Americká „hra s Lukou“ v Bělorusku vstupuje do vrcholné fáze

Dmitrij Minin

12. července 2020

Nečekaně prudké nažhavení předvolebního klání v Bělorusku je provázeno nejen vyloučením hlavních soupeřů současného prezidenta z boje, ale i složitým intrikováním ze zahraničí kolem něho samotného. Intenzívně se protlačuje jak ze zahraničí, tak z Lukašenkova okolí teze o „neslýchaném nátlaku na Minsk z Moskvy“, ale ve skutečnosti přicházejí zásahy do prezidentských voleb (9. srpna) z USA a z Evropy. Pompeo i vysocí úředníci EU vykládají o nezákonnosti opatření proti běloruské opozici a vyzdvihují požadavky na jejich urychlenou revizi. Volební kampaň je hodnocena jako naprosto nedemokratická po všechna léta a vnucuje se otázka uznání volebních výsledků. Prozápadní opozice má k dispozici celou propagandistickou mašinerii Západu (TV, rozhlas, internet, tištěná media) ke kritice Lukašenka.

V čem spočívá zvláštní situace, kterou dokonce i A. Šrajbman, pracující pro fond Carnegie, nazývá „unikátní“? V Bělorusku obviňují ruské „loutkovodiče“ ze zásahů, ale EU kritizuje i Spojené státy za zadržování „loutek“. Šrajbman má za to, že v Minsku si hýčkají myšlenku „ruské stopy“ za nejlepší ospravedlnění represí pro uši Západu. Na neformálních konzultacích s evropskými i americkými diplomaty právě na to kladou jejich běloruští kolegové důraz: Musíme jednat tvrdě, stojí proti nám agenti ruského vlivu a naše nezávislost je důležitá i pro vás.

Šrajbman považuje argument „ruské stopy“ za nepřesvědčivý. Volby mohou zkazit vztahy Minska jak s Moskvou, tak se Západem. Minsk má za to, že nemusí mít dobré vztahy ani s jednou stranou. Možná bude Západ pokračovat ve spolupráci s Běloruskem v oblastech společného zájmu, jako jsou dodávky ropy, aby se snížila závislost na Rusku, ale je naivní očekávat, že dají Minsku peníze, o které žádá, což je půjčka MMF a finanční pomoc EU.

Moskva je zdrženlivá při poslechu mnohdy urážejících a nesmyslných obvinění ze svých záměrů v Bělorusku. Někdo to vysvětluje pragmatičností. Prý je v zájmu Moskvy, aby po volbách zůstal u vlády oslabený Lukašenko, protože potom bude lépe ovladatelný. S tím je těžké souhlasit. Moskvě se naopak lépe jedná s pevně stojícím vůdcem v Minsku, který je schopný rozhodujících kroků k integraci, nebo pokud ji nechce, vzít na sebe odpovědnost za převedení vztahů na zcela tržní parametry. Pro Moskvu je i druhá varianta výhodnější, než současné přešlapování na místě.

Západ má dlouholetou strategii „hry s Lukou“, kdy má snahu maximálně oslabit jeho postavení, ale zbavit moci jej dosud nechce. U opozice nevidí nikoho schopného, kdo by se nyní mohl ujmout vlády. V USA si přejí za Lukašenkova nástupce někoho s bezprostředního okolí prezidenta tak, aby spojení prozápadních opozičních sil a části státního aparátu zaručilo přechod země na západní koleje bez „ukrajinských excesů“.

Takovým člověkem však může být běloruský ministr zahraničí Vladimir Makej. Při oslabení Lukašenka nacházejícího se pod Damoklovým mečem neuznání Západem a osobních sankcí bude právě Makej „tváří“ Běloruska ve světě a potom podle přání Západu i jeho vládcem. Následné odstranění Lukašenka je věcí techniky. V Trumpově sankčním seznamu prodlouženém o jeden rok z důvodu „chybějící demokracie“ je mnoho běloruských vůdčích osobností, včetně Lukašenkova syna Viktora, ale není tam Makej. Makejova taktika je jednoduchá a zatím funguje. Chce rozkmotřit Lukašenka s Moskvou a stát se nezastupitelným prostředníkem vztahů se Západem.

Makej vede svoji velmi specifickou kampaň. Buduje své vlastní vztahy s opozicí, bývá v nacionalistickém tisku a předvádí úctu k jejím představitelům, tak jak to je v náplni „hry s Lukou“.

V tentýž den 30. června, kdy Putin a Lukašenko odhalili impozantní památník sovětskému vojákovi ve Rževu, poté co se běloruský prezident účastnil přehlídky ke Dni vítězství v Moskvě, uspořádal Makej v Minsku svoji svéráznou osobní akci. Představil jinou loajalitu.

Dne 30. června se Makej účastnil slavnostního otevření virtuálního muzea „Setkání na Labi“ a položení základního kamene v pamětním parčíku „Duch Labe“. Akce se účastnil i chargé d´affaire USA v Bělorusku Jenifer Moore. Aby všem bylo jasné a aby nebyl nikdo nešťastný připomenutím slova „sovětský“, spojil Makej událost se snahou upoutat pozornost běloruské i zahraniční veřejnosti k důležitým historickým událostem sjednocujícím Bělorusko a USA.

Využívání „setkání na Labi“ běloruským ministrem by bylo možno považovat za historickou kuriozitu, pokud by to nemělo viditelný politický podtext: „Někde tam je přehlídka vítězství a my se obětujeme zcela jiné mocnosti. V Moskvě ‘haraší zbraněmi’ a my se držíme spojeneckého ‘Ducha Labe’.“ Je jasná Makejova ochota sloužit mocnější síle, kterou si představuje on.

Lukašenkovy šance na vítězství 9. srpna se pohybují mezi 3 % (průzkumy „nestranné opozice“) a 76 % (státní průzkumný úřad). Čiší z toho iracionalita. Jestli je pravda někde uprostřed, mohl by Lukašenko zůstat. Jenomže v jakém postavení? Silný a přátelský k Rusku, nebo slabá hračka v rukou zkušených západních manipulátorů a jejich běloruské kreatury?

Převzato z Fondsk.ru

outsidermedia.cz