17.09.2020 10:01
„…Historie je vždy ožehavá půda, nicméně do kin přichází film „Krajina ve stínu“, která pojednává o zločinech českého obyvatelstva na Němcích po 2. světové válce. Některé skupiny často přesvědčují národ, že odsun sudetských (českých) Němců byl hanebný. Byl pro vás hanebný? Jak vnímáte tuto diskusi v české společnosti? Měl Edvard Beneš tehdy lepší volbu?
Proboha, proč musíme donekonečna omílat zákon příčiny a následku? Po zvěrstvech, jakých se na svých sousedech dopustil „civilizovaný“ německý národ, nemohli Němci čekat nic jiného. A že se na ně uplatňovala kolektivní vina, tedy i na ty, kteří sami nic zlého nespáchali? Kolektivní národní „vinu“ přece vymysleli sami Němci vůči Židům, Polákům, Rusům a v závěru i Čechům, které ze Sudet vysídlili jako první, po dobu války v Protektorátu tolerovali trochu víc než ostatní „podřadné“ národy, jako pracanty ve válečném průmyslu, ale chystali pro ně totéž. Vysídlení, likvidaci, germanizaci. Po tom se s Němci v jednom státě přece nedalo žít, a heslem sudetských Němců přece bylo „domů do Říše“. Takže to vlastně bylo jen splnění jejich přání. Jejich přesun bylo jediné možné řešení, nejen v Česku, ale taky v Polsku, ale i třeba Dánsku a Holandsku, tam v menších počtech, samozřejmě. Uznaly to všechny vítězné státy. Ostatně by měli Čechům a Polákům poděkovat, že je odsunem na Západ uchránili před komunismem. A že se do odvety připletly bandy vrahů? Že to odnesli i někteří nevinní? Kolik bylo „vinných“ mezi masakrovanými Židy, Poláky, Rusy? Vinných čím? Tak to už v dějinách chodí. Jediný evropský národ, který na obranu své existence nemusel páchat násilí na druhých, je Andorra. Vraťme si konečně trochu národního sebevědomí a zavřeme sudetské revanšisty a jejich patolízaly do archivů a promítacích studií na měsíc intenzivního studia, jaké historicky ničím nikdy nevyrovnané průmyslově prováděné bestiality německý národ se svými kolaboranty v Evropě napáchal…“
Výňatek z článku z Parlamentních listů
Poznámka ČNL: O přesídlení německého obyvatelstva z Polska, Československa a Maďarska definitivně rozhodli vítězní spojenci v Postupimi v srpnu 1945. O tomto rozhodnutí nás informovali diplomatickou cestou. Týmž způsobem jsme jim souhlasně odpověděli. Přesídlení německého obyvatelstva z ČSR je proto především otázkou mezinárodní, pak teprve vztahem mezi ČSR a německým obyvatelstvem. Ze strany Německa jsou snahy vylíčit přesídlení německého obyvatelstva od nás jako záležitost mezi Německem a ČSR. Tento falešný pohled, odporující zásadně mezinárodnímu právu a historické realitě, se Němcům podařilo vnutit, přes odpor některých českých politiků, do Česko-německé deklarace z roku 1997. Již dávno jsme měli proto prosadit zásadní změny této krajně pochybné deklarace nebo se z ní zcela vyvázat.