Známý ruský analytik a blogger píšící pod nickem „spydwell“ – Pavel Rjabov – píše o dramatickém vývoji kolem Hongkongu…

Nejvýznamnější pohyb v zahraniční politice ČLR v 21. století: V Číně byl 28. května přijat „Zákon o národní bezpečnosti“ Hongkongu měnící radikálně zahraničněpolitický program, a to je pro Čínu nejzávažnější zahraničně–politickou události od roku 1997, kdy Hongkong přešel z britské jurisdikce pod čínskou.

Hongkong je povinen přijmout pravidla, „zakazující jakékoli akce zrady státu, separatizmu, podněcování ke vzpouře a podvratné činnosti“ proti ČLR. V souladu s tímto zákonem musí přijmout nezbytná opatření k odvrácení (těchto činností), zadržení a potrestání osob a struktur, využívajících Hongkongu k vedení separatistické, diverzní a destruktivní protičínské činnosti.

Co je ale v zákoně ještě důležité, je to, že hlavní výzvědné správě ČLR, ministerstvu veřejné bezpečnosti, hlavní agentuře policie a pohraniční kontroly Číny je teď oficiálně povoleno (při přijetí zákona) otevřít své kanceláře v Hongkongu, k vedení vyšetřování a shromažďování výzvědných informací. Článek 5 zákona požaduje od šéfa výkonné moci Hongkongu pravidelné zprávy o národní bezpečnosti a Čína dostává bezpříkladně široké pravomoci ve věci násilného i politického urovnání v regionu. Ve článku 2 se píše, že Čína je vybavena pravomocemi nejen k potlačení podvratné protivládní (protičínské) činnosti, ale i k potrestání narušitelů. Zatím mi není úplně jasné, zda se to týká jen rezidentů Hongkongu, ale i cizinců. Logika zákona napovídá, že se týká i zahraničních sil. ČLR zatím podobnou zkušenost neměla, a není zcela jasné, jak to bude prakticky realizovat.

V Číně už dva takové pokusy byly. První v roce 2003, ale po masových protestech propadl. Tenkrát byl zákon částečně (duchem, ale nikoli obsahem) shodný s nynějším, ale byl mnohem měkčí. Druhý pokus se udál v roce 2019 se zákonem o „extradici narušitelů do Číny“, ale i tento pokus selhal po známých masových protestech ve druhé polovině roku.

Nyní Čína vyhrotila celou politickou reflexi a šla vabank zavedením nejtvrdší možné varianty. Zákon nejen navrhla, ale i přijala a potvrdila ho 28. května t.r., nicméně zatím ještě neuplatnila! Tentokrát budou zákony přijaty prostřednictvím usnesení, které obchází zákonodárnou moc Hongkongu а samozřejmě i veřejné debaty a konzultace. Dříve si Čína hrála na demokracii a „čekala“, až Hongkong přijme vlastní zákonodárnou iniciativu. Neschopnost místní vlády vydat takové zákony přes zákonodárné orgány je příčinou toho, že Čína bere věc do vlastních rukou. (USA a Británie sice směřují situaci v Hongkongu do RB OSN, ale nepochybně narazí na dvojí veto. – pozn. překl.)

Hongkong je pro ČLR především obchodní a finanční uzel a okno pro příliv zahraničních investic a technologií. Převážná část velkých mezinárodních společností využívajících Čínu jako výrobní klastr má zastoupení v Hongkongu, a nikoli v Číně. Prakticky veškeré transakce a obchody, tak či onak, probíhají přes Hongkong. Mentálně je Hongkong liberálním hnízdem, tzv. ostrovem západních hodnot v Asii, proto je logika protestujících vcelku pochopitelná. Ochutnali plody nevázanosti a západních hodnot, autoritářské metody Číny jsou jim cizí.

Číně se ale zprotivily hry na „demokracii“, přičemž hry na jednu brаnku. Pro Čínu naprosto ostudná a ponižující obchodní dohoda s USA koncem roku 2019 s agresivními výpady proti čínským technologickým gigantům (zejména Huawei) v postojích čínské elity mnohé změnila. Nepsal jsem o této dohodě prostě proto, že jsem nechápal, jak mohli (Číňané) podepsat a přijmout tak nestoudné a ponižující podmínky bez jakékoli odvetné reakce. Inu, reakce následovala později. Je to řešení nejen politiků, ale i podnikatelské elity Číny.

Globalizace, ve formě, v jaké jsme ji znali, skončila. Čína chápe, že už vyrostla z jednostranného diktátu Washingtonu a nadnárodních společností. Vyrostla mentálně, ekonomicky i technologicky. Čína 2020 nemá nic společného s Čínou 2019, a tím méně s Čínou let devadesátých, kdy se formovalа konstrukce dnešního globalismu. Dnes je Čína velmi důležitým, samostatným subjektem, který získává vysoký stupeň nezávislosti na západních technologiích a kapitálu, s možností a schopností připojit k sobě jiný klastr spojenců v zemích Asie, Afriky, Blízkého východu, jižní Ameriky a východní Evropy.

Americký ministr zahraničí Pompeo ve středu prohlásil, že jeho vláda už nebude pohlížet na Hongkong odděleně od pevninské Číny a zruší svůj zvláštní obchodní status. Kongres teď může zbavit Hongkong jeho „zvláštního postavení“, které měl na základě Zákona o politice USA a Hongkongu z roku 1992, který mu umožňuje mít zvláštní exportní a finanční kontrolu, se svobodnou přítomností západních nadnárodních společností.

To může znamenat, že na Hongkong se budou vztahovat stejná exportní a technologická omezení jako na pevninskou Čínu. Objevují se rovněž informace o možném vyloučení čínských společností ze západních burz a s tím související blokaci registrace nových společností, a získávání kapitálu ze společností spojených s americkou jurisdikcí. Navíc k tomu nejrůznější idiotské pokusy o vystavení účtu Číně za virus ve výši stovek miliard dolarů.

Vypadá to, že začali pálit plošně, se vší vážností. Cesta zpátky, zřejmě, už není. Zapamatujte si tento den. Je to moment, kdy se Čína stala jinou, především v zahraniční politice.

Není náhodou, že věnuji tolik pozornosti makroekonomické a finanční statistice ČLR a USA. Je to právě to, co dnes má význam. To, jak se tyto dvě země budou regenerovat, jaký bude impuls, na tom bude záviset vektor politické konfrontace.

Poznámka ke článku: Vypadá to, že ČLR už nepotřebuje Hongkong tak silně pro svou mezinárodní expanzi, protože vybudovala dostatečně silná obchodní a finanční centra na pobřeží. Předseda „Si“ v čínském parlamentu vyhrál očekávanou bitvu a nejspíš posílil svoje pozice. Zatím bych ale se závěry nespěchal, a obrátil bych pozornost na proamerickou část čínské elity, která má stále ještě jistý podíl na moci. Tito lidé se mohou znovu pokusit shodit Čínu Američanům, jak to bylo v SSSR. A právě na tom pracují – za použití „měkké síly“ – USA. Sovětský svaz byl rovněž silnou zemí, ale prozápadní elity za pomoci obyvatelstva „perestrojkou“ Svaz zničily bez jediného výstřelu. Zatím si tedy počkejme na „perestrojku po čínsku“. Horká válka je až tím nejkrajnějším případem.