Igor Lukjanov
1. ledna 2021
To co se stalo v loňském prosinci v berlínské klinice Charité, svědčí o tom, že je toto vážené zdravotnické zařízení využíváno západními zvláštními službami k jejich cílům. V tomto případě se jedná o smrt charkovského starosty Gennadije Kernese a o publikování závěrečné zprávy o klinickém případu Navalného. Při podrobném zkoumání obou případů se ukáže příliš mnoho společných zákonitostí, které ukazují na jednoho autora scénáře. Federální agentura zpráv (Federal News Agency) zjistila jak přes kontrolovanou kliniku Charité zasahují zvláštní služby do věcí jiných zemí a ovlivňují mezinárodní vztahy.
Oba muži, Kernes i Navalnyj, se ocitli ve stejnou dobu na stejném místě. Navalnyj byl soukromým letadlem dopraven do Berlína 22. srpna 2020 s diagnózou metabolické poruchy s prudkou hypoglykémií.
Den před odletem do Německa po finské iniciativě hovořili spolu telefonicky finský prezident Niinistö s prezidentem Putinem. Prezident Niinistö potom v televizi uvedl, že před hovorem s Putinem jednal s Merkelovou a souhlasil, že bude s Putinem jednat o převezení Navalného do Německa k léčení. Německý časopis Bild předpokládá, že takto mohla kancléřka zajistit přepravu Navalného, aniž by se ptala Putina, takže nevyvolala dojem zasahování do záležitostí Ruska.
V SRN skandální a vyšetřovaný bloger dostal status „hosta kancléřky“, aby měl zajištěnu „nejlepší policejní ochranu“. I přes tuto diplomatickou melu je naprosto jasné, že akce Německa evakuovat Navalného do Charité byla nadiktována Západem, který potřeboval ochránit svého cenného agenta. Svědčí o tom i způsob evakuace z Ruska – v soukromém letadle zaplaceném uprchlým podnikatelem do USA Ziminem a britským přítelem bloggera Čičvarkinem.
Léčbu Navalného v Charité platila německá charitativní organizace Cinema for Peace. Ta ovšem není nijak napojena ani na kinematografii, ani na charitu, ale zabývá se hlavně podporou opozičních hnutí. Například v roce 2014 zorganizovala turné skandální ruské skupiny Pussy Riot po USA a platila jejich setkání s hollywoodskými producenty a politiky ve Washingtonu. Je zřejmé, že bez spolupráce se zvláštními službami Německa a USA by to nešlo.
Starosta Charkova, jedenašedesátiletý Kernes, byl převezen do Charité 17. září. Naposledy se objevil na veřejnosti 23. srpna a 10. září byl dopraven do sedmnácté městské nemocnice s oboustranným zápalem plic. Podle ukrajinských medií byl zasažen covidem-19 v těžké formě. Proč právě zde bylo zvoleno léčení v Charité je záhadou. Kernes chtěl být léčen v Izraeli, kde již byl v dubnu 2014 po pokusu o jeho zavraždění.
Podobně jako v případě Navalného je i tady berlínská klinika zřejmě logická. Podle nezávislých znalců mohl zorganizovat léčbu právě tam jeho přítel Pavel Fuchs, provozující stavební a bankovní činnost a s velmi špatnou pověstí: Ve své době utekl z Ruska před trestním stíháním kvůli podezření na podvod. Podnikal i v USA a tam dokázal navázat vztahy i s Trumpem a s bývalým starostou New Yorku Giulianim. Ale ani tyto vztahy jej neuchránily před nepříjemností: v září se ukázalo, že finanční rozvědka USA FinCen proti němu zahájila vyšetřování.
Celá věc okolo Kernese vypadala jako opravdový dárek ukrajinským úřadům, s nimiž měl starosta dávno otevřený konflikt. Zelenský často kritizoval vedení Charkova a při návštěvách města Kernese ignoroval. Kernes na oplátku ignoroval otevřený nacismus kyjevských úřadů i Zelenského a označil předsedu charkovské správy Kučera za nulu. Byl mimořádně konfliktní a na území jihovýchodní Ukrajiny byl prakticky všemocný.
Měl také dlouhý osobní konflikt s ministrem vnitra Avakovem, ještě z doby Juščenka. Avakov se potom musel ukrývat až do prosince 2012 v Itálii. Dne 28 dubna 2014 byl na Kernese spáchán atentát a ten z něho obvinil ministra vnitra a jeho spolupracovníka , šéfa charkovské regionální správy Balutu.
Dne 2. října oznámil Fuks, že se Kernes zotavil z koronaviru, avšak 10. října začala ukrajinská media zveřejňovat informace, že přečkal iktus, přestal mluvit a ve skutečnosti je prakticky po smrti. Jaká byla pravda se neví. Charité se k tomu nevyjadřovala a příbuzným nedovolovala dělat fotografie. Jeho synové tvrdili, že je otec ve výborné formě a zprávy o mrtvici popírali. Sám Kernes zřejmě cosi špatného vycítil a své příbuzné žádal, aby jej co nejrychleji z Charité odvezli.
Pro Kyjev bylo nepříjemné, že ve volbách starosty Charkova začátkem listopadu Kernes zvítězil i z nemocničního lůžka v Charité. Dostal 60,34 %.
Možná byla trpělivost kyjevských úřadů u konce. Tři měsíce po začátku léčení, 17. prosince, Kernes zemřel. Prý na selhání ledvin s vysvětlením, že šlo o „vážné komplikace koronavirové infekce“. Zelenskij na pohřeb nepřišel. Kyjevské úřady a washingtonští páni Ukrajiny nepotřebovali nezlomného starostu živého, ale mrtvého. Nyní bude možno jihovýchod Ukrajiny tvrdě lámat a bránit jakýmkoliv pokusům o odpor proamerickému režimu euromajdanů.
S Navalným je situace jiná. Americké tajné služby necpaly po desetiletí peníze do svého svěřence, aby se ho tak rychle zbavily. Karta Navalného ve hře proti Rusku je tak cenná, že si ji směnit za drobnosti – bez ohledu na systematické selhávání ve věci barevné revoluce, není možné a ke skandálnímu blogeru na Západě není reálná alternativa.
Případ Navalnyj je na Západě zneužíván k protiruské hysterii. Na státní úrovni je prohlášen za „oběť trestného činu“ ruských úřadů. Vědí, že nejsou žádné důkazy, a proto zapojili do komedie s vyšetřováním německé vojenské laboratoře. a organizaci pro zákaz chemických zbraní (OPCW), přičemž k vyšetřování nepřipustili ruskou stranu.
Dne 21. prosince byl uveřejněn dokument o klinické situaci zakladatele FBK (zahraniční agent). Důkladné prostudování dokumentu svědčí o tom, že zcela chybí stopy nějakých organofosfátů nebo následky jejich použití v těle pacienta. To neudivuje: od samého začátku nic takového nebylo, nic co by svědčilo o otravě. Upozornil na to chemik Leonid Rink, vývojový pracovník receptur na bojové látky.
Přibližně po 31 hodinách od objevení se symptomů lékař z německého týmu zdravotního letectva měl dočasný přístup k pacientovi a napsal: …široké zornice, nereagují na světlo.
Tento zápis odporuje obrazu otravy organofosfáty, ke kterým se řadí novičok a další jedovaté látky. Všechny vyvolávají opačný symptom: miózu – zúžení zorniček, způsobené přebytkem acetylcholinu. Autoři článku sami přiznali, že veškerá terapie v Charité byla udržovací a málo účinná. Jak se mohl pacient zcela uzdravit za 55 dní, přičemž třítýdenní působení inhibitoru acetylcholinesterázy vedou k trvalým narušením kognitivních funkcí, pokud se vůbec podaří pacienta přivést k vědomí.
Všechny tyto rozpory jen potvrzují verzi, že za veškerou uměle zrežírovanou inscenací „otravy“ Navalného stojí zvláštní služby – americká, britská a německá, které Navalného v nemocnici kontrolovaly a jeho pobyt v Německu organizovaly. Na zřejmé politické zákulisí této věci upozornila parlamentní strana Alternativa pro Německo. Ta zaslala vládě seznam76 otázek. Zajímaly je okolnosti kontaktů nadace Cinema for Peace a vlády SRN, které operativně rozhodly povolit Navalnému a jeho rodině vstup do země a také zřejmá víra Německa ve vinu Ruska. Bylo přitom porušeno mnoho procedurálních záležitostí a ignorovány žádosti ruské strany. Německá vláda nenašla příčetnou odpověď na 34 žhavých otázek o „otrávení“ Navalného.
Charité je již nejedno desetiletí známa jako místo, odkud politik nevyhovující Západu už nevyjde živý a „bojovník s režimem“ má potřebnou podporu, obzvláště co se jedů týká.
V roce 2004 si obraz „otráveného“ přivlastnil kandidát na prezidenta Ukrajiny Viktor Juščenko. Začátkem září prý po obědě s šéfem SBV pocítil silnou bolest hlavy a ostré bolesti v břiše. Kyjevští lékaři jej poslali na elitní vídeňskou kliniku Rudolfinerhaus ve Vídni. Tam nenašli v jeho organismu ani stopy po viru nebo jedu.
I přesto, že žádný jed nebyl zjištěn, „otrávení“ Juščenka se ujalo. Profesor Schönfelder z Charité v předvečer ukrajinských voleb uvedl, že kandidát na prezidenta mohl být otráven pomalými jedy dioxiny. Prý kvůli prodlouženému působení specialisté vídeňské nemocnice nenašli jejich stopy. Téma dioxiny se u Juščenka rychle stalo jedním z hlavních „oranžového“ majdanu a pod ním se odvíjela „zvěrstva režimu“. Potom se již zvolený prezident Juščenko zázračným způsobem zcela uzdravil a role Charité se postupně zapomínala. Jenže koncem srpna si bývalý poslanec Rady Oleg Carev vzpomněl na napojení lékařů berlínské kliniky na CIA.
Materiály vyšetřování Juščenkovy otravy parlamentní komisí Nejvyšší rady pod vedením Vladimira Sivkoviče přímo svědčily o tom, že lékaři Charité pod vedením spolupracovníka CIA falšovali Juščenkovu diagnózu, uvedl politik ve Facebooku.
Stejně příznačnou byla i historie Julie Tymošenkové. V roce 2014 byla po majdanu propuštěna z vězení. Její návrat do veřejného života byl zařízen maximálně tragicky. Za vítězného majdanu se objevila na invalidním vozíku jako těžký invalida. Poté odletěla do Berlína na kliniku Charité. Tam jí diagnostikovali posunutí meziobratlových plotének se závěrem, že bude upoutána na invalidní vozík. Vedoucí Charité Einhoipl její stav osobně sledoval a odmítl její účast na zasedání soudu, čímž se dosáhlo zpoždění soudního procesu. Oproti všem předpovědím německého zdravotnictví vystupuje Tymošenková v polovině března v talk show, na konci března dělá turné po Ukrajině a koncem května 2014 zcela zapomíná na invalidní vozík a v Nejvyšší radě se předvádí na podpatcích výšky deset cm. Zde nejde o špatnou kvalifikaci německých specialistů, ale naopak se jejich autorita využívá k dosažení politických cílů pro západní loutkovodiče.
Ruští opozičníci Charité pomohli několik let před Navalným. V roce 2018 byl člen umělecké skupiny Vojna kanadský občan Verzilov v moskevské nemocnici s příznaky těžké otravy. Tři dny nato nabyl vědomí a jeho stav se zlepšil, ale zůstaly mu halucinace. Dále ho již nic neohrožovalo, ale zástupci Cinema for Peace trvali na jeho léčení v Německu.
Další den odletěl soukromým letadlem do Charité, kde řekli, že jeho přeprava neměla smysl, k přesnému stanovení jedu byl dopraven pozdě, až šestý den po údajné otravě. Podobně jako u Navalného, kde mělo léčení jen symptomatický a podpůrný charakter, poslali ho na lehký kurs rehabilitace do Izraele. Veškerá speciálním operace Cinema for Peace, spojená s urychleným odvozem Verzilova do Německa zanechala dojem, že se jednalo o evakuaci neúspěšného agenta. Pomoc Verzilovovi přišla od uprchlého oligarchy Chodorkovského.
Dlouhá léta využívají západní zvláštní služby kliniku Charité pro své politické cíle. Buď k odstranění svého nebezpečného konkurenta, anebo naopak k vytvoření obrazu „oběti režimu“. Tak bylo u Kernese, který byl před svou smrtí v Charité „uzdraven“. V případě s Navalným jde Západ metodicky k rozšíření svého vlivu na post-sovětském prostranství a k otevřené konfrontaci s Ruskem. To brání realizaci společných projektů jako je Severní potok-2 a zavádí stále nové sankce proti ruským občanům. Převzato z Riafan.ru
outsidermedia.cz