Ať již nemusíme střílet…
Marek Řezanka
Pátého května na procházce Prahouvezmu to třeba zrovna od Smíchova
Sleduji, jak mrak slunce v brašně schová
zakryl mi výhled na ulici nahou
Od Štrupla čtu si nápis na nádraží
Tuháček Václav, Mašitová Květa
Tady se člověk s minulostí střetá:
Jmen víc než dvacet – každé hodně váží
Tramvaj mě míjí, nehodlám se vracet
na domu deska slzu nezakryje
Zemřela velmi mladá Viktorie
Krupková, Újezd, číslo osmadvacet
Dvacet tři roků, na konservatoři
v rozhlase byla tato dívka činná
Zabita v květnu – mramor připomíná
srdce, jež bilo – a jež stále hoří
K Letenským sadům cesta nedaleká
MUDr. Jan Souček – hledím na něj s něhou
padl, když léčil právě raněného
Tolika mrtvých – to člověka vzteká
Desítky, stovky jmen jen během chvíle
viděl jsem.
Přiznám, že mě trochu mrazí
Zkusme si lépe přečíst jejich vzkazy
Učme se, ať již nemusíme střílet…