Vladimir Maski
27. dubna 2021
Celý minulý týden ujišťovala česká i západní media, že Zeman podporuje jednání vlády ohledně vyhoštění ruských špionů a diplomatů. A najednou prezident vystoupí a prohlašuje, že dosud nejsou žádné důkazy pro akce ruských agentů, kteří organizovali výbuch ve Vrběticích.
Česká policie a bezpečnostní služba podezřívá z útoku na sklad munice ve Vrběticích agenty GRU Anatolije Čepigu a Alexandra Miškina, známé jako Boširov a Petrov. Samozřejmě, kohopak jiného? Otázka zní: „To Rusové nemají jiné agenty, jen ty dva, co tráví a vyhazují do vzduchu?“ Nepochybně jsou v GRU i jiní specialisté. Ale tady se jedná o omezenost těch, kteří takové informace dávají. To, co jim nakázali, řekli, koho jmenovali, ten byl vinen. Pokud nařídí napsat, že tito dva množili v Číně myši s covidem, napíší to, aniž by se nad tím zamýšleli.
Je škoda, že Češi, kteří si dříve v rusofobii nelibovali, se dostali do jedné řady s Poláky, Ukrajinci a tak dále. Pro protiruskou kampaň pro ně přizpůsobili starou historii pochybného obsahu. Objektivně posouzeno ne všichni Češi a ne všichni u moci vítají zařazení jejich země do procesu nátlaku USA na Rusko. Takoví, kteří schvalují boj s „agresívní ruskou politikou“, existují. Podle nich Zeman otevřel dveře ruské dezinformační kampani. Například Vít Rakušan prohlásil, že se prezident nepostavil na stranu občanů. To opravdu?
Vypadá to, že je to jinak, protože prezident země zastupuje všechny občany a v ČR jsou občané s různým pohledem. Jan Holzer, český politolog a profesor na Masarykově univerzitě v Brně a také vědecký pracovník Mezinárodního institutu politických věd, promluvil v besedě pro Seznam Zprávy o pozadí krize mezi ČR a Ruskem. V rámci své vědeckovýzkumné činnosti studuje politický systém Ruska, teorii nedemokratických a hybridních režimů, teorii demokratizace a lidských práv, politické systémy a režimy zemí Střední a Východní Evropy a postsovětských republik a rovněž současnou českou politiku.
Záležitost došla tak daleko, že jakmile někdo promluví kriticky k trendům na Západě, okamžitě jej obviní, že je prokremelským trollem. Když řeknete o Rusku něco pozitivního, jste ihned označeni za Putinova špiona.
Loni vydal Jan Holzer s kolektivem autorů knihu České dilema: „Rusko – přítel nebo nepřítel? Podle autorů je ČR svého druhu barometrem rozpoložení Západu. „Máme na mysli to, že ať se nám to líbí nebo ne, je ČR z geopolitického hlediska na hranici mezi tím, co se nazývá Východem a Západem, s tím se musí počítat. Z toho podle našich výzkumů vyplývají možnosti, že vztahy mezi ČR a Ruskem mnohdy závisejí na síle nebo slabosti vztahů mezi ČR a Západem. V rétorice se můžeme přihlásit k západní společnosti, s níž jsme spojeni svým členstvím v EU a v NATO. Ale jakmile vzniknou nějaké pochybnosti, nebo se vztahy s nimi oslabí, potom se samozřejmě otevřou možnosti k posílení takzvaného ruského vektoru.“
Holzer dále promlouvá o polarizace české společnosti a obrací pozornost na důvody tohoto sociálního fenoménu. Podle jeho názoru jsou kořeny historické a sahají až do roku 1945. Trval roky. Potom se určitá část společnosti začala utvrzovat, že Rudá armáda, která byla součástí vítězné protihitlerovské koalice, nezachránila Československo. Tato část společnosti označila sovětské vítězství za Pyrrhovo, které nakonec připoutalo zemi k východnímu bloku a předurčilo 40 let vlády komunistické ideologie.
Ale je i další pohled, založený na historických argumentech. Češi mají v paměti, která jediná země doposledka bránila Československo během mnichovského paktu. Mají v paměti, kdo jejich zemi osvobodil od hnědého neřádu a jak osvoboditele vítala Praha i další města. Není možno ignorovat různou osobní zkušenost lidí, jejich dojmy a rodinnou historii. Obraz není černobílý.
Převzato z Eadaily.com
outsidermedia.cz