Češi shazováni s chodníku, protože prý dobytek musí chodit

po silnici!

Můj strýc Bohumil Čech žil s rodinou od roku 1923 nejprve v Dolenicích u Moravského Krumlova a od roku 1928 pak v Bezkově u Znojma. Byl řídící učitel na jednotřídce, ppor. Ruských legií, člen Sokola, ČSČK, hasičů a skautský vedoucí. Bezkov byla ryze česká obec a kdyby nebylo naprosté blízkosti hranice (asi 5 km) a budování pevnůstek v roce 1937, ani bychom nevěděli, že se něco děje. Od ledna 1938 ale i sem dolehla nervozita a zprávy o henleinovských provokacích v blízkých německých obcích.

Po zabrání poněmčených obcí (Podmolí, Lukov a další) byly zabrány i obce české, a tím byl Bezkov odříznut od republiky a spojen s ní jen jednou lesní cestou. Strýc byl na této cestě zatčen a odvlečen do Znojma, kde byl vězněn přes protesty, že byl vlastně unesen z čs. území. Teprve po čtyřech dnech byl propuštěn. Po opravách hranic získal Bezkov přijatelné spojení s republikou.

Druhý můj strýc, Oldřich Olejník, žil od roku 1930 v Břeclavi. Byl ředitelem pobočky Králopolské spořitelny, členem Sokola a SK Břeclav (Stadion ředitele Olejníka) a vůbec to byl společensky významný člověk. Německé provokace začaly hned v roce 1933, od roku 1935 se stupňovaly a od konce roku 1937 již byly zcela neúnosné. V Břeclavi byli např. Češi shazováni s chodníku, protože prý dobytek musí chodit po silnici! Rodina ještě před příchodem německé armády odešla do Bystřice pod Hostýnem, strýc sám zůstal ve spořitelně, byl však okamžitě henleinovci zatčen, byt byl vykraden a zapečetěn. Asi po dvacetidenním věznění byl strýc vyhoštěn do vnitrozemí.

Za Bohumila Čecha, tehdy Bezkov u Znojma, a Oldřicha Olejníka, tehdy Břeclav, Vladimír Valeš, synovec, tehdy Moravský Krumlov