České národní listy

květen, červen 2021

Problémem byla a zčásti i dosud je tzv. Česko-německá deklarace

Do našeho politického života se Česko-německá deklarace (ČND), uzavřená mezi ČR a SRN v roce 1997, měla, zvláště některá její ustanovení, po letech znovu vrátit. Byl jí a dosud je přisuzován zvláštní význam. Nejvýznamnější pokus o její oživení můžeme spatřovat v tzv. Táborském manifestu, přijatého v Táboře 26. října 2019 účastníky manifestace ke 101. výročí vzniku ČSR. Jeho obsah celkově je velmi přijatelný, lze s ním, až na uvedenou výjimku, souhlasit Jeho „Achillova pata“ jej silně negativně poznamenává. Buďme konkrétní! Následná citace je toho důkazem.

„Požadujeme - aby vláda ČR neumožnila konání sudetoněmeckých sněmů na území ČR a takovou činnost sudetoněmecké kanceláře v Praze a prosudetských spolků v ČR, která nebude v souladu s Česko-německou deklarací z 21. 1. 1997.“

Táborský manifest, srozumitelněji řečeno, požaduje aby vláda ČR umožnila „konání sudetoněmeckých sněmů na území ČR a takovou činnost sudetoněmecké kanceláře v Praze a prosudetských spolků v ČR, která bude v souladu s Česko-německou deklarací z 21. 1. 1997.“

Dejme si tuto silně problematickou část Táborského manifestu do určitých souvislostí, které se nabízejí Bez těžkosti ji spojíme s oficiálními úvahami tzv. Sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) a jeho vůdce, B. Posselta o možnosti, že některý z příštích sjezdů SL by se mohl konat v České republice. Samozřejmě jeho konání by mělo být řádně zajištěno a připraveno. Proto účastníci výše uvedené vlastenecké manifestace již ve větším časovém předstihu požadují na vládě, aby umožnila konání sjezdu SL na našem území, pokud bude SL vyvíjet činnost souladnou s ČND.

Takže SL nejde jen o pouhé pozvání nějakého starosty či primátora českého města, ale o zajištění pozitivního stanoviska i samotné vlády ČR ke konání sjezdu SL v ČR. A tento požadavek kladou vládě dokonce čeští vlastenci. Co více může si SL přát?

Abychom Trojského koně z Táborského manifestu vytáhli, nabídli jsme ve výše uvedené citaci provedení jen několik slovních změn. Lehce lze slova „s Česko-německou deklarací z 21. 1. 1997“ vypustit a nahradit je následujícími slovy: „s českým právním řádem a normami mezinárodního práva“. Pak zní tento odstavec takto: „Požadujeme - aby vláda ČR neumožnila konání sudetoněmeckých sněmů na území ČR a takovou činnost sudetoněmecké kanceláře v Praze a prosudetských spolků v ČR, která nebude v souladu s českým právním řádem a normami mezinárodního práva.“ Dosud však ti, kteří stojí za Táborským manifestem, jsou jeho tvůrci nebo fandové jeho dosavadního znění, nepřistoupili na námi navrhovanou změnu. Zaznamenali jsme, že několik jednotlivců se vyjádřilo souhlasně k námi navržené změně, ale tím celý problém usnul. Faktem je, že námi navržené znění by neumožnilo konání sjezdu SL v ČR, poněvadž SL porušuje letitě náš právní řád i normy mezinárodního práva. A to je zřejmě důvod, proč tito fousové, kteří se vydávají za vlastence, kladou dosud odpor proti námi navrženým změnám. Je nám jich líto. Litujeme i ty, vlastence, kteří manifest podepsali, aniž by do současnosti odvolali svůj podpis. Dnes totiž Trojský kůň v Táborském manifestu ve své Achillově patě skrývá časovanou nálož. Vybuchne či bude včas zneškodněna? To záleží na nás všech, na našem úsilí.

Nyní však k další, nesrovnatelně významnější funkci, kterou dodnes ČND plní. Když se obrátíte na vládu ČR, na Ministerstvo zahraničních věcí ČR s peticí, otevřeným dopisem či jinou písemnou formou, v níž poukazujete na mnohaleté protičeské útoky, v níž nás landsmani či dokonce někteří němečtí ústavní činitelé a politici viní ze zločinů proti lidskosti, válečných a dokonce genocidních zločinů, a požadujete, aby vláda ČR, MZV ČR proti tomuto hrubému osočování republiky a jejích představitelů protestovaly, kdy požadujete, aby přestaly z německé strany útoky proti dekretům prezidenta republiky, kdy požadujete, aby Německo konečně nám začalo platit reparace, které nám dluhuje, jde o mnohem více něž 5 bilionů korun, a v dalších a v dalších podobných případech, dozvíte se mnoho zajímavého.

Především narazíte na závoru, vysokou hráz nyní již s mnoha trhlinami v její stavbě, která se jmenuje ČND. V odpovědích na naše podání, MZV ČR, zčásti i vláda ČR, uvádějí:

V této souvislosti je dále relevantní politický závazek z Česko-německé deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji z 21. ledna 1997. V části IV. této deklarace oba státy prohlásily, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti. V tomto duchu obě strany od té doby důsledně postupují.“

Našim cílem je dosáhnout toho, aby konečně bylo pravdě učiněno zadost. Z ČND neplynou pro nás žádné závazky z důvodů, které uvádíme. Máme plné právo na německé reparace a SRN je povinna nám je zaplatit. Vždyť v době nedávné znovu s velkou intenzitou rozjel SL a někteří němečtí činitelé akci proti dekretům prezidenta republiky a ČND, která i pro ně představuje závoru nevznášet proti nám politické a právní požadavky z minulosti, je pro ně jen nějakým zaříkavadlem, které má zřejmě platit jen pro českou stranu. A co požadavek SL na původní vlast?

S výše uvedeným tvrzením MZV ČR samozřejmě nesouhlasíme. Uvádíme vytrvale v našich podáních důkazy, které naše stanovisko podporují. Stále je opakujeme a vždy o nějaký důkaz rozšíříme. A z nich dále vyvozujeme, že Německo, nejen SL, ale i někteří němečtí politici a ústavní činitelé, dlouhá léta ustanovení ČND hrubě porušují a nadto jsou i ustanovení ČND, která jsou rozporná s ustanoveními mnohostranné mezinárodní smlouvy, např. s Pařížskou dohodou o reparacích, a proto jsou, jak jsme přesvědčeni, nulitní od samého počátku.

O tom všem se můžete dozvědět podrobněji v našich písemných podáních a v odpovědích příslušných ústředních orgánů na ně, pokud je budete pozorně číst.

Nesledujeme však jen uvedené záležitosti celostátního významu, ale zabýváme se i některými otázkami „místního“ významu. Jako příklad uvádíme i pamětní desku paní Hany Benešové, která byla 16. května 2005 instalována na domě č.2 v Loretánské ulici v Praze. Při počátku rekonstrukce tohoto domu byla deska v r. 2012 „odborně sejmuta“. Fasáda domu je již dávno hotová a deska nikde. Podobně se „ztratila“ i pamětní deska prezidenta E. Beneše, která původně byla instalována pod bystou pana prezidenta v hotelu „Růže“ v Českém Krumlovu. Dnes se „toulá“ buď v muzeu v Českém Krumlovu nebo je ve vlastnictví jedné českobudějovické firmy. Či někde jinde? Abychom nebyli jednostranní, věnujeme pozornost i nenadálým zmnožováním různých památníků. V Jizerských horách se před několika lety objevil vzkříšený pomník, který má podobu německého železného kříže, a ční nad symbolickým německým pohřebištěm z druhé světové války. Pozůstalí po padlých německých vojácích, wehrmachtu, členech SS a gestapa či dalších, přinášeli na toto pohřebiště kameny a zde vzpomínali na ty, kteří padli za vůdce a vlast.

K těm tzv. místním otázkám můžeme obecně říci, že s příslušnými místními orgány se nekomunikuje lehko, spíše naopak. Někde i dobré sliby se slibují, ale čas je odvane a najednou jsme znovu téměř na počátku. Čtením následných textů se sami o tom můžete přesvědčit. Stále však doufáme, že k potřebné nápravě alespoň málo přispějeme. Bude-li nás ve stejném směru působit více, budeme jistě úspěšnější. Děkujeme za spolupráci.

Dr. O. Tuleškov

Otevřený dopis

Budeskanzleramt,

Bundeskanzlerin

Angela Merkel

Willy-Brandt-Strasse 1, 10557 Berlin

V Praze dne 4. dubna 2021

Věc: Reparace a narovnání vztahů mezi ČR a SRN

Vážená paní kancléřko,

již řadu měsíců jsme svědky, nejen v Evropě, ale i ve značné části celého světa, narůstajících problémů, zejména zdravotních, migračních, ekonomických a jejich silně nepříznivých důsledků na život občanů mnohých států. Sociální jistoty pro značnou část lidstva slábnou. K lidským, mezinárodním právům se chovají části mocenských elit přezíravě, šlapou po nich. Klesající životní úroveň obyčejných lidí je pro ně jen nutným důsledkem celkového vývoje. Proces koncentrace kapitálů se zrychluje. Slábne střední společenská třída. Chudí dále chudnou. Demokracie se formalizuje. Vzdělanost i morálka upadají. Válkychtivé snahy militaristů ohrožují lidstvo, existenci života na naší planetě. Ano, uvedené i další svědčí, že jsme na prahu vícevrstevné krize, která dále narůstá. Jak skončí?

Přes výše uvedené alarmující skutečnosti považujeme hluboké problémy v česko-německých vztazích za tak významné, že jejich řešení nelze odkládat do doby, kdy, snad, dojde k celkovému ozdravění společnosti, k normalizaci společenských vztahů. A právě to je základním důvodem toho, proč se na Vás, vážená paní kancléřko, obracíme. Co bolestivě v česko-německých vztazích postrádáme, je pravda, nejen historická, ale i rovnost subjektů, dodržování norem mezinárodního práva. Vměšování, opakované a někdy až hrubé, do našich vnitřních záležitostí těžce neseme, rovněž tak nedodržování principu reciprocity. Zvlášť silně nás znepokojuje fakt, že reparace nám dosud Německo nezaplatilo, ač od vzniku jeho povinnosti tak učinit, uběhlo více než sedm desítek let. Za negativní faktor v probíhajícím procesu považujeme tzv. politickou korektnost, která v současné době napomáhá zastírat historickou pravdu, nejrůznější racionální fakta, a tak brzdí snahy o vyrovnání se s minulostí a ozdravění právních, politických i morálních česko-německých vztahů.

Je pochopitelné, že v otázkách reparačních jsem se primárně obrátili na vládu ČR, a to peticí ze 17. prosince 2020, na Ministerstvo zahraničních věcí formou otevřeného dopisu, a na Petiční výbor Evropského parlamentu peticí ze dne 17.2.2021. I když nadále probíhá komunikace mezi námi a uvedenými adresáty, obracíme se tímto dopisem na Vás, paní kancléřsko, jako na představitelku strany povinné. Předpokládáme, že reparační proces bude mít dlouhodobější charakter. Věříme, že v této problematice můžete učinit první kroky, které by vedly k rychlejšímu pozitivnímu závěru probíhajících procesů a k splácení reparací. Což by umožnilo, aby stále se zvyšující zadlužení ČR z výše uvedených důvodů nebylo hrazeno ze stoupajících daní, velkou inflací, značným snižováním životní úrovně obyčejných českých lidí, ale valnou měrou z reparačních splátek, které nám Německo bude postupně poukazovat. Jedná se zhruba, jak jsme informovaní, o mnohem více než o 5 bilionů korun. Tato částka nám pomůže oddlužit republiku a uskutečnit stamiliardové investice nejen do oblasti ekonomické, ale také sociální. Část reparací připadne Slovensku, které v době, kdy mezinárodně právně byly potvrzeny naše nároky na reparace od Německa, bylo součástí našeho společného státu.

II.

Nyní k faktům, která zakládají náš nárok na reparace od Německa

1. Pařížská reparační dohodě (dohoda č.150/1947 Sb., o reparacích od Německa…ze dne 21. prosince 1945) zakládá náš nárok na reparace od Německa. Jde o mnohostrannou mezinárodní smlouvu, která nebyla změněna a stále trvá. Československá republika byla jedním ze signatářských státu.

V době podpisu této smlouvy německá vláda neexistovala. Svrchovanou moc nad Německem společně vykonávaly spojenecké mocnosti. Měly právo ukládat Německu povinnosti a také se za něj zavazovat, což činily.

Pokud víme, tak podklady pro vymáhání reparací na Německu vypočítávalo v poválečné době ministerstvo financí ČSR, v jehož čele stál Vavro Šrobár. Ten ve svém projevu před parlamentem v r. 1946 vysvětloval, že ČSR neměla dost času určit všechny vzniklé škody. Odhady v některých oblastech byly velmi nízké. ČSR proto uplatňovalo náhradu za vzniklé škody pouze ve výši přibližně 347 miliard předválečných korun. V pozdější době jsme se setkávali zcela běžně s částkou 360 miliard korun v hodnotě z roku 1938. Její potvrzení či upřesnění nás v nejbližší době, kromě dalšího, čeká.

Naše nároky na reparace trvají. Povinnost SRN zaplatit nám reparace také trvá.

2. Jeden z principů mezinárodního práva jednoznačně říká, že agresor je povinen své oběti uhradit škody, které jí agresí vznikly.

Ani dnes není pochyb o tom, že agresorem bylo Německo a my jeho obětí. Uvedený princip mezinárodního práva platí obecně. ČR ani SRN jej jednotlivě ani společně nemohou měnit. I z hlediska uvedeného principu naše právo na reparace trvá. SRN se plnění této povinnosti nemůže vzdát. Je povinno zaplatit reparace.

Posledním z nich byl H.-D. Genscher, tehdejší ministr zahraničních věcí SRN. Ten prohlásil, že Německo nám reparace zaplatí, jakmile dojde k jeho sjednocení. Poté požádal o další čas. Argumentoval tím, že v současnosti probíhají celoněmecké volby a po jejich skončení dojde k jednání o reparacích. Volby odezněly, ale němečtí diplomaté na reparace přestali slyšet. Přesto jeho slib jednat o reparacích a dohodnout se odezněl. SRN by měla i v souladu s touto skutečností jednat. My jsme panu Genscherovi věřili a v dobré vůli jednali. Je nyní již naléhavou nutností, aby i SRN závažná prohlášení svých ústavních činitelů vzala na vědomí a v souvislosti i s dalšími fakty byla připravena k diplomatickým jednáním o reparacích, případně, což by odpovídalo výše uvedeným skutečnostem, mezinárodněprávnímu postavení SRN, sama tato jednání vyvolala.

Domníváme se, vážená paní kancléřsko, že by uvedené jednání pana H.- D. Genschera mělo být plně osvětleno, po právu pojmenováno a vyvozeny z něj odpovídající důsledky, včetně urychleného jednání mezi ČR a SRN o reparacích.

Jsme toho názoru, že veřejně učiněné sliby příslušných německých ústavních činitelů o zaplacení reparací Československu, by měly platit pro jakoukoliv vládu SRN, pokud je Německo skutečně právním státem. V souladu s tím by i současná německá vláda měla činit příslušné kroky a vyvolat, znovu zdůrazňujeme, jednání o zaplacení reparací, jež nám SRN dluhuje.

III.

Na naše návrhy, aby vláda ČR, Ministerstvo zahraničních věcí ČR, iniciovaly jednání se SRN o zaplacení reparací, opakovaně jsme dostávali odpověď v následujícím smyslu: „V této souvislosti je dále relevantní politický závazek z Česko-německé deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji z 21. ledna 1997. V části IV. této deklarace oba státy prohlásily, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti. V tomto duchu obě strany od té doby důsledně postupují.“

S tímto tvrzením nesouhlasíme Je zde celá řada zásadních i jednotlivých konkrétních důvodů, které svědčí proti uvedeným tvrzením.

1. Nejdříve k těm zásadním. Mluvit o relevantním politickém závazku z Česko-německé deklarace (ČND), v níž oba státy, ČR a SRN, prohlásily, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti, je vzhledem k následujícím faktům zcela pomýlené.

Z Pařížské dohody o reparacích od Německa (PDR), však pro nás vyplývaly a vyplývají zcela jednoznačně práva i povinnosti. Pokud jde o vztahy právní a vztahy politické, pak platí, že ty nejdůležitější politické vztahy i instituce upravuje právo mezinárodní. Právní vztahy stojí v soustavě vztahů vnitrostátních i mezinárodních nad politickými vztahy.

PDR je multilaterální mezinárodní smlouvou, jíž podepsalo 18 států v čele s USA, Anglií, Francií. K jejím signatářům patří i Československo. Za Německo jednaly vítězné mocnosti. Zastáváme stanovisko, že jakékoliv ujednání, obsažené v ČND, které je v rozporu s uvedenou mezinárodní smlouvou, je neplatné od samého počátku. ČND neměla takovou právní sílu, aby mohla měnit ustanovení PDR. SRN a ČR, i kdyby společně chtěly, nemohly a ani nemohou nijak měnit ustanovení PDR. Zvláště pak Německo jako povinný subjekt se své povinnosti zaplatit Československu reparace nemohl a nemůže vzdát, ani nesmí působit na oprávněný subjekt, tj ČR, aby se svých nároků vzdala. Tato jeho povinnost dále trvá. Rovněž tak platí nás nárok na reparace od SRN.

Je dobré si uvědomit, kam by nás zavedla opačná stanoviska. Dřívější agresor, který zesílil po druhé světové válce, např. SRN, by svou silou mohl obdobně postupně rozmetat všechny mezinárodní smlouvy, jež by mu překážely, a vnutit svému slabšímu smluvnímu partnerovi svou vůli. Pak by mezinárodně-právní vztahy připomínaly džungli, v níž platí jen právo momentálně silnějšího. A aby tento stav tak viditelně nebil do očí, pak slabší smluvní partner „dobrovolně a s nadšením“ se politicky zaváže, samozřejmě pod tlakem povinného subjektu, že se vzdá bilionů korun ve prospěch svého dlužníka, nebo že své právo na reparace nebude uplatňovat. Právo neprávo, důležitý je, jak vyplývá z tvrzení našich ústavních orgánů, tzv. politický závazek. Znásilněním práva povinný subjekt tak získá biliony korun, či stamiliony euro. Stejnou částku ztratí smluvní strana oprávněná. Znovu zdůrazňujeme, že jakékoliv smluvní politické závazky jsou právními závazky smluvních stran nulovány.

V takových případech je dokonce viditelně porušena rovnost smluvních subjektů. Jakákoliv takováto mezinárodní dohoda, smlouva, deklarace je z hlediska její platnosti krajně problematická, zřejmě je neplatná od samého jejího počátku, jak jsme již uvedli.

2. A je zde ještě zcela zásadní problém. Píšete : “V části IV. této deklarace oba státy prohlásily, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti. V tomto duchu obě strany od té doby důsledně postupují.“

Abychom dokázali, že v tomto duchu, zřejmě ke své nejen materiální škodě, dále postupuje ČR, nikoliv však SRN, musíme se věnovat jednotlivým výrokům a krokům německé strany, abychom dokázali své tvrzení.

III.

a) Na sjezdu SL v r. 2012 B. Posselt mimo jiné prohlásil: „Já jsem velice vděčen, strašně šťasten, že spolková kancléřka před několika týdny při pouze čtyřhodinové návštěvě Prahy, kde se muselo především jednat o otázkách euro a měny, přesto vyslovila naše přání o přímých rozhovorech. Pofalla, ministr kancléřského úřadu, to v jednom dopisu, za který při této příležitosti děkuji, výrazně uvedl. Spolková kancléřka nám sdělila, že vidí nadějně, že v příštích letech budou uskutečněny kroky směrem k dialogu. Za to děkuji spolkové kancléřce, že v tomto poskytla podporu bavorskému patronovi.“ (Z projevu B. Posselta na 63. sjezdu SL v r. 2012)

Z uvedeného vyplývá, že intervence ve prospěch přímého jednání naší vlády se SL se opakovaně dopustil H. Seehofer, tehdy premiér Bavorska. Neuspěl. Teprve intervence kancléřky Merkelové byla úspěšná. O co šlo z hlediska mezinárodního práva? O hrubé a nepřípustné vměšování do našich vnitřních záležitostí, které vedlo k jednání naší vlády, vedené tehdy premiérem Nečasem, se SL. Proněmecko „sudetský“ kurz vlády ČR byl takto založen a trvá k naší škodě.

b) „70 let od války také znamená 70 let od počátku vyhnání. Vás, sudetské Němce, to zasáhlo s plnou silou. V květnu 1945 začala v Čechách jedna z největších a nejbrutálnějších etnických čistek 20. století. Sudetští Němci byli zbaveni práv, cti, stali se psanci. Vyhnáni z jejich vlasti, země předků, která byla kolonizována Němci již 800 let. Zasáhlo to ženy, děti, starší osoby. Násilnosti v Ústí a Brně se staly symboly nelidskosti, utrpení, mučení a smrti. Dovolte mi, abych se vyjádřil velmi jasně: vyhnání sudetských Němců bylo a zůstává pro historii zločinem proti lidskosti, velkou a obrovskou nespravedlností. Krátce po válce přijely první vlaky ze sudet do Bavorska. Náhodní ztroskotanci, bez bytu, bez práce, domov jim byl ukraden…“ (Z projevu Horsta Seehofera, bavorského premiéra, na 66. sjezdu SL 24. května 2015)

c) Pan H. Seehofer provází naši politiku již od doby, kdy nastoupil do funkce předsedy bavorské vlády a tím i patrona SL. V současnosti zastává funkci spolkového ministra vnitra. A právě v této funkci se nechal slyšet: …„aplikací Acquis communautaire by došlo v České republice, ke zrušení Benešových dekretů, v Polsku Bierutových dekretů! Tuto myšlenku vyjádřil už 25.8.2018 německý ministr vnitra Horst Seehofer v Berlíně na konferenci „Svazu vyhnanců“, kdy označil ve své řeči Benešovy dekrety za : „protiprávní, které nepatří do společného evropského právního bohatství“ a „jako takové budou zrušeny“! Termíny „evropské právní bohatství“ a „Acquis communautaire“ jsou totožné! „Recht und Freiheit, Dekrete des Unrechts, die verschwinden müssen – und ich stimme Dir voll zu, insbesondere die Beneš-Dekrete“ Toto jsou slova německého spolkového ministra vnitra! a zde je jejich celý záznam na oficiálních www stránkách německého ministerstva vnitra!

d) „Jsem pevně přesvědčen, je to můj osobní názor, že do Evropy práva, bezpečnosti, míru a svobody nepatří takové dekrety,“ prohlásil dnes (Sjezd SL v Augsburgu) za silného potlesku stovek přítomných státní tajemník německého ministerstva vnitra, Stephan Mayer (CSU). Vyjádřil také přesvědčení, že dekrety, na jejichž základě byli sudetští Němci v Československu po druhé světové válce zbaveni občanství i majetku, odporují mezinárodnímu právu.“ (http://www.obcansky-tydenik.cz/zrada-naroda-nachystana-benesovy-dekrety-budou-v-roce-zruseny/“

e) V roce 2006 v Norimberku se konal sjezd „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ pod heslem - „Vyhnání je genocida – právu na vlast patří budoucnost!“ To byl již B. Posselt v čele SL.

- Z protičeských útoků můžeme vinit nejen „sudetoněmecký landsmanšaft“ německý, ale také i rakouský. Mottem na Dni vlasti, který se konal 13. září v r. 2015 v Klosterneuburg, Babenbergerhalle, Rakousko, byla slova: „Před 100 lety genocida Arménů – před 70 lety sudetských Němců“.

- Generace dědiců sudetských Němců má více než jednu vlast/domov a pracuje s velkým potěšením na tom, aby byly respektovány všechny její domovy, historické a vytvořené. Sudetenpost, 9.6. 2016, str. 5

- „Vyhnání nebylo vedlejší škodou Druhé světové války, bylo chladně plánovaným válečným zločinem.“ (Z projevu B. Posselta na sjezdu SL, Augsburk, květen 2015)

- „Nebyla to žádná spontánní pomsta, byla to chladnokrevně plánovaná etnická čistka,“ řekl Bernd Posselt o poválečném vyhnání sudetských Němců z Československa. Drsné pojmenování odůvodnil ročním i delším časovým odstupem od konce války, s nímž Československo Němce vyhánělo. Podle Posselta to jasně svědčí o tom, že nešlo o akt pomsty pod vlivem rozjitřených emocí, ale právě o zmíněnou „čistku“. (https://www.forum24.cz/bernd-posselt-odsun-byla-chladnokrevne-planovana-etnicka-cistka/

f) „A Evropa potřebuje silný střed. Tímto silným středem jsme my v jižním Německu a na území bývalé dunajské monarchie, která byla malou Evropou, rozvrácenou před 100 lety pařížskými smlouvami. Toto společenství oživit moderní a demokratickou formou doby a učinit ji srdcem silné Evropy, je úkolem pro bavorskou a českou politiku i v neposlední řadě i pro sudetoněmeckou národnostní skupinu jako přirozený spojovací článek. ( Z projevu B. Posselta, na 70. sjezdu v Řeznu, 8. červen 2019)

g) „Včera jsem řekl spolkovému ministru vnitra, že doufáme v brzkou aktivní angažovanost spolkové vlády v těchto otázkách tak, jak již činí Bavorsko. Říkám jasně: musíme se snažit, aby občané ČR – takových bude stále přibývat -, kteří se angažují pro takovou společnou kulturu, dostali nutnou podporu. D. Herman spolu s našim bývalým ministrem kultury, L. Spaniem, dovedli nás na cestu vedoucí k bavorsko-české kulturní dohodě, v jejímž centru stálo mnoho sudetoněmeckých záležitostí. To nesmí nyní zahynout! Tyto úmluvy musí pokračovat! K tomu patří i to, že četní partneři, které jsme našli a nacházíme v českých kulturních institucích, se nesmí stát obětí proměn, kdy by mohli být posláni jeden nebo druhý z netransparentních důvodů do pustiny. Ti, kteří s námi pracují na společné kultuře v tomto velkém politickém dílu, zasluhují podporu politiky.… Jsme rozhodnuti aktivně spolutvořit naši bavorskou a českou vlast.“ ( Z projevu B. Posselta, na 70.sjezdu SL v Řeznu, 9. červen 2019)

h) Co na to vše a další řekl pan Podivínský, velvyslanec ČR v Berlíně, na 70 sjezdu SL v Řeznu? Prohlásil: „…„Vážený pane premiére Södere, vážený pane Posselte, vážené dámy a pánové, krajané, milí sousedé a přátelé.

… Díky Bohu uměli tito moudří, světa zkušení, otevření a kooperativní lidé přesvědčit o této své správné cestě i ostatní a také je vzít s sebou na tuto cestu. Za všechny takové si zde dovolím jmenovitě uvést bývalého bavorského premiéra Horsta Seehofera a bývalého českého premiéra Petra Nečase, kteří učinili s odvahou a odpovědností ty veřejně nejviditelnější kroky, stejně tak jako dnešní premiéry Marcuse Södera a Andreje Babiše, kteří jsou připraveni tento trend vzájemného porozumění a sbližování dále rozvíjet…Podle mého pevného přesvědčení je zde udělaný společný výkon jednoznačným příkladem pro Evropu dneška a především pro společnou evropskou budoucnost! …V tomto do budoucna orientovaném smyslu ještě jednou děkuji za pozvání a možnost sdělit vám toto první oficiální dobré poselství českého velvyslance, jsem skálopevného přesvědčení, že je před námi dobrá budoucnost, na kterou se těším. Děkuji.(ps, mzv.cz, Prvnizpravy.cz, foto: ps)

ch) Na projev pana velvyslance T. Podivínského reagoval B. Posselt zejména těmito slovy: „…milý Tomáši. To, co jsi dnes řekl, nebylo jen slovo přítele – velvyslanec vyslovil oficiální poselství českého státu. Děkujeme Ti za to! Vidíme, že jsme šli opravdu přímou cestou.“

i) Ve hře o dekrety prezidenta republiky, jejichž zrušení je již letitým refrénem „sudetoněmeckého landsmanschaftu“ však nejde pouze o majetek. Prof. dr. V. Pavlíček, CSc., jeden z nejvýznamnějších znalců našeho ústavního práva, výslovně uvádí: „Dekrety prezidenta republiky... vyjadřují diskontinuitu s nacistickým a od něho odvozeným protektorátním právním řádem prosazeným ve válce na našem území. Vyjadřují právo národa na odpor proti agresorovi. Upravovaly ve válce způsob obrany proti Německu a jeho spojencům, po válce postavily základy obnovy demokratického státu.... Německý právní řád naopak vychází z kontinuity s právním řádem a státností Německé říše jako celku.... Odsoudit nebo odmítnout dekrety by znamenalo postavit se na stanovisko legality a legitimity nacistického a protektorátního řádu, který byl dekrety prohlášen za nicotný a uznat, že odpor proti Německu byl nelegální a trestný. Něco takového by bylo v demokratické Evropě nemyslitelné...“ (Sborník Česko-německé vztahy: Česká stanoviska, vydal Kruh občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí, Praha 1998. str. 27).

j) Pro vyhnání sudetských Němců nebylo žádné morální ani politické ospravedlnění, prohlásila kancléřka Merkelová v nedávné době.

Tzv. Sudety a sudetští Němci jsou termíny používané hojně zejména od doby, kdy znacizovaní henleinovci ovládli většinu německé populace, která žila v pohraničí Československa. Němečtí antifašisté, tj. sociální demokraté a komunisté, a rovněž tak většina německy mluvících Židů, se nikdy k tzv. sudetským Němcům nepočítali. Za první republiky a ani v současnosti tzv. Sudety neexistují, jsou jen v hlavách potomků henleinovců. Paní kancléřka se snižuje k používání henleinovsko - nacistické terminologie, jíž přijali mnozí přesídlení Němci z Československa za svou.

Na rozdíl od představitelů vítězných spojenců a protiněmeckých sil po druhé světové válce, kteří viděli důvody k přesídlení německého obyvatelstva z Československa, zřejmě nechce paní kancléřka A. Merkelová o nich širší společnost informovat, přestože jde o zcela mimořádné záležitosti se zásadnímdopadem. Spojenci na rozdíl od ní jasně prohlásili, že německé menšiny, žijící v některých evropských státech, více či méně převzaly nacistickou ideologii, destabilizovaly státy, v nichž žily, a poté i dokonce se zbraní bojovaly proti svým bývalým spoluobčanům. Přesídlení německého obyvatelstva mělo též znemožnit, aby napříště se něco podobného opakovalo.

k) Citujeme z článku „Konečně už to řekli nahlas“, jehož autorem je V. Klaus

V Evropské unii se často mluví jen v náznacích a jasná slova – záměrně – chybí. Občas se ale někdo přeřekne.

Minulý týden vystoupil v Berlíně, v Institutu pro evropskou politiku, německý Staatsminister (náměstek) ministra zahraničí pro Evropu, Michael Roth… V projevu nám bylo sděleno, že „klasický princip nevměšování se do vnitřních záležitostí jiných zemí v EU výslovně neplatí“! Že toto vměšování se už dávno velmi intenzivně probíhá, víme, ale že se to takto jednoznačně a jednoduše řekne, je pozoruhodné. My, kteří známe Lisabonskou smlouvu, to víme. Drtivá většina (99 %) lidí v Evropě ji ale nezná.

V části textu, která se jmenuje „Je třeba nově definovat roli Německa v Evropě“, se zcela bezostyšně říká, že „jako největšímu členskému státu EU náleží Německu vůdčí role“. A ještě se skromně dodává „i jestli si to přejeme nebo nepřejeme. Tuto úlohu musíme přijmout“. Nevím, jestli Německu někdo tuto roli nabízí. Václav Klaus, 8. 6. 2016, www.klaus.cz/clanky

Teprve poté po několika měsících vystoupil B. Posselt se svou tezí, že Evropa by měla převzít vedoucí roli ve světě. Jak to do sebe hezky zapadá. Nejdříve Německo ústy jistě autoritativního činitele prohlásí, že mu, jako nejsilnějšímu státu EU, náleží vůdčí role v Evropě, a pak po několika měsících B. Posselt začne nezastřeně šilhat po vedoucí roli Evropy ve světě. (Evropa by měla převzít vůdčí roli ve světě, myslí si Bernd Posselt, @PolakPavel @Radiozurnal1 lhttp://www.rozhlas.cz/radiozurnal/dvacetminut/_zprava/1676878)Neměli bychom zapomínat na to, že pan B. Posselt je nejen vůdcem SL, ale také německé „Panevropy“.

l) Divíme se, jak je možné bez jakékoliv oficiální reakce přecházet přes tvrzení panů landsmanů, že jsou druhým národem v českých zemích, kde se nalézá jejich původní vlast.

m) Německá strana, dokonce i někteří němečtí ústavní činitelé, tedy nejen „sudetoněmecký landsmanšaft“, zatěžují česko-„sudeto“ německé vztahy způsobem, který je dále neúnosný. V současnosti začíná s velkou silou hrubý protičeský útok, k němuž se připojila i EU, její některé orgány a instituce, jehož cílem je zrušení dekretů prezidenta republiky. O reparacích však agresivní strany nemluví, spíše požadavky na ně umlčují.

Nemůžeme dále citovat slova různých činitelů SL, kteří v době po uzavření ČND nás vinili z válečných, genocidních zločinů a zločinů proti lidskosti. Nejednou mluvili o tom, že nám padlo za oběť více než 200 tisíc Němců, z nichž jsme zřejmě většinu vyvraždili. Dříve než jsme německé obyvatelstvo vyhnali, jsme je okradli o majetek, jak tvrdí. Z republiky tito „naši přátelé“ dělají dějiště krvavých čistek.

IV.

Výše uvedené skutečnosti nám umožňují prohlásit: Politická i právní praxe německé strany, jednoznačně negují část IV. ČND. Konkrétně jde o prohlášení, že smluvní strany nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti. Tvrzení, že v tomto duchu obě strany od té doby důsledně postupují, je natolik průhledně a účelově nepravdivé, že nemůže sloužit ani jako argument, zdůvodňující, proč česká strana dosud nevznesla vůči SRN své reparační nároky.

Primárně ve svých závěrech se však musíme opětně vrátit k Pařížské dohodě o reparacích (PDR) a jejímu vztahu k ČND. Znovu opakujeme: „ PDR je multilaterální mezinárodní smlouvou, jíž podepsalo 18 států v čele s USA, Anglií, Francií. K jejím signatářům patří i Československo. Za Německo jednaly vítězné 0mocnosti. Zastáváme stanovisko, že jakékoliv ujednání, obsažené v ČND, které je v rozporu s uvedenou mezinárodní smlouvou, je neplatné od samého počátku. ČND neměla takovou právní sílu, aby mohla měnit ustanovení PDR. SRN a ČR, i kdyby společně chtěly, nemohly a ani nemohou nijak měnit ustanovení PDR. Zvláště pak Německo jako povinný subjekt se své povinnosti zaplatit Československu reparace nemohl a nemůže vzdát. Tato jeho povinnost dále trvá.“

V těchto souvislostech můžeme hodnotit ČND jako „právní“ pokus, zbavit SRN povinnosti nám zaplatit mezinárodně stanovené reparace a současně vyzbrojit naše ústavní orgány „argumentem“, který jim pomáhal a pomáhá odmítnout všechny aktivity, zaměřené na získání německých reparací.

Z uvedeného vyplývá i nerovnost smluvních stran ČND. Německá strana se deklarací pokusila zbavit své povinnosti zaplatit nám reparace a nadto získat i možnost téměř bez omezení vést útoky proti nám, dělat z našich předků zločince válečné, genocidní, kteří se dopouštěli i zločinů proti lidskosti, z republiky pak dělat místo krvavých etnických čistek, aniž by se česká strana odpovídajícím způsobem bránila takovému přepisování dějin.

Z uvedeného jasně vyplývá, že SRN je povinna nám zaplatit reparace a že ČR má plné právo na SRN reparace požadovat. Z právní povinnosti SRN zaplatit ČR reparace vyplývá, vzhledem k tomu, že více než 70 let trvá její reparační závazek, i morální povinnost německé strany dát podnět k zahájení jednání o reparacích se stranou českou. V těchto souvislostech vystává i otázka finančních sankcí, které by měly postihnout, zvláště pak od roku 1990, SRN za neplnění svých reparačních povinností. I tato otázka by měla být součástí jednání o reparacích.

K historickému nadhledu

Mezi Slovany a Germány, později Němci, docházelo více než 1300 let ke stýkání a potýkání. Živlem, který útočil, byli Germáni. Pod jejich tlakem se hranice Slovanů od 7. století posunovaly směrem na východ. Celý tento staletý proces je znám pod názvem Drang nach Osten. V jeho průběhu umírali, byli zabíjeni či vražděni Slované po celých kmenech, z nichž zpravidla jen menší části se dostalo „dobrodiní“ postupně germanizace. Než splynuli s německým prostředím procházeli mnoho let očistcem na zemi.

Výsledkem bylo, že německý živel ve své neustálé a násilné cestě na Východ zabíral stále další původní slovanská sídla a měnil je v německou zem. Takto bylo vybudováno Německo, jeho východní část a částečně i střední vznikly na slovanském území, kde slovanský jazyk zanikal spolu s posledními Slovany.

Posledním slovanským národem, který se nachází na území dnešní SRN, jsou Lužičtí Srbové. Ač žijí ve svých původních sídlištích, jsou považováni nikoliv za původní obyvatele Lužice, ale za národnostní menšinu, která v současnosti musí bojovat o svůj jazyk, o svou existenci. Dějiny Lužických Srbů nás poučují i o tom, jak germanizace slovanského obyvatelstva již dříve probíhala.

Mnozí z nás si pamatují i na tzv. protektorát Čechy a Morava. Žili jsme na svém historickém území, přesto jsme se stali druhořadým elementem v „říši“. Naši zemědělci vyráběli vždy dost potravin, ale my jsme téměř hladověli, trpěli různými nemocemi z podvýživy, např. TBC. Německé obyvatelstvo vůči nám bylo v postavení „panského národa“ ve všech oblastech. Na 360 tisíc našich lidí padlo v boji s Němci, či bylo jimi v koncentračních táborech zavražděno. Ještě v posledních hodinách války nám němečtí okupanti zničili část našeho historického centra v Praze, pozabíjeli řadu lidí.

Po válce, vítězné pro Německo, měl být náš národ likvidován. Část měla být germanizované, někteří postaveni ke zdi a zastřelení, jiným byl přiřčen úděl vyhnanců. Česko-moravský prostor měl být osídlen Němci. Čech zde neměl co pohledávat, jak prohlásil R. Heydrich.

Likvidace měla postihnout i velkou většinu Poláků, Bělorusů, Rusů, Ukrajinců a dalších slovanských národů, jak předpokládal Generalplan Ost. Nad uvolněným životním prostorem měl vládnout německý panský národ.

Proč tato historická zkratka? Všichni víme, že bývalí obyvatelé západních kolonií požadují zadostiučinění od svých bývalých kolonizátorů. Německo přišlo při dělení kolonií zkrátka. Přesto Němci v 19. století získali několik kolonií. Jak si tam počínali, víme. Byli drsnější, mnohem drsnější ke svým domorodcům než Angličané či Francouzi.

Němci však měli jednu výhodu. Cesta na Východ jim byla otevřená. Tam se sunuli a získávali „nová německá území“ s jejich původními slovanskými obyvateli.

Vzhledem k uvedenému by i Německo se mělo vyznat nejen z násilí, které uplatňovalo vůči svým domorodcům v Africe, ale také z násilí, které trvalo téměř 1300 let vůči slovanskému obyvatelstvu, které považovalo za méněcenné.

Pokud se rozumní Němci zamyslí nad námi uvedenou historickou zkratkou a vyznají se ze svých zlých protislovanských skutků, pak budou také považovat zaplacení reparací, které nám dluhují, za svou prvořadou povinnost, aniž by hledali nějaké zdánlivé důvody, které by jim pomohly snížit jejich reparační platby. V takovém případě budou jistě i ctít ustanovení Pařížské dohody o reparacích, podle které Československo, zdůrazňujeme, nebylo povinno odečíst hodnotu majetku konfiskovaného německému obyvatelstvu ze svého reparačního účtu.

Naši předkové říkali, že dobré účty dělají dobré přátele. Platí toto úsloví ještě dnes? Tak kritizovaní Rusové, kteří podle zvrácených tvrzení, ohrožují údajně některé evropské státy, nám na základě mezivládní dohody, bez problémů, dluhy ze sovětské éry, jež činily asi 71 miliard korun, zaplatili. Dluhy zaplatili i jiným státům. Rozvojovým státům stovky miliard korun odpustili.

Vážená paní kancléřsko, pokud Vaše Německo bude schopné zaplatit nám urychleně reparace, vyznat se ze svých chyb, které se vůči nám dopouštělo a omluvit se za ně, např. za jednání pana H.-D. Genschera, tehdejšího ministra zahraničních věci SRN, za jeho skandální požadavky vůči nám v r. 1990, za hrubé protičeské útoky tzv. Sudetoněmeckého landsmanšaftu a některých německých ústavních činitelů a politiků, jež jsme v krátkosti výše uvedli, pak teprve začneme věřit, že česko-německé vztahy se dostávají na správnou cestu. Pokud SRN bude poté i uplatňovat princip reciprocity vůči menšinám, které žijí na jeho území, jde jak o Čechy, Slováky, tak i Poláky, a dostane se jim tolik práv, co má německá menšina v ČR, SR a v Polsku, pak vzájemnosti, principu mezinárodního práva, bude učiněno zadost. Dlouhodobé jeho zraňování bude zhojeno.

Je tady ještě jeden problém, na který bychom rádi ukázali. Československá republika a později i ČR jsou dlouhodobě napadány tzv. sudetskými Němci a jejich německými patrony. Viní nás ze všeho možného. Dokonce nám vnucují, komu ze svých dřívějších státníků máme sochy, pomníky, bysty, pamětní desky stavět a instalovat a které máme odmítat. Viní nás z válečných zločinů, genocidy, krvavých etnických čistek, aniž by brali v úvahu skutečnosti, aniž by vycházeli z Postupimské dohody, Pařížské dohody o reparacích. Cožpak neví nic o tom, jaké představy o poválečném Německu měli někteří významní spojenečtí představitelé? Cožpak neví, že termín "kolektivní vina", určený k použití na německý lid, vytvořil lord Robert Vansittart, tajemník premiérů Stanleyho Baldwina a Ramsaye Macdonalda? Není jim známo ani, co prohlásil W. Churchill o možné bezprostředně poválečné situaci? Řekl: „…Hned po válce poteče mnoho krve. U vás i jinde bude mnoho Němců vybito - to jinak nejde a já s tím souhlasím. Po pár měsících my prohlásíme „teď dost“ a pak začneme mírovou práci." A dodal: "Transfer bude nutný!...Dá se jim krátká lhůta, ať si vezmou to nejnutnější a jdou." ( Z rozhovoru Winstona Churchilla s prezidentem Edvardem Benešem ze 3.4.1943, který zaznamenal Jan Masaryk, in Dalibor Plichta, Nesmířenost a nesmiřitelnost německé politiky, Praha, Fenix, 1996, str. 20).

Představy Armii Krajowej o vystěhování Němců byli ještě radikálnější. „Franklin Delano Roosevelt se v době rozhovoru se zástupcem polského hnutí odporu Janem Karskim souhlasně vyjádřil k představě vedení podzemní Armiji Krajowej , že po osvobození Polska bude rozpoutána krátká vlna krajního teroru vůči německému i trvale usídlenému – německému obyvatelstvu, která je pohne k urychlenému. „dobrovolnému“ vystěhování. Prezident k tomuto plánu pouze podotkl: „Němci si to zasloužili“. (Z knihy „Rozumět dějinám“ , Gallery 2002, str. 190). De Gaullovi Svobodní Francouzi přesně aplikovali polský, Armií Krajowou roku 1943 deklarovaný model. Po vstupu do Alsaska postříleli na 8.000 tamních Němců, čímž dali podnět k „spontánnímu útěku nejen říšskoněmeckých válečných přistěhovalců, ale i části za nacismu zkompromitovaných německých starousedlíků. Většina bilingvního obyvatelstva poté jednoduše konvertovala zpět k francouzské identitě. (Z knihy „Rozumět dějinám“ , Gallery 2002, str. 194-195)

Dosud jsme neslyšely žádné německé protesty proti uvedenému jednání s německým obyvatelstvem. Jako kdyby se nic nestalo. Ani Anglií, ani Spojené státy, ani Francii Německo oficiálně neobviňuje, zato však silně a soustavně napadá přesídlení německého obyvatelstva z Československa, přestože představitelé Spojenců provedení přesídlení Němců z ČSR vysoce kladně hodnotili. Domníváme se, že určití němečtí činitelé se v našem případě snaží postupně přepisovat dějiny tak, aby z nás učinilo zločince a z Němců jejich ubohé a nevinné oběti. My jsem zřejmě v očích určitých Němců oním slabším článkem, jenž jim umožní postupem doby přepsat dějiny. Naše svrchovanost taje, územní celistvost je zpochybňována, např. i tím, že tzv. sudetští Němci považují část ČR za svou původní vlast, na kterou mají, dle jejich mínění, nárok. Protičeské útoky, o nichž jsme výše psali, zpochybňují i naši státnost. Pokud chceme skutečně zlepšit česko-německé vztahy, pak ani na tyto skutečnosti nesmíme zapomínat.

Vážená paní kancléřsko, velmi děkujeme za vše, co uděláte pro reálné, nikoliv pouze verbální, zlepšení česko-německých vztahů. Jsme historicky sousedé. Byli bychom rádi, kdybychom mohli být skutečnými sousedy i kvalitou vzájemných vztahů.

Budeme Vám velmi vděční za včasnou a příznivou odpověď.

S hlubokou úctou

JUDr. Ogňan Tuleškov, v.r.,

JUDr. Karel Hais, v.r.,

PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D.,

(vlastnoruční podpis)

Poznámka ČNL

Tento text jsme dali, v rozporu s časovou posloupností, jako první. Obsahuje totiž v souhrnu naše argumenty, které svědčí o tom, že německá strana nedodržuje nejen ČND, či její jednotlivá ustanovení, ale také normy našeho právního řádu a mezinárodního práva. V části V. „K historickému nadhledu“ jde dokonce o narovnání vztahů s Německem i z doby dřívější. Tento otevřený dopis jsme odeslali paní kancléře A. Merkelové v nedávné době.

Ministerstvo zahraničních věcí

České republiky

Odbor komunikace Loretánské nám. 5, 118 00 Praha 1

Mgr. Zuzana Štíchová
ředitelka

V Praze dne 1.února 2021

čj.: 101648-3/2021-OK

Věc: PhDr.Vladimíra Vítova - žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona

č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím - válečné reparace

Ministerstvo zahraničních věcí(dále jen "MZV") obdrželo Vaši žádost o informace podle zákona č.106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, ze dne 17.1.2021, kterou se domáháte informace

"Pane ministře, dne 3. prosince 2020 jsem se na Vás obrátila otevřeným dopisem s prosbou o zodpovězení několika otázek, které se týkají reparací, jež nám Německo dosud nezaplatilo. Dopisem ze dne 21. prosince 2020, čj. 135324/2020, mi odpověděl, z Vašeho pověření, pan PhDr. Jiří Šlitr, ředitel Odboru států střední Evropy. Jeho odpověď na vznesené otázky však byla neúplná, a bohužel pouze fragmentární. Proto si Vám dovoluji v příloze postoupit uvedený dopis ze dne 3.12.2020 s nadějí, že tentokrát dostanu na dotazy odpověď vyčerpávající. Otázky v předmětném dopisu považujte, prosím, za dotazy na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění. Pane ministře, závěrem ještě jednu otázku: Kdy naposledy MZV ČR informovalo z vlastní iniciativy občany o alespoň základních otázkách, které jsou spojené s reparacemi, jež nám Německo dosud nezaplatilo? Nevím, kdy tomu tak bylo a nevím ani, zda tomu tak vůbec bylo. Vaše ministerstvo má nyní možnost tento vážný nedostatek napravit. Učiníte tak anebo občané budou muset i nadále z Vašeho ministerstva tyto informace horko těžko dobývat, ač jejich právo na informace je zakotvené v Čl. 17 Listiny základních práv a svobod, jež je součástí ústavního pořádku ČR?"

a dále

„1. Máme podle objektivních mezinárodně právních kritérií nárok na zaplacení reparací od Německa?

Pokud ano, pak v jaké výši?
Pokud ne, z jakých důvodů?

2. Dlužné částky jsou v mezinárodních vztazích obvykle úročeny

a) Vztahuje se úročení i na reparační částku, pokud ano, v jaké výši?

b) Jestliže se úročení na reparace nevztahuje, pak z jakého důvodu?

3. Hodnota reparací byla původně vyjádřena v korunách z roku 1938

a) Máme-li nárok na reparace, je jejich hodnota i v současnosti vyjadřována v korunách z roku 1938?

b) Nebo jde v současnosti o jinou hodnotovou jednotku, pokud ano, pak jakou?

4. Obvykle se v současnosti udává, že máme nárok na reparace zhruba ve výši 5 až 10 bilionů korun. Má Ministerstvo zahraničních věcí ČR o výši reparací jiné údaje, pokud ano, pak v jaké výši se pohybují?

5. Má MZV ČR ještě další údaje o reparacích, které je mám Německo povinno zaplatit? Pokud ano, pak jaké?

Sdělujeme Vám, že MZV jakožto povinný subjekt Vaši žádost posoudilo a rozhodlo o poskytnutí informace.

Ad 1: Česká republika se jako nástupnický stát Československa nikdy nevzdala nároku na válečné reparace, které byly vymezeny v Pařížské dohodě o reparacích od Německa, dojednané dne 21. prosince 1945, jejíž smluvní stranou bylo i tehdejší Československo. Text dohody naleznete online např. zde:

http://www.zakony.cz/zakony/2020/1/zakon-150-1947-Sb-dohoda -o-reparacich-od-nemecka-o-zalozeni-mezispojeneckeho-reparacniho-uradu-a-o-vraceni-menoveho-z-SB1947150.

V této souvislosti je dále relevantní politický závazek z Česko-německé deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji z 21. ledna 1997.

V části IV. Této deklarace oba státy prohlásily, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti.

V tomto duchu obě strany od té doby důsledně postupují .

Ad 2: Neexistuje obecná mezinárodní právní úprava, která by stanovila způsob a výši úročení reparačních nároků.

Ad 3: Neexistuje právní úprava, která by určovala, v jaké měně a hodnotě z jakého roku by měla být vyjadřována výše válečných škod, resp. výše nároku na reparace.

Ad 4: Na Pařížské konferenci o reparacích (viz. odpověď na otázku 1) byl československou stranou uplatněn nárok ve výši 11,6 miliard USD v hodnotě z r. 1938. Dle výsledné dohody (část 1., článek 1-Německé reparace) má každá ze signatárních zemí dohody nárok na reparace dvou kategorií:

kategorie A, zahrnující všechny druhy německých reparací vyjma ty, které jsou zahrnuty v kategorii B
kategorie B, zahrnující všechno průmyslové a jiné provozní zařízení odvezené z Německa, jakož i námořní obchodní lodě a plavidla pro vnitrozemskou dopravu

„Tabulka podílů“ přisuzuje Československu podíl 3% v kategorii A a 4,3% v kategorii

Československý nárok tedy nebyl vyjádřen konkrétní absolutní částkou, ale procentuálním podílem na reparacích získaných všemi signatárními zeměmi, za jehož základ byly vzaty nároky uplatněné jednotlivými účastnickými zeměmi.

Pro informaci doplňujeme, že Československo se na Pařížské konferenci v roce 1945 rozhodlo neuplatnit nárok na náhradu válečných škod ve výši 285 miliard Kč (v hodnotě z roku 1938) nad rámec výše uvedené uplatněné částky….“

Otevřený dopis

Pan

Mgr. Tomáš Petříček, Ph.D.

Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Loretánské náměstí 101/5, 118 00 Praha

Praha 27.3.2021

Věc: Reparace a narovnání vztahů s Německem

Pane ministře,

k dopisu ze dne 1.února 2021, čj.: 101648-3/2021-OK, nám zaslaného Mgr. Zuzanou Štíchovou, ředitelkou odboru komunikace a mluvčí MZV, si dovolujeme učinit několik poznámek.

Především vítáme, že jste nám potvrdili fakt, že „Česká republika se jako nástupnický stát Československa nikdy nevzdala nároku na válečné reparace, které byly vymezeny v Pařížské dohodě o reparacích od Německa, dojednané dne 21. prosince 1945, jejíž smluvní stranou bylo i tehdejší Československo.“

Tímto konečně je zcela jasné, že dřívější prohlášení různých ústavních a politických činitelů ČR o tom, že již uplynula příliš dlouhá doba na to, abychom naše reparační nároky vůči Německu mohli v současnosti uplatňovat, neodpovídala skutečnosti. Mohli bychom uvést i některá další tvrzení, která zpochybňovala naše možnosti otevřít otázku našich reparačních nároků. Vzhledem k uvedenému pokládáme za zbytečné se jimi dále zabývat.

II.

Dále uvádíte: „V této souvislosti je dále relevantní politický závazek z Česko-německé deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji z 21. ledna 1997.

V části IV. Této deklarace oba státy prohlásily, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti.

V tomto duchu obě strany od té doby důsledně postupují.“

S tímto Vašim tvrzením nemůžeme souhlasit. Je zde celá řada zásadních i jednotlivých konkrétních důvodů.

1. Nejdříve k těm zásadním. Mluvíte o relevantním politickém závazku z Česko-německé deklarace (ČND), v níž oba státy, ČR a SRN, prohlásily, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti.

Zdůrazňujeme znovu: Zcela jednoznačně hovoříte o politickém závazku, vyplývajícím pro nás z ČND. Z Pařížské dohody o reparacích od Německa (PDR), o níž se výše zmiňujete, však pro nás vyplývaly a vyplývají zcela jednoznačně práva i povinnosti. Pokud jde o vztahy právní a vztahy politické, pak platí, že ty nejdůležitější politické vztahy i instituce upravuje právo, především právo ústavní Právní vztahy stojí v soustavě vztahů vnitrostátních i mezinárodních nad politickými vztahy.

Pokud by někdo chtěl zastávat opačné stanovisko, pak musíme upozornit na důsledky, které by nastaly. Dřívější agresor, který zesílil po druhé světové válce, např. SRN, by pak svou silou mohl postupně rozmetat všechny mezinárodní smlouvy, jež by mu překážely, a vnutit svému slabšímu smluvnímu partnerovi svou vůli. Pak by mezinárodně-právní vztahy připomínaly džungli, v níž platí jen právo momentálně silnějšího. A aby tento stav tak viditelně nebil do očí, pak slabší smluvní partner dobrovolně a s nadšením se politicky zaváže, že se vzdá bilionů korun ve prospěch svého dlužníka. Právo neprávo, důležitý je tzv. politický závazek.

Jakýkoliv dřívější agresor s nadšením prohlásí v jakékoliv deklaraci, uzavřené s jeho dřívější obětí, že obě strany nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti. A tak získá biliony korun, či stamiliony euro.

V takových případech je viditelně porušena rovnost smluvních subjektů. Jakákoliv takováto mezinárodní dohoda, smlouva, deklarace je z hlediska její platnosti problematická.

2. A je zde ještě zcela zásadní problém. Píšete : “V části IV. této deklarace oba státy prohlásily, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti. V tomto duchu obě strany od té doby důsledně postupují.“

Abychom dokázali, že v tomto duchu a zřejmě ještě dále postupuje ČR, nikoliv však SRN, musíme se věnovat jednotlivým krokům německé strany.

III.

Proto budeme sledovat prohlášení či kroky německé strany, které porušují závazek, vyplývající z ČND, že německá strana nebude zatěžovat vztahy s ČR politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti. Uvedeme jen některé, a to ve stručnosti.

a) Na sjezdu SL v r. 2012 B. Posselt mimo jiné řekl: „Já jsem velice vděčen, strašně šťasten, že spolková kancléřka před několika týdny při pouze čtyřhodinové návštěvě Prahy, kde se muselo především jednat o otázkách euro a měny, přesto vyslovila naše přání o přímých rozhovorech. Pofalla, ministr kancléřského úřadu, to v jednom dopisu, za který při této příležitosti děkuji, výrazně uvedl. Spolková kancléřka nám sdělila, že vidí nadějně, že v příštích letech budou uskutečněny kroky směrem k dialogu. Za to děkuji spolkové kancléřce, že v tomto poskytla podporu bavorskému patronovi.“ (Z projevu B. Posselta na 63. sjezdu SL v r. 2012)

- „Vyhnání nebylo vedlejší škodou Druhé světové války, bylo chladně plánovaným válečným zločinem.“ (Z projevu B. Posselta na sjezdu SL, Augsburk, květen 2015)

j)Citujeme z článku „Konečně už to řekli nahlas“, jehož autorem je V. Klaus

V Evropské unii se často mluví jen v náznacích a jasná slova – záměrně – chybí. Občas se ale někdo přeřekne.

Neměli bychom zapomínat na to, že pan B. Posselt je nejen vůdcem SL, ale také německé „Panevropy“.

Nemůžeme dále citovat slova různých činitelů SL, kteří v době po uzavření ČND nás vinili z válečných, genocidních zločinů a zločinů proti lidskosti. Nejednou mluvili o tom, že nám padlo za oběť více než 200 tisíc Němců, z nichž jsme zřejmě většinu vyvraždili. Dříve než jsme německé obyvatelstvo vyhnali, jsme je okradli o majetek. Z republiky tito „přátelé“ dělají dějiště krvavých čistek.

Divíme se, jak je možné bez jakékoliv oficiální reakce přecházet přes tvrzení panů landsmanů, že jsou druhým národem v českých zemích, kde se nalézá jejich původní vlast. Velkomyslně se vzdali náhrad za škodu, která jim vznikla vyhnáním z vlasti. Nyní si podržují již jen právo na původní vlast. Z hlediska mezinárodního práva pro tato tvrzení není žádné opodstatnění. Uvedená práva si sami nadělili a nyní se snaží nás i další přesvědčit o svých nezcizitelných právech. Postrádáme již celá desetiletí jasnou a tvrdou naši oficiální reakci na tato a podobná tvrzení.

Z uvedeného i dalšího vyplývá jednoznačně, že Vaše výše uvedené tvrzení: „…obě strany dohodly, že křivdy spáchané v minulosti na obou stranách náleží minulosti, a že nebudou zatěžovat své vztahy politickými ani právními otázkami společné minulosti, obě strany v jeho duchu důsledně postupují“, je v příkrém rozporu s realitou. Důkazů jsme snesli více než dost.

Německá strana, dokonce i někteří němečtí ústavní činitelé, tedy nejen „sudetoněmecký landsmanšaft“, zatěžují česko-„sudeto“ německé vztahy způsobem, který je dále neúnosný. V současnosti začíná s velkou silou hrubý protičeský útok, k němuž se připojila i EU, její některé orgány a instituce, jehož cílem je zrušení dekretů prezidenta republiky. O reparacích však agresivní strany nemluví, spíše požadavky na ně umlčují. Ptáme se, zda se promlčíme, jak jsme dosud činili, i k zneplatnění dekretů prezidenta republiky?

Čekáme od ústavních orgánů ČR, že budou plnit své ústavní povinnosti. Odmítnou se vší rozhodností útoky na dekrety?

Ale opět k věci Zastáváme stanovisko, že německá strana již dlouhodobě silně a opakovaně porušuje ČND, která v důsledku tohoto počínání, jak jsme přesvědčeni, stává se pro nás právně nezávaznou.

IV.

Nyní k faktům, která zakládají náš nárok na reparace od Německa

1. Pařížská reparační dohodě (dohoda č.150/1947 Sb., o reparacích od Německa…ze dne 21. prosince 1945) zakládá náš nárok na reparace od Německa . Jde o mnohostrannou mezinárodní smlouvu, která nebyla změněna a stále trvá. Československá republika byla jedním ze signatářských státu.

V době podpisu této smlouvy německá vláda neexistovala. Moc nad Německem společně vykonávaly spojenecké mocnosti. Měly právo ukládat Německu povinnosti a také se za něj zavazovat.

Naše nároky na reparace trvají. Povinnost SRN zaplatit nám reparace také trvá. V souvislosti s tím zdůrazňujeme, že je otřesné, že ani za 75 let nám SRN nebyla schopná reparace zaplatit. Dosud nám zaplatila přibližně 0,5% z celkové částky., Současné Německo o sobě tvrdí, že je právním státem, proč tedy takto dlouhodobě zraněné právo nezhojí splněním reparačních povinnosti vůči nám?

V souvislosti s tím navrhujeme, aby všechna fakta, která o reparacích soustředilo a soustředí v budoucnosti, MZV ČR byla v brzké době zveřejněna na jeho stránkách tak, aby byla dohledatelná. Jako občané ČR v souladu s Čl. 17 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku ČR, máme právo na informace a tohoto práva se dovoláváme.

2. Na jednom z principů mezinárodního práva, který jednoznačně říká, že agresor je povinen své oběti uhradit škody, které jí agresí vznikly.

3. Naše právo na reparace je též založeno na veřejných a závazných projevech některých německých ústavních činitelů. Prvním z nich byl Willy Brandt, německý kancléř, který v Praze počátkem 70. let minulého století prohlásil, v debatě o reparacích, že Německo nám reparace zaplatí, jakmile dojde ke sjednocení obou německých států, tedy SRN a NDR. Argumentoval tím, že přece nemůžeme spravedlivě požadovat na SRN, aby platilo reparace i za NDR. Posledním z nich byl H.-D. Genscher, tehdejší ministr zahraničních věcí SRN. Ten prohlásil, že Německo nám reparace zaplatí, jakmile dojde k jeho sjednocení. Poté požádal o další čas. Argumentoval tím, že v současnosti probíhají celoněmecké volby a po jejich skončení dojde k jednání o reparacích. Volby odezněly, ale němečtí diplomaté na reparace přestali slyšet. Přesto jeho slib jednat o reparacích a dohodnout se odezněl. SRN by měla i v souladu s touto skutečností jednat. My jsme panu Genscherovi věřili a v dobré vůli jednali. Je nyní již naléhavou otázkou, aby i SRN závažná prohlášení svých ústavních činitelů vzala na vědomí a v souvislosti s dalšími fakty byla připravena k diplomatickým jednáním o reparacích, případně, což by odpovídalo výše uvedeným skutečnostem, mezinárodněprávnímu postavení SRN, sama tato jednání vyvolala.

V této souvislosti jistě není bez zajímavosti, že Ruská federace nám dluh ze sovětské éry již zaplatila, a to i ze své iniciativy. Jednalo se zhruba o 70 miliard korun. Odedávna se říká, že dobré účty dělají dobré přátele. Na česko-německé vztahy jako by toto rčení neplatilo.

VI.

Nic nám nebrání v tom, abychom žádali po SRN, aby splnila své reparační povinnosti. Naše jednání, jehož cílem je naplnění dlouhodobě porušovaného práva, nemůže vést, k výraznému narušení klimatu vzájemné důvěry v Evropě, jak můžeme i v ČR slyšet. Jsou-li SRN a rovněž tak i EU skutečně právními subjekty, můžeme předpokládat, že nás v úsilí obnovit panství práva podpoří. Jsme optimisty i pokud jde o vymahatelnost našeho práva na reparace z téhož důvody. Jedinou překážku, kterou vidíme, byla a zřejmě i je nestatečnost některých našich ústavních činitelů, kteří jsou zřejmě pod německým tlakem.

Pane ministře, udělejte, po konzultaci s vládou ČR, konečně rozhodující krok a diplomatickou cestou požádejte Německo o zahájení dvoustranných jednání o zaplacení reparací. Jsem přesvědčeni, že je to nejen Vaše povinnost, ale i celé vlády ČR, zvláště pak v současné koronovirové době, kdy náš stát se nebývalou měrou již řadu měsíců zadlužuje. Bude vzrůstat proto i chudoba a nedostatek základních životních potřeb stále většího počtu našich spoluobčanů. Reparace, které nám SRN je povinna zaplatit, pomohou plně oddlužit náš stát a umožní mu stovky miliard investovat do všech potřebných oblastí, včetně sociální. Do značné míry Vaše současné aktivity či naopak pasivita budou rozhodovat o kvalitě života všech občanů republiky.

Pane ministře, děkujeme za vše, co v předmětných záležitostech vykonáte pro jejich naplnění. Očekáváme Vaši písemnou odpověď na vznesené otázky a návrhy v plném rozsahu.

PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D.,v.r., JUDr. Karel Hais, v.r.

JUDr. Ogňan Tuleškov, vlastnoruční podpis

Na tento dopis nám pan ministr T. Petříček ještě neodpověz a neodpoví. Byl ze své ministerské funkce již odvolán. Doufáme však v odpověď jeho nástupce ve funkci ministra zahraničních věcí.

Rovněž tak nám dosud na náš dopis ze dne 7.2.2021 neodpověděl pan premiér A. Babiš. Vedeme tuto skutečnost v patrnosti. Ještě posečkáme.

Otevřený dopis ing. Hejmovi

Vážený pan

Ing. Petr Hejma, starosta Městské částí Praha 1,

Vodičkova 18, 115 68 Praha 1

V Praze dne 17.3.2021

velmi lituji, že jste mi dosud neodpověděl na můj dopis z 10.3.2020. Ještě více jsem zarmoucen tím, že k instalaci pamětní deska paní Hany Benešové dosud nedošlo, jak jsem se osobně přesvědčil dne 14.3.2021.

Vracím se nejdříve k minulosti, abych osvětlil některé skutečnosti, které se týkají opětné instalace pamětní desky paní Hany Benešové na dům v Loretánské ulici č. 2, jež současně souvisí i s vyjasněním celkové situace.

Socha prezidenta E. Beneše na Loretánském náměstí a pamětní deska paní Hany Benešové v Loretánské ulici č. 2 byly slavnostně odhaleny 16.5.2005 v odpoledních hodinách. Této hojně navštívené akce jsem se též zúčastnil a mám ji stále v paměti.

V uvedeném roce, jak se domníváme, byl dům č.2 v Loretánské ulici v majetku MČ Praha 1. Zřejmě se souhlasem majitele byla na uvedený dům instalována pamětní deska paní Hany Benešové. Šlo o bronzovou desku s reliéfem dámy v klobouku, paní Hany Benešové, která je dílem akademického sochaře Z. Preclíka. Vlastníkem předmětného domu, pravděpodobně v polovině r. 2010, se stal pan Z. Bakala, jehož úmyslem bylo dům rekonstruovat a zřídit v něm knihovnu V. Havla. Je otázkou, na níž nemůžeme získat odpověď, zda dosavadní vlastník, MČ Praha 1, náležitě právně při prodeji domu ošetřil na dům instalovanou pamětní desku a zavázal kupujícího, aby po skončení rekonstrukce domu byl povinen ji opětně instalovat nebo nebránit její instalaci.

Domníváme se, že tomu tak pravděpodobně bylo. Nedovedeme si totiž ani představit, že by MČ Praha 1, pokud byla skutečně vlastníkem, mohla postupoval jinak, tedy neodpovědně. Komunisté paní Haně Benešové přiznali vysoký důchod a nechali ji v letech 1948 až 1974 užívat velký byt s vyhlídkou na Prahu v Loretánské ulici č. 2, a to až do doby jejího úmrtí. Lidé jí k domu, kde bydlela, celé léta nosili květiny. Jaká je současná realita? Zatímco komunisté se k paní Haně Benešové v uvedené době zachovali dobře, pro dnešní některé mocipány je vše, co souvisí s jejím jménem, zcela lhostejné, zanedbatelné, pominutelné. Nakonec lidé, kteří neusilují o nic jiného, než o navrácení původní desky paní Hany Beneše na původní místo, by si měli snad i dopisovat s panem Z. Bakalou, který byl v předmětné záležitosti, jak píše pan ing. O. Lomecký, dřívější starosta, osloven Prahou 1 a dosud neodpověděl. Jak toho můžeme dosáhnout potom my, když MČ Prahy 1 neuspěla?

Znovu zdůrazňujeme, že paní Hana Benešová byla manželka prezidenta E. Beneše, muže, který se zasloužil o stát, sama byla účastníci protiněmeckého odboje. A právě tyto důvody, samozřejme i s dalšími, by měly vést k urychlenému vyřešení letitého předmětného problému. Pan starosta ing. O. Lomecký nám ve svém dopisu ze dne 31.1.2018, Čj: UMCP1 008050/2018, Zn: STA 22/2018, napsal: „Pamětní deska paní Hany Benešové bude osazena zpět na fasádu domu "Knihovna Václava Havla" až po řádném ukončení kolaudačního řízení.“ Jsme přesvědčeni, že tento jednoznačný slib pana starosty, by měl každý další starosta MČ Prahy 1 ctít i jako vlastní závazek. Není přece možné, aby s odchodem jednoho starosty padaly automaticky jeho závazky, které písmeně učinil. Jsem přesvědčen, že tyto závazky, pokud byly udělány v rámci kompetence a pravomoci starosty a byly souladné s našim právním řádem, a to předpokládáme, že byly, přecházejí na starosty další. Tedy, pane starosto ing. P. Hejmo, i na Vás.

I proto jsme plně přesvědčeni, že osazení pamětní desky paní Hany Benešové na její původní místo má charakter záležitosti veřejného zájmu, o který by měli pečovat i příslušní současní činitelé MČ Praha 1. Jejich povinnosti nelze přenést ani z části na ty, kteří od roku 2017, v písemném dialogu nejdříve s panem starostou Ing.O. Lomským, dále s jeho nástupcem Mgr. Pavlem Čižinským a nyní s Vámi, pane starosto, usilují jen a jen o to, aby předmětná pamětní deska byla osazena na původní místo.

Ano, veřejným zájmem je, a na tom se, doufám, shodneme, pokud nám jsou všem vlastní naše dějiny, aby pamětní deska paní Hany Benešové po téměř devíti letech byla bez zbytečných odkladů umístěna na původní místo.

Zatím stále žijeme v představách, a to i po několika letech téměř bezvýsledného usilování, že se shodujeme na tom, že je nutné zachovávat a obnovovat stopy českých dějin, která staletí kráčející Prahou nám zanechala. Věříme, že i Vy, vážený pane starosto, tak smýšlíte a proto i napomůžete našemu již dlouhodobému úsilí, aby paní Hana Benešová na nás opět shlížela ze své pamětní desky na domě č.2 v Loretánské ulici, v těsné blízkosti sochy svého manžela, dr. E. Beneše. Pana prezidenta Budovatele a jeho manželky si hluboce vážíme. Oba svými skutky vešli do českých dějin a jsou jejich neoddělitelnou součástí. Nikdo je z historie nevyrve, i kdyby o to usiloval.

Podmínky pro instalaci pamětní desky paní Hany Benešové na vnitřní stranu sloupu podloubí domu č.2 v Loretánské ulici jsou příznivé. Již několik let je domovní fasáda hotová, takže práce spojená s osazením předmětné desky je, jak jsme přesvědčeni, nenáročná. Domníváme se, že není třeba další léta čekat na celkovou kolaudaci domu, v němž práce, tedy uvnitř domu, nikoliv na fasádě, probíhají od srpna 2012 dosud, aniž by nám někdo mohl v současnosti sdělit, jak dlouho ještě budou trvat a kdy k tak vytoužené kolaudaci dojde. Jde-li o měsíce, dočkáme se. Půjde-li o další roky, svízele i nedůvěra v pozitivní řešení porostou. Pak se stává naplnění našeho návrhu, který směřuje k urychlenému osazení pamětní desky, naléhavým. Jsme přesvědčeni, že je reálný. Nadto může být odpovědí na pochybnosti v nás vznikající, zda vůbec je na rozhodujících místech vůle vrátit pamětní desku na původní místo.

Prosíme, vážený pane starosto, o Vaše vyjádření k našemu návrhu. Vaše sdělení může rozptýlit naše již letité pochybnosti a vnést důvěru v brzké vyřešení problému, který stále více zatěžuje nejen nás, ale i část naší veřejnosti. Děkujeme za pochopení i za vše, co v předmětné záležitosti vykonáte.

S úctou

JUDr. Ogňan Tuleškov

Otevřený dopis prezidentu České republiky

Vážený pan

Ing. Miloš Zeman, prezident České republiky

Kancelář prezidenta republiky

Hrad I. nádvoří č. p. 1, Hradčany, 119 08 Praha

V Praze dne 18. března 2021

Vážený pane prezidente,

obracíme se na Vás s velkou prosbou o pomoc. Netýká se nikoho z nás, ale známé osobnosti našich dějin - paní Hany Benešové.

Vzhledem k současné době, v níž mizí různé pamětní desky, bysty a dokonce i pomníky, máme obavy, aby pamětní deska paní Hany Benešové, která byla slavnostně odhalena, současně se sochou jejího manžela, pana prezidenta Edvarda Beneše, dne 16. května r. 2005 na domě v Loretánské ulici č. 2, neskončila někde v depozitáři. Nemůžeme, bohužel, zatím ani dohledat jednu pamětní desku pana prezidenta E. Beneše. V tomto směru vyvíjíme v současnosti další úsilí.

Běh času naše obavy posiluje. Víme, že pamětní deska paní Hany Benešové byla odborným restaurátorem sejmuta v r. 2012, jak nám písemně sdělil tehdejší starosta MČ Praha 1, pan Ing. O. Lomecký, kdy začala rekonstrukce domu, zakoupeného panem Z. Bakalou, který v něm hodlal vytvořit sídlo Knihovny Václava Havla. Podle informací, které máme, rekonstrukce domu ještě probíhají. Kdy dojde k tak námi očekávané kolaudace jsme se dosud nedozvěděli. Předmětná pamětní deska je zřejmě stále v péči Galerie hl.m. Prahy, kde měla být renovována. Znovu osazena zpět na fasádu domu "Knihovna Václava Havla" bude až po řádném ukončení kolaudačního řízení, jak nám napsal pan starosta Ing. O. Lomecký ve svém dopisu ze dne 31. ledna 2018, Čj: UMCP1 008050/2018, Zn: STA 22/2018.

Od té doby žádné další povzbudivé informace o pamětní desce paní Hany Benešové nemáme. Pan starosta MČ Praha 1, Mgr. Pavel Čižinský, jemuž jsme v předmětné záležitosti také opětovně psali, se ve své funkci ani neohřál a byl odvolán. Jeho nástupce pan Ing. Petr Hejma nám oznámil, že „Dům v Loretánské 2 je v rukou soukromého investora a je tedy na něm, zda pamětní desku znovu osadí. Doporučuji tedy obrátit se svým dopisem na něj.“ Na toto jeho sdělení, které zcela pomíjí písemný slib pana starosty Ing. Lomeckého nám daný, že pamětní deska paní Hany Benešové bude osazena zpět na fasádu po řádném ukončení kolaudačního řízení, jsme reagovali dopisem z 10.3.2020. Více než rok na něj pan starosta Ing.. Petr Hejma neodpověděl. Obracíme se na pana starostu znovu bez ohledu na uvedené skutečnosti stejně uctivě jako dříve dopisem ze 17.3.2021, který přikládáme.

Faktem je, že se píše rok 2021. Pamětní deska paní Hany Benešové byla slavnostně odhalena v roce 2005 a sejmuta 2012, tedy zhruba po sedmi letech. V současnosti je již devátý rok v péči Galerie hl.m. Prahy. Kdy se vrátí na své původní místo, nevíme. To vše naše obavy zesiluje. I jednání s námi, nic přece nežádáme, než navrácení pamětní desky paní Hany Benešové na původní místo, nepovažujeme za solidní. Klademe si otázku, zda je navrácení pamětní desky na fasádu Knihovny Václava Havla pro někoho z rozhodujících vůbec žádoucí.

Navrhli jsme přesto panu starostovi Ing. P. Hejmovi řešení, které by mohlo vrátit předmětnou desku na původní místo dříve, něž bude ukončeno kolaudační řízení. Již několik let je fasáda domu, kde je Knihovna Václava Havla, včetně sloupů jeho podloubí, kde deska byla původně instalována, zcela hotová. A tak by mohla být pamětní deska paní Hany Benešové slavnostně osazena na původní místo bez velkých nákladů. Pokud kolaudace je v nedohlednu, jsme přesvědčeni, že náš návrh stojí za seriózní posouzení. Má-li však kolaudace proběhnout během několika málo měsíců, budeme dále trpěliví, pokud však nám budou závazně písemně sděleny rozhodující skutečnosti.

Vážený pane prezidenta, dílo mnohých, včetně paní profesorky PhDr. Věry Olivové, DrSc., jíž jste vyznamenal za její společensky významné aktivity, je, jak jsme přesvědčeni, ohroženo. Pevně věříme, že již svou přirozenou autoritou přispějete k zachování toho, co nám naši vlastenečtí předchůdci odkázali. S radostí uvítáme osazení pamětní desky paní Hany Benešové na její původní místo, kde ji budeme opětně navštěvovat, abychom, až přijdou naše dny, kdy se naplní naše životy, mohli nám svěřené dědictví v neztenčeném rozsahu odkázat nastupujícím generacím českého lidu.

Velmi děkujeme, pane prezidente, za vše, co v předmětné záležitosti vykonáte, a současně i za mnohé, co jste již učinil při obraně českých státních a národních zájmů, pro dobro milionů našich obyčejných lidí. Naše vděčnost Vám patří. S naší podporou můžete s jistotou počítat i nadále. Jsme s Vámi, poněvadž i Vy již od doby, co jste byl zvolen poprvé prezidentem republiky, jste s námi.

S hlubokou úctou

PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D.,v.r., Sečská 1855/27, 100 00 Praha 10

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc., v.r., Milénova 12, 638 00 Brno

Marie Neudorflová, Ph.D., v.r., Osadní1476/43, 170 00 Praha 7

Ing. arch. Nina Žečeva, v.r., Labská 19, 625 00 Brno

JUDr. Ogňan Tuleškov, vlastnoruční podpis

Příloha:

Dopis panu Ing. Petru Hejmovi, starostovi MČ Praha 1, ze dne 17.3.2021, Věc: K odstranění a navrácení pamětní desky paní Hany Benešové na původní místo

Městská část Praha 1

Petr Burgr

1. místostarosta MC Praha 1

JUDr. Ogňan Tuleškov

V Praze dne 26. 3. 2021

UMCPl 194926/2021

Vážený pane Tuleškove,

odpovídám na Váš dopis, který byl zaslán starostovi městské části Praha 1, panu Ing. Petru Hejmovi dne 22.3.2021.

Již 4. 3. 2020 jste byl dopisem informován, že pamětní deska paní Hany Benešové, původně umístěna na domě v Loretánské ulici č. 2, není majetkem městské části Praha 1.

Současný majitel tuto nemovitost nezískal od městské části, jak vy chybně uvádíte, ale od jiného soukromého vlastníka (restituce).

Nezbývá mi než opakovat doporučení z již uvedeného dopisu, abyste ve věci návratu pamětní desky paní Hany Benešové na fasádu domu v Loretánské ulici č. 2, kontaktoval a jednal se současným vlastníkem nemovitosti.

Petr Burgr

místostarosta Prahy 1

A tak jsme řízením pana prvního místostarosty Petra Burgra odsunuti snad na samý počátek našeho snažení.Chyby jsou samozřejmě na naší straně, jak tvrdí pisatel výše uvedeného dopisu. Podstatné přechází. Nechce, stejně tak jako jeho šéf, nic vědět o písemném slibu pana Ing. O. Lomeckého, že po řádném ukončení kolaudačního řízení, bude pamětní deska paní Hany Benešové osazena zpět na fasádu domu „Knihovna Václava Havla“.

A jak vše bude asi pokračovat? Pokud budeme mít štěstí, že se nám vlastník domu ozve, pak zřejmě bude předně mít zájem o to, z jakého titulu jej obtěžujeme? Jsme snad vlastníky pamětní desky paní Hany Benešové? Pokud ne, pak s námi nemá co jednat. A my nejsme. My nemůžeme ani oslovit Galerii hlavního města Prahy, aby renovovala pamětní desku paní Hany Benešové, poněvadž nejsme vlastníky desky. Takže lidé, kterým není lhostejné, že předmětná pamětní deska není již devátý rok na svém místě, nemohou vlastně nic, podle vyjádření konšelů z Prahy 1.

Je však zde ještě veřejný zájem, který je mimo diskusi, na tom, aby pamětní deska paní H. Benešové byla opětně osazena na své původní místo. Jelikož jde o Prahu 1, tak tento zájem by měl sledovat i starosta MČ Praha 1, první místostarosta Prahy 1 a další. Paní Hana Benešová je známou historickou osobností. Místo, aby se nás snažili jalově poučovat, měli by svými činy prokázat, že jim na osazení pamětní desky paní Hany Benešové záleží. Pokud by tomu tak bylo, tak bychom od těchto veřejných činitelů čekali alespoň menši pomoc, a to skutky nikoliv slovy. Ale asi takovéto naše očekávání má malou naději. Přesto budeme usilovat o navrácení pamětní desky paní Hany Benešové.

Co když někdo by neviděl rád, aby na fasádě domu, kde je „Knihovna Václava Havla“ byla též pamětní deska paní Hany Benešové. V domě, kde je nyní tato knihovna, a jíž poctil i B. Posselt svou návštěvou, bydlela dříve celá desetiletí paní H. Benešová. Na domě, kde původně bydlela, byla instalovaná slavnostně její pamětní deska, pokud si dobře pamatuji, tak ji odhalovala paní Klausová, manželka tehdejšího prezidenta, a to dříve než dům se stal „Knihovnou Václava Havla“. Jestliže se někdo z Knihovny Václava Havla nemůže smířit s pamětní deskou na fasádě domu, tak ať celou „slavnou knihovnu“ přestěhuje jinam. Za několik desetiletí nezbude po knihovně ani vzpomínka. Ale alespoň trochu znalí lidé našich dějin budou vědět, že v domě č. 2 v Loretánské ulici bydlela paní Hana Benešová a na fasádě tohoto domu byla umístěna její pamětní deska, která po letech lhostejnosti či nepřízně byla přesto znovu slavnostně odhalena. A k tomu budeme pracovat přes nanicovatost těch, kteří patří mezi veřejné činitele na Praze 1, ale snad o tom ani neví nebo nechtějí vědět, i když sedí v zastupitelstvu MČ Praha1.

Dr. O. Tuleškov

Otevřený dopis Hejmovi

Vážený pan

Ing. Petr Hejma, starosta Městské částí Praha 1,

Vodičkova 18, 115 68 Praha 1

V Praze dne 11.4.2021

Věc: K odstranění a navrácení pamětní desky paní Hany Benešové na původní místo

Pane starosto,

vycházeli jsme a nadále vycházíme z písemného slibu pana Ing. O. Lomeckého, Vašeho předchůdce, starosty MČ Praha 1, který nám ve svém dopisu ze dne 31.1.2018, Čj: UMCP1 008050/2018, Zn: STA 22/2018, napsal: „Pamětní deska paní Hany Benešové bude osazena zpět na fasádu domu "Knihovna Václava Havla" až po řádném ukončení kolaudačního řízení.“

Proto nebylo pro nás podstatné, komu patří pamětní deska paní Hany Benešové, kde tato deska je, kdo je povinen ji opětně instalovat atd. Pan starosta Ing. O. Lomecký nám písemně slíbil, že předmětná pamětní deska bude osazena na fasádu domu po řádném kolaudačním řízení.

Nevíme nic o tom, že by tento písemný příslib pana starosty Ing. O. Lomeckého byl nějak pozměněn, či dokonce zrušen. Jsme přesvědčeni, že takovýto slib učiněný panem starostou Ing. O. Lomeckým dále trvá, poněvadž ho učinil jako starosta MČ Praha 1, a proto přechází dále na jeho nástupce.

Jinou možnost si ani nedovedeme představit. Že by platnost písemného slibu pana starosty byla vázána jen na dobu, kdy vykonával svou funkci a jeho odchodem z funkce pozbyl tento slib jakékoliv závaznosti, pokládáme za něco, co se vymyká našemu chápání. Myslíme si, že takovéto pojetí písemných závazků starostů MČ Praha 1 by nás zavedlo právní džungle.

Ale je zde ještě jedna skutečnost, jíž nelze přehlédnout. Paní Hana Benešová byla nejen manželkou pana prezidenta Edvarda Beneše, ale také účastníci prvního a druhého našeho odboje. V době první světové války, kdy její manžel v zahraničí patřil k předním našim odbojovým činitelům, byla paní Hana Benešová monarchistickým režimem perzekuovaná. Zásluhy E. Beneše v průběhu bojů o obnovení našeho státu hodnotil pan prezident T.G. Masaryk velmi vysoko. Vyjádřil se v tom smyslu, že bez Beneše bychom neměli republiku.

V době tzv. protektorátu byli příbuzní pana prezidenta Beneše uvrženi do koncentračních táborů, kde nejeden z nich byl umučen, či přímo zavražděn. Synovec pana prezidenta Beneše, dr. Jiří Beneš, který prošel několika německými koncentračními tábory, napsal o utrpení vězňů koncentračních táborů, včetně svých příbuzných, knihu „V německém zajetí“, kterou vydala Společnost Edvarda Beneše v r. 2010. Doporučuji si ji přečíst. Poté je možné, že i Vy prohlédnete. Podíváte se vše z nadhledu a budete považovat i osobně za svou povinnost, učinit alespoň něco málo pro to, aby pamětní deska paní Hany Benešové vrátila na původní místo na fasádě domu č. 2 v Loretánské ulici, tam ji léta, až do její smrti, obyčejní čeští lidé přinášeli květiny jako výraz své vděčnosti.

Takže můžeme konstatovat. Komunisté dali paní Haně Benešové slušnou penzi, nechali ji bydlet v nadstandardním bytě a nikoho z těch, kdo jí přinášeli květiny, pokud víme, nepronásledovali. V současnosti máme zastupitele, kterým tato část našich dějin nic neříká. Zúřadují vše, co se týká paní Hany Benešové, odhodí od sebe pár řádek českým vlastencům, kteří usilují jen a jen o navrácení pamětní desky paní Hany Benešové na její původní místo, aniž by pochopili, co činí.

Takže o co se nyní opíráme? O písemný slib pana starosty ing. O. Lomeckého, že pamětní deska paní Hany Benešové bude osazena na fasádu domu po řádném kolaudačním řízení. Nadále doufáme, že takovýto slib zavazuje i starosty MČ Praha 1, kteří se ujali starostování později. A nadto stále věříme, že konečně někteří zastupitelé, možná i pan starosta Hejma či pan Petr Bugr, 1. místostarosta Prahy 1, pochopí, o co v dějinných souvislostech, zbavených politikaření, jde. Snad dokonce i pochopí, že i jejich povinností je udělat vše možné, aby pamětní deska paní Hany Benešové se vrátila na původní místo. Pokud k tomuto prohlédnutí nedojde, budeme pokračovat i nadále v našem úsilí až do naplnění uvedeného cíle

S pozdravem

JUDr. O. Tuleškov

Poznámka ČNL

Velmi bychom uvítali Vaši spolupráci v jakékoliv oblasti našeho působení. Snažíme se, jak můžeme. Pomozte nám, prosíme. Jak sami jste se přesvědčili, sledujeme zájmy nikoliv specifické, ale obecně významné. Děkujeme vám za jakoukoliv součinnost či jinou pomoc v našem úsilí.

Přijde vlna zdražování.

Už podražilo skoro všechno, z čeho firmy vyrábí

Filip Horáček, Zuzana Hodková…

seznamzpravy.cz

Řešením není zdražování, ale reparace!

Poznámka ČNL:

Již téměř 20 let píšeme příslušným ústavním činitelů o reparacích, které nám dluhuje Německo. Dosud marně. Přesto jsme v prosinci r. 2020 poslali premiéru A. Babišovi petici, v níž jsme ho upozornili zejména na ekonomické důsledky současných zdravotních problémů a jejích léčby. Vyslovili jsme obavy, že pandemie koronavirová může rychle přerůst v pandemii dluhovou a bídy, která bude dále zvýrazňována novými, vyššími daněmi, inflací, pádem sociálních jistot i dosavadní životní úrovně.

Navrhovali jsme, abychom proto urychleně vznesli na příslušné orgány SRN požadavek na zahájení jednání o reparacích. Jde o hodně výše než o 5 bilionů korun. Splátky reparací Německem by nám pomohli oddlužit náš stát a vložit stamiliardové investice do oblasti ekonomické i jiných, aniž by statisíce, možná i miliony našich spoluobčanů, padly do chudoby a bídy.

Vláda ČR namítá, že jsme se Česko-německou deklarací zavázali, společně s Německem, že nebudeme vznášet právní a majetkové nároky z minulosti na druhou smluvní stranu. Zastáváme však od vlády odlišné stanovisko. Mezinárodně nám reparace byly potvrzeny Pařížskou reparační smlouvou, jíž jsme, spolu s USA, Anglií, Francií a dalšími 14 státy, byli signatáři. Tato mnohostranná smlouva má mnohem vyšší právní sílu než zmíněná dvoustranná deklarace. Proto její ustanovení, která jsou v rozporu s Pařížskou reparační smlouvou jsou neplatná od samého počátku. A tudíž nám nic nebrání, abychom na Německu požadovali zaplacení reparací, z nichž nám dosud uhradila si 0,40 % z celkovém částky. V Paříži spojenci jednali i jménem Německa a zavazovali ho. Německo této povinnosti se může zbavit jen plným zaplacením reparací.

Víme, že pro nestatečné a povrchní politiky je lehčí zatěžovat občany republiky daněmi, různými platbami, inflací, než vymáhat reparace na Německu. Otázkou, kterou by si tito měli položit, zda tato lehčí cesta není ve skutečnosti cestou katastrofální. A také, co je v našem státním a národním zájmu.

Jsme pro urychlené vymáhání reparací na Německu, které nám pomohou překonat těžkosti, jež nás čekají, a otevřou nám cestu vedoucí z pádové pozice opět vzhůru.

Dr. O. Tuleškov

Důsledkem léčebného procesu nesmí být epidemie chudoby a hladu! Reparace jsou řešením

Chudoba v Česku

Téměř desetina obyvatel Česka žije pod hranicí příjmové chudoby. Desítky tisíc Čechů žijí bez domova, dalších víc než sto tisíc žije na ubytovnách či jim hrozí ztráta bydlení. Sto tisíc Čechů se potápí ve spirále zadlužení a proti stovkám tisíc je vedena exekuce. Tito lidé se nezřídka rozhodují, zda zaplatí jídlo, nebo školní výlet dětí. Další statisíce lidí se pohybují na hraně, stačí jeden nečekaný výdaj a následuje pád. Seriál iDNES.cz Chudoba v Česku zavede čtenáře do světa, který často nechceme vidět. Přesto je všude kolem nás a ocitnout se v něm je až příliš snadné.

iDnes.cz

Údaje o dalším růstu chudoby, v důsledku covid-19 a opatřeních vlády, zatím nemáme. Pokud sociálně hrozivá současná situace bude dále trvat, můžeme počítat, že procento chudých vzroste až o několik procent. Oddlužit náš stát a zajistit masivní investice do ekonomiky a do sociální oblasti mohou pouze reparace, které od Německa vymůžeme. Máme na ně podle mezinárodního práva nárok. Nedávno jsme petici o reparacích doručili premiéru A. Babišovi a další petici pak Petičnímu výboru Evropského parlamentu. Podpořte nás v zájmu prospěchu republiky a jejích občanů. Šiřte tuto informaci, prosíme. Společně náš cíl můžeme dosáhnout.

Vzhledem k uvedenému žádáme příslušné orgány ČR, především vládu ČR a ministerstva, aby vždy, kdy budou činit další kroky v procesu léčby epidemie Covid, jež se dotknou občanů, předkládaly Parlamentu ČR i veřejnosti finanční zprávy o tom, jaké náklady si nová opatření vyžádají , z jakých prostředků budou hrazena, na kolik vzroste rozpočový dluh a celkové zadlužení ČR.

Žádáme parlament ČR, aby bez bez této finanční zprávy, návrhy vlády na prodloužení stavu nouze, neprojednával. Nadto, aby trval na tom, aby vláda zajistila nové finanční zdroje, z kterých tyto náklady mohou být hrazeny.

Navrhujeme, aby vláda bez zbytečných odkladů zahájila jednání s Německem o zaplacení reparací, které nám dluhuje. Jde minimálně o 5 bilionů korun.

Je nemyslitelné, aby v důsledku léčebných procesů a nákladů na ně, byla naše společnost uvržena do „epidemie bídy a hladu“, hluboké zadluženosti státu, kdy chudoba v republice by vzrostla až ke dvojnásobku předkrizového období.

Na tuto možnost upozorňujeme v petici „Požadujeme reparace, narovnání vztahů s Německem a referendum, adresované 17. prosince 2020 panu Ing. A. Babišovi, předsedovi vlády. V ní navrhujeme vládě ČR, aby naléhavě požádala Německo o zaplacení reparací, které nám dluhuje. Jde podle předběžných výpočtů o více než 5 bilionů korun. Bude-li vláda statečná, znovu zdůrazňujeme, můžeme tak oddlužit stát a stamiliardy můžeme investovat do sociálně ekonomického rozvoje.

Vážení spoluobčané ČR, sjednoťme se v tomto zápasu. Vláda se domnívá, uvádí pro to nepřesvědčivé argumenty, že reparace od Německa nezískáme. Jako hlavní důvod uvádí Česko-německou deklaraci (ČND), v níž jsme se údajně zavázali nezatěžovat česko-německé vztahy minulostí. Že do toho nezatěžování minulostí patří i reparace, v době, kdy byl projednáván návrh ČND, pokud je nám známo, nepadlo ani slůvko. Pokud by vláda zveřejnila, že takto chce vykládat ustanovení deklarace, můžeme říci téměř s jistotou říci, že deklaraci by parlament ČR neschválil. Současný extenzivní výklad deklarace je i proto nepřijatelný. K tomu lze dále konstatovat, zjednodušeně řečeno, že Německo, kroky, projevy řady svých politiků a ústavních činitelů, ČND dlouhá léta hrubě porušuje, v důsledku čehož de facto i de iure jí zneplatňuje. Toto stanovisko zastáváme. Naše ústavní orgány na protičeské útoky nereagují.

Redakce: J. Skalský Připravil: dr. O. Tuleškov

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením jako svou 729. publikaci určenou pro vnitřní potřebu českých národních organizací, Praha, 15. dubna 2021.

Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz e–mail: vydavatel@seznam.cz

Estránky: www.ceske-narodni-listy.estranky.cz

FB: https://www.facebook.com/%C4%8Cesk%C3%A9-n%C3%A1rodn%C3%AD-listy-107618950706191/?modal=admin_todo_tour