Hlavními útočníky proti nařízením byli poslanci Německé pokrokové strany: Schönerer, Iro, Wolf a další. Cituji Schönererova slova, která v parlamentě pronesl na adresu mladočechů: "My nejsme tak frivolní jako vy, my jsme první němečtí muži, kteří vystoupí pro práva národa s důkladností a tlakem. Vy se smějete, že žerete z vládního koryta."

Otázku ještě omílal Wolf, během řeči jej předseda napomínal, aby pamatoval na pořádek. Když vystoupil mladočech Dr. Pacák, byl takový rámus. že zapisovatelé napsali jenom, že nebylo rozumět ani slovo.

Následující návrh na uzavření debaty dostal 299 hlasů a zdálo se, že osud jazykových nařízení byl rozhodnut. Bohužel, kolik ještě bylo v parlamentě bouřlivých schůzí, kolik padlo urážek a kolik žlučí překypělo.

V pondělí 12. dubna 1897 se v chebské restauraci Frankenthall sešla schůze, svolaná poslancem Reinigerem. Chebané se sešli, aby proklamovali německou solidaritu. Byl tam starosta města Gschier, okresní náčelník Krümling, říšský poslanec Dr. Zdenko Schücker a další. V úvodu přečetli tři dopisy zaslané schůzi. Křesťanští sociálové odmítli účast s tím, že sami svolají shromáždění, za což sklidili hlasité "fuj". Pozdrav poslance Ira a souhlas německého spolku v Tachově, byly přijaty potleskem.

Hlavní řečník, Dr. Reiniger, to vzal ze široka. Začal tím, jak Germáni poráželi Římany v Teutonském lese, až se dostal na postrach Evropy Napoleona. Poukazoval na to, že už v létech 1880 a 1890, byla podobná jazyková nařízení smetena se stolu. Ale nyní, že je německý úředník zahnán do kouta a Češi mají volnou ruku. Obává se, že Němci budou vzati ze státní služby a nahrazeni cizinci. Samozřejmě sklidil potlesk.

Pak to strašné bezpráví, jaké se jim stalo, za neustálého volání bravo a potlesku zdůvodňoval Dr. Schücker. Hovořili i další, všichni ve stejném duchu. Nakonec si zazpívali Stráž na Rýně a posíleni se rozešli do dalších bojů.

17. dubna, klub poslanců Německé pokrokové strany vydal vyhlášku k Němcům v Rakousku s částí řeči Schürera k jazykovým nařízením v parlamentě. Tam tvrdil, že vystupuje z pozice juristy. Pozastavil se nad tím, že vyhláška byla uvedena v platnost v den vydáni a že se nikdo za čtyři roky nemůže naučit česky. Samozřejmě jako advokát se hodně zabýval soudnictvím.

Proč vlastně tak zuřivě protestovali proti zavedení češtiny jako druhého jazyka na svém území. Měli k tomu prostoduchý důvod. Tvrdili, že „Když chce Badeni Čechům něco dát, musí to Němcům vzít.“ Zapomněli, že když Čech chtěl dostat místo v úřadě i na českém území, bylo jeho povinností ovládat němčinu. Samozřejmě, vidina učit se češtinu, byla pro německé úřednictvo nepředstavitelnou zátěží.

Úkolu vše rozeštvat na ostří nože se s ochotou ujaly tehdejší německé šovinistické noviny. Útoky proti Badenimu a jeho zákonům rychle nabývaly na síle. Tisk organizoval rozhodující akce.

U soudu došlo k prvnímu praktickému střetu 7. května. Tehdy c.k. okresní soud v Chebu, projednával žalobu na 66 zlatek, kterou podal český sedlák od Klatov, na inspicienta Dr. Otakara Pirsche, přestěhovaného do Chebu. Zástupce žalujícího Dr. Hirsch, chtěl diktovat česky. Okamžitě zasáhl státní zástupce Dr. Zuckermann, že to nedovolí. Soudce chtěl tento konflikt odložit, ale nakonec vydal rozhodnutí, že bude jednáno v obou jazycích a zavolal soudního adjutanta Neuhausera jako tlumočníka. Zuckermann zase protestoval a odvolal se, že žaloba byla podána v němčině a tak se nakonec jednalo německy.

Tisk mělo o čem psát, rozněcování národnostních vášní velmi rychle dostávalo ten správný říz. Celé Chebsko touto otázkou žilo. Proti jazykovým nařízením protestovali i pražští němečtí profesoři na universitě, své stanovisko s cílem zabránit, aby se v tomto území mluvilo česky vydala i obchodní komora v Chebu. Podle nich: "Nyní hloupý Čech kladl své požadavky."

Redakce Egerer Zeitung vydala výzvu všem Němcům bez rozdílu politické příslušnosti, aby všechny německé spolky i stolní společnosti posílaly rezoluce na podporu německých poslanců. Protestovala i Německé pokroková strana. Titulky v novinách zněly: "Ohnout nebo zlomit – hrubé násilí – Opoziční strategie – Valí se kámen ." Josef Řehka