Již dříve takto nějak republiku viděl dr. V. Špidla a později i D. Herman, i když uvedl, že jenčistě teoreticky by si republiku takto dovedl představit.

Někteří další germanofilové a sudetomilové při pouhém vidění této mapky se zřejmě cítí být na vrcholu blaha. Raději se se svými pocity plebsu ani nesvěřují. Roli, kterou dosud před veřejností hrají, by to mohlo zásadně narušit. Mohli by se stát generály bez vojska.

Pouhý pohled na mapu nás uvede do situace celkem jiné. Nikoliv ČR by se měla stát součástí SRN, ale její jednotlivé země, a to Čechy, Morava a Slezsko. Je to pochopitelné. ČR jako celek by mohla být příliš velkým soustem pro Německo.

Další, co nás znepokojí, je to, že nikde na mapě nevidíme Slovenskou republiku, ale pouze uherské moře. Slováci se mají za pomocí maďarské menšiny v něm utopit?

I když původně mapa byla zařazena mezi humor, dnes je situace jiná. O ČR již i někteří naši politologové mluví o republice jako o německé kolonii, viděno především z ekonomického hlediska, jiní jako o novém protektorátu, další v ní vidi německé dominium. Ať již se pomalu vznikající skutečnost z hlediska vzájemných vztahů nazývá jakkoliv, faktem je, že na Německu jsme silně závislí, nejen ekonomicky, ale i politicky. Je to dílo nejen německých ústavních činitelů, ale také našich topáků, odeesáků, kádeuáků, stanistů.

Vstoupit s Němci do nějakého bližšího spolku, ať by se již nazýval jakkoliv, by znamenalo náš postupný zánik naší státnosti, národa, kultury a jazyka.

Proto v současnosti hraje velmi podstatnou úlohu naše zahraniční politika. Zatím je k pláči, zhoršuje naše možnosti přežít. Je proto třeba najít novou zahraničně–politickou orientaci, která by byla zárukou naší svrchovanosti a územní celistvosti.