Byla jsem vyhnána se dvěma dětmi ve věku 8 a 11 let, jenom se dvěma uzlíky a s tím, co jsme měli na sobě.

Byla jsem vyhnána se dvěma dětmi ve věku 8 a 11 let, jenom se dvěma uzlíky a s tím, co jsme měli na sobě. Bydleli jsme v hájovně, měli jsme dvě kravky, kozu, slepice, kachny, prasátko, nábytek do kuchyně a světnice a také 20 m3 dřeva.

Musela jsem tam všechno nechat, manžel narukoval do Brna a já jsem s dětmi jela do Kardašovy Řečice, kde jsem měla tetu. U ní jsem nechala dětí, sama jsem jela do Jemčiny a tam jsem pracovala v lese, abych mohla tetě dávat na děti peníze.

Dětí přišly na neděli domů a druhý den jsem je zase dovedla do Řečice. Po půl roce jsme dostali byt a mohli si dětí vzít domů. Tam jsme bydleli celou válku. Muž jezdil s koňmi a pracoval v lese jako já. Po válce jsme se vrátili domů na Markétu, koupili si nějaký nábytek a mohli žít zase jako lidi.

Už bych nechtěla zažít to, co jsme zažili za těch šest roků.

Ema Růžičková, tehdy Markéta