Často si vzpomenu…

Marek Řezanka

Teď často vzpomenu na pana Karla Kryla

a ač hrát nesvedu, sáhl bych po kytaře

když slyším ozvěnu, již vrchnost nezakryla

Ze zadnic vepředu mají být nové tváře

Chudák jde do basy – a grázl lyžuje si

Že se to nezlomí? Ne, přijde nová éra

Snad se již ohlásí, když pohrdneme „esy“

jež „vězně svědomí“ dělala z hochštaplera

Umělá fasáda, tak slabá, se již loupe

a krutě odhalí, co shnilo, v anotaci

co roky zasmrádá – jak všechny řeči hloupé

Prý hledí do dáli – jsou ale krátkozrací

Ze vzorů ostuda a divná pachuť zbyly

když pásky přes oči skončily na dně v koši

Zase jsme trochu dál a trochu za debily

když mrtvé překročí ti samí s kůží hroší

Když „vpřed“ nám přikáží – tak jdeme – ale do zdi

a do zdi narazí, kdo vydal by se zpátky

Krmí nás siláží – a už i v tom se zpozdí

za silné námrazy uprostřed křižovatky

Hesla se nemění – jsou jenom nová loga

Chirurg je bez místa – však operace začne

K našemu zděšení pozvali patologa

Léčba se nechystá – to pitvy budou značné

Z knih škrtli pasáže, jež by nám něco daly

Myslit je škodlivé – tak mnohé vatry vzplanou

Když znát se zakáže – vše určují pak svaly

Cit mizí s odlivem – a rozum hlavní branou

Teď často vzpomenu na pana Karla Kryla

když zemi prodanou utratí jako čokly

Snad nohu do třmenů již nedá kamarila

v níž slovo dostanou vždy vši a ti, kdo zcvokli…