir přinesl – ani zdravotně, ani ekonomicky.

Jedním z důvodů je nízká kvalita elit, orientovaných na krátkodobé impulsy, na zkratkovité přihlouplé marketingové obrázky, které se objeví na Twitteru a následně zmizí v propadlišti dějin, než se zase objeví další obrázek. Nejde ale jen o elity, ale i o občany (slovo lid nelze použít), kteří si za desetiletí neoliberální politiky na tento způsob zvykli a hlavně ho začlenili do ekonomického světa, kde je na prvním místě velkolepé, sobecké Já. Co jiného je neoliberální doktrína, než homo economicus, esence sobeckých, od druhých izolovaných zájmů, povzbuzované reklamním narcismem, která se schovává za nátěrem údajné liberální demokracie.

„Velkolepé“ já, které zdůrazňuje „jedinečnost“ potřeb, které jsou tak jedinečné, až jsou homogenizovány na celé planetě díky propojení výrobních a finančních toků, je ve skutečnosti spíš umanuté děcko, které se neumí a hlavně nechce omezit, kvůli nikomu a ničemu. Nejde primárně o omezení spotřeby (ta je samozřejmě „korigována“ jak finančními krizemi, které takový systém nutně produkuje, ale také neustálým osekáváním sociálního státu). Jde spíš o omezení touhy po věcech, o pocit, že vše je neustále a pořád dostupné, není potřeba čekat, ber si vše, teď a hned!

ČR se včlenila do světové ekonomiky na bázi této neoliberální doktríny, která pronikla hluboko do ekonomického uvažování (včetně tzv. levice) i do politické kultury. Jestliže byl důraz na společnost, kolektiv a spolupráci třicet let považován za bolševickou zhovadilost, za něco, co je potřeba tvrdě vymýtit a nahradit „velkolepým“ já, pak se nelze divit vývoji epidemiologické situace u nás, nebo třeba v USA. Individualismus je spolehlivým nástrojem, jak zablokovat jakoukoliv sociální změnu a nechat bohaté, aby společnost více či méně nápadně ovládaly.

Privatismus, další typický český rys, onen útěk na chaty a chalupy, zavření se do „svého“ mentálního světa, je jev, který sobectví ve společnosti napomáhá. Svoboda se stala jiným slovem pro sobectví člověka ekonomického. Ve zdravé společnosti ale nemůže být svobody bez odpovědnosti a solidarity, práva a povinnosti musejí být vybalancovány.

Tato kombinace vede k „západní“ společnosti, která není schopna překonat (někdy velice užitečné) rozpory ve společnosti, ani tváří v tvář bezprecedentnímu nebezpečí. Ztratila totiž schopnost identifikovat společné nebezpečí a následně na něj adekvátně reagovat. Problém ovšem nelze omezit na spoluobčany, kteří věří tomu, že svět řídí ještěři a čísla nakažených jsou součástí spiknutí, které má vést k tomu, že budou očipováni. Magoři se vyskytovali v každé době, i když pravda, neměli vždy možnost rozšiřovat své bláboly na sociálních sítích.

Nedůvěra, kterou část lidu vůči elitám cítí, je v řadě případů odůvodněná a má své reálné kořeny. Lži o tom, jak „bohatství proteče seshora dolů“, globalizace „prospívá všem“, „nemůžeme zvyšovat daně firmám, odešly by jinam“, kumulace neoliberální politiky a jejich „skvělých“ výsledků nese své plody – elementární nedůvěru vůči autoritám (nejen ekonomům), která se v současné krizi tak silně projevuje.

Jenže i společnost socio-ekonomicky rozervaná by měla být schopná „nastavit maják“, když přichází krize jiného typu, daná externě, která fatálně ohrožuje zdraví a životy lidí po celém světě. Odmítání pravidel, i když jsou stanovena k ochraně životů a zdraví, odmítání existence problému jako takového, je reakcí nedospělého jedince, oddaného užívání si, ale neschopného (když je třeba) přijmout odpovědnost a disciplinovat se.

Výroky typu „kde jsou jako ty miliony mrtvých lidí na ulici“, „já nikoho s koronavirem neznám“, „je to všechno manipulace, chtějí nás očipovat“, nejsou jen esencí naprosté blbosti, jsou vyjádřením ztráty pudu sebezáchovy už asi nemalé části občanů. Ti stejní lidé vidí diktaturu v nošení roušek, opatření, které je v asijských zemích naprosto běžné – není ani znakem toho, že je někdo „ovce“, ale znakem toho, že chci ochránit sebe a své spolubližní.

Společnost, která vlastně přestává být společností, a rozpadne se na „sobecké, uřvané „já“, nemůže dlouhodobě přežít. Je odsouzena k požírání se navzájem, neboť společenství znamená také závazek, odpovědnost a solidaritu jeden k druhému. Znamená také společný postup vůči společnému nebezpečí, což je vlastně prapůvodním důvodem vzniku lidských společenství. Ničeho takového už západní společnosti nejsou dlouhodobě schopny a koronavir tuto pravdu krutě ukázal.

Německý filosof Oswald Spengler měl pravdu. Žijeme v éře konce Západu. Jsou tu společnosti jiné, nejen disciplinovanější, ale především s kolektivním přemýšlením a zodpovědností jeden za druhého. Těm patří budoucnost.

casopisargument.cz

O čem se nemluví

Tribun 11.10.2020

Pandemie COVID-19 je v poslední době dominantní téma. Covidu je všude plno, nemluví se skoro o ničem jiném. Mluví se hodně, ale o ne o všem. Mluví se o tom, o čem chtějí mluvit ti, kteří mají přistup do novin, televize a formují veřejnou debatu. Ti, jejichž hlas nebyl slyšet nikdy a nikdy nikoho nezajímali, nejsou slyšet ani teď a ani teď nikoho nezajímají. Čestnou výjimkou je text Marina Vrby „Mnoho Čechů už si protipandemická opatření prostě nemůže dovolit“, bez něhož bych si ani já tento zcela zásadní aspekt covidové krize nejspíš neuvědomil, nebo ho bral na lehkou váhu:

Uprostřed toho všeho se významná část společnosti domnívá, že to všechno je hoax, nebo alespoň celou věc zlehčuje jako nevinnou chřipečku. (…) Proč si ale vůbec něco takového někteří lidé myslí? Často se na to odpovídá, že jsou prostě hloupí, sama tato odpověď ale moc chytrá není. Proč si tedy lidé něco takového myslí? Protože si zkrátka nemohou dovolit přijmout, že je to s covidem vážné. Protože se nacházejí v zemi, kde třetina domácností nemá ani deset tisíc na náhlý výdaj a v níž se nachází přes milion registrovaných živnostníků (nemalá část z nich ve švarcsystému), bezmála 200 tisíc samoživitelek a samoživitelů a skoro 800 tisíc lidí v exekuci. Jarní opatření tyto lidi úplně vysála, existenčně ohrozila nebo rovnou poslala do bankrotu. Pandemie je pro ně ekonomickou katastrofou nikoli jako statistický údaj o snížení HDP za poslední kvartál, ale jako reálné ohrožení jejich živobytí. Jinými slovy: virus se tu nepotkal s nějakými lidmi ve vzduchoprázdnu, ale s velmi konkrétní realitou České republiky 21. století.

Nemyslí si, že pandemie představuje skutečné riziko, protože je pociťuji jako pro mě příliš abstraktní, zatímco existenční hrozbu vyplývající z protipandemických opatření pociťuji velmi reálně. Lidé samozřejmě ne vždy své zájmy artikulují přímo – v jistých situacích je převlékají (i sami před sebou) do zdánlivě věcných postojů. Přiznat si, že jsou díky covidu na pokraji bankrotu, by vnímali jako ponižující.

Poučení z krizového vývoje pro blízkou budoucnost může být zhruba následující: země, v níž je významná část společnosti na hraně svých ekonomických možností, je velmi málo odolná proti krizím a začíná se během nich až příliš snadno drolit.

Veřejný prostor je plný celebrit ať již pseudokulturních nebo podnikatelských, ale ty mají většinou dost velké rezervy na to, aby nějak přežili, stejně jako mají sociální kapitál dost velký na to, aby jim někdo pomohl, a to včetně státu, u kterého si umí prolobbovat podporu. A pak jsou tu lidé, kteří žádné rezervy nemají, protože jsou chudí, a ze stejného důvodu je nulový i jejich sociální kapitál. Ale o těch se nemluví, i když je jich podle všeho naprostá většina. Nejsou totiž dost sexy. Jsou chudí. Jsou hloupí (přesněji se tak jeví, protože zjevná hloupost v naprosté většině případů není příčnou jejich chudoby, ale jejím důsledkem). Jsou nezajímaví, a když, tak leda jako kuriózní objekt do voyeurské reality show.

Ale je tu ještě přinejmenším jeden důvod, proč se o lidech na dně a o tom, jak na ně dopadne covidová krize, nemluví: protože by se muselo mluvit o tom, o čem se mluvit nechce – o selhání polistopadového vývoje, o tom, že poražených je víc, než vítězů, o nízkých mzdách a prekarizované práci, o nedostupnosti bydlení; jsou problémy, o nichž nelze mluvit bez toho, že by se zpochybnil kapitalismus – a ten je tabu. A tak se mlčí. Že hodně lidem hrozí extrémní existenční tíseň? Kdo by se zajímal o lidi na okraji, co jsou chudí a nejsou sexy. Ve vítězném neoliberálním narativu pro někoho tak trapně neúspěšného není místo. A nejen v narativu.

Akorát tedy je těch přehlížených, které se zatím daří úspěšně ignorovat, mnohem víc, než těch, kteří se jejich existencí a jejich problémy odmítají dát obtěžovat a úspěšně je vytěsňují ze svého světa i z veřejného prostoru, který zcela ovládají. Co se asi stane, až zdeptaní lidé nebudou zoufalstvím vědět, co dál? To se dost možná již brzy dozvíte i ve svém životě. Snad by bylo lepší než to zkoušet udělat něco proto, aby k tomu vůbec nedošlo. Pro začátek by možná úplně stačilo vzít problém na vědomí, začít o něm mluvit a lidem, kteří se nemohou dovolit ten luxus chovat se v pandemii rozumně, se přestat smát, ale začít pracovat na tom, aby si ten luxus dovolit mohli.

Převzato z blogu Tribun, outsidermedia.cz

Pandemie prohlubuje propast mezi bohatými elitami a chudými, varuje politolog

18. října 2020, 00:01 — Autor: Marek Bláha / EuroZprávy.cz

NÁZOR – Pandemie by měly výrazně navozovat rovnost, protože ovlivňují každého, bohaté i chudé, černé i bílé, obyvatele venkova i měst – ostatně i prezident USA se nakazil koronavirem, poukazuje Fareed Zakaria v komentáři pro server Washington Post. Politolog a komentátor dodává, že nemoc covid-19 má ve skutečnosti zcela opačný efekt.

Roky progresu zmizely během pár měsíců

Koronavirus celosvětově podněcuje velký vzestup ekonomické nerovnosti, a to na dlouhá desetiletí, varuje autor komentáře. Připomíná, že zatímco velké obavy z růstu nerovností panují v posledních desetiletích například ve Spojených státech, celosvětově se propast mezi chudými a bohatými snižovala a díky vzestupu Číny, Indie a dalších zemí je počet lidí žijících v extrémní chudobě - která je charakterizovaná jako 2 dolary na den - oproti roku 1990 méně než čtvrtinový.

Zakaria odkazuje na statistiku zveřejněnou týdeníkem Economist, která ukazuje, že roky progresu byly zvráceny během několika měsíců, stejně jako na odhad Světové banky, že jen letos upadne zpět do extrémní chudoby na 100 milionů lidí.

Subsaharská Afrika, která v posledních 25 letech zažívala nepřetržitý ekonomický růst, letos poklesne, Světový potravinový program OSN – nositel letošní Nobelovy ceny míru – očekává, že počet lidí ohrožených hladem se zdvojnásobí na 256 milionů, upozorňuje politolog. Dodává, že podle Nadace Billa a Melindy Gatesových poklesla míra proočkovanosti dětí na úroveň před dvěma dekádami.

„Za všemi těmito statistikami jsou lidští jedinci, kteří hladoví nebo jsou nemocní, jejichž děti chřadnou, zoufalí a zbaveni naděje,“ píše komentátor. Dodává, že rozdíl mezi chudými a bohatými je patrnější i ve Spojených státech, kde se podle dvou nedávných studií v uplynulých měsících propadlo do chudoby 6-8 milionů lidí.

Miliony Američanů si nemohou dovolit zaplatit účty za elektřinu a vynechávají jídla, aby ušetřily, uvádí Zakaria. Zmiňuje nedávný průzkum, který odhalil, že 38 % Američanů, kteří přišli v důsledku koronaviru o práci, nemá úspory ani na měsíc.

Pro ilustraci toho, jak pandemie prohlubuje nerovnost ve Spojených státech, uvádí politolog data amerického ministerstva práce, která ukazují, nakolik poslední čtyři recese ovlivnily 25 % obyvatel s nejvyššími a nejnižšími příjmy. Během recesí v letech 1990, 2001 a 2008 ztrácely obě skupiny práci a příjmy zhruba rovnoceně, v řádu procent, konstatuje Zakaria. Dodává, že nyní, se čtvrtina Američanů s nejvyššími příjmy po velmi mírném propadu dostala rychle zpět na původní čísla, zatímco ze čtvrtiny těch s nejchudšími příjmy přišla o práci pětina osob.

„Vidíme, jak k tomu došlo. Pro ty, jejichž práce se dá vykonávat na dálku – bankéře, konzultanty, právníky, ředitele, akademiky -, život pokračuje s pár škobrtnutími,“ pokračuje politolog. Vysvětluje, že těm, kteří pracují v restauracích, hotelech, na lodích, v zábavních parcích nebo obchodních domech, práce prostě zmizela.

Život elit nám brání vidět problém

Za tragické považuje autor komentáře to, že náprava je známa. V březnu americký Kongres a americká administrativa zareagovaly rychle a odvážně, schválily masivní pomocný a stimulační balíček, který byl natolik úspěšný, že zjevně mnohé ve Washingtonu ukolébal, konstatuje autor komentáře. Poukazuje, že platnost opatření již vypršela a obě americké politické strany se vrátily k boji.

Zakaria považuje za správné, že demokraté požadují větší podpůrný balíček, než stávající administrativa nabízí, protože města a jednotlivý státy by neměly být trestány za kolaps daňových příjmů v důsledku pandemie. „Ale zajisté nejlepší cestou pro zemi je, aby demokraté přijmuli ústupky, které získali na republikánech, a následně usilovali o víc po volbách,“ míní politolog.

Předsedkyně dolní komory Kongresu, demokratka Nancy Pelosiová, tento týden v médiích útočně hájila, proč její strana nepřistoupí na návrh pomoci z dílny republikánské administrativy v objemu 1,8 bilionu dolarů (přes 41 bilionů korun), poukazuje Zakaria. Teze Pelosiové, že republikáni nesdílejí hodnoty demokratů, podle něj přirozeně platí, ale považuje ji za důvod, proč strany musejí přistoupit na kompromis, jelikož nic jiného nepřispívá ke koherentnímu postupu v době krize.

Návrh Trumpovy administrativy mohou ale zablokovat i republikáni v senátu, kteří naopak považují balíček za přehnaně velký, připomíná politolog. Domnívá se, že za této situace by měla sněmovna reprezentantů balíček schválit a následně vyvinout na republikány v horní komoře nátlak.

„Nemohu si pomoci a nepřemýšlet, zda nám relativní normálnost života elit brání pochopit skutečnou závažnost problému. Pro ty, z nás, kteří používají (aplikaci) Zoom, jsou věci trochu otravné a divné. Ale pro miliony lidí ve Spojených státech – a stovky milionů ve světě – jde o velkou depresi,“ přiznává politolog. Žádá, aby se jim dostalo pomoci.

Témata: Covid-19 (koronavirus SARS-CoV-2) | chudoba | USA | EuroZprávy.cz

Ministr Prymula potvrdil svou povýšenost a nespolehlivost,

ale především odhalil mnohem více o hnutí ANO a jeho předsedovi Andreji Babišovi

Souhrnné hodnocení (11140)

Novináři z deníku Blesk přistihli ministra zdravotnictví Romana Prymulu, jak se v pozdních hodinách 21. října 2020 setkal s předsedou poslaneckého klubu hnutí ANO Jaroslavem Faltýnkem a ředitelem Fakultní nemocnice Ostrava Jiřím Havrlantem v restauraci Rio’s na pražském Vyšehradě. Blesk o této události informoval ve svém pátečním vydání 23. října 2020.

Nedostatky v nošení roušky nejsou u ministra Prymuly tou nejzávažnější věcí. To by museli už v dubnu 2020 odstoupit například ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) a ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, neboť během konference Ústředního krizového štábu neměli nasazenou roušku. Závažnější než roušky je z pohledu uzavření stravovacích zařízení (platí právě od 21. října) setkání tří výše jmenovaných osob v uvedené restauraci včetně konzumace občerstvení (tento fakt potvrdil sám Prymula). Ale úplně nejzávažnější je Prymulova vlastní a hodně nepovedená obhajoba, kterou by si vychutnal i nezkušený právník nebo vyšetřovatel laik (analytický rozbor viz navazující produkt 11141). Hlavní selhání politika nebývá v jeho prohřešku, nýbrž v následném mlžení, podsouvání výmyslů a v pozměňování vlastní výpovědi. Prohřeškem politik ještě nemusí ztratit svou čest, ale ztrácí ji, jakmile svůj prohřešek začne falešně obhajovat.

V případě ministra Prymuly dokazuje jeho falešná objahoba to, že ministr Prymula moc dobře ví, že ohledně schůzky v uzavřené restauraci nejednal správně. Prymula zřejmě jako někteří dřívější vrcholní politici počítal s tím, že nad ním jako členem vlády už nikdo není, a proto pod „rouškou tmy“ jednal tak, jako by se ho vládní nařízení netýkala. Jenže zapomněl na bulvár, s kterým se musí vždy počítat. A možná zapomněl ještě na něco jiného (podrobněji v navazujícím produktu 11141).

Velice zajímavá byla reakce premiéra Andreje Babiše, který velmi rychle ještě týž den dopoledne oznámil, že Prymulu vyzval k rezignaci a že pokud Prymula nerezignuje sám, tak podá prezidentovi návrh na jeho odvolání. K tak rychlé reakci mohl mít Babiš jen dva důvody, avšak ani jeden z obou důvodů nesouvisí s bojem proti koronaviru (bližší vysvětlení v navazujícím produktu 11141).

Prymula uvedl, že klidně rezignuje, pokud si to veřejnost přeje. Jenže záhy prokázal, že se mu vůbec rezignovat nechce, ať je názor veřejnosti, jaký je (podrobnější rozbor viz navazující produkt 11141). Ministr patrně sázel na svou domnělou popularitu, s níž se chlubil již na jaře 2020 (viz produkt 11133). Otřepaná fráze se slovy „pokud si to veřejnost přeje“ je frází pokryteckou a slabošskou, kterou nepoužívají příliš čestní a rozhodní politici. Podobně je tato fráze používána i při zvažování kandidatury na politickou funkci. Ale pokud někdo říká, že bude kandidovat, pokud si to veřejnost přeje, tak by raději kandidovat neměl, protože tím ukazuje svou nerozhodnost (váhavost) a snahu vytvořit si zdánlivou podporu (napřed musí být akce směrem k cíli, a pak může přijít i nějaká podpora, ale nejde to obráceně – to by nemusely být volební kampaně).

Zastavme se ale ještě u nařízení vlády k uzavření stravovacích zařízení. V aktuální kauze ministra zdravotnictví se objevuje námitka, že vládní nařízení obsahuje formulaci, že vláda „zakazuje přítomnost veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb“, přičemž podle této námitky nebyla restaurace Rio’s Vyšehrad v inkriminovaném čase veřejnosti přístupná, a proto námitka uzavírá, že Prymula, Faltýnek a Havrlant byli soukromými hosty provozovatele. Jenže na tuto námitku existují dvě protinámitky.

První protinámitkou je to, že v případě stravovacích zařízení (restaurace, kavárny, bary apod.) je nutné rozlišovat veřejnost a personál. To znamená, že za veřejnost se považují všechny osoby, které stravovací zařízení navštěvují za účelem stravování (do stravování se počítá i konzumace nápojů). Z Prymulovy výpovědi víme, že trojice návštěvníků se v restauraci stravovala. Personál pak tvoří osoby, které ve stravovacím zařízení vykonávají svou práci. Personál tak může v uzavřené restauraci nadále vykonávat různou pracovní činnost (administrativa, úklid, úprava interiéru atd.). Trojice návštěvníků byla jednoznačně veřejností, kterou bychom mohli přesněji nazvat uzavřenou společností. Prymula ani Faltýnek tam určitě nepřišli pracovat na nějaký vedlejší pracovní poměr.

Druhou námitkou je to, že trojice návštěvníků nemohla tvořit soukromé hosty provozovatele už jenom proto, že má-li být restaurace podle nařízení vlády uzavřena, pak nemůže provozovatel, ale ani majitel přijímat hosty v prostorách restaurace, které jsou určeny k podnikání. Musely by to být prostory, které jsou skutečně soukromé a veřejnosti trvale nepřístupné (např. část objektu vyčleněná jako byt pro personál). Navíc víme, že Prymula za stravování uvnitř platil, což znamená, že ve vnitřních prostorách restaurace byla i přes zákaz vedena dál podnikatelská činnost (takže hosté se vším všudy).

Ovšem Prymula se vůbec nezabýval tím, zda se jednalo o stravovací zařízení a zda oni tři tvořili či netvořili veřejnost (zřejmě věděl, že tudy cesta nevede), ale svou obhajobu opřel o nařízení ohledně shromažďování, které mělo platit až od 6.00 hod. 22. října 2020, přičemž tvrdil, že salonek, kde seděli, nepatřil k přístupným prostorům restaurace. Prymula uvedl, že po příjezdu na Vyšehrad prošel přes restaurační zařízení do soukromých prostor vyšehradské kapituly. Jenomže salonek je součástí restaurace, a nikoli soukromým prostorem. Provinilci včetně provozovatele restaurace by museli prokázat, že před uzavřením restaurace nebyl salonek navštěvován hosty restaurace a že nebyl vyčleněn jako prostor k podnikání. Ale to se jim podaří jen těžko, když je salonek na webu restaurace prezentován jako její součást.

Pokud by si provozovatelé a majitelé restaurací mohli i po uzavření restaurací zvát do podnikových prostor své soukromé hosty, pak by nařízení o uzavření stravovacích zařízení postrádalo smysl. Ale tyto pokusy už tady byly, když byla otevírací doba restaurací omezena do 22.00 hod. a později do 20.00 hod. Hosté byli po uzavírací hodině přesunuti do zadní části restaurace nebo do prostoru v suterénu. Ale policisté se tyto prohřešky snažili odhalovat a předávat správním orgánům. V případě ministra Prymuly, poslance Faltýnka a ředitele Havrlanta se jedná o stejný prohřešek a stejným způsobem by měl být také řešen.

V době jmenování Romana Prymuly ministrem zdravotnictví jsme do plánu produkce zařadili stále ještě připravovaný dokument s následujícím názvem: „Ministr Prymula není krizovým manažerem ani vojákem, ale jen specialistou na epidemiologii, avšak hlavně je egocentrickým individualistou, který upřednostňuje vlastní úspěch a profit před úspěchem celého týmu“

Pokud by měl být Prymula skutečným vojákem (jedno v jaké hodnosti), pak by musel prosazovat týmovou práci a dávat najevo, že je disciplinovaným členem týmu a že se jako člen týmu dokáže podřídit svému nejbližšímu nadřízenému. Jenom takto se dosahuje vítězství ve vojenské jednotce a podobně i v politickém týmu. Individualisté zde nemají místo. Pro ně jsou určeny jiné specifické profese jak ve vojenském, tak v politickém životě. Roman Prymula už od jara 2020 vystupuje neustále jenom sám za sebe, a ještě dosti neobratně. A může být odborníkem jakým chce, ale to nestačí. Voják musí oplývat disciplínou čili musí se umět vědomě podřídit zájmům celku. Prymula prokazuje přesný opak a snaží se o to, aby svým vystupováním a komunikací vyčníval nad ostatními. To ale na druhou stranu narušuje postup celku a komunikaci celku s veřejností. Prymula se aktivně se svými názory, někdy jen letmými nápady vystavuje na odiv raději novinářům a veřejnosti, než aby se snažil o lepší spolupráci uvnitř svého týmu neboli uvnitř národní vlády. Také to se stalo příčinou jeho rychlého pádu… © 2020 Agentura EXANPRO

Vlastimil Vondruška - Světová válka K

To, co nás letos zasáhlo, rozhodně změní celý svět – válčíme s koronavirem, píše Vlastimil Vondruška na svém blogu.

Vlastimil Vondruška

12. října 2020 - 07:20

Můžeme sice diskutovat, zda je to epidemie či podle nějakých tabulek to epidemie stále není, lze se hádat o to, zda je nošení roušek porušením našich lidských práv, je legitimní se ptát, co bude s těmi, kteří přišli o své příjmy. To je jen několik z mnoha otázek, které dnes společnost trápí. Nebo abych byl přesný, trápí především média, protože mnohé z toho by nás asi netrápilo, pokud by média tyhle v podstatě nesmyslné otázky nenastolila a tvrdošíjně neopakovala. Média ráda kloužou po povrchu, protože hledání příběhů je publicistické řemeslo. Jenže někdy je třeba zahodit novinářskou machu a podívat se pravdě do očí.

To, co se děje, je totiž válka. Nepadají sice bomby, nestřílí se, ale o to je ta válka nebezpečnější, protože bojujeme s neviditelným, ale zcela reálným nepřítelem. Na jedné straně jsme my a na druhé virus jako prodloužená ruka přírody. O tom, co se děje na této planetě, nerozhodujeme totiž my, ale neuvěřitelně složitá struktura přírodních i společenských procesů, které nejsme při vší moderní technice a vědě schopni zcela pochopit, popsat a už vůbec ne měnit k obrazu svému. Ano, je to válka, v níž musíme obhájit svou existenci proti mikrosvětu virů a bakterií, který proti nám bojuje už celá tisíciletí.

Jako v každé válce nelze předjímat, jak bude pokračovat, s jakým překvapením nepřítel vyrukuje a jaké budou ztráty. Proto bychom se měli chovat opravdu tak, jak se na válečný stav sluší. To není literární nadsázka, ale každý dobrý psycholog potvrdí, že v případě krize a války existují osvědčené modely chování.

1. Opatrnost je matkou moudrosti, protože neznáme zbraně nepřítele

Měli bychom se chránit raději více než méně, protože bezpříznakový průběh onemocnění neznamená, že se později nemohou v organismu objevit nepříjemné následky. Bojujeme proti neznámé zbrani, to si uvědomme! Je tedy asi zbytečné vést do omrzení diskuze, zda roušky pomáhají či nepomáhají. V tuhle chvíli to nikdo nedokáže říci se stoprocentní jistotou, i když média do omrzení opakují názory obou táborů. Co má taky Česká televize pořád vysílat, že? Ale jsou to jen názory, i když halasně zabalené do pozlátka, kdy se ideologie vydává za pravdu. Pokud budeme nosit roušky, a nakonec se ukáže, že tak moc nepomáhají, prosím, bylo to nepohodlné, ale nezničili jsme si tím zdraví, nejvýše pošramotíme ego některých vyznavačů přemrštěných lidských práv. Pokud je ale nosit nebudeme a pak se ukáže, že to je jeden z hlavních nástrojů, jak se chránit, pak co? Ve válce je vždycky lepší být opatrný a prozíravý.

2. V těžkých chvílích ctí jednotlivce solidarita, a národy jednota

V každá válce je klíčem k vítězství solidarita. To znamená změnit na čas své chování. Ve válce nemá přednost naše zábava, musíme rezignovat na blahobyt a zisky, je třeba vydržet nepohodlí, ale současně nepropadat hysterii a zlosti jen proto, že se musíme omezovat kvůli lidem, s nimiž jsme na jedné lodi. Jsme jeden národ, jedno lidstvo, a naším nepřítelem nejsou lidé, ale virus. Ten musíme porazit.

3. Bez velení není vítězství

Ideologie každé války je založena na tom, že nehledáme nepřítele ve vlastních řadách, ale vždycky jen na straně skutečného nepřítele. Díky zaslepenosti naší politické opozice a části médií se však nenávist vůči Babišovi zhmotnila v představu, že boj proti koronaviru je bojem za zájmy vládních stran. Odmítat opatření je proto aktem politického odporu vůči Babišovi. Je to hloupé, nebezpečné a výsledkem téhle představy je totéž, jako zradit vlastní vojsko a otevřít bránu nepříteli, který nás obléhá. Prosím, uvědomme si, že tohle není boj proti Babišovi, ale proti koronaviru! A média by zasloužila nařezat na holou, protože tohle ještě živí a místo aby nás uklidňovala, přenášejí nekonečné diskuze o tom, že se všechno dělá špatně, lidé opatřeními trpí a skoro to tak vypadá, že nás netrápí koronavirus, ale pouze opatření vlády.

4. Válka přináší škody všem a nedá se s tím nic dělat

V každé válce, i když se nakonec vyhraje, se ničí národní bohatství, klesá životní úroveň, hrozí hlad a já nevím co ještě. Jsme generace, která skutečnou válku naštěstí nezažila, ale zeptejte se prarodičů, co znamenal život za druhé světové války. A to se na našem území prakticky neválčilo, pokud nepočítáme epizodu posledních měsíců, kdy nás osvobodily sovětská a americká armáda. Přesto byly škody obrovské a následovalo několik let obnovy. Musíme vědět, že tohle nás čeká rovněž a každý rozumný člověk by si měl udělat zásoby na horší časy. Nejde jen o zásoby jídla a dalších potřeb, ale rozhodně je nesmyslné utrácet a nemít finanční rezervy. Stát nemá kouzelného oslíčka, který se otřese, kdykoli si zamaneme. V tuhle chvíli se ještě stále rozdává, někdy až příliš, ale pozor! Tohle budeme muset jednou z našich daní my všichni splácet (tedy ti, co nežijí jen na sociálních dávkách, z dotací a grantů). Ale co je z krátkodobého hlediska horší, pokud bude tahle válka trvat i v dalším roce, a nedej bože i v roce 2022, pak prostě zdroje vyschnou. A na to musíme být připraveni, protože se může stát, že se prostě výrazně sníží naše příjmy a některým dokonce na čas úplně vyschnou. Boj není o luxusu, ale o přežití!

5. Bez optimismu a víry, ale také pokory a rozumu, je každá válka předem prohraná

Žili jsme si blahobytně, ale v dějinách nesvítí slunce pořád. Stalo se to, co se periodicky opakuje – přišla krize. Za tu nemůže žádný politik, žádný národ, žádné náboženství či ideologie. Prostě to přišlo a my se musíme začít chovat adekvátně odpovědně a skromně a ne čekat, kdo nás po téhle bolístce pofouká. Musíme se přestat chovat jako rozmazlené děti a dospět. Každá válka totiž klade obrovské nároky na psychiku lidí a odolnost společnosti jako takové. Chceme přežít? Tak se o to prostě musíme snažit a postarat sami. Jsme v situaci, kdy to nikdo za nás neudělá. Je vím, že po létech, kdy jsme neměli žádnou odpovědnost, je to těžké. Ale co jiného nám zbývá? Jen ti, kteří nefňukali, v dějinách podobné krize přežili.

6. V časech válečného stavu je třeba v první řadě vydržet

Každá válka znamená mít plán pro chod země v časech válečných a další pro obnovu poté, kdy válka skončí. Klíčovým krokem podle mne je, aby politici zakopali válečné sekery a my ostatně také. Musíme si promyslet, jak budeme jinak trávit volný čas ve vztahu k tomu, co je možné. Musíme se zbavit rozežranosti a spočítat, na co opravdu máme a co prostě kupovat nemůžeme a nebudeme, ať se nám to líbí nebo ne. Politický systém musí začít fungovat výhradně na bázi pragmatismu a rozumu, a ne pod tlakem krásné, ale reálně bezobsažné ideologie. Chceme-li vydržet, musíme kráčet osvědčenými cestami našich předků a chránit tradiční hodnoty. Těmi hodnotami je ochrana našich životů, fungování rodiny, podpora hospodářství (škoda, že jsme tolik podniků prodali do rukou cizinců) a zájmů vlastního národa. Celý svět má problémy, všude umírají lidé a nedá se s tím dělat nic, než vydržet a nechat každého, aby se s krizí vyrovnal po svém, protože svět není šachovnice, kde by se hrála jedna partie podle jedněch pravidel.

Nenajíme se tím, že se budeme starat o demokracii za našimi hranicemi a dělat si nepřátele v jiných a mnohdy větších a silnějších zemích, než jsme my sami. Musíme se začít starat v první řadě o to, jak tuhle válku vyhrát u nás doma a jak restartovat chod naší společnosti. A je úplně jedno, co si o naší či jiné demokracii myslí v Bruselu, Washingtonu, Pekingu či v redakcích některých médií. Buďme alespoň na chvíli tolerantní a vnímaví k tomu, co se opravdu děje. Žijeme pod tlakem událostí, které nemáme ve svých rukách! Naše víra ve všemocnost vědy a moderního světa se s tím těžko vyrovnává, ale je to tak. Začala opravdu válka a je na nás, jak dopadne.

(rp,prvnizpravy.cz,vlastimilvondruska,foto:arch.)

Marek Obrtel - Tak jsem jel do Prahy na demonstraci...

Na dnešek na 14:00 hodin byla na Staroměstské náměstí v Praze svolána veřejná demonstrace občanů, kteří chtějí vyjádřit svůj názor na krajně rozporuplná restriktivní opatření v souvislosti s vývojem koronavirové „krize“.

Marek Obrtel, 18. října 2020 - 18:40

Neváhal jsem dorazit z moravské Olomouce, abych vyhověl žádosti některých organizátorů i širší veřejnosti o moje vystoupení z pozice lékaře a vlastence, uvedl Marek Obrtel, lékař, vlastenec a domobranec pro Prvnizpravy.cz..

.

V posledních hodinách a nakonec i desítkách minut jsem však zdaleka nejen já zaznamenal celou řadu mimořádně znepokojivých signálů. Nasvědčují, že akce připravená v dobré víře a čestnými lidmi bude pravděpodobně vystavena různým zákeřným provokacím, které mají cíl mítink a jeho účastníky podpásově zdiskreditovat jako ty, kterým jsou životy a zdraví našich spoluobčanů lhostejné.

Pravdou je pravý opak!

Byl jsem mimochodem velmi zaskočen, když jsem se na železniční stanici stal osobně svědkem toho, jak byl policejní kolega uniformovaných policistů, oblečen do šatů, působících dojmem fotbalového chuligána poučován, jak má postupovat, aby se vmísil do davu demonstrantů a vyprovokoval je k nepřístojnostem!

Tím méně hodlám být hříčkou špinavých praktik („dirty tricks“)!

Slova, jimiž jsem se chtěl obrátit na účastníky akce proto zveřejňuji alespoň touto náhradní cestou...

Vážení přítomní......

Dostalo se mi zvláštní příležitosti promluvit na tomto shromáždění na závěr jeho konání a to znamená nevýhodu v tom, že už bylo skoro všechno řečeno, ale výhodu v tom, že to co člověk uslyší nakonec, to si většinou zapamatuje.

Já k vám chci dnes krátce promluvit jako lékař – záchranář, kterému denně projdou rukama spousty pacientů s COVIDem i bez něj, vidím a sleduji, jaký je stav a vývoj situace v daném regionu a jak fungují zavedená opatření. Dlouhé roky jsem sloužil také jako lékař a velitel ve zdravotnické službě armády a na zahraničních misích jsem poznal nenažranost a bezohlednost sil, řízených „deep state“, tedy toho světa, který nám kromě válek, terorismu, devastace národních států a ekonomik, ilegálních migrantů, daroval kdysi také AIDS, velmi pravděpodobně také SARS, MERS, ptačí chřipku, prasečí chřipku a nyní naprosto, ale naprosto bez jakýchkoliv pochyb také nový koronavirus, tzv. COVID-19. Také kvůli těmto věcem jsem se stal velitelem Národní domobrany, kterou jsem před pěti lety spoluzakládal a dovedl její úspěšné a bezúhonné fungování až do dnešního dne.

Situace kolem COVIDu se od samého počátku zoufale snažila naplnit kritéria epidemie, ale naše poznatky a čísla tomu nenasvědčovala. Obrovská mediální masáž, restrikce, zfalšovaná statistika a vybičovaný strach společnosti nakonec dosáhl svého. My jako záchranáři jsme však i nadále situaci vnímali jinak.

Protestujeme proti opatřením, která stát zavádí a jimiž likviduje sám sebe, svou ekonomiku, své zdravotnictví, školství a děti školou povinné a nakonec i své občany. Zaštiťuje se, jak Prymula říká, jedním každým životem, ale jakkoliv jako lékař, kterému je jeho povolání celoživotně posláním, toto naprosto chápu, je ta cena, navíc v rámci zfalšovaných zdravotnických statistik o úmrtích na COVID, adekvátní? Mohou drastická (nebo drakonická podle Zemana) opatření zachránit těžce nemocného pacienta s mnoha chorobami, který dostane chřipku? No, nemohou! A to ani v případě, že dostane COVID-19.

Ale moje dnešní poselství má být vážení přece jen trochu jiné. Odhlédněme od Prymuly a jeho roušek a dobrovolně povinného očkování „závadnými účelovými vakcínami“ a plošných testů, které byly celosvětově distribuovány pro účely COVID-19 již v roce 2017 s podpisem jednoho z principálů Rothschildova klanu.

Odhlédněme od Hamáčka a Babiše, kteří dnes poslouchají na slovo nikým nevoleného a dosazeného Prymulu, nyní faktického premiéra a diktátora této země. Muže dávno až po uši ve službách nadnárodních korporací farmaceutického průmyslu.... Položme si otázku, jak je to možné?

Měli bychom jako občané této země (spolu s ostatními zeměmi Evropy a světa) a ideálně v čele s naší politickou reprezentací (čehož se nikdy nedočkáme, protože to vzhledem k jejich vazalskému statusu není již možné) požadovat zatčení, souzení a ODSOUZENÍ k nejvyšším trestům hlavních představitelů této globální, destruktivní, zničující tragikomedie, která je (pro naše „dobro“ samozřejmě) definitivním začátkem konce nás jako národů, jako lidstva, každého svobodného a svéprávného občana.

Lidé jako Bill Gates, Melinda Gatesová, Anthony Fauci a další, kteří dobře zaplaceni a „motivováni“ dlouhodobě vyvíjejí „zbraně proti lidstvu“ a následně „záchranné léky a vakcíny“ by měli mít strach se objevit na ulici, cokoliv říci, natož se chlubit cvičeními proti „náhodné pandemii na spadnutí“, svými prohlášeními o nezbytnosti pandemií a dalšími zaručenými zprávami.

Měli bychom svou energii a potenciál soustředit právě a přesně tímto směrem místo půtek a rozmíšek uvnitř naší země, kde jsme nuceni hůře či lépe řešit pouhé důsledky konání mocných. A to v rámci nejen této pandemie, ale i těch, které přijdou po ní, dokud se systém nezhroutí a lidstvo nepodvolí...

Cílem těchto absurdních manévrů „elit“ není nic jiného, než jak hovoří mnozí osvícenci, hrozba korporátního fašismu se všemi jeho důsledky na práva a svobody lidí tohoto světa. Domníváte se, že je to řečnická nadsázka a nebo pečlivě skrývaný cíl?

Nebuďme slepí a postavme se tomu, dokud je čas!

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)

Několik slov k demonstraci bez masky

Marek Řezanka

V tomto textu se chci věnovat takzvané demonstraci v Praze na Staroměstském náměstí, která se konala 18. října.

Názorně jsme mohli vidět, jak dopadne spolupráce Demobloku s pseudoalternativou. Tak nazývám všechny, kdo nevidí systémový kolaps a kdo nepřicházejí a alternativou k tomuto systému, ale snaží se nabudit dojem, že tento systém je životaschopný, jenom se musí zbavit konkrétního neduhu – v našich podmínkách například pana Babiše.

Jeden z organizátorů této akce, Ivan Sochor, podporoval ještě nedávno akce Milionu chvilek.

Jsou zde lidé, kteří tvrdí, že ne tento systém a ekonomický kolaps, kdy mnoho lidí bude propuštěno a mnoho malých firem zanikne, je tím nejhorším. Údajně demonstrují za svobodu a proti povinnému očkování.

Začnu oním očkováním. V Číně již vakcína proti covidu existuje a prvních pár set tisíc lidí tam již bylo očkováno. Dodám, že čínská ekonomika se po drastických opatřeních v souvislosti s pandemií opět vzmáhá. Na rozdíl od evropské a americké. Evropská unie si vzala obří půjčku u finančních trhů – a to ve chvíli, kdy pandemii zdaleka neměla pod kontrolou. Ta v ní opět zuří, a stačí si položit triviální otázku, co bude se splácením onoho dluhu.

Rovněž Rusko představilo vakcínu, dokonce dvě vakcíny proti Kovidu: Sputnik V a EpiVacCoronu.

Ani Čína ani Rusko tady nebude nikoho očkovat povinně – ale může pomoct těm, kdo o to budou stát.

Západ zatím vakcínu nemá. Je proto úsměvné, když někdo straší Gatesem. Jak USA, tak Evropská unie totiž stojí před svým rozpadem. Ani ne tak kvůli epidemii, ale vleklé a rozsáhlé ekonomické krizi. Když v USA zkrachovaly průmyslové bašty Chicago či Detroit, žádná korona nikde neřádila. A od té doby se situace v USA vyhrotila, a to sociálně i ekonomicky.

Kde byli bojovníci za svobodu, když USA vedly jednu útočnou válku za druhou, když technický vývoj v oblasti počítačů a mobilních telefonů umožnil maximální kontrolu a zneužití jakýchkoli osobních dat – a když mediální manipulace dosahovala svého vrcholu?

Jistě, zájmy nadnárodní farmaceutické lobby nebudou nikdy bohulibé. Ale opět se musím ptát bojovníků za svobodu, kde byli, když tato lobby ovládla populaci pomocí psychofarmak, na kterých je dnes závislý v západním světě už kde kdo?

Že by měla tato lobby zájem lidi likvidovat? Tím by likvidovala své platící klienty. Ne, ta je potřebuje na živu – a platící. Ovšem i jí se bude týkat již výše zmíněný ekonomický kolaps.

Vraťme se ale k domácím událostem. Nedělní pseudodemonstraci tvrdě odsuzuji. Měla toliko sloužit jako rozbuška proti stávající vládě, aby se ti, kdo nemohou uspět ve volbách, dostali ke korytům. Nebo snad někdo čeká od pánů Fialy, Bartoše, Kalouska, Mináře či Rakušana, že si poradí s pandemií lépe než tato vláda?

Velice odsuzuji všechny, kdo na akci vyložených bitkařů z fotbalových stadionů nalákali seniory. Přirovnám tyto náboráře ke „šmejdům“, kteří důvěřivým starým lidem vnucují předražené zboží bez možnosti reklamace.

Senioři jsou z hlediska pandemie ohroženou skupinou. Již samotná účast na bitkařské akci (jinak oné pseudodemonstraci říkat nehodlám) je pro jejich život riziková. A to nemluvím o tom, že sloužili jako rukojmí při oprávněném zásahu policie. Akce porušovala, co mohla (počty osob, rozestupy, povinné zakrytí nosu a úst). Někdo chtěl docílit efektu, že místo hesla: „Bijí naše děti“, zazní: „Tlučou naše starce“. To tlučou, ale jinde. V Paříži.

Chci proto poprosit občany, aby na takovéto akce nechodili, byli by sami proti sobě. Blíží se výročí vzniku naší republiky – a bylo by nedůstojné, aby bylo zneužito k politickým hrátkám hladových po moci, a neslo se v duchu souboje Baník versus Sparta.

Chápu bezmoc a vztek propouštěných a zkrachovalých. Ale svůj hněv by tito měli zaměřit vůči pravé, nikoli zástupné příčině. Rovněž je třeba říci, a tvrdím to z pozice milovníka umění, že celá řada herců a podnikatelů opovržlivě komentovala požadavky lékařů, učitelů a jiných skupin obyvatelstva, když tyto skupiny demonstrovaly za svá práva. Demonstrujme za solidaritu, ale ne proti ní.

Nakonec bych zde rád shrnul hlavní body projevu prezidenta republiky, Miloše Zemana, jak jsem ho vnímal:

1) Na každém životě záleží. „Kdo zachrání jeden život, zachrání lidstvo.“ Nic nevyváží cenu lidského života.

2) Rouška je naše zbraň. Nenechme se o ni připravit. Buďme k sobě ohleduplní a držme při sobě.

3) Važme si zdravotníků a lékařů. Zapojme se však i každý sám. Respektujme opatření, jež povedou k překonání epidemie.

4) Nenechme se manipulovat těmi, kdo pro své osobní zájmy a politické body překrucují fakta a snaží se nám namluvit, že epidemie neexistuje. Věřme odborníkům, ne béčkovým hercům či TOP doktorům (Šmucler).

5) Nebuďme zbabělí. Až se budou bilancovat zisky a ztráty, je důležité, abychom na sebe mohli být hrdí.

V Praze odhalili první sochu Marie Terezie v ČR. Bude budit debaty, zní z radnice

20.října 2020, ČTK

Park u Prašného mostu v Praze 6 zdobí první tuzemská socha habsburské panovnice Marie Terezie. Pomník, za který Praha 6 zaplatila jeho autorovi zhruba 3,6 milionu korun, v úterý veřejnosti odhalili zástupci městské části a autor sochy Jan Kovářík. Vytvoření sochy rakouské panovnice a české královny plánovala městská část od roku 2013.

„Je to významná socha ve veřejném prostoru, která bude budit debaty,” řekl místostarosta městské části Jakub Stárek (ODS).

Uvedl, že na sochu Marie Terezie je od úterního dopoledne možné se podívat i v online prostoru. Na webu městské části je k vidění digitální „dvojče” sochy spolu s pojednáním o panovnici.

Povinná školní docházka slaví 150 let. Má za sebou mnoho proměn

Socha je v parku, který pražský magistrát na žádost městské části pojmenoval park Marie Terezie. Oficiální představení sochy jediné ženy na českém trůnu bylo na 20. října podle místostarosty Prahy 6 Jana Laciny (STAN) stanoveno záměrně. Tohoto dne roku 1740 Marie Terezie nastoupila na rakouský trůn.

Pomník, jehož návrh vytvořil sochař Kovářík spolu s architektem Janem Proksou, svým tvarem připomíná figurku ze hry Člověče, nezlob se. Socha panovnice je umístěná na podstavci z odlehčeného betonu, jádro sochy vzniklo z polymerní směsi podle Kováříkovy receptury.

Petice chce z Koněvovy udělat ulici Marie Terezie

Soutěž na podobu pomníku vyhlásila městská část v roce 2013. Výsledky byly vyhlášené na jaře roku 2014. Kvůli volbám se však realizace projektu zdržela. V roce 2016 začalo proti stavbě protestovat několik stovek lidí, kteří kritizovali zvláště umístění sochy do parku, kde v roce 1942 padl člen protinacistického odboje Václav Morávek. Podobné výtky vznesli odpůrci stavby sochy i v roce 2019, tedy rok poté, co Praha 6 podepsala smlouvu se sochařem Kováříkem.

Záměr radnice naopak podpořila monarchistická strana Koruna Česká, jejíž zástupci zaslali podporující otevřený dopis starostovi městské části Ondřeji Kolářovi (TOP 09).

Marie Terezie z rodu Habsburků byla arcivévodkyní rakouskou, královnou uherskou a českou. V habsburské monarchii vládla v letech 1740 až 1780. Během své vlády reformovala státní správu, armádu či školství. Všeobecným školním řádem, který byl vydaný roku 1774, zavedla panovnice mimo jiné všeobecnou vzdělávací povinnost pro chlapce i dívky. Na osvícenské reformy posléze navázal syn panovnice Josef II.

Vláda Marie Terezie

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

Jediná žena na českém trůně. Stala se panovnicí rakouské monarchie podle „Pragmatické sankce“, kterou její otec, habsburský vladař Karel II., kodifikoval dědické právo i pro ženské potomky. Přes toto kodifikované právo pustili se panovníci okolních zemí po jeho smrti do válčení o rakouské dědictví s jeho dcerou. Marie Terezie udržela sice svůj trůn, ale pruskému králi Fridrichu II. musela přenechat většinu území Slezska ( zůstalo jí jen Opavsko, Krnovsko a Těšínsko) a celé Kladsko. Český stát tím byl silně zmenšen a část slovanského obyvatelstva jako součást Pruska přišla o svou původní vlast. Po dělení Polska získala Marie Terezie Halič, později též Bukovinu. Ale to nebyla území historického Českého království. Ztrátu, kterou České království utrpělo jako součást rakouské monarchie, tu ztrátu Češi Marii Terezii nikdy neodpustili.

Úspěšnější byla Marie Terezie v reformování monarchie. Zahájila u nás osvícenský absolutismus (1740 - 1790), který dovršil její syn Josef II. Vládní ideologie se opírala o přirozenoprávní nauku té doby, panovník měl mít neomezenou moc a svou činnost měl směřovat k všeobecnému blahu. Rozumné řízení za Marie Terezie se mělo vyznačovat záměrnou centralizací.

Vláda sídlila ve Vídni. A tak po korunovaci 1743 v Praze byla česká koruna odvezena do Vídně. R. 1749 byl ve Vídni zřízen nejvyšší soudní dvůr pro země koruny české a pro země rakouské. Česká dvorní kancelář byla sloučena s rakouskou. R. 1751 byli namísto krajských šlechtických hejtmanů dosazeni státní úředníci. Moc stavů byla omezena. Na všech úřadech byla zavedena němčina. Němčina také byla jazykem nově zavedené školské soustavy. Germanizace českých zemí vydatně pokročila. Marie Terezie prohlásila školství za politikum, za věc státního zájmu. Již r. 1752 byly střední školy podřízeny státnímu dozoru, na universitách byla latina jako vyučovací jazyk zčásti omezena ve prospěch němčiny. R. 1759 byla zřízena dvorská studijní komise, aby jednotně spravovala veškeré rakouské školství. K urychlení reorganizace školství byl r. 1773 zrušen jezuitský řád.

Od r. 1774 vstoupil v platnost Školní řád (Schulordnung), který vypracoval zaháňský opat Jan Ignát Felbiger. Je to počátek naší novodobé školské soustavy. Školství se stalo součástí státní organizace, byla zavedena povinná školní docházka (od 6 do 12 let), osnovy zahrnovaly předměty pro praktický život, bylo upraveno učitelské vzdělání. Jen na venkově a pro městskou chudinu zřízených školách triviálních se učilo mateřským jazykem. V krajích byly zřízeny školy hlavní, kde se již přešlo na výuku v jazyce německém. V zemských městech se otevřely školy normální s rozšířenou osnovou a s výukou jen v jazyce německém. Při nich byly také zřizovány preparandy jako přípravky pro učitele. Počáteční preparandy pro triviální školy byly pouze tříměsíční a školní mládež se směla účastnit sezonních zemědělských prací svých rodičů. Do školy jít nemusela.

Máme-li hodnotit vládu Marie Terezie, nelze především zapomenout na citelné a nenapravitelné ztráty území a obyvatel velkých částí Českého království, Slezska a Kladska.Ve vnitřní politice se projevují prvky racionálního osvícenství, ale promítají se převážně do snah centralizačních a germanizačních. Ty jsou pro neněmecké obyvatele krajně nepříznivé. Zatímco dosavadní pobělohorské odnárodňování probíhalo víceméně živelně, tereziánské odnárodňování je administrativně, byrokraticky a školsky centrálně organizované. Není už ve městech české inteligence, jen nevolníci na venkově mluví mateřským jazykem.

Vydatná germanizace a ztráta českých historických území jsou trvalým temným stínem na působení Marie Terezie v dějinách našeho národa.

Stanislav Novotný - Havel a StB.

Propaganda skřípe jako rozladěné housle. Ze ztráty iluzí vás okamžitě rozbolí hlava

Začátkem 90. let se lidé kolem Jana Rumla snažili zlikvidovat veškeré materiály o minulosti Václa Havla a jeho rodiny.

Musela zmizet fakta o kolaboraci Havlovy rodiny za 2. sv. války. Strýc Miloš Havel nejenom pasivně kolaboroval, ale dokonce žádal své nacistické přátele, aby použili násilí proti jemu nepohodlným lidem.Po válce Miloš Havel podepsal spolupráci se Státní bezpečností. V roce 1952 ho nechala StB “utéct” resp. řízeně odejít přes hranice do německého Mnichova.

Václav Havel v roce 1949 vstoupil do ČSM (Československý svaz mládeže ) a hrdě chodil po ulicích v modré svazácké košili. V průběhu politických procesů byl vášnivým zastáncem socialismu. Taktně se o tom mlčí.

Rumlovi lidé však zapomněli na svazek z roku 1964, který unikl jejich pozornosti.
Citujeme z autentického záznamu 1. odboru, II. správy ministerstva vnitra ze dne 24. 6. 1964. …Leták byl odeslán z Pardubic na adresu Havla do divadla Na zábradlí, ve kterém je zaměstnán jako dramaturg. Jmenovaný odevzdal uvedený leták na KV KSČ v Praze. Této situace bylo využito k nakontaktování Havla, které se uskutečnilo dne 23. 6. 1964 v jeho bytě…

…HAVEL během rozhovoru projevoval snahu pomoci orgánům v jejich pátrání po pisateli protistátního letáku. Uváděl jména svých známých z Pardubic, Brna i Gottwaldova z řad herců a dramaturgů a také svých příbuzných. Sám je také hodnotil po politické stránce, zda se některý z nich zajímá o politiku, nebo ne. Projevovala se u něj otevřenost a upřímnost...

V roce 1992 jsme chtěli, aby se k tomu V. Havel postavil. “Během 2 minut jsem od něj slyšel desítky lží”, vzpomíná Stanislav Novotný, v té době mj. tajemník nezávislé lustrační komise při federálním ministerstvu vnitra.

Po maltském setkání Michaila Gorbačova a George Bushe staršího dne 2.12.1989 už bylo jasné, že se západ s východem dohaduje na lidech, kteří převezmou otěže. Nastupují rodiny, které přežijí jakýkoliv nový režim. Začala hra na demokracii.

Shovívavost k privatizačním šmelinám v 90 letech. Obrovský řev na Hradě. Strašně naštvaný Havel. Restituce Lucerny a Barrandovských ateliérů nepříjemně zapáchala, jelikož Havlova rodina jednoznačně kolaborovala s nacisty a podle Benešových dekretů nepřipadala restituce v úvahu. Problém mu pomohl vyřešit komunistický agent StB Václav Junek.

Mírotvůrce, který humanitárně schvaloval bombardování tehdejší Jugoslávie. „…nálety, bomby nejsou vyvolány hmotným zájmem. Jejich povaha je výlučně humanitární…“ Výsledkem bombardování bývalé Jugoslávie byly mrtvé děti, rozbombardované školky a nemocnice. Jiří Dienstbier st. upozorňoval, že čísla jsou vylhaná, že to nesedí. Havel měl informací dost. Neposlechl.

Není vězeň jako vězeň. Zvěsti a svědectví mnohých disidentů o nadstandardním věznění Václava Havla jsou také více než výmluvné. Petr Uhl, manžel Anny Šabatové “Jeho slušnost a zdvořilost byly na hranici servility a zbabělosti.”

Mezi zakladateli Charty 77 bylo několik důstojníků StB z 50tých let. “Nositelé informací, kteří jsou někomu nebezpeční, buď musí z tohoto světa zmizet a nebo musí být řádně zaúkolováni a motivováni”, říká Stanislav Novotný. Arfa.cz

Ohlédnutí za 14. zasedáním ÚV ČSBS

15. 10. 2020

Nízká účast jako odezva na nedávno rozvolněná opatření v souvislosti s téměř celoroční pandemií COVID-19 nenaznačovala hysterickou atmosféru, kterou se předmětné zasedání vyznačovalo, ani vystupňovanou hysterii proti Platformě v míře dosud nevídané. Od samého začátku, kdy byl schválen více méně provizorní ráz zasedání, které mělo pouze „projednávat“ body, jež byly zařazeny do programu, který byl dopředu znám, byla obrácena „pozornost“ na členy tzv. Platformy – byli jsme přítomni pouze dva. Vzhledem k věhlasu, jaký si Platforma získala, a doslova pomlouvačné kampani rozpoutané na stránkách tiskového orgánu našeho svazu časopisu Národní Osvobození nikdo v žádném případě nečekal pozitivní ocenění a chór chvalozpěvů, to věru opravdu ne.

Předehru obstarala informace předsedy RR ČSBS bratra Tancla, který v duchu převládajícího „většinového názoru“ jestřábů i šedé zóny přítomných sester a bratrů napadl činnost Platformy jako pirátskou, neboť o ní stanovy nehovoří a stránky námi provozované lze prý tudíž právem považovat za pirátské. Následná diskuze, která se rozvinula, postrádala náznak věcnosti a konstruktivnosti a stala se doslova více než dvouhodinovou štvanicí, v níž si našla místo hysterie, lži a demagogie.

Pomyslnou maršálskou hůl této bitvy drželo svorně celé předsednictvo a používalo v něm prudké výpady zaznívající doslova ze všech stran. Pokud jsme dostali slovo a snažili se věci uvést na pravou míru, bylo nám vzápětí odebíráno. Byly např. situace, kdy mluvil br. Bukovský a někdo bez udělení slova ho překřičel, a když se br. Bukovský ohradil, tak předsedající řekl, že mu právě slovo odňal. Předsednictvo se nás snažilo, i když je to na našich stránkách vysvětleno, prezentovat jako pobočný spolek a svádět na nás údajné rozbíjení svazu a destrukci jeho činnosti, i když si je velmi dobře vědomo, že bylo z naší strany podáno mnoho konstruktivních návrhů, zejména v ekonomické oblasti. Že se tím snažilo odvrátit pozornost od jimi zaviněných pochybení, je nasnadě a není zapotřebí to na tomto místě připomínat.

Snaha předvést „pokřivený charakter“ členů Platformy byla demonstrována na „cause bratra Milana Vichty“ – jako aktivní průvodce Památníku Pečkárna jsem byl obviněn, a to naprosto nesmyslně, ze záměru odtrhnout památník od svazu, a to pod zástěrkou vytvoření zapsaného spolku Historická skupina Památník Pečkárna. Lze jen litovat, že dotyčný bratr vznášející obvinění nezašel v tomto směru do podrobností, aby posléze usvědčil sám sebe ze lži. Další z nás, kdo se rovněž octnul v ohnisku nefér úderů a palby hysterie, bratr Bukovský, přirovnal situaci našeho svazu k tomu, kdy za nedávné doby dehonestačních vln do nás (ČSBS) média pálila a my se neměli právo ani bránit. Přesnější přirovnání v tomto směru věru nelze najít.

Tragikomickým bodem zasedání byla obhajoba vývodů údajné čtenářky Národního Osvobození Karoliny Bystré tlumočená bratrem prvním místopředsedou, která se formou dvou výstupů (jeden krátkým článkem v Národním Osvobození a druhý obšírnějším rozvinutím na oficiálních webových stránkách svazu) snažila vysvětlit, proč je celá Platforma pochybným a pirátským uskupením. Komické a trapné byly i dotazy některých přítomných, kteří se mimo jiné tázali na význam slova „platforma“.

Výraznou roli v udržování bojovné nálady a patřičného stupně zlobné atmosféry hrál bratr Martin Vlasta, jenž neustále pokřikoval a skákal do řeči urážkami a návrhy na vyloučení rozvracečů, kteří jsou horší než vnější nepřátelé a odpůrci z řad některých politiků. Nedokázal své „spravedlivé rozhořčení“ nikterak maskovat a nejenže mne denuncioval, když jsem telefonicky informoval o ostudném průběhu jednání nepřítomné členy Platformy, ale neváhal ve své zlobě vyhrožovat fyzickými útoky. V zápise se jeho výrok („Může se vám stát, že vám někdo na ulici za to, co děláte, nafackuje.“) samozřejmě ani náznakem neobjevil a řídící schůze ho přešel mlčením. (Zde podotýkám, že oficiální zvukový záznam jednání se nepořizuje, takže výhrady proti zápisu jsou bezpředmětné.)

Atmosféra celého jednání, předem režírovaného a cíleného na pomstu „odpadlíkům“, nesporně a nad veškerou pochybnost byla obrazem hluboké krize spolku, který ztratil dřívější vážnost, kterou si nedovolil zpochybnit ani dřívější režim, který nelze rozhodně považovat za demokratický. Duch vlastenectví a zachování odkazu našich předků, kteří srdnatě položili svůj život za svobodu naší vlasti, a to z lásky k ní a z hlubokého vlastenectví, které bylo nedílnou integritou mravních kvalit jejich osobností, mizí v proscéniu a je vystřídáno arogancí, falešným egem a lidskou nízkostí, a to ke škodě věci – bohužel. Nezbývá nic jiného než s respektem k osobní cti všech zúčastněných, ať už stojí na libovolné straně, proti tomu nahlas protestovat a slušně leč důrazně se ohradit.

Tuto povinnost, která je jednou z hodnot naší Platformy, nelze opustit. Bohužel, řada sester a bratří nechápe, že tyto způsoby vedení dialogu postrádají byť jen špetku demokracie a připomínají rétorikou a způsoby dobu, kdy byla pošlapávána nejen ona, ale i lidská důstojnost, což jsou hodnoty, k jejichž hájení byl náš svaz před téměř 75 lety mimo jiné založen a zpečetěn krví sester a bratrů našich předchůdců, jejichž památku v duchu stanov a svědomí se snažíme zachovat.

Milan Vichta, signatář Otevřeného dopisu členům ÚV ČSBS

Jeden příběh z války

11. 8. 2020

Když jsme jednou šli okolo tohoto mlýna, má tam bronzovou pamětní desku. Věznění nakonec nepřežil. (Totiž, na výzvu dozorců: „Kdo je totál, ať vystoupí z řady, nebude trest smrti vykonán,“ Arnošt vystoupil, odvedli je na jiný dvůr věznice a tam je postříleli.) Kromě jídla byli tito vězni – ale všichni, co byli „totálové“ (ti odsouzení na smrt), se stále uzamknutými náramky na rukou. Měli štěstí, protože našli podkůvku z bot při pocházkách na dvoře a s menší úpravou se jim dařilo klepeta (náramky) odemykat, aby si uvolnili ruce. (Sláva byl totiž vyučený zámečník.)

Ve vězení bylo hodně času na vzájemné diskuse, na přemýšlení o osvobození – i do věznic na konci roku 1944 pronikaly zprávy o otočení postupu východní fronty a o předpokládaném ukončení války v roce 1945. Bylo by škodou na samém konci války zemřít, a proto vymýšleli a propracovávali způsob vlastního osvobození. Ti tři odsouzení v cele č. 5 byli všichni šachisté, a tak promýšleli na řadu tahů dopředu ten předpokládaný únik z vězení. Mříž v oknech nebyla tak nesnadná záležitost a stačilo postupně vyškrábat mezi cihlami maltu a mříž byla v okně již jen formálně vsazena.

Dne 14. února v noci byli probuzeni silným leteckým náletem, který přicházel v několika vlnách a končil v ranních hodinách. Krčili se u okenní zdi a jedním silným výbuchem vyletěla uvolněná mříž a zasekla se do dveří na druhé straně. Ve sledování situace se střídali: Na dvůr byli vyváděni vězni, ale kromě totálů. Počkali další hodinu a začali s vlastním osvobozováním sami: Utrhli litinový vysoký radiátor ze zdi u dveří a s ním jako s beranidlem se snažili uvolnit dveře. I když byly dveře již značně zdemolované, přesto v železném rámu dobře držely.

Na tyto rány zareagoval vězeňský dozorce. Ti nosili klíče a s nimi cinkali za chůze. Po rozdělení jednotlivých funkcí při budoucím otevření dveří dočasně zpacifikovali dozorce a všem třem se podařilo uniknout z cely totálů. Sláva se spouštěl po armovacích drátech z rozbitého schodiště, měl to štěstí, že v cele, kde byl před tím vězeňský kápo, bylo umyvadlo plné bramborového salátu, naházel, co mohl za košili a s tímto nákladem spěchal na smluvený sraz na jednom dvoře rozbitém od náletu. Tam se společně s Jardou a Arnoštem pořádně najedli z této přídělové, ale vyšetřené denní dávky, a to bylo vlastně jejich poslední pořádné jídlo před další jejich budoucností…

Pomocí podkůvky se jim ještě podařilo zbavit se okovů a silného textilního pásu a byli z nich jenom obyčejní vězni. Slávovi se dále podařilo najít pod ruinami poklop do šachty, kde byl rozvod centrálního parního topení, a navečer se sešli, jak bylo domluveno, v kotelně, kde bylo ještě přijatelné teplo. Dokonce se nalezly i nějaké montérky po zaměstnancích kotelny, aby vězni a dokonce totálové skryli svoji skutečnou identitu. Snahou Slávy bylo promyslet na příští den další postup, a tak opatrně vylézal po železných stupních šachty a opatrně nad přiotevřeným poklopem odhazoval cihly – byly to zvonivky (tzv. přepálené a trvanlivé cihly) a nešlo to potichu, a když vytrčil hlavu ze šachty, stál nad ním ozbrojený tlustý dozorce a: „Komm heraus“ – a bylo po radosti z osvobozování. V duchu byl rád, že objevil pouze jeho a další zůstali ukryti. Tři kroky před dozorcem a u velké cihelné zdi byl velký kráter po bombě a v místě kráteru ubouraný kus této zdi. Místo nařízeného „Links“, jsem šel schválně vpravo. Když se přiblížil k odbourané zdi, praštil pod sebe sbalenými dekami a plavmo přeskočil zděnou hradbu a utíkal bodláčím k fotbalovému hřišti, stříleli po něm, utíkal skrz zahrady a opuštěné domky, až se dostal do polí za rozbombardované a hořící Drážďany. Vlezl do opuštěné továrny, kde se dělala nějaká keramika, oblékl na sebe civilní kalhoty, boty a starý vojenský kabát a kšiltovku a vypadal, jako civilní dělník vracející se z práce domů.

I před Slávou byla cesta domů, ale v únoru přes Krušné hory, až půl metru sněhu, bez jídla. Šel převážně v noci a orientačně se řídil podle hvězd. Hranice přecházel někde nad Teplicemi. Cestou mu omrzla chodidla, trpěl hladem a během deseti dnů se objevil v Praze „Na Slepičárně“, restauraci, kde byl hostinským jeho mladší bratr Jaroslav. Omrzlá chodidla prohlédl přivolaný lékař, říkal, že by bylo nejvhodnější do nemocnice na operační sál, ale to nešlo, a tak doporučil jeho sestrám způsob léčení. Ty také pracovaly v Jardově restauraci, a tak mu dávaly na nohy obklady a koupaly chodidla v heřmánku a řepíku a chodidla zachránily.

Pamatuji, že náš otec Josef Soběslav Bukovský trochu při chůzi pajdal, na chodidlech mu časem dorostla kůže, ale chyběly ty svaly, které dělají chodidlo, špatně běhal, ale dožil se věku 89 let. V životě to byl houževnatý a zároveň optimistický člověk a pro nás, potomky, velký vzor.

Jaroslav Bukovský, OV ČSBS Plzeň

V čele OSN pomatený feminista. Pořád je tu patriarchát.

Hrdé stvůry usilují o likvidaci civilizace. Pandemie nerovnosti? Svět vybudovaný muži musí být zničen. Jsou na to v Africe a Asii zvědavi?

Autor: odjinud | Publikováno: 24.9.2020 | Rubrika: Kulturní válka, gender

Petr Akopov komentuje slova generálního tajemníka OSN Antónia Guterrese, který namísto pozornosti ke skutečným problémům za hlavní zdroj nerovnosti ve společnosti označil přetrvávající patriarchát

Nad spory o tom, jaký hlavní závěr by mělo lidstvo vyvodit z pandemie koronaviru, je možné udělat kříž. Pandemie nám totiž prý ukázala, v jak nespravedlivém a špatném světě žijeme. A co je na něm nejvíce špatné a nespravedlivé? No přece patriarchát! To nám tvrdí člověk, který stojí v čele největší mezinárodní organizace současného světa: Generální tajemník OSN António Guterres:

„Pandemie COVID-19 poukazuje na to, co všichni víme: Tisíciletí patriarchátu vyústilo ve svět, který ovládají muži, a v kulturu, v níž dominují muži. To škodí úplně všem – ženám, mužům, dívkám i chlapcům.“

Ústy mluvčího spojených národů se tak dozvídáme, že hlavní hrozba lidstvu spočívá v tom, co leží v základech všech civilizací – ve společnosti vybudované muži. Buďme tedy liberálně korektní a konstatujme, že „mužský svět“ je již více než sto let označován za hlavního nepřítele všech pokrokových lidí – a poslední desetiletí začal útok na něj přinášet viditelné plody: Na programu dne Západu již není feminismus, ale boj za rovnost všech možných genderových odstínů, tedy za desítky zvrhlých úchylek toho, čemu se dříve říkalo pohlaví. Jenomže Guterres, přestože je Portugalec, zastává funkci generálního tajemníka hlavní mezinárodní organizace. Účastní se jí země, z nichž většina nesdílí současné západní představy o báječném světě budoucnosti, kde nebudou žádní muži ani ženy.

Guterres o takovém světě přímo nemluví – on přece jen hájí rovnoprávnost! Proč za to, že odmítl mužskou dominanci, ho vykreslovat jako někoho, kdo horuje za svět ovládaný transsexuály?

Patriarchát je věčný

Problém je v tom, že svět dosud nepoznal žádné jiné lidské civilizace, kromě těch založených na patriarchátu, pokud nechceme věřit bájím o Amazonkách. Muži a ženy jsou stvořeni odlišně, mají v tomto světě různé poslání a budují ho společně, stejně jako tvoří rodinu – to je velký zázrak a základ lidské existence. Odmítnout něco takového jednoduše znamená zahubit lidský rod.

Transhumanisté a „velké mozky naší doby“ – jako izraelský vědec a globalistický guru Noah Harari – se samozřejmě snaží každého přesvědčit, že lidstvo šlo patriarchální cestu čistě náhodou a vše lze napravit a vylepšit, ale zatím ani většina nevěřících lidí není hotova přijmout toto výlučné a „jedině správné učení“.

Na pomoc přišel COVID-19: Generální tajemník OSN Guterres bez mrknutí oka spojil pandemii s patriarchátem. Slova o újmě, jakou všem způsobila patriarchální kultura, pocházejí z jeho projevu 31. srpna, v němž označil genderovou nerovnost za největší problém ve sféře lidských práv. K široké veřejnosti se však dostal až 6. září, kdy tento citát byl zveřejněn na oficiálním twitterovém účtu OSN. Poté se pod ním objevily tisíce rozhořčených komentářů, ačkoli generální tajemník OSN neřekl nic nového. Stačí se podívat na jeho přednášku věnovanou památce Nelsona Mandely, kterou přednesl 18. července v New Yorku.

Pandemie nerovnosti

V jeho vystoupení pod názvem „Boj s pandemií nerovnosti: Nová společenská smlouva pro novou éru“ zaznělo mnoho různých slov o rostoucí sociální a jiné nespravedlnosti a o nárůstu nespokojenosti s ní. Ovšem obzvlášť zajímavá byla následující pasáž: „Hněv, který nedávno vyvolal dvě společenská hnutí, svědčí o naprostém zklamání ze současného stavu věcí.

Ženy všude volaly po ukončení jednoho z nejkřiklavějších případů genderové nerovnosti: násilí páchaného mocnými muži na ženách, které se prostě jen snaží dělat svoji práci.

Antirasistické hnutí, které se od atentátu na George Floyda rozšířilo ze Spojených států do celého světa, je dalším znamením, že lidé jsou unaveni:

u nerovností a diskriminací, na základě kterých se s lidmi zachází jako se zločinci pro jejich barvu pleti;

strukturálním rasismem a systematickou nespravedlností, která připravuje lidi o základní lidská práva.

Tato hnutí poukazují na dva historické zdroje nerovnosti v našem světě: kolonialismus a patriarchát.“

Takže tak: rasa a pohlaví. Patriarchát je stejně špatný jako kolonialismus, nebo jako rasismus. Zbývá už jen málo, aby OSN navrhla vyhlásit patriarchát za misantropickou ideologii a přirovnala ho k fašismu – podobně jako to už dávno udělaly radikální feministky a bojovnice za práva sexuálních menšin. Svět vybudovaný muži musí být zničen – a nyní nejen v Americe, a dokonce nejen na Západě, ale v globálním měřítku, protože Guterres mluví o světě jako takovém.

Hrdá stvůra

Stal se snad z „MeToo“ a „Black Lives Matter“ celosvětový fenomén a přerostl v globální hnutí? Jsou snad Číňané a Indové, Arabové a Rusové, Japonci a Nigerijci zapojeni do společného boje za vybudování odpovídajícího nového světa? Nikoli, nepřipojili se. Co si tedy o nich myslet jiného, než že jsou to zaostalé a nešťastné oběti právě onoho patriarchátu? Teprve ve vyspělé západní společnosti se část populace probudila a vydala se na cestu nápravy chyb, které se nashromáždily během tisícileté vlády „mužské diktatury“.

To všechno by mohlo být pouze směšné, pokud by podobnou ideologii nepropagoval generální tajemník OSN. Zde je další citát z Guterresovy přednášky:

„Nesmíme zapomínat na významný zdroj nerovnosti v našem světě – tisíciletí patriarchátu. Žijeme ve světě ovládaném muži a v kulturním prostředí, kde dominují muži.

Všude jsou na tom ženy hůř než muži jednoduše proto, že jsou ženy. Nerovnost a diskriminace představují normu. Násilí páchané na ženách, včetně femicidy (vraždění žen), dosáhlo epidemických rozměrů…

Genderová nerovnost škodí všem, protože nám brání využívat moudrosti a zkušenosti všeho lidstva.

Právě proto jsem hrdým feministou...“

Hrdý feminista nám vykládá o femicidě – tedy o jisté formě genocidy. Znamená to, že muži likvidují ženy? A není to snad tím, že jisté stvůry, které se zřekly nejen Boha, ale rovněž přirozenosti lidských tvorů, prosazují ideologii zaměřenou na likvidaci lidské civilizace jako takové? Zdroj, Euportal.cz

Poznámka ČNL: Může OSN plnit své poslání ve světe, když v jejím čele stojí Guterres, generální tajemník, který je hrdým feministou? Války kolem něj řádí, jedny doznívají, další propukají a Rada bezpečnosti OSN již před delší dobou rezignovala na plnění své hlavní funkce, udržení míru ve světě. Přáním většiny lidstva je mír, nikoliv války a přesto se téměř neustále někde válčí. Kde jsou ty síly, v jejichž zájmu propukají?

„Ve vzduchu je cítit válka“ - Šéf Pentagonu vyzval k agresivní konkurenci s Ruskem a Čínou ve světě

21. 10. 2020

Spojené státy požadují od spojenců zvýšení výdajů na obranu, aby potlačily Ruskou federaci a Čínu.

USA vyžadují, aby všichni spojenci, nejen země NATO, přispěli 2% HDP na obranu, zejména pro zadržování Ruské federace a ČLR. Uvedl to americký ministr obrany Mark Esper během projevu na Atlantické radě ve Washingtonu, uvádí RIA Novosti.

„Uznáváme výzvy a cenu pandemie COVID, ale naše hrozby se dnes nesnížily. Spíše se zhoršily, protože země se snaží zotavit z domácí situace. Současně se téhle situace snaží využít naši konkurenti. Proto naléhavě žádáme všechny země, aby – členové (NATO) ctili své závazky a více přispívali k naší společné bezpečnosti. Tato výzva přesahuje rámec NATO. Očekáváme, že všichni spojenci investují více do obrany – přinejmenším, jako minimum 2% HDP,“ řekl Esper.

„Očekáváme také, že oni (spojenci – pozn. Red.) budou schopni, budou schopní a ochotní nasadit své síly, když nastanou problémy. Očekáváme, že budou stát bok po boku se Spojenými státy v konfrontaci s nesprávným chováním Číny a ruskou agresí. V naší společné bezpečnosti nemohou být žádní pasažéři bez lístku,“
dodal šéf Pentagonu.

Současnou situaci charakterizoval jako „soutěž mezi velmocemi v globálním měřítku“ a tradičně kritizoval Rusko a Čínu za údajné zasahování do záležitostí jiných zemí. Esper také řekl o probíhající modernizaci ozbrojených sil ČLR a Ruska, která podle něj vytváří pro USA nové výzvy a hrozby.

Šéf Pentagonu vyzval k agresivní konkurenci s Ruskem ve světě.

USA a jejich spojenci musí agresivně konkurovat Rusku a Číně ve všech částech světa a „být připraveni na nejhorší“, pokud „zadržování nebude fungovat“. Uvedl šéf Pentagonu Mark Esper.

„Jelikož se jedná o soutěž světových mocností, má globální charakter. Vidíme, jak Rusko a Čína působí v Americe, Africe, na Středním východě, v Arktidě a Antarktidě. Musíme soutěžit, musíme soutěžit agresivně. Všichni dohromady. A pokud odstrašení nefunguje, musíme být připraveni na to nejhorší, “
uvedl šéf Pentagonu v Atlantické radě, který citovala RIA Novosti.

Jak poznamenal Esper, nikdo nepočítal s tím, že po rozpadu Sovětského svazu budou muset jednat s ožívajícím Ruskem.

Šéf Pentagonu rovněž uvedl, že USA zvýší počet raket středního a krátkého doletu a zlepší protiraketovou obranu, aby odolávaly Ruské federaci a Číně.

Washington má v úmyslu zvýšit počet raket středního a kratšího dosahu v Evropě a Asii na úroveň Ruska a Číny, uvedl americký ministr obrany Mark Esper.

„Číňané vybudovali širokou síť balistických raket středního doletu, více než tisíc v Pacifiku, a Rusové tak učinili v rozporu se Smlouvou INF … Jsme odhodláni mít podobné schopnosti v obou směrech a zároveň musíme zlepšit naše schopnosti v protiraketové obraně proti takovým a podobným systémům, “- řekl šéf Pentagonu.

V roce 2019 odstoupily Spojené státy od Smlouvy o jaderných silách středního dosahu (INF) a obvinily Rusko, že ji porušilo.  Moskva taková obvinění popřela a byla připravena předvést raketu, která tato obvinění způsobila, a diskutovat o tomto tématu, avšak USA nepokročily kupředu a jednostranně od smlouvy odstoupily. Ruské ministerstvo zahraničí uvedlo, že Moskva není proti zapojení dalších zemí do diskuse se Spojenými státy o otázkách strategické stability.

https://bit.ly/35lrrMi https://bit.ly/3dJ8WoO pokec.24.cz

Citáty z projevů Václava Havla

Listopad 1989 – Letenská pláň:

Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte.

V prosinci 1989 před volbou prezidenta:

Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků… Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím.

Prosinec 1989:

Pro mne není rozhodující s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly být daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismem.

1.1.1990 v novoročním projevu:

Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám: o republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí. Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho, co povede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národnostních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než ostatní.

Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují.

Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z nás obávají. Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme jen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto že by to mohlo oslabit naši povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat.

23.1.1990 při projevu ve Federálním shromáždění:

Všichni chceme republiku sociálně spravedlivou, v níž nikdo nebude trpět existenční nejistotou, v níž nebudou strádat lidé ponížení, staří, děti či lidé jakkoliv handicapovaní. Chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány. Toužím po takové republice více než kdo jiný.

V dubnu 1990 ve veřejném projevu:

Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoliv jiného. Musíme sice od jiných mnoho brát a mnoho se učit, ale musíme to po dlouhé době dělat zase jako jejich rovnoprávní partneři, kteří mají také co nabídnout… Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor!

Na tiskové konferenci po přijetí zákona o volbách na dotaz novinářů:

Ptáte se s údivem, jestli bude inflace, jestli bude zdražování? Mnohokrát a jasně tato vláda řekla ve svém programovém prohlášení, že jejich úsilím je, aby přechod od neekonomiky k ekonomice byl pokojný, bez sociálních aspektů, bez návaznosti nezaměstnanosti, bez jakýchkoliv sociálních krizí nebo podobně. … Žádné gigantické zdražování nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme.

1990:

Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme.

29.6.1990 ve Federálním shromáždění:

Podle mého mínění nesmí náš stát šetřit na investicích do školství a kultury… Také náš mnohokrát deklarovaný úmysl provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesům, velké inflaci nebo dokonce ke ztrátě základních sociálních jistot, musí naši ekonomové přijmout prostě jako úkol, který jim byl zadán. Zde neplatí žádné „Nejde to!“

Od slibů V. Havla o zrušení Varšavské smlouvy, NATO, odzbrojení a neutralitě jsme dospěli ke vstupu do NATO, k nepřímé účasti na bombardování Jugoslávie, k zrůdnému termínu „humanitární bombardování“, jehož tvůrcem je V. Havel, k účasti na okupaci Afghánistánu, Iráku, k uznání lžistátu Kosovo a k úsilí o vybudování americké raketové základny na území ČR, od slibů o sociálně spravedlivé republiky jsme došli k liberálnímu kapitalismu, v němž chudí chudnou a bohatí bohatnou, s nezaměstnaností a existenčními nejistotami, v němž je pošlapováno jedno ze základních lidských práv, právo všech na důstojný lidský život v míru. Od vlády lidu míříme ke stále asociálnější vládě politických stran. ČNL

Naplnila se slova V. Havla? Nikoliv!

 Všichni víme, že ne, ale přesto nám značná část našich mocenských elit a téměř všechna média o „velké sametové“ bez uzardění dále lžou!

Zmýlil se velký dramatik ve svém vidění budoucnosti naší republiky a života každého z nás? Pokud ano, měl možnost se omluvit a říci, jak prohlásil např. Lech Walesa, že udělal chybu a že měl raději zvolit nekapitalistickou cestu vývoje. Na tu ale celá desetiletí před ním ukazoval Alexander Dubček. Byl to však právě V. Havel, spolu s dalšími, zejména P. Pithartem, který tuto sociální orientaci, jíž zastávala velká většina našeho lidu, k velké škodě nás všech, rázně odmítl, a to i s jejím hlasatelem, s kterým nadto sehrál nechutnou frašku.

Z odpůrce vojenských paktů, hlasatele odzbrojení a neutrality se z V. Havla stal nejen velký natista, ale i tvůrce dnes snad již světové známého pojmu „humanitární bombardování“ a následně i jeden z podněcovatelů války v Libyi. Až o těchto faktech a jim podobných se bude pravdivě kriticky mluvit, budeme moci doufat, že snad i někdy u nás pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Zatím se jí to nepovedlo, právě naopak!                                                                    J. Kovář

Redakce: J. Skalský, připravil: dr. O. Tuleškov

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením jako svou 703. publikaci určenou pro vnitřní potřeby vlasteneckých organizací. Praha, 25. října 2020

Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz

e-mail: vydavatel@seznam.cz

Estránky: www.ceske-narodni-listy.estranky.cz

FB: https://www.facebook.com/%C4%8Cesk%C3%A9-n%C3%A1rodn%C3%AD-listy-107618950706191/?modal=admin_todo_tour