Cestu zpátky nemáte. Jak generál Vlasov zradil vlast

© CC BY-SA 3.0 / Bundesarchiv

Názory

16:36 07.12.2020

Andrej Stanavov, Andrej Koc

„Až skončí válka, budete dostávat důchod ruského generálporučíka, a ode dneška kořalku, cigarety a ženy.“ Zrada Andreje Vlasova se podle svého měřítka a následků stala svérázným fenoménem celé 2. světové války. Nejen že zradil vlast, ale shromáždil, vyzbrojil a vycvičil celou armádu zrádců.

„Vlasovci jsou horší než Němci,“ to je pečeť hanby, která se nedala smýt ani krví. Rosarchiv a Ruský federální archív v pondělí prezentují verzi unikátní sbírky historických dokumentů v angličtině: The Vlasov Case: History os a Betrayal, která pojednává o největší zradě 20. století. Tři díly obsahují odtajněné záznamy výslechů, rozkazy a hlášení z archívů Ruska, Běloruska, Německa a USA.

O zajetí

Vlasov se vzdal Němcům bez jediného výstřelu 11. července 1942 u Lugy, po úplném obklíčení a rozdrcení 2. úderné armády, jež mu byla svěřena. Veliteli armády zabavili pistoli a zamkli ho v kůlně.

„Ze dveří vyšel vysoký hubený ruský voják oblečený do typické dlouhé vojenské košile bez odznaku hodnosti a bez vyznamenání. Na hrbatém nosu měl brýle s rohovinovými obrubami. Lámanou němčinou řekl: ‚Nestřílet, jsem generál Vlasov.´ Takhle referoval svému velení příští den o zajetí Vlasova Sonderführer Pelhau.

Pak předal podporučíku von Schwerdtnerovi rudý průkaz v kožené obálce s faksimilním podpisem maršála Timošenka.

Po krátkém výslechu byl generál dopraven do táboru pro válečné zajatce ve městě Vinycja, který spravovala vojenská rozvědka. Věnovala se ideologické demoralizaci vojáků Rudé armády a také agitaci sovětských vojenských příslušníků, aby přešli na stranu nacistů.

O „východních legiích“

Ze spisů vyplývá, že již před zahájením východní kampaně si Němci, pro které již naplno pracovaly loutkové vlády zemí okupované Evropy, výborně uvědomili, že v ideologické válce proti Sovětskému státu bude třeba vsadit všechno. Nacistická propaganda potřebovala vlivné vojáky nebo sovětské politické činitele, jež by byli ochotni válčit na jejich straně.

Potřebovali lidi, kteří nejen souhlasili obrátit zbraně proti vlastnímu lidu, ale schopné vést za sebou tisíce jiných. Zajatých sovětských vojevůdců měli v koncentračních táborech dost, avšak do úlohy ovládaného vůdce armády zrádců se nehodili zdaleka všichni. Jedni nebyli dost ústupní, druzí nebyli dost známí, aby se rychle stali ideovou ikonou ruského kolaborantství.

V tomto čase Němci již stihli připravit půdu pro mobilizaci obyvatel okupovaných území a sovětských válečných zajatců pro své účely. Těm, kdo byli zpracováni propagandou, říkali Freiwillige, čili dobrovolníci. Z těch, kdo složili přísahu Hitlerovi, založili „východní legie“, „roty“, „bataliony“. Zbývalo jenom zřídit společné velení pro různorodé jednotky kolaborantů a postavit do čela loutku, Vlasov byl ideálním kandidátem.

O založení „Ruského výboru“

Zajatého generála velmi znepokojovalo politické odůvodnění spolupráce s Němci, protože nechtěl vypadat jako žoldák Třetí říše. Hitlerovci ho přesvědčili, že hodlají sestavit novou ruskou vládu, která přijde k moci po porážce sovětské armády ve válce.

„Po tomto rozhovoru zavítal do táboru rada německého ministerstva zahraničí Hilger, bývalý rada německé ambasády v Moskvě, který dobře mluvil rusky. Předvolal si mne a zeptal se, jestli souhlasím se zúčastnit ruské vlády, kterou sestavují Němci, a jaké mám k tomu návrhy,“ vzpomínal později u výslechu samotný Vlasov. „Řekl jsem Hilgerovi, že je třeba počkat na konec války, ale nicméně začal jsem s ním projednávat, která území Sovětského svazu mají být předána Německu. Hilger říkal, že Ukrajina a Sovětské Pobaltí budou muset vstoupit do složení Německa. Později si mne předvolal kapitán Strikfeldt a sdělil, že se Němcům podařilo sestavit několik vojenských jednotek ze zajatých rudoarmějců, a poradil mi, abych se chopil jejich velení. Poněvadž se to shodovalo s mým antisovětským krédem, prohlásil jsem, že na tento návrh přistoupím.

Bývalý velitel 2. úderné armády připravil spolu s německými tajnými službami návrh výzvy takzvaného Ruského výboru, která byla rozšířena po celé Východní frontě a v týlu. Z výzvy vyplývalo, že výbor vykonává funkce ruské vlády a má za úkol svržení Stalina, zničení bolševismu a uzavření ‚čestného míru´ s Německem.“

O práci pro nacistickou propagandu

Brzy po prohlášení o založení Ruského výboru zavítal Vlasov do kursů v Dabendorfu pro přípravu agitátorů, jež měli pracovat s válečnými zajatci. Tyto kursy zaškolily asi čtyři tisíce odborníků, kteří pak vedli antisovětskou agitaci v koncentračních táborech a ruských vojenských jednotkách založených Němci.

Němci se chovali vůči ruskému generálovi velmi zdvořile, zajistili mu dobré životní podmínky, jezdili s ním do různých obcí a měst na okupovaném území, ve kterých měl agitační projevy. Oficiálně byl Vlasov podřízen propagačnímu oddělení Hlavního velení pozemních vojsk Německa. Byla zahájena velká hra, jejíž karty nikdo bývalému veliteli armády nehodlal odkrýt.

Vlasov navštívil v rámci agitační práce Mogilev, Pskov, Dno, Strugi Krasnyje, Lugu a další města. Nejdřív poslušně přednášel na mítincích klišé nacistické propagandy, avšak postupně se pro věc zahořel a začal mluvit o tom, že „Rusové nechtějí být otroky, a nikdy jimi nebudou“, že se „nacionálsocialismus nesmí být plně přenesen na ruský národ“, a dál ve stejném duchu.

Tato „samostatnost“ se vůbec nelíbila německým kurátorům, proto byla Vlasovova zrádcovská dráha div ne ukončena na samém počátku. Některá jeho prohlášení ostře odporovala reálným zájmům Třetí říše, jejímž cílem bylo vykořisťování okupovaných zemí, ale nikoli obrození „ruské státnosti“. Samotná koncepce války proti SSSR stanovila zotročení a fyzickou likvidaci milionů lidí, o žádné „partnerské nové Rusko“ vůbec nešlo.

Během návštěvy Pskovu v roce 1943 Vlasov na schůzi důstojníků řekl, že bez podpory ruského lidu nedokážou Němci zničit bolševiky. O obsahu tohoto rozhovoru se dozvěděl Heinrich Himmler.

O Himmlerově reakci a Hitlerově nedůvěře

„Během jedné uzavřené porady vyšších velitelů německé armády Himmler prohlásil, že se propagační oddělení německé armády párá s nějakým zajatým generálem a dovoluje mu projevy k důstojníkům s prohlášeními, jež podkopávají jistotu Němců v tom, že sami dokážou porazit Sovětský svaz,“ řekl Vlasov u výslechu. „Himmler navrhl s touto propagandou skoncovat a využít pouze válečné zajatce, kteří souhlasí sloužit v německé armádě.“

V červnu 1943 Hitler prohlásil, který osobně kontroloval „projekt Vlasov“, že nepotřebuje silnou „osvobozeneckou“ armádu z kolaborantů pod velením ať zajatého, ale přece jenom ruského generála.

„Nemůžeme odevzdat tyto útvary třetí osobě, která pak řekne: dnes jsme spolu s vámi, ale zítra ne,“ zdůraznil Hitler. „Jednou se dočkáme svého druhu stávkového hesla, které se rozšíří po celé frontě, a pak se zorganizují a začnou nás vydírat.“

Jako příklad uvedl případ „polských legií“. Během 1. světové války Poláci naverbovaní do německé armády obrátili zbraně proti Němcům a začali válčit za obrození nezávislého Polska.

Po této poradě byl Vlasov na dlouhý čas zbaven možnosti veřejných projevů a izolován na vile na berlínském předměstí, kde se měl věnovat pouze práci s papíry. K myšlence sjednocení „východních legií“ pod jeho velením se Němci vrátili až na konci roku 1944, když se pro ně situace na frontě stala kritická.

O „Ruské osvobozenecké armádě“

Himmler navrhl Vlasovovi založení dvou divizí ROA, aby na jejich příkladu předvedl bojové schopnosti přeběhlíků.

První útvar pod velením plukovníka Bunjačenka čítající přibližně 17 tisíc vojáků a důstojníků byl založen v únoru 1945. Koncem března je poslali na Východní frontu do okolí Frankfurtu nad Odrou. Do čela druhé divize počtem asi 15 tisíc lidí se postavil bývalý plukovník Rudé armády Zverev. Byla založena až v polovině dubna 1945. Válečných akcí se tato divize fakticky nezúčastnila.

Celkový počet ROA činil asi 38 tisíc vojáků. Kromě dvou divizí měla také pomocné jednotky. Válka se ale chýlila ke konci, takže Vlasovci neměli moc možností, aby se vyznamenali v bojích.

„V dubnu 1945 byla situace v Berlíně natolik těžká, že mnozí vedoucí činitelé německých vládních orgánů z města uprchli,“ řekl Vlasov u výslechu. „Náš výbor byl také evakuován do Karlových Varů. Po cestě mnozí jeho členové uprchli. Já, Truchin, Malyškin, Zakutnyj a Žilenkov se rozhodli, že když nás zajmou jednotky Rudé armády, budeme za všechny naše zločiny proti sovětské moci popraveni, proto jedinou šancí byl nás přechod k Angličanům a Američanům.“

Za tímto účelem vyslal Vlasov do města Füssen skupinu členů výboru v čele s Malyškinem a Zakutným, kterým vytyčil za úkol navázání spojení s britskými a americkými vojáky, aby se s nimi domluvili, za jakých podmínek se vzdají jednotky ROA a jejich velitelé.

„První divizi ROA, která se nacházela v Berlíně, kde se na rozkaz Hitlera zúčastnila bojů s Rudou armádou, jsem přesunul pod záminkou toho, že se Himmler vzdal velení severovýchodní skupiny vojsk, na území Československa, maje na zřeteli, že tímto směrem útočí britské a americké jednotky,“ vzpomínal Vlasov. „Hodlal jsem tam také přesunout všechny ostatní síly ROA.“

O přiznání viny

12. května 1945 byl Andrej Vlasov zajat sovětskou hlídkou. Po zadržení byl generál dopraven do štábu maršála Ivana Koněva, poté do Moskvy. Od tohoto okamžiku až do 2. srpna 1946, kdy list Izvesija uveřejnil zprávu o soudu se zrádcem, nebylo o Vlasovovi nic známo. Se zrádcem pracovali vyšetřovatelé, kteří měli zjistit veškeré podrobnosti jeho antisovětské činnosti. Pozoruhodné je, že Vlasov přiznal vinu až u jednoho z posledních výslechů v dubnu 1946.

„Přiznávám se vinným z toho, že jsem v červenci 1942 zradil vlast kvůli svým antisovětským náladám, a přešel jsem u Ljublaně (pozn. město v Leningradské oblasti Ruska) na stranu nepřítele. Prozradil jsem nepříteli vojenské a státní tajemství, sdělil jsem Němcům tajné údaje o plánech sovětského velení a také pomlouvačně charakterizoval sovětskou vládu a stav týlu Sovětského svazu. Kromě toho jsem poskytl německému velení souhlas, že budu velet jednotkám takzvané Ruské osvobozenecké armády sestavené Němci. Vyslovil jsem také přání stát se členem budoucí ruské vlády a projednával jsem s vysokými zástupci německého ministerstva zahraničí otázky rozdělení Sovětského svazu.“

Andrej Vlasov ale nesouhlasil se všemi body obžaloby. Přiznal, že pod jeho vedením byla kontrarozvědka a soud ROA, které prováděly politiku represí proti antifašistům, avšak kategoricky popřel, že osobně podepisoval rozsudky smrti zatčeným, jež byli obviněni z činnosti proti ROA a Němcům. Později byl tento bod obžaloby potvrzen jeho spoluviníky.

O příčinách zrady

Druhý a třetí díl spisů obsahují desítky záznamů výslechů Vlasova a jeho stejně smýšlejících. Generála zrádce vyslýchali od května 1945 do srpna 1946 nejlepší odborníci Směrše, ruské vojenské kontrarozvědky. Dlouhou dobu nebylo do konce jasné, co ho povzbudilo k vlastizradě. Soudě podle prvních výslechů se antisovětské nálady a myšlenky o zradě objevily u Vlasova dlouho před tím, než se 2. úderná armáda dostala do obklíčení, již koncem třicátých let.

„Když jsem velel vojskům 2. úderné armády a dostal jsem se v okolí města Ljubaně do obklíčení německých vojsk, zradil jsem vlast,“ přiznal se bývalý velitel armády. Byl to následek toho, že počínaje rokem 1937 jsem pociťoval nepřátelství vůči politice sovětské vlády, protože jsem měl za to, že vymoženosti ruského lidu v letech občanské války byly zmařeny bolševiky. Neúspěchy Rudé armády v době války s Německem jsem chápal jako výsledek špatného vedení země, a byl jsem přesvědčen, že Sovětský svaz bude poražen. Byl jsem přesvědčen, že Stalin a sovětská vláda obětovali zájmy ruského národa, aby se zavděčili britským a americkým kapitalistům.“

Vlasov ujišťoval, že se v obklíčení ještě víc vyhrotilo jeho antisovětské smýšlení, že nechtěl bojovat za cizí, jak se mu zdálo, zájmy a že využil příchod Němců do vesnice, aby se jim dobrovolně vzdal.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.