Jiří Jaroš Nickelli, Společnost L.Svobody Brno
Nedávno nám pan Bernd Posselt, jedna z problémových hlav tzv. Sudetoněmeckého landsmannschaftu, pronesl vánoční projev. A zopakoval všechny pseudoargumenty proti vybájenému "zločinu Čechů" na československých Němcích alias Sudetoněmcích údajně v letech 1945 až 1946.
Není to ani jeho první ani poslední protičeskoslovenský a protičeský projev. Herr Posselt, jenž ani není rodákem z Československa - narodil se v německém Pforzheimu - neustále zarytě štve proti bývalé ČSR a zejména proti presidentu Beneši a jeho dekretům o prověřování a odsunu československých, nikoli sudetských Němců. Zdá se, že to bylo hlavní,ne -li dokonce jedinou náplní v europarlamentu po celou dobu jeho tamního působení. Více by o tom mohla svědčit naše emeritní europoslankyně Ing. Jana Bobošíková, jak je patrno i z její knihy Nebudu mlčet. V této linii se pan Posselt shoduje i s ostatními sudetomany, a někdy dokonce i s německou kancléřkou. Ovšem razantní rozdíl je v intenzitě a periodicitě jeho štváčských projevů. Pan Posselt totiž celá desetiletí ignoruje historické reálie o československých Němcích, a toto jeho chování vyvolává dojem jakési psychické posedlosti, kterou odborníci nazývají obsese.
I v raném novověku by pana Posselta možná podrobili jako katolíka zkoumání tribunálu exorcistů, již jen pro jeho úpornost, kterou štve proti sice dříve "heretickému, ale pobělohorskou rekatolizací napravenému národu"...Jaká ironie dějin! Podívejme se na jeho pseudoargumenty okem historického dokumentátora.
Za první,
Bernd Posselt neustále opakuje tezi o "sudetské etnické skupině
"Jeho bludné tvrzení vyvrátila spousta odborníků. Stačí si přečíst Hruškovy Sudetoněmecké kapitoly ( Liberec 2008), nebo Kulfánkovy Sudety (publikované v Nár.Osvobození), abychom pochopili, že čs. Němci nikdy nebyli žádná etnická skupina. Byli maximálně etnografickou skupinou Němců v bývalé monarchii a poté v ČSR. Jako jsou etnografickou skupinou čeští Chodové, Hanáci, Valaši, Slezané, a další, tak byli etnografickou skupinou českoslovenští Němci, ovšem etnicky to byl stejný národ jako říšští Němci, nebo rakouští Němci! Herr Posselt prostě nemá na to,aby boural závěry seriózních etnografů, etnologů nebo historiků.
Za druhé,
Herr Posselt nemá na to, aby boural historické reálie, svědčící zásadně proti jeho protiobrazu dějin osvobození porobených národů Polska, Československa a Jugoslávie od agrese říšského Reichu a zrady německých menšin v Polsku, Československu a Jugoslávii či Rumunsku. To vše prokázal nanejvýše seriózní tribunál Norimberského soudu, a pokud pan Posselt tomu nevěří, necht si počte v monografiích o Norimberském soud z pera Heydeckera a Leeba, z pera gen.Ečera nebo z pera Dr.Kocourka, nemluvě o dalších tunách této literatury. To by ostatně slušelo prostudovat i ostatním pánům sudetomanům, i německé madam kancléřce. Pak by občas ve snaze o získání voličů nemohli opakovat profesní lži o československém odsunu Němců, které pan Posselt opakuje monotonně jako obehraná gramodeska.
Za třetí,
odsun nebyl pouhý Benešův nebo čs.vynález, nebyl to žádný akt etnické čistky jako obsesivně selhává pan Posselt.
Myšlenku odsunu Němců, nikoli jen sudetů, prosazoval již Neville Chamberlain, hořce zklamaný Hitlerovou věrolomností po obsazení celé ČSR, kdy Hitler pošlapal všechny své vlastní záruky. Teprve tehdy Mnichované pochopili, že Hitler se nikdy ve své agresi nezastaví před nikým - a toto dohnalo Brity k liknavému plnění závazku daného Polákům, závazku, který je stejně neochránil!
Myšlenku odsunu pak postupně naplnili ministr zahraničí Anthony Eden a premiér Winston Spencer Churchill, za souhlasu Roosevelta i Stalina.
Proto konference v Postupimi zohlednila odsuny jak z ČSR, tak i z Polska a Jugoslávie.
V těchto zemích pak byly osvobozenými parlamenty schváleny dekrety - v ČSR presidentské,nesprávně pouze "Benešovy", v Polsku zkráceně "Bierutovy", a v Jugoslavii dekrety AVNOJ (Národní fronty Jugoslávie). To vše pan Posselt hrubě zamlčuje.
Rovněž tzv. divoký odsun ve některých případech Spojenci na čas schvalovali. (Churchill: " Němci si vezmou nejpotřebnější věci a půjdou. Několik měsíců budou národy řádit a potom to zarazíme". Zde byla pauza nastolená Postupimí pro organizovaný odsun,a proto byla i Posseltova rodina odsunuta až roku 1946, není-liž pravda?). Deníky a listy osvobozených zemí pravidelně referovaly o postupném odsunu Němců, ať to bylo v ČSR, v Polsku nebo v Jugoslavii či Rumunsku.
Zde si položme otázku? Proč nejen Herr Posselt, ale i ostatní němečtí a rakouští předáci útočí zejména na ČSR, potažmo na nástupníka ČR? Odpověď je jednoduchá. Česko je nejslabším politickým článkem někdejší antifašistické koalice jak od počátku presidentem Havlem, tak instalací kolaborantů do předáckých funkcí. Což korunoval i zkrachovalý presidentský kandidát pan kníže odporným symbolickým posíláním presidenta Beneše na válečný soud v Haagu,čímž zbořil své šance na zvolení. V útoku na ČSR Posselta dávno před ním předcházel politik německých sociálních demokratů Wenzel Jaksch, jenž byl odpůrcem presidenta Beneše, se kterým se nikdy nedohodl o poválečném uspořádání ČSR, a jenž vymyslil "vražedné vyhnání Němců z Brna do Pohořelic"!
Než navraťme se k Herr Posseltovi.
Pan Posselt vyvolává dojem nekonečné ublíženosti a obětního beránka jakéhosi nikdy neprokázaného "etnického zločinu", který on sám vidí pouze ve svém nepoučitelném myšlení. On sám vytváří a hlásá protiobraz dějin osvobozených národů - "Antibild",jak to sám nazývá. Z dějin vytrhuje pouze Československo, a to jej vede k paobrazu ( užívám termín dr.Plocka z Kulturních novin) dějin, který je v tragickém rozporu se skutečnými dějinnými reáliemi. Proto si myslím, že by projevy a chování pana Posselta neměli zkoumat jen historikové nebo etnografové, ale především psychologové - a snad i psychiatři.