Blíží se 400 let výročí od bitvy na Bílé hoře

Marek Řezanka

Následovalo v podstatě 300 let Temna. Doby, kdy naše historie byla zadupána do země, jako by neexistovala, náš jazyk v podstatě rovněž zanikl – a kdy lidé zde žijící směli vyznávat pouze jedinou víru, a to katolickou. Ostatní byli pronásledováni.

 Česká televize se snaží tuto dobu obhajovat a relativizovat ono Temno. Prý to zase tak špatné s námi nebylo. Nevím – ale společná historie a společný mateřský jazyk jsou hlavními znaky každého národa. O oboje jsme v době pobělohorské přišli.

 Katolická církev (podobně jako cizí šlechta) konfiskovala majetky, k nimž se mj. nestoudně hlásila v tzv. církevních restitucích. Ty byly schváleny – evidentně symbolicky – rovněž 8. 11., a to v roce 2012. Byly jakýmsi podtržením novodobého Temna.

 Nezapomínejme, že Bílá hora je symbolem totality. Doby, která potlačovala svobodné myšlení i vyznání, vyznačovala se tvrdou cenzurou – a likvidovala své odpůrce.

 Nelze v tomto kontextu nezmínit, že M. Kalousek se necítí být poražen v bitvě u Lipan – a P. Šafr nepokládá za porážku právě bitvu na Bílé hoře.

 Ve školách se o této době příliš neučí – a pokud ano, pak se vyzvedává baroko – a o církevní „červené totalitě“ (Půjčím si od Stendhala symboliku červené pro církev a černé pro armádu) se vyloženě mlčí. Že v této době náš národ fakticky zaniká, je bráno jako pozitivum – a na národní obrození dnešní ideologové hledí skrz prsty.

 Samozřejmě stejné ticho panuje v otázce prvorepublikových pozemkových reforem a postoje T. G. Masaryka k církvi a šlechtě. Tato témata se jednoduše do idylického obrazu habsburské feudální nadvlády nehodí.

 O to více bychom se k tomuto tématu měli vracet. Potřebujeme nové obrození. Jinak bude dokonán pobělohorský proces – a my zanikneme.