Antikomunismus – „jedna z největších pošetilostí naší doby“

25.6.2020 Walter Baier

Walter Baier píše o tom, co má společného jedna kauza durynského premiéra Ramelowa, historická politika Evropského parlamentu a stále se vracející antikomunismus.

19. září 2019 přijal Evropský parlament na základě hlasů konzervativců, liberálů, sociálních demokratů a zelených rezoluci o tom, že Sovětský svaz a nacistické Německou jsou shodně odpovědní za druhou světovou válku. Podle prohlášení byla Evropa obětí dvou totalitních ideologii, jedna z nich byla vojensky poražena v roce 1945 a druhá dál existovala.

První, kdo veřejné odporoval srovnání fašistických agresorů s bojovníky v odboji, byla Mezinárodní federace odbojových bojovníků (FIR) a Národní asociace italských partyzánů (ANPI). Následně se ozvalo kolem 200 evropských a mimoevropských akademiků, kteří potvrdili, že Pakt Ribbentropa a Molotova z 23. srpna 1939 nebyl tím, co otevřelo cestu k válce. Spíše to bylo chování liberálních západních demokracii, které umožnily nacistickou expanzi, například během invaze do Etiopie (1935), španělské občanské války, ve které Německo a Itálie podporovaly extrémně pravicový státní převrat generála Franka (1936), anšlusu Rakouska (1938), politiky appeasementu v Mnichově, na jehož konci bylo zničení a rozdělení Československa nejen rukami Německa, ale také Polska a Maďarska.

Kontroverze (z února letošního roku – pozn.red.) kolem durynského premiéra Bodo Ramelowa, které vedly k rezignaci šéfky CDU Annegret Kramp-Karrenbauerové, ukazaly na to, že se nejedná jenom o problém akademické historiografie. Jedná se také o otázku politické konfrontace, která se vede za pomocí historických argumentů. Otázkou je: Je pro konzervativce a liberály legitimní při snaze zabránit nástupu „nacistů“ k moci i třeba jen omezeně spolupracovat s politickou stranou jako je Levice (DieLinke)?

Také v tomto případě je ohlédnutí do dějin poučné. Bylo to Durynsko, které bylo prvním spolkovým státem, kde buržoazní strany pod vlivem antikomunismu a antisocialismu v roce 1930 podstoupily ministerské posty NSDAP. Udělal se tak první krok k nominaci Adolfa Hitlera pro úřad říšského kancléře.

Ty nejbystřejší mysli buržoazní inteligence rozuměly důsledkům toho, když se liberální demokracie sklání před fašismem. V roce 1946 napsal Thomas Mann:

„Těžko se můžu považovat za zastánce komunismu. Nicméně nemohu si pomoct, že panický strach západního světa z termínu komunismus, tento strach, o který se fašisté tak dlouho opírali, je něčím předsudečným a dětinským a jedna z největších pošetilostí naší doby.“

Evropský parlament je takovému pohledu na věc vzdálen asi tak jako je Donald Trump vzdálen civilizované buržoazní kultuře.

casopisargument.cz