Velkou pozornost vzbudily tento týden úvahy ekonoma Mojmíra Hampla, bývalého viceguvernéra ČNB, na téma ceny lidského života. V podstatě konstatoval dvě věci. Za prvé: Cena lidského života není nekonečná. Můžeme ji odhadnout řekněme na 1,2 milionu korun a přizpůsobit tomu náklady péče, kterou jsme schopni ze společné kapsy zaplatit. Za druhé: Pokud dáme na léčbu příliš mnoho, zbude na zdravotnictví méně peněz, což může ohrozit zdraví populace za pár let.

Tyto výroky vyvolaly kritiku, která je oprávněná jen zčásti. Ve skutečnosti není prvý výrok v ničem nový a neposunuje laťku nehumánnosti níže, než jak je už dávno nastavena. Výrok druhý prozrazuje meze bankéřova uvažování a jako projev nemoci z povolání by se snad dal s poměrně nízkými náklady léčit. Stačilo by trochu zauvažovat.

Je smutnou skutečností, že přímo z technických důvodů musejí ekonomické rozvahy s cenou lidských životů kalkulovat. (Mojmír Hampl si plete cenu s hodnotou, ale to nyní ponechme stranou.)

Zcela běžně se s cenou života kalkuluje třeba při výpočtech negativních externalit dopravy. Součástí těchto výpočtů je odhad toho, kolik by oběti dopravních nehod přinesly národnímu hospodářství, pokud by předčasně nezahynuly pod koly automobilů. Zohledňuje se přitom věk a výše kvalifikace. Je to tak trochu morbidní, ale ani pojišťovací experti to jinak spočítat nedovedou.

Druhé tvrzení ekonoma Hampla není morbidní, je jen legrační. Tvrdí, že to nemáme přehánět s náklady na léčbu dnešních nemocných, protože by na to doplatili příští zdraví. Na péči o ně by zbylo méně peněz. Vůbec ho nenapadlo, že dnešní zvýšené výdaje můžeme dorovnat přesuny mezi jednotlivými kapitolami státního rozpočtu.

Do zdravotnictví může být přesunuta třeba část peněz, které hodláme vydat na nákup zbraní. Armáda má přece chránit naše životy. Pak ovšem nedává smysl obětovat životy epidemii, abychom měli na výdaje pro armádu, jejímž posláním je naše životy chránit.

Peníze lze ušetřit ale také na odměnách zahraničních akcionářů a na ziscích bank, jejichž výše u nás láme evropské rekordy. Čím to asi je, že něco tak prostého zkušeného bankéře nenapadlo?