Několik měsíců po vítězném listopadu se objevil dr. Pithart, tehdy již jako předseda vlády ČR, v Mnichově. Co tam dělal? Podle „Sudetendeutsche Zeitung“, tiskového orgánu landsmanšaftu, z 20.7.1990 proběhly: „první oficiální rozhovory mezi sudetskými Němci a Čechy od r. 1945. Ministerský předseda Pithart se setkal s vedením této skupiny.“ Nadpis citovaného článku zněl: „ Kontakty mají pokračovat a být dále prohlubovány.“ Na doprovodné fotografii, umístěné též na titulní straně listu, můžeme vidět dr. Pitharta, sedícího u stolu, proti dr. F. Neubauerovi, tehdejšímu mluvčímu tak zvané sudetoněmecké národnostní skupiny, a dr. F. Wittmannovi. Pod fotografií je text: „Sudetoněmecko–český rozhovor v Mnichově.“

V českém tisku se objevila jak zmíněná fotografie, tak i výše uvedený text ze Sudetendeutsche Zeitung, bohužel se značným zpožděním. Některé redakce zřejmě měly k dispozici výtisk SdZ z 20.7.1990. Česká veřejnost na uvedené skutečnosti odpověděla s velkou nelibostí. Svou obranu napsal P. Pithart do Lidových novin, které 20. prosince 1996 publikovaly jeho článek „Setkání s panem Neubauerem“. Cituji: „Asi před deseti dny se v deníku Práce objevil článek (autorem byl p. Pospíšil, historik a ´nezávislý publicista´), ve kterém se nemluví pravda. Autor článku tvrdí, že jsem v roce 1990 ´zasedl k jednacímu stolu´ s panem Neubauerem a jednal s ním. Ví přesně, kdy a kde (ovšem že v Mnichově) to bylo. Autor se mýlí.

Při oficiální návštěvě Bavorska mě tehdejší ministerský předseda Streibel žádal, prosil (naléhal na mě, nabízel mi všechna možná i nemožná aranžmá setkání…), abych se s panem Neubauerem sešel k jednání. Odmítl jsem. Tehdy i kdykoliv potom.

Při večeři na počest naší delegace byl pan Neubauer jedním z hostů, které si ovšem pozval hostitel pan Streibel – jedním asi z dvaceti hostů. Tehdy jsme spolu neprohodili ani slovo.

Po večeři při kávě a koňaku ve vedlejší místnosti mě pan Neubauer oslovil. Velmi dobře jsem si pamatoval jeho slova: vyjadřoval škodlibou radost (zadostiučinění?) z toho, že máme – my Češi – problémy se Slováky (rozumějte i se Slováky..). Do hovoru jsme se nedali.“

Pan dr. P. Pithart tedy tvrdil, že s dr. F. Neubauerem nikdy nejednal. SdZ z 20.7.1990 však přinesl fotografii, na níž je text: „Sudetendeutsch–tschechisches Gespräch im Münchener Prinz–Karl–Palais. Links im Bild der Ministerpräzident Pithart mit Ministerkollegen. Rechts der Sprächer der sudetendeutschen Volksgruppe, Staatsministr a. D. Franz Neubauer, ihm zur Linken Dr. Fritz Wittmann,MdB, und Dlr. Oskar Böse.“

Kromě tohoto již zmíněný článek, publikovaný v SdZ z 20.7. 1990, výslovně mluvil o prvních oficiálních jednáních mezi sudetskými Němci a Čechy od r. 1945.

Na pana dr. P. Pitharta, tehdejšího předsedu Senátu ČR, jsme se dne 10. ledna 1997 obrátili otevřeným dopisem. Uvedli jsme v něm již zmíněné údaje. Dále cituji: „Vzhledem k nesmírné závažnosti celého případu obracíme se na Vás s dotazem, zda snímek, který přikládáme, není nějakou pouhou podařenou montáží a článek podvrhem. Pokud tomu tak je, nepochybujeme, že právní cestou zjednáte nápravu a znepokojenou českou veřejnost o uvedeném útoku na Vaši osobu informujete.

Je–li však přiložený snímek autentický a článek pravdivý, pak někteří z informovaných se domnívají, že jediným východiskem z této situace pro Vás, považovaného nejedním Čechem za germanofila, je okamžitá rezignace na všechny veřejné funkce. Jiní jdou ve svých požadavcích ještě dále.

Domníváme se, že sám, pokud nešlo o provokaci proti Vám, jistě chápete, že výše uvedeným jednáním jste ztratil u části našeho národa značnou část morální autority, kterou potřebujete k výkonu své dosavadní funkce…“.

Na náš dopis jsme dostali odpověď vzniklou situaci nevyjasňující. Pan dr. Pithart tedy jakékoliv jednání s představiteli landsmanšaftu, o němž se v tisku psalo, popíral. Vše vysvětlil výše uvedenými slovy. Pokud však nic nebylo pravda, co SdZ z 20.7.1990 napsaly, nabízelo se právní řešení. Dr. Pithart se mohl obrátit dopisem na redakci SdZ, v tak závažné záležitosti, to bylo nejen jeho právo, ale také i povinnost vůči české veřejnosti, s žádostí o zveřejnění tiskové opravy a o omluvu. Redakce by pak musela zveřejnit text, kterým by celou událost uvedla na pravou míru, společně s omluvou.

Nevíme nic o tom, že by se dr. Pithart na redakci SdZ obrátil. Nevíme nic o tom, že by redakce SdZ tiskovou opravu s omluvou zveřejnila. Lze se proto důvodně domnívat, že vše, co uveřejnily SdZ bylo pravdou. To však by velice otřáslo důvěryhodností nejen pana dr. P. Pitharta, ale i tehdejší a dokonce i současné KDU–ČSL, na jejíž kandidátce pro volby do Senátu ČR tento pán byl. Hrát s prosudetskou a proněmeckou kartou končí prohrou s černým Petrem v ruce nebo i na kandidátní listině.

Dr. Pithart zřejmě rád jezdil do Mnichova. Získal tam ještě jedno prvenství. Byl prvním českým politikem, který překročil práh SdH. „K vrcholnému uznání práce Collegia Carolinum došlo v září 1991, kdy předseda vlády ČR Petr Pithart překročil práh budovy ´Sudetendeutsches Haus´, aby navštívil ono ´proslulé´ středisko bohemistiky. Pithart byl jedním z disidentů oddaných novému kursu české zahraniční politiky, kteří se snažili přesvědčit národ o jeho růžové budoucnosti v ´nové Evropě´. (Bořivoj Čelovský, Mnichovský syndrom, Tilia, 2000, str. 143)