Existuje souvislost mezi požadavkem B. Posselta na politickou ochranu Čechů, kteří se angažují pro společnou kulturu českých zemí, a bojem o to, kdo bude ministrem kultury ČR?

Připomeňme si nejprve slova, která B. Posselt pronesl 9.6. 2019 na 70. sjezdu tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) v Řezně.

„Našim velkým úkolem je společně kulturu českých zemí – Čechů, sudetských Němců a Židů, dále rozvíjet a předat dalším generacím. U toho nám velmi pomáhá svobodný stát Bavorsko svým patronátem.

Včera jsem řekl spolkovému ministru vnitra, že doufáme v brzkou aktivní angažovanost spolkové vlády v těchto otázkách tak, jak již činí Bavorsko. Říkám jasně: musíme se snažit, aby občané ČR – takových bude stále přibývat -, kteří se angažují pro takovou společnou kulturu, dostali nutnou podporu. D. Herman spolu s našim bývalým ministrem kultury, L. Spaniem, dovedli nás na cestu vedoucí k bavorsko-české kulturní dohodě, v jejímž centru stálo mnoho sudetoněmeckých záležitostí. To nesmí nyní zahynout! Tyto úmluvy musí pokračovat! K tomu patří i to, že četní partneři, které jsme našli a nacházíme v českých kulturních institucích, se nesmí stát obětí proměn, kdy by mohli být posláni jeden nebo druhý z netransparentních důvodů do pustiny. Ti, kteří s námi pracují na společné kultuře v tomto velkém politickém dílu, zasluhují podporu politiky.“

Celý projev B. Posselta je obsažen v brožurce „Sjezd ‚sudetoněmeckého landsmanšaftu‘, Řezno, 7.- 9. června 2019“. Brožurku můžete najít na naší webové stránce (www.ceskenarodnilisty.cz) v rubrice Německá problematika nebo na našich e-stránkách (www.ceske-narodni-listy.estranky.cz) Pro České národní listy texty v ní obsažené volně a zkráceně přeložila ing. arch. Nina Ženeva, Brno.

Ze slov B. Posselta slov vyplývá, že veřejně žádal o politickou podporu pro Čechy, kteří se angažují pro rozvíjení společné kultury ve smyslu výše uvedeném. Dokonce se přiznal, že na toto téma mluvil i s H. Seehoferem, současným spolkovým ministrem vnitra, jemuž zdůraznil, že doufá v brzkou angažovanost i spolkové vlády v těchto otázkách. „Ti, kteří s námi pracují na společné kultuře v tomto velkém politickém dílu, zasluhují podporu politiky.“

Takže spolková vláda měla zasáhnout do našich vnitřních záležitostí, což lze podle mezinárodního práva hodnotit jako nepřípustné vměšování, a zajistit ochranu těm Čechům, kteří spolupracují s landsmany na společné kultuře, jíž SL chápe jako velké politické dílo. Slova „politické dílo“ nám přiblíží tvrzení B. Posselta, že německá národnostní skupina je jedním ze dvou národů v českých zemích. Tuto formulaci již obsahuje i Wiesbadenská úmluva z roku 1950, již landsmani uzavřeli s generálem L. Prchalou. Na sjezdech SL či v projevech některých jeho představitelů můžeme s překvapením zjistit, že landsmani mluví o České republice jako o společné vlasti Čechů a tzv. sudetských Němců a že hranice mezi Bavorskem, Rakouskem a ČR považují za zemskou hranici.

V souvislosti s uvedeným je jistě důležité si opakovaně říci, že H. Seehofer v době, kdy byl bavorským předsedou vlády, a spolu s ním i kancléřka A. Merkelová, působili na tehdejšího českého premiéra P. Nečase, aby česká vláda, jak si to léta již přál SL, zahájila přímá jednání s reprezentací landsmanšaftu. O tom všem také mluvil B. Posselt na sjezdu v květnu 2012, kde také poděkoval jak paní kancléře A. Merkelové, tak i patronovi „sudetských Němců“, Horstu Seehoferovi, za poskytnutou účinnou pomoc SL. V únoru roku 2013 vystoupil již P. Nečas před zemským bavorským sněmem.

Ano, jsem přesvědčen, že i v tomto případě došlo k nepřípustnému vměšování do našich vnitřních záležitostí. Pro takové hodnocení svědčí i slova B. Posselta: „ Jsme šťastni, že také na spolkové úrovni se něco pohnulo. A také za to děkuji Tobě, Horste, Tvé houževnatosti, o které se v Německu začíná mluvit. S vytrvalostí také naléháš na to, aby Spolek (SRN, pozn. red.) své povinnosti vůči nám, sudetským Němcům, plnil. Tobě můžeme děkovat, že zřízení Sudetoněmeckého muzea v Mnichově je v koaliční smlouvě. Nyní musí po slovech následovat skutky, milá spolková vládo! Já jsem velice vděčen, strašně šťasten, že spolková kancléřka před několika týdny při pouze čtyřhodinové návštěvě Prahy, kde se muselo především jednat o otázkách euro a měny, přesto vyslovila naše přání o přímých rozhovorech. Pofalla, ministr kancléřského úřadu, to v jednom dopisu, za který při této příležitosti děkuji, výrazně uvedl. Spolková kancléřka nám sdělila, že vidí nadějně, že v příštích letech budou uskutečněny kroky směrem k dialogu. Za to děkuji spolkové kancléře, že v tomto poskytla podporu bavorskému patronovi.“

Nyní však opět k současnosti. B. Posselt na sjezdu v Řeznu v r. 2019 dále prohlásil: Milí krajané, to ukazuje, že my jako sudetští Němci jsme se také stali faktorem v sousedských vztazích. Proto chci vyjádřit přání pro naše vztahy. Jsme Starorakušané. Jsme jedním ze dvou národů v českých zemích. Jsme čtvrtým kmenem Bavorska, přestože v něm buď žijeme nebo nežijeme. Prohlašuji zcela jasně spolkovému ministru vnitra: chceme podporovat a podporujeme Tvůj boj o více bezpečí. Proto říkám: stíhání zahalování rouškami – ano! Vybudování hranic kolem EU – ano! Chceme však také otevřené vnitrozemské hranice s naší rakouskou a českou vlastí. Ale to vše je již dalším problémem, který se před námi otevírá. Zmínili jsme se o něm jen v souvislosti s terminem „velké politické dílo“, o němž mluvil B. Posselt.

Pokud by se u nás neprobíhaly lité boje o post ministra kultury, tak bych si uvedené souvislosti snad nedal ani dohromady. ČSSD původně navrhla na funkci ministra kultury pana Antonína Staňka. Ale časem se socdemákům z „nějakých důvodů (?)“ znelíbil a požadovali jeho odchod z funkce ministra kultury. Na jeho místo navrhli Michala Šmardu. Ten však nebyl přijatelný pro pana prezidenta M. Zemana. Je důležité si uvědomit, že ministr Staněk odvolal z funkcí dva významné činitele, kteří mu podléhali, pro finanční machinace. A to mohlo být právě důvodem, aby se o svá místa obávali i další, jež měli stejné nebo podobné problémy. O svá místa se strachovali zřejmě i ti, kteří se společně s landsmany angažovali na „společné kultuře“. Jak vyplývá z uvedeného, jsou zde i určité časové souvislosti.

Z hlediska SL byl A. Staněk na ministerstvu kultury zřejmě nežádoucí osobou. ČSSD neuspěla se svou nominací M. Šmardy nejen u prezidenta, ale také i u předsedy vlády A. Babiše. A tak se objevil na scéně L. Zaorálek. Pokud budeme o něm mluvit, musíme si uvědomit jeho zvláštní náklonnost k tzv. strategickému dialogu mezi ČR a SRN, jehož otcem byl tehdejší premiér B. Sobotka. Jeho pravou rukou v procesu přibližování se k Německu byl právě pan L. Zaorálek. Jeho tehdejší silná proněmecká angažovanost je jistě pro SL zárukou, že Češi, kteří spolupracují s landsmany, budou jeho ministerskou rukou chráněni. A tak dostali landsmani, samozřejmě přes spolkovou vládu, ochotného spolupracovníka, který jim udělá vše, co jim „na očích uvidí“.

Samozřejmě, že vše uvedené je pouze konstrukcí, která je však velmi pravděpodobná. Čas ji buď potvrdí, nebo vyvrátí. Jen dobře musíme umět poslouchat další slova a rozumět činům zainteresovaných subjektů. Základním předpokladem samozřejmě je i naše informovanost o aktivitách SL a jeho předních činitelů. Bez německých zdrojů se v procesu verifikace k ničemu určitému zřejmě nedopracujeme. I naši „investigativní“ novináři se česko-„sudeto“-německým vztahům raději vyhýbají. Mohou totiž na hlavu příliš zvědavého investigavce přivodit i pohromu.

Dr. O. Tuleškov