Bůh daroval zemi celému lidskému pokolení,

aby dávala ob­živu všem jeho členům, aniž by někoho vylučoval nebo zvýhodňoval. V tom je jádro univerzálního určení statků pozem­ských. Země je na základě své plodnosti a schopnosti uspo­kojovat lidské potřeby prvním darem Boha pro obživu člově­ka. Země však nedává své plody bez zvláštní odpovědi člověka na dar Boží, neboli bez práce. Prací se člověku daří s využitím svého rozumu a svobody podmaňovat si zemi a či­nit z ní svůj důstojný příbytek. Tak si člověk přivlastňuje část země, kterou získal svou prací. V tom tkví původ sou­kromého vlastnictví.Člověk má přirozeně také povinnost ne­bránit tomu, aby také jiní získali podíl na Božím daru, ba musí s nimi spolupracovat, aby společně vládli celé zemi.

Jan Pavel II., encyklika Centesimus annus, z 1. května 1991