Na řecko–turecké hranici stojí 18 000 (některé zdroje uvádějí až desítky tisíc) ilegálních imigrantů, která k tomu navedla turecká vláda tím, že jim již nebrání v přechodu státních hranic s Řeckem.

Navíc ještě turecká televize vyzývá k tomu, aby se vydali na cestu do Evropy, a jsou jim také přistavovány autobusy až k hranici. Turecký ministr obrany uvedl, že za poslední tři dny odešlo k tureckým hranicím s Řeckem dokonce 117 677 lidí. Na území Turecka aktuálně pobývá 3,7 milionu syrských ilegálních imigrantů a dalších 1,2 milionů osob se dalo do pohybu po obnovení bojů v syrské provincii Idlíb, jako důsledek invaze Turecka do suverénního syrského státu. Ti všichni, nebo větší část z nich, by se potenciálně mohli vydat na cestu do Evropy.

To už by se dalo přirovnat k soustředění hybridního vojska, jakkoli chabě vyzbrojeného, ale o to početnějšího, u hranic EU. Akutně hrozí proražení pozemní řecké hranice, námořní hranice Řecka jsou v ohrožení už dávno, spíš by se dalo říct, že jsou narušovány naprosto pravidelně. Je to paradox, protože řecká armáda je v přepočtu na obyvatele nejpočetnější v celé EU. Řecko dává dokonce 5% svého rozpočtu na obranu, ale vypadá to, že s tímto intenzivním hybridním útokem si už sami poradit nedokážou.

Je to také tím, že Řecko má dva typy terénu, který musí bránit. Jednak je to pevnina, kde je opevnění ve směru k Turecku místy nedostatečné (ostnatý drát ve výšce 1,2 metru je zoufale málo na opravdu nepropustnou hranici.) Navíc ještě musí Řecko bránit přes 3 000 ostrovů (z nichž je jen 167 obydlených), což je dohromady jedna čtvrtina rozlohy Řecka, navíc část jich je v těsné blízkosti Turecka. Zeměpisné podmínky a množství ostrovů jsou tedy pro obranu Řecka velmi nepříznivé.

Vzhledem k mohutné „armádě“ ilegálních migrantů u řeckých hranic je aktuálně nepředstavitelné, že by to Řekové zvládli sami. A pokud jim ostatní země EU, včetně České republiky, bezodkladně nepomůžou, hrozí, že migranti se do Řecka převalí a už je nikdo nezastaví na jejich pochodu do ostatních států EU. NATO takticky mlčí anebo Turecko podporuje.

Koho tedy vyslat? Nabízí se dvě možnosti. Armádu nebo policii. Naše armáda už dlouho neplní svoji prvořadou úlohu zakotvenou v ústavě, kterou je obrana teritoria České republiky. Místo toho je velká část našich vojáků dislokována v tuctu zahraničních operací, anebo se neustále točí v koloběhu různých cvičení, také velmi často v zahraničí. Politické strany a hnutí zahraniční operace naší armády často vysvětlují povinností bránit Českou republiku v dostatečné vzdálenosti od našeho území, aktuálně navíc chtějí vyslat ještě 60 speciálů do Mali. Paradoxně právě teď by ale měli skvělou možnost realizovat zahraniční pomoc, která by opravdu pomohla nejen Řecku, ale hlavně bezpečnosti Evropy, včetně České republiky. Až se migrační vlna dovalí na naše hranice, a my bychom měli aktivovat ochranu hranic (včetně tzv. zelené hranice), s hrůzou zjistíme, že na to nemáme dost lidí. To se politici ale přiznat neodvažují.

Co se týká Afghánistánu, je potřeba přiznat, že jde o debakl a prohranou osmnáctiletou válku s Talibanem, do které se naše armáda nechala zatáhnout pod všeobecným zaklínadlem „boje proti terorismu a plnění aliančních závazků“. To jen dokazuje, kam jsme to v bezpečnostní a obranné politice dopracovali. Pokud bychom tyto vojáky měli doma, tak je nyní můžeme vyslat na pomoc Řecku. Takto jsou tyto síly vázány na Afghánistán. Je to o to podivnější, že USA podepsaly s teroristickým hnutím Taliban mír, čímž odsoudily své dosavadní spojence k zániku a Afghánistán věnovaly Talibanu.

Druhou možností je poslat jednotky policie. Takové řešení bylo v minulosti zvoleno při pomoci Makedonii (dnes Severní Makedonie) při řešení předchozí velké migrační vlny pohybující se přes Balkán. Bohužel aktuální početní stavy policie nejsou zrovna radostné. Ministr vnitra Hamáček (ČSSD) aktuálně právě požádal vládu o 3 000 nových tabulkových míst pro policisty. ČSSD už ale ovládá vnitro od roku 2014, přičemž za tu dobu se ani nepodařilo naplnit stávající tabulkový stav policistů. K těm novým tabulkovým místům tedy bude nutné připočíst dalších cca 3 000, kteří už podle tabulek mají pro policii pracovat, ale zkrátka tam nejsou. Navíc chybí 4500 policistů na silničních hraničních přechodem, kteří odešli do jiných policejních složek anebo do civilu po našem vstupu do Schengenu v roce 2004.

Nebude tedy úplně jednoduché uvolnit nějaké síly pro pomoc Řecku, je ale třeba to udělat bezodkladně, v řádu dnů. Prvním kritériem by tedy měla být rychlost pomoci. Až migrační vlna prorazí řeckou hranici, už bude na úvahy pozdě.

Třetí možností je poslat Řecku finanční pomoc, ale takovou, která nebude symbolická, ale zásadní. Ale návrh ministra vnitra Hamáčka na 1 milión euro (25 miliónů korun) je směšný ve srovnání s vyčleněním 300 miliónů korun na pomoc Maroku.

Vláda ČR by v této souvislosti také měla urychleně zahájit jednání s Řeckem s cílem zjistit jeho aktuální potřeby a podle toho jednat. Pokud o to Řecko požádá, potom neprodlené vyslání našich vojáků či policistů na pomoc Řecku při ochraně evropských hranic v boji s organizovanou ilegální migrací podněcovanou Tureckem, považuji za adekvátní a nutné. Jenom připomínám, že již 1. března Řecko vyzvalo EU, aby mu urychleně pomohla s ochranou hranic, které jsou zároveň i vnějšími hranicemi EU. Zatím bez odezvy. Frontex nefunguje.

Jako další krok by mělo být okamžité zahájení jednání vlády ČR s Bulharskem, Severní Makedonií, Srbskem a především Maďarskem s cílem zjistit jejich aktuální potřeby ve smyslu poskytnutí armádní či policejní pomoci jejich zemím při ochraně jejich státních hranic na tzv. balkánské trase. Ta se opět ocitá pod hrozícím enormním tlakem v důsledku této ilegální migrační vlny.

A co může podniknout česká diplomacie? Není toho málo. Český ministr zahraničí Petříček (ČSSD) si může předvolat tureckého velvyslance, aby přednesl vysvětlení o účelu tureckých akcí. Může (a měl by) ponížit diplomatické vztahy s Tureckem a odvolat odsud českého velvyslance. Naši ministři také mohou navrhnout uvalení hospodářských sankcí proti Turecku a hlasovat proti posílání dalších peněz Turecku v rámci smlouvy o migraci s EU.

Turecká vojska se v Sýrii dostala do vážného konfliktu se syrskou armádou podporovanou ruskými jednotkami. Fakticky tak začala syrsko – turecká válka. Akce Turecka jsou v rozporu z mezinárodním právem a turecká invazní armáda nemá na území Sýrie co dělat. Jedná zde proti vůli legitimní syrské vlády, podporuje skupiny islamistů a útočí na syrské Kurdy. Diktátorský islámský režim v Turecku skutečně otevřel hranice a nebrání ilegálním imigrantům převážně ze Sýrie a Afghánistánu v jejich hromadné invazi do států EU. Nejedná se pouze o tzv. válečné uprchlíky, ale poražené bojovníky Islámského státu a jiných džihádistických skupin a jejich rodinné příslušníky.

Tato situace ale bude daleko vyhrocenější a rozsáhlejší než ta v roce 2015, když vrcholila migrační krize. Turecko tímto přestalo dodržovat dohodu s EU, která nás všechny stála více než 3 miliardy euro. Pokud by se NATO rozhodlo podpořit Turecko ve válce s Ruskem, jde o postoj v naprostém rozporu s existenčními zájmy České republiky a v rozporu se zněním smlouvy NATO. Česká republika se do takového konfliktu nesmí zapojit. Hranice evropských zemí je nutné zajistit a střežit proti další vlně migrace. Na Tureckem vyvolávanou vlnu migrace musíme odpovědět stejně rozhodně jako Maďarsko a nikoliv tak, jak k tomu přistupuje EU a NATO.

Abu Bakr Al Baghdadí před porážkou islámského státu, nařídil bojovníkům džihádu, aby „přenesli boj na území Evropy“! Nezapomínejme na to, až budeme poslouchat srdceryvné projevy proimigračních neziskovek a dalších aktivistů, že hranice EU mají zůstat otevřené. Vláda ČR by neměla pouze vydávat plamenné výzvy a prohlášení, ale začít KONEČNĚ něco skutečně v této věci dělat!