NÁZOR – Čínský prezident Si Ťin–pching je na válečné stezce, tvrdí Michael Rubin v komentáři pro server National Interest. Analytik z think tanku American Enterprise Institute připomíná, že Si odvolal společnou čínsko–britskou deklaraci z roku 1984, která garantovala více než čtvrt století zvláštní statut Hongkongu, a navíc vyvolal největší vojenskou krizi mezi Čínou a Indií od jejich vzájemné války v roce 1962.

Čínské represe vůči ujgurské menšině také výrazně přesahují to, co se dělo na konci 20. století na Balkáně, tvrdí Rubin. Dodává, že čínské umělé ostrovy v Jihočínském moři a absurdní ahistorické nároky na tzv. Linii devíti čar znamenají zábor filipínského území a přivlastnění si podmořských zdrojů patřících jiným státům v regionu.

"Nyní čínští představitelé znovu signalizují, že by mohli zaútočit na Tchaj–wan," pokračuje analytik. Odkazuje na páteční prohlášení člena čínské Ústřední vojenské komise Li Cuo–čchenga, které přislíbil "razantní rozdrcení jakýchkoliv plánů či akcí separatistů" a dodal, že Peking nezaručuje nepoužití síly a vyhrazuje si možnost podniknout jakákoliv opatření ke stabilizaci a zklidnění situace v Tchajwanském průlivu.

"Spiknutí separatistů", o kterém Li mluví, může v pojetí Tchajwanců znamenat státní suverenitu a uplatňování demokracie, konstatuje expert. Připomíná, že původní obyvatelé ostrova a potomci přistěhovalců mají sice velmi odlišný pohled na historii, ale zatímco čínští představitelé dlouhodobě tvrdí, že ostrov je nedílnou součástí Číny, každý, kdo jej navštíví, se může přesvědčit o tom, že vyjma pár desetiletí šlo po celá staletí o vzdálenou a samostatnou enklávu.

Americké námořnictvo sice nadále operuje v Jihočínském moři, čímž demonstruje závazek udržovat svobodnou plavbu v mezinárodních vodách, ale Pentagon zkrátka není připraven riskovat válku s Čínou, aby zabránil čínské okupaci ostrovů v oblasti či Tchaj–wanu samotného, varuje analytik. Soudí, že na otevřenou a škodolibou likvidaci poválečného liberálního světového řádu ze strany Pekingu by Spojené státy a Tchaj–wan mohly reagovat tím, že se z Tchaj–wanu stane jaderná mocnost.

Administrativa prezidenta Billa Clintona zpopularizovala pojem "darebácký režim", který označuje stát podporující terorismus a chovající se agresivně vůči sousedům, poukazuje odborník. Dodává, že politologové ovšem nahlížejí na koncept odlišně.

Již v roce 1977 politolog Richard Betts psal o jaderných ambicích paranoidních, malých a vykořeněných států, mezi které řadil například Izrael a Tchaj–wan, a to nikoliv na základě morálních pohnutek, ale kvůli existenci sousedů, kteří pro ně představují existenční výzvu, nastiňuje Rubin. Poukazuje, že o dva roky později New York Times označil Izrael, Tchaj–wan a Jihoafrickou republiku za "jaderné psance", kteří se mohou pokusit získat atomovou zbraň k odstrašení za účelem vlastního přežití.

"Zatímco Izrael nikdy nepodepsal smlouvu o nešíření jaderných zbraní a neřídí se jejími omezeními, tchajwanský jaderný program ustanovení této smlouvy porušoval," pokračuje odborník. Připomíná, že v roce 1968, kdy OSN uznávala tchajwanský režim jako legitimní čínskou vládu, ostrov smlouvu podepsal a stal se členem Mezinárodní agentury pro atomovou energii a poté, co Washington a mezinárodní společenství uznaly, že Čínu reprezentuje Peking, nikoliv Tchaj–pej, Tchaj–wan po dohodě se Spojenými státy souhlasil, že smlouvu bude dodržovat i nadále.

Tchaj–wan nicméně v tichosti usiloval o zisk jaderné zbraně, ale Clintonova administrativa tyto ambice potají sabotovala, upozorňuje Rubin. Domnívá se, že to byla chyba a pokud chce současná americká administrativa zadržet agresi Si Ťin–pchinga, měla by přehodnotit interpretaci tchajwanských závazků vůči smlouvě o nešíření jaderných zbraní.

Analytik deklaruje, že pokud mezinárodní společenství nedokáže plnit své závazky vůči Tchaj–wanu, pak by se tato země neměla ohlížet na mezinárodní řád, který Čína záměrně likviduje.

Pakliže by Tchaj–wan začal od začátku a vlastními silami budovat jaderný program, mohlo by to uspíšit agresi komunistické Číny, míní analytik. Soudí ovšem, že pokud by byly Tchaj–wanu věnovány jaderné zbraně středního dosahu, země by získala dostatečný odstrašující arzenál k udržení stabilitu, ne–li klidu v Tchajwanském průlivu, což by zbavilo Spojené státy nutnosti vyslat do regionu několik skupin letadlových lodí, pokud by komunistická Čína na ostrov zaútočila.

"Nastal čas na těžká rozhodnutí ve Washingtonu," píše Rubin. Varuje, že pokud Čína pohltí Tchaj–wan, stejně jako pohltila Hongkong, zřejmě ji to neuspokojí, protože na pozadí vlastních ekonomických problémů může Si Ťin–pching začít vznášet další územní nároky v jihovýchodní Asii, Východočínském moři a Pacifiku.

Tchajwanský vstup mezi jaderné velmoci by byl nepochybně ranou pro smlouvu o nešíření jaderných zbraní, připouští analytik. Deklaruje však, že nelze očekávat, že země obětuje svobodu 24 milionů lidí, aby zachovala řád a systém, který mezinárodní společenství nechává Peking tak lehce rozkládat.

Zdroj: https://eurozpravy.cz/zahranicni/asie–a–australie/cina–je–na–valecne–stezce–varuje–analytik–navrhuje–razne–reseni.82d4b4e1/

eurozpravy.cz