A není zamítavá…

Marek Řezanka

Náš svět se uzavřel – a léčba nezabírá

jen v lidském tápání přibylo bílých míst

Stísněným na patře, kde místo oken škvíra

strach pohled naklání

až přestalo se jíst

Přejme si ptačí zpěv, jenž jaro rozechvívá

v němž bloky roztají, jež svíral pevný led

Těšme se na výjev, v němž příroda je živá

a klíčky potají se derou pro výhled

Snad stéblo pověstné zde bude pro tonoucí

pro všechny pocestné, když hromy začnou tlouci

Snad stéblo každého, kdo tone, zachytává

Najděme člověka, jenž v našem nitru sedí

a jehož obtéká otázka k odpovědi:

Když chce ji, najde ho – a není zamítavá