V čase nejtěžší krize pokládáme za svou povinnost my pastýři katolické Církve, na základě našeho poslání, obrátit se naléhavým apelem na naše spolubratry v biskupském úřadě, na klérus, řeholníky, svatý lid Boží a všechny muže a ženy dobré vůle. Tato výzva byla podepsána také intelektuály, mediky, právníky, žurnalisty a jinými odborníky, kteří souhlasí s obsahem; může být podepsána těmi, kteří se s ní ztotožňují.

Stalo se skutečností, že pod záminkou epidemie Covid–19 byla v mnoha případech porušena nezcizitelná práva občanů a nepřiměřeně a neospravedlnitelně omezeny základní svobody, včetně práva na náboženskou svobodu, svobodu projevu a volnost. Veřejné zdraví se nesmí stát alibi na porušování práv miliónů lidí na celém světě, nemluvě o zproštění povinnosti civilních úřadů moudře jednat ve prospěch společného dobra. Toto platí tím naléhavěji, čím hlasitěji zaznívají pochybnosti z různých stran jak o nakažlivosti, nebezpečnosti, tak i o rezistenci viru: Mnoho určujících hlasů ve světě vědy a medicíny potvrzují, že tento alarmismus ze strany médií, co se týká Covid–19, se nezdá být žádným způsobem ospravedlnitelným.

Máme důvod si myslet – a to na základě oficiálních údajů o epidemii ve vztahu k počtu případů úmrtí – že existují síly, které mají zájem na tom, vyvolat ve společnosti paniku. Tímto způsobem chtějí prosadit trvalé formy nepřijatelného omezování svobod a s tím spojené kontroly osob a sledování každého jejich pohybu. Tyto neliberální pokusy řízení jsou znepokojujícím úvodem do vytvoření světové vlády, která se vymyká jakékoliv kontrole.

Věříme také, že v jistých situacích učiněná opatření k zamezení šíření včetně zákazu komerčních aktivit vedla ke krizi, která srazila k zemi celé velké sektory hospodářství. Toto zase podporuje vměšování se cizích mocí a vyvolává závažné sociální a politické následky.

Těmto formám „sociálního inženýrství“ musí být zabráněno těmi, kteří nesou odpovědnost vládnout, tak že se pojmou opatření k ochraně občanů, jejichž jsou zástupci a v jejichž zájmu mají jednat, jak je jejich závažnou povinností. Musí pomáhat rodině, buňce společnosti, a vyhnout se nepřiměřenému trestání slabých a starých lidí, a nucení je k bolestnému oddělování od příbuzných. Kriminalizace osobních a sociálních vztahů musí být posouzena jako nepřijatelná součást projektu, kterým je vyžadována isolace osob, aby tyto pak mohly být lépe manipulovány a kontrolovány.

Žádáme vědeckou obec, aby pečovala o to, aby lékařská péče v případě Covid–19 byla prováděna v upřímné snaze o společné dobro a tudíž bylo co nejstarostlivěji zamezeno tomu, aby vlády a mezinárodní úřady nebyly ovlivňovány pochybnými hospodářskými zájmy. Nedává smysl, aby na jedné straně léčebné prostředky, které se ukázaly jako účinné a jsou často cenově výhodné, byly zavrhovány, a byla přednostně zařazena jiná léčba nebo očkování, které garantují farmaceutickým podnikům vyšší zisky, přičemž však nejsou stejně účinné. Tím se zvyšují náklady na veřejné zdraví. My jako pastýři upozorňujeme na to, že pro katolíky je morálně nepřijatelné, nechat se ošetřovat očkovacími látkami, k jejichž výrobě byl použit materiál z potracených plodů.

Mimoto žádáme ty, kteří vládnou, aby se co nejpřísněji vyhýbali různým formám kontroly lidí, ať už skrze trasovací systémy nebo jakékoliv jiné způsoby lokalizace. Boj proti Covid–19, jakkoliv je vážný, nesmí sloužit jako zástěrka při podpoře nejasných úmyslů nadnárodních organizací, které sledují velmi silné politické a hospodářské zájmy. Především však musí být občanům dána možnost odmítnout omezení osobních svobod, beztrestně odepřít hrozící nucenou vakcinaci, nepoužívání trasovacích systémů nebo jiných podobných nástrojů.

Naléhavě se obracíme na média, aby aktivně usilovala o korektní předávání informací, ve kterém je možný disent a ne, jak je prozatím trestán v sociálních mediích, v tisku a široce rozšířen v televizním vysílání jistým způsobem cenzury. Korektní předávání informací znamená, že bude dán prostor také jiným hlasům, které se odchylují od všeobecně převládajícího mínění. Tak se umožní občanům sebevědomé hodnocení faktů, aniž by byli ovlivňováni silným hlášením se o slovo té, či oné strany. Demokratická a upřimná konfrontace je nejlepší protilátkou vůči risiku subtilních forem diktatur, pravděpodobně ještě horších než ty, které naše společnost viděla vzcházet a upadat v nedávné minulosti.

Konečně jako pastýři, kteří jsou odpovědní za stádo Kristovo, myslíme na to, že si Církev s důrazem nárokuje autonomii ve vedení, bohoslužbě a zvěstování. Tato autonomie a svoboda Církve je základním právem, které jí Pán Ježíš Kristus dal, aby mohla následovat cíle, které jsou jí vlastní. Z tohoto důvodu si jako pastýři důrazně nárokujeme právo moci nezávisle rozhodovat o slavní mše svaté a svátostí. Právě tak požadujeme uznání naší nezávislé autonomie ve všech záležitostech, které přináleží bezprostřední kompetenci církevních autorit, jako např. liturgické normy a právní předpisy k podávání sv. přijímání a správy svátostí. Stát nemá žádné právo se z jakéhokoliv důvodu vměšovat do suverenity Církve. Církevní autority se nikdy nezdráhaly spolupracovat se státem, avšak taková spolupráce nesmí znamenat, že ze strany civilních úřadů, ať už se jedná o jakoukoliv formu, se stanovují zákazy nebo omezení veřejných bohoslužeb a pastorace. Božská práva a práva v něho věřících jsou nejvyšším zákonem Církve. Od toho se nemůže a nechce odchýlit. Požadujeme, aby byla zrušena omezení týkající se slavení veřejných bohoslužeb.

Lidi dobré vůle zveme k tomu, nevyhýbat se povinnosti solidarity a společného dobra všech – dle jejich stavu a možností – v duchu bratrské lásky k bližnímu. Tato Církví si žádaná spolupráce však nemůže být oddělena od dodržování přirozeného zákona a zajištění svobod jednotlivců. Povinnosti občanu dle světského práva obsahují uznání jejich práv státem.

Všichni jsme vyzváni ke zhodnocení současných skutečností v souladem s naukou evangelia. Toto obsahuje připravenost k boji: buď s Kristem nebo proti Kristu! Nedopusťme, abychom se stali plachými nebo dokonce vystrašenými před těmi, kteří nás nechávají věřit, že jsme jenom menšinou: Dobro je mnohem rozšířenější a mocnější než to, co ukazuje svět. Bojujeme proti neviditelnému nepříteli, který mezi sebou rozděluje občany, děti od svých rodičů, vnuky od prarodičů, věřící od svých duchovních, žáky od učitelů a zákazníky od prodavačů. Nedopustíme, aby byla vyhlazena mnohosetletá křesťanská civilizace pod záminkou nějakého viru, aby mohla být založena nějaká technokratická tyranie plná nenávisti, ve které lidé, jejichž jména a tváře nejsou známy, mohli rozhodovat o osudu světa, aby nás mohli uzavřít do jakési pouze virtuální skutečnosti. Jestliže ovšem toto je ten plán, kterým nás mocní chtějí sklonit k zemi, tak potom ať zví, že Ježíš Kristus, Král a Pán dějin, slíbil, že „brány pekelné ji nepřemohou“ (Mt 16,18).

Ty, kteří nám vládnou a všechny ty, kteří řídí osudy národů, svěřujeme všemohoucímu Bohu, aby je chtěl osvítit a vést v tomto těžkém okamžiku krize. Mají pomyslet na to, že tak, jak Pán bude soudit nás pastýře, kterým je svěřeno jeho stádo, bude také soudit ty, jejichž povinností bylo vládnout a opatrovat lid svých zemí.