Vývoj po převratu r. 1989 nastoupil jinou, odlišnou cestu, než jsme si přáli. Vidíme, jak jsou české dějiny přepisovány, jak se vyzvedávají jiné hodnoty než demokratické a národní. Odmítá se husitská reformace, národní obrození, první republika. Chválí se protireformační baroko, habsburské mocnářství, katolická církev i někdejší nedemokratická německá menšina. Jsou síly, které v cizím zájmu a žoldu nepřestávají oslabovat náš stát, falšují dějiny, vytrhávají z kořenů tradic, zesměšňují všechno národní a vlastenecké.

Popřením naší minulosti a tím i budoucnosti se popírá naše národní historie a filosofie dějin. Společnost se stále drobí a štěpí na nepřehlednou tříšť zájmových skupinek, rozptyluje se a proměňuje v manipulovatelný dav konzumentů. Rozkládá se stát, národ i rodina.

Máme–li zabránit postupné likvidaci našeho státu a hrozbě islamizace naší společnosti, je třeba začít konat. Nelze spoléhat pouze na to, že organizace EU a NATO se rozpadnou, ač ani to nelze vyloučit. I na takovou možnost musíme být předem připraveni.

zachování suverenity a územní celistvosti našeho národního státu a jeho státních hranic; ochranu českého jazyka, české historie, české kultury, českého školství, české vědy; ochranu českých státních symbolů – velkého a malého státního znaku, státní vlajky, státních barev, prezidentské standarty, státní pečetě a státní hymny;

uplatňování principu, že všechny národy a státy mohou žít jako jedna bratrská a šťastná rodina, ve které nikdo s nikým nebojuje, a všichni se rozvíjejí;

vytvoření právního, sociálně spravedlivého, státu;

posílení role státu, a to ve všech oblastech života a jeho úlohy při dalším všestranném rozvoji našeho národa a společnosti se zvláštním akcentem na podporu tradiční rodiny sestávající z otce, matky a dětí; natality našich občanů, jejich výchovy a vzdělání;

obnovu českého hospodářství, financí, znovunavázání obchodních, kulturních a jiných styků se všemi státy, obranyschopnosti státu, zajištění vnitřní bezpečnosti a připravenosti na mimořádné situace;

Za současné tíživé hospodářské a sociální krize, způsobené ničivou pandemií, je prosazení a uplatnění Českých národních zájmů, navazujících na naše nejlepší tradice při řešení problémů přítomnosti, základem pro tvorbu smysluplných perspektiv pro budoucnost našeho národa a reálnou cestou z našeho momentálního hospodářského a politického úpadku.

Mistr Jan Hus věřil, že pravda, i když je ze všech stran potlačována, vždy nakonec zvítězí. Při prosazení Českých národních zájmů se my všichni musíme, v souladu s jeho odkazem, postavit za hodnotu pravdy a sociálního porozumění.