Český svaze bojovníků za svobodu, připomeň panu premiéru Babiši

hloupost o „zabavení zámku Lednice komunisty"!

Jiří Jaroš Nickelli, Spol.L.Svobody Brno

Pan premiér Babiš veřejně pozval bratry Slováky k návštěvě zámku Lednice a zdůraznil,že zámek rodu Lichtenštejnů "ukradli komunisté". Větší neznalost novějších dějin České republiky, nástupníka  poválečné ČSR, nemohl prokázat. Předseda KSČM dr. Vojtěch Filip správně oponoval tomuto historickému nesmyslu, doslova historické lži. Zde musíme položit otázku:

Kdo konfiskoval majetky  Němců, Maďarů, zrádců,kolaborantů, gardistů a osob se Svatováclavskou orlicí po osvobození ČSR?

Byli to nějací komunisté "bolševici",jak se dnes říká? Opak je pravdou.

Již v době II.světové války Londýnská exilová vláda ČSR, jež byla ve válečném stavu s Německem a  s Maďarskem - federátem III.Reichu - vyzývala české i slovenské  fašisty, zrádce, a kolaboranty k obratu jednání, jinak budou odsouzeni českým a slovenským lidem k příslušným trestům! Do výkonu těchto trestů náležela nedílná konfiskace veškerého majetku těchto jedinců.

Již za války Londýnská vláda ve shodě s Moskevskou emigrací připravovala dekretální řešení nápravy zločinů a kolaborace s hitlerovským III.Reichem. Již Košický vládní program vyhlášený již na osvobozeném území republiky, toto deklaroval. Souběžně s tím se připravovala Postupimská konference vítězných Spojenců, jež rozhodla nejen o odsunu Němců a Maďarů, ale též o konfiskacích jejich majetku,jak to právně kodifikovala Pařížská reparační dohoda, které je ČSR a její nástupník ČR platným signatářem. Další kodifikaci zabavení majetku výše uvedených  byly dekrety presidenta dr.Beneše a Národního shromáždění, jež podepsal nejen dr.Beneš sám,ale s ním i řada vládních činitelů včetně představitele tehdejší Čsl.strany lidové Msgre.Jana Šrámka, sociálního demokrata dr.Fierlingera a jiných. Připomeňme dekrety č.5, 12, ústavní dekret č.33, a zejména další dekrety č.100 a 108, které vymezovaly konfiskace a stanovily podmínky pro jejich provedení.

Lichtenštejni patřili samozřejmě mezi ty, kdož nejen nezachovali loajalitu k okupované ČSR, ale projevili loajalitu k III.Reichu.

Tak například dva příslušníci rodu Lichtenštejnů, princ Hans Liechtenstein, a dále hrabě Leopold Podstatzky-Liechtenstein s chotí navštívili samotného reichsprotektora Konstantina von Neuratha, válečného zločince Norimberského soudu a přímého zástupce Hitlera v protektorátu. Jejich podpisy jsou v Návštěvní knize von Neuratha 1.4. a 26.5. roku 1940, tedy záhy po okupaci ČSR. Návštěva reichsprotektora v okupované republice byla projevem jednoznačné loajality k říši. Občan loajální k ČSR neměl u zástupce Hitlera co pohledávat, pokud nešlo o vlastizradu státu ČSR.

Samotní vládci Lichtenštejnska jednali i s Hitlerem a na konci války poskytli vojenský asyl kozákům ROA, příslušníkům wehrmachtu, což bylo v rozporu s neutralitou státu. A toto jim vytýkali jak Britové,tak Sověti. To vše byly pádné důvody konfiskace majetku Lichtenštejnů v ČSR - tedy absolutně ne nějaká bolševizace.

Je otřesným faktem, že prozatím v republice se  téměř nikdo z vlastenecké fronty neozývá proti pokusům o restituce majetků zabavených právem republiky podle Pařížské reparační dohody a podle dekretů. 

Zatím pouze  Hraničáři, ANS, SPD  - a zmíněný předseda KSČM, až nyní a bohužel sám, - se staví za dekrety. To je málo. A pouze mohutný hlas Hraničářů zazněl v Táboře na obranu dekretů jednoznačně. (Nepočítám jednotlivé hlasy v internetovém tisku...)

Je třeba daleko více hlasů k obraně dekretů a reparací, dosud Německem protiprávně zadržovaných,podobně jako Polákům a Řekům. 

ČSBS za období po úmrtí předsedkyně Anděly Dvořákové v tomto směru jako organisace manifestačně neučinil nic.  Neúčastnil se dokonce ani Táborského manifestu na obranu dekretů a Benešovy republiky. Je třeba to napravit.

Nečinností a alibismem v tomto směru Svaz svou pověst a vážnost nezíská. Dokud se Svaz jednoznačně jako celek nepostaví proti podvodným restitucím protektorátních dědiců a proti neoprávněným nárokům nejen sudetů, ale i zahraničních šlechtických rodů, nelze jej pokládat za plnohodnotného bojovníka za republiku a její právo.