Současná stranická elita KDU, složená v lepším případě z průměrných politiků, nijak neinklinujících ke křesťanskosociálním myšlenkám, je vyprodukovaná, nic nového pozitivního nepřinesla, snad toho není ani v budoucnosti schopná. Je však zkompromitovaná v očích národa svou germanofilní a sudetomilní politikou, doprovázenou agresivním antikomunismem i antirusismem. Nadto je známá i svým negativním postojem k Číně. Žádné státnické postoje u ní nevidíme a o státotvornosti ani nemluvě. Je proto nepravděpodobné, že by někdo z ní mohl úspěšně zastávat funkci předsedy strany nebo některé z nejvyšších ústavních funkcí v republice. Jan Čižinský s kádeuáckou věrchuškou není viditelně spojen. Dokonce opustil stranu, aby bez stranické zátěže mohl získat nejdříve post starosty v Praze 7 a v dalších volbách prostřednictvím hnutí Praha sobě i post primátora Prahy. O fous mu to nevyšlo. Nyní se veřejně prohlásil za kandidáta na post předsedy budoucí vlády, zformované po příštích parlamentních volbách.

Za své dosavadní úspěchy může děkovat do značné míry snad všem médiím hlavního proudu, že jej prezentují téměř jako tabula rasa. I když jeho vystupování jako přítele „sudetoněmecké věci“ nebylo na veřejnosti tak razantní, jako např. u Petra Vokřála, dřívějšího brněnského primátora, trvalo však mnohem déle. Jan Čižinský pečoval v KDU o zahraniční vztahy a organizoval „výlety zvláště do Mnichova na bavorské vdolečky“. Již na Praze 7, brzy po svém zvolení starostou, organizoval akce „Smíření“ se „sudetskými Němci“. Milionchvilkaři jsou mu nakloněni, podporu z blízkého zahraničí také bude mít.

Jsou tady však určité překážky. Hnutí ANO vyhrává volby a ve volebních preferencích je stále na špici. Babiš, předseda hnutí, který by se opětně zřejmě stal předsedou vlády, kdyby ANO parlamentní volby vyhrálo, mu v jeho cestě k premiérství nesmírně vadí. Útok musí být proto veden především na Babiše, který zastává alespoň zčásti naše národní a státní zájmy. Pan Jan Čižinský se může spolehnout na podporu části opobloku, pokud se s ním zcela nedohodne na společném postupu v parlamentních volbách.

Tlak může vést k tomu, že Babiš přestane být postupně sám sebou a ANO začne sledovat i jiné priority než dosud. Ztráta politického vlivu bude důsledkem této transformace. Je však možné, že Babiš neuhne. Pak je pravděpodobné, že by pan Čižinský neuspěl. Je otázkou, jak by Německo na tak zatvrzelého politika reagovalo. Je nepravděpodobné, že by svého koně nechalo prohrát. Čižinský je pro něj zřejmě velmi důležitou figurou a je možné proto, že Němci vsadí do hry vše potřebné, aby popostrčili svého člověka.

Ale je tady ještě jedna možnost. Pokusit se rozložit hnutí ANO tak, aby již nebylo nejsilnějším subjektem stranicko–politického systému. Zde jistě určité možnosti jsou. Pan ing. P. Vokřál, vyznamenaný samým německým prezidentem za usmiřovací aktivity, je dnes na vedlejší koleji. Je otázkou, zda na ošklivci je, aby čas z něj smyl pověst přítele „sudetoněmecké věci“, nebo je odstaven pouze do rezervy, aby včas, když nazrají změny, mohl vstoupit opět plně do politiky a navázat na svou dřívější brněnskou činnost.

Němci dovedou stát za svými středoevropskými přáteli. Jen si vzpomeňme na Polsko. Co všechno Němci udělali pro D. Tuska pro jeho kariéru nejen v Polsku, kde za zčásti německé peníze dělal rychlou politickou kariéru, ale také v EU. Při jeho druhé volbě do funkce předsedy Evropské rady Poláci žádali, aby Tusk nebyl kandidován. Neuspěli a tak prohlásili, že Tusk zastupuje Berlín, nikoliv Varšavu. Proti neskrývané silné vůli Polska Německo Tuska do funkce předsedy Evropské rady protlačilo. Výslovné přání samé polské vlády a její předsedkyně v lehkosti přešlo.

Co z toho pro nás vyplývá? Jaké máme možnosti? Malé! To nám však nemůže vadit v tom, abychom lidem říkali pravdu o tom, kým pan Jan Čižinský skutečně je. Ne však až v době volební kampaně, ale od této chvíle. Snad náš hlas uslyší i některý vlastenecký subjekt a posílí hlas volajícího na poušti, aby se rozlehl alespoň po části našeho politického spektra. To je v našich silách! Nechť se nám dílo podaří!