Aby bylo jasno...

George E. Glos

   Základ k odsunu t.zv. sudetských Němců položil N.Chamberlain. Sužoval se myšlenkou, že Anglie se třeba neubrání Němcům v bitvě o Británii r.1940, protože sám zdržel zbrojení v rámci "míru za našeho života". Anglii chyběly zbraně všeho druhu jeho vinou. Jednal na základě léčky, kterou mu nastražili Němci pomocí exponentů německé menšiny v Československu, Henleina a jeho druhů, kteří jednali dle směrnic německé vlády, že chtějí mír a mírové řešení.

  Anglie se zasloužila po první světové válce o odsun řecké menšiny z Turecka do Řecka na základě Lausanské smlouvy z r.1923. Chamberlain navrhl, aby po válce byly odsunuty do Německa německé menšiny z Československa a Polska, aby se vyřešil tento problém jednou provždy, tak jako se stalo mezi Řeckem a Tureckem. Anglická konservativní strana přijala tuto myšlenku a provedla ji. Britská vláda přesvědčila USA a SSSR o výhodách tohoto řešení a výsledkem byl Protokol Postupimské Konference z 2.8.1945. Odsun byl proveden na jeho základě. President Beneš by nebyl ničeho docílil, kdyby zde nebyla vůle britské vlády z vlastní iniciativy odsun přednést spojencům a dosáhnout jejich souhlasu.

Jinými slovy, bez britské vlády by se byl president Beneš namáhal marně.

   Je samozřejmé, že Československo nemohlo samo Němce vyhostit, poněvadž je museli přijmout spojenci, kteří vládli v Německu a Rakousku. Odsun připravila Mezispojenecká komise v Německu. Němci byli odsunuti do americké a ruské zony podle přesného plánu v roce 1946. Československo odsun nezpůsobilo a nemá za něj odpovědnost. Odsun se konal pod dohledem mezinárodní spojenecké komise a Československu se dostalo uznání za jeho humánní provedení.

   Jakékoli nároky ohledně odsunu by německá vláda měla předložit USA, Velké Británii a Rusku. Není ovšem tak naivní a tak periodicky vznáší nároky na Českou republiku, ale pouze prohlášením politiků, nikoli úřední cestou. Předpokládá zřejmě, že ˇČeši si dají cokoli namluvit a budou jednat proti vlastním zájmům.“

   Německo a Němci nemají žádné nároky z vysídlení, protože Německo je vázáno smlouvou mezi ním a spojenci z 26.5.1952, doplněnou v Paříži 23.10.1954.

   Podle kap.6, čl.3 Německo neuplatní námitky proti spojeneckým státům ani jednotlivcům vzhledem k použití německého majetku, který převzali spojenci či jednotlivci jako reparace nebo jako následek války. Podle kap.8,č.1 němečtí příslušníci neuplatní žádné nároky proti spojencům a jejich

občanům a takové nároky nebudou projednávány německými soudy. Podle č.3 Německo nebo jeho příslušníci neuplatní žádné nároky proti spojencům a jejich příslušníkům, které vznikly z jejich  činů nebo opomenutím mezi 5.6.1945 a nabytím platnosti této smlouvy 5.5.1955…

     Prof.Dr.George E.Glos, J.S.D./Yale, působil jako expert mezinárodního práva u federální vlády ve Wahingtonu, DC.

Glosa převzata z Amerických listů, 5.10.2000