24. 7. 2020
1. Především je to záležitost doby mezi sjezdy. Ta dlouhodobě a tradičně byla stanovena na dobu tří let a tento stav byl plně vyhovující. Až posledním sjezdem z roku 2016 byla doba konání sjezdů posunuta na pět let a mnozí delegáti si to ani neuvědomili. Zdůvodněním byla předkládaná úsporná ekonomická opatření. Ale tím se vytvořil prostor pro dlouhodobé udržení stávajícího řízení svazu v současných „zaběhnutých“ kolejích, které nikdy dříve nebyly praktikovány. Jedná se o způsob hospodaření, které není ochotno přizpůsobit současnému stavu omezených finančních prostředků. Výsledkem je skutečnost, že se značná část účetního roku vede v zadluženém stavu. To přece není náš cíl? My se v takovém případě musíme podřídit ekonomickým principům, to není ideový ústup od našich principů.
2. Dalším zřejmě až působícím „záměrem“ je skutečnost, že se ze stanov vyňala podmínka členství v ČSBS podmíněná neúčastí, anebo nespoluprací s represivními organy předchozího režimu. Tato zásada byla sice přenesena do přihlášky – to je zdůvodnění autora. Ale přihláška musí svými podmínkami přece odpovídat stanovám, které jí jsou nadřízeny. Čili tento rozpor by se měl jednoznačně srovnat a nebylo by dobře zavdávat do budoucna podmínky k tomu, abychom proboha byli opět označování médii jako „hnízdo estébáků“.
3. V řadě případů se v návrhu nových stanov objevuje pojem definující cíle ČSBS jako národní boj za svobodu. Je skutečností, že v době vzniku předchůdce našeho současného svazu, a to bylo krátce po skončení války, tak tehdy byl tento pojem dozníváním předchozí činnosti odboje za druhé světové války. Ale to zdaleka neodpovídá současnosti. Dnes se nejedná o masovou záležitost – občanské společnosti, která jako národ by povstala a bojovala za svobodu. A o svobodě se až příliš mluví, ale vytváření podmínek pro ni se spíše od skutečnosti vzdaluje. Ale jedná se zásadně o svobodu osobní – pouze ta se propaguje. Naopak, národní svoboda je pojem značně jiný a mnohdy ani nesouvisí s osobní svobodou, anebo naopak je s osobní svobodou v příkrém rozporu. Vzpomeňme si na naše předky. Ti bojovali za svobodu národní, a to právě na úkor svobody osobní, až po nebezpečí o holý život. Úsilí nejen ČSBS a i dalších vlasteneckých spolků se upíná k boji za udržení národní samostatnosti – čili národní svobody, která je značně ohrožována předchozím až současným vývojem. To je ten boj za národní svobodu, pojem, který by měl být zakotven ve stanovách a naší činností opravdu naplňován. Boj za národní svobodu je obecně v Evropě potlačován a projevoval se v poslední době v některých oblastech Francie, Španělska a dříve ve Skotsku. U nás v České republice je tento boj za národní svobodu značně aktuální záležitostí s ohledem na značné tlaky vyvíjené na nás například tím, abychom se d o b r o v o l n ě zřekli tzv. Benešových dekretů, a my jako svaz se tomuto boji značně vzdalujeme. A to právě v případech současných masivních deformací nedávné minulosti s omluvou, že bychom mohli přijít o státní dotace. V tom případě se opravdu stáváme bojovníky za naše peníze a ne bojovníky za národní svobodu. Tomu také odpovídá míra angažovanosti ČSBS k prováděným radikálním změnám v pohledu na vznik války, na význam válečných front (východní potlačována se svým rozhodujícím významem oproti frontě západní, která do války vstoupila, až když se postup východní fronty otočil ve prospěch rychlého ukončení války a dosažení vítězství nad nacismem), dále ke změnám v názvech ulic a vůbec počínaje zásadním krokem – odstraněním maršála Koněva… Tomu pouze pasivně přihlížíme.
Jaké budou naše nové stanovy, takový obraz my budeme české občanské společnosti předkládat. To si uvědomme a také se podívejme do minulosti, ze které bychom měli svou činností vycházet. Ti naši předkové, kteří šli do odboje, měli především odvahu a ta nám všem chybí i v této současnosti.
Výsledek našeho boje dává přednost získání dotací než radikálnímu vystoupení proti několika komunálním politikům, kteří bez jakýchkoli zábran zde obracejí minulost zcela na ruby.
Ing. Jaroslav Bukovský, OO ČSBS Plzeň, člen VV ÚV ČSBS