Ztráta paměti exministryni neomlouvá!

Exministryně Kořínková praví nepravdy o zrušení komise pro válečné zločiny

Parlamentní listy dne 10.2.2018 publikovaly besedu pamětníků a kompetentů o ztrátách československých a následnických archivů státu a o významu těchto ztrát pro naši budoucnost.  (PL: " Některé archivy budou neveřejné i 100 let. Ztracené stovky krabic...Syruček, Bašta a další pamětnici se podělili o informace, které jen tak někdo nemá".) Účastníky besedy byli například velvyslanec Slovenské republiky a bývalý ministr Peter Weiss, diplomat Milan Syruček, diplomat Jaroslav Bašta, nebo badatel A.Kretschmer - a rovněž exministryně Květoslava Kořínková. Vystoupila i účastnice besedy, která nechtě rozstřelila paní exministryni, ale to rozebereme v dalším.

Samozřejmě, jak je v našich krajích po listopadu 1989 zvykem, nejdříve přišel na přetřes lustrační zákon a otázka skartace archivů před rokem převratu. Nikdo ze zúčastněných však nedokázal připomenout hrůzné osudy archivů ministerstva vnitra - respektive tzv. divokých skartací - po listopadu 1989. Díky tomu, že jako obyvatelé obcí v blízkosti tzv. kanického archivu ministerstva vnitra víme, jak se několik dní po listopadu pálily celé stohy dokumentace v areálu služebny ministerstva vnitra v Kanicích u Brna (ještě žijí svědkové, kteří to osobně pamatují), neděláme si jako odbojáři vůbec žádné iluze o tom, co se dělo i s dokumentací nacistickou, jak za minulého režimu, tak i za režimu současného. Pamatuji si dokonce i přednášku bývalého ministra vnitra Sachera (KDU-ČSL) v Bílovicích nad Svitavou, kdy na mé dotazy ohledně archivů odpověděl, abych to raději nezkoumal  - a že bych se mohl dočkat nepříjemných překvapení. Proto jsem chápal reakce pana vyslance Weisse, který po informacích badatelů, jako byl A. Kretschmer, že se tu "ztrácely" celé stohy dokumentace a archivních krabic, a že byla zrušena Komise pro válečné zločiny, ustavená po osvobození státu z německé okupace, jako poněkud licoměrné. Jako příklad uvedl otevření archivu jistého náměstka vnitra, kde údajně byla celá "kartotéka 6000 členů KSČ pracujících pro gestapo".

(K tomu zase já jako předseda Historicko dokumentační komise ČSBS Boskovice podotýkám, že těch "spolupracovníků KSČ" podle pana Kretschmera bylo více než samotných gestapáků v ČSR, protože úřední kartotéka gestapáků ČSR z r.1946 obsahuje jen 5.861 gestapáka...A opět nikdy nebyla publikována a ústavy jako ÚSTR v tom směru nikdy nesplnily badatelskou povinnost vůči obětem nacismu!). Ale ta kartotéka dnes buďto neexistuje, nebo je příliš nedostupná - a někdo s ní někoho vydírá?? A jak lze její údaje ověřit? Když popíráme pravé registrace spolupracovníků STB, musíme popírat i pravost registrace těchto spolupracovníků.Nebo je to naopak? Sami vidíme, jak hluboký zmatek působí likvidace archiválií v našem státě - a jak přispívá k politickému rozkolu národa!

 A zase se přemílal lustrační zákon a paní exministryně Kořínková podotýkala, že se obraceli i na státy jako Španělsko, a bylo jim doporučováno, aby lustrační zákon nebyl.

Pan vyslanec se divil, o co vše jsme jako státy nástupnické po federaci ze svých archivů přišli,a navrhoval sepsat studii o těchto věcech.

Poté vystoupila jistá účastnice besedy a poukázala opět - jejími slovy - na skandální zrušení Komise pro válečné zločiny a doplnila to správnou poznámkou, že tato záležitost tenkrát značně rozčílila odbojáře antifašisty.

A toto se pokusila vysvětlit paní exministryně Květoslava Kořínková zcela nehoráznou omluvou, citujeme podle PL:

"Doopravdy si vůbec nepamatuji, že by se vláda tímto zabývala. Na to by muselo být usnesení vlády. Nebo to bylo uvnitř ministerstva vnitra. Nebo v materiálech předsednictva vlády. Ve vládě to v žádném případě nebylo". Konec citátu.

A zde počíná neuvěřitelná nepravda. Ví vůbec madam exministryně, co svými výroky potvrzuje? Věhlasný badatel pan Stanislav Motl by nyní měl jako autor dvou objemných knih o válečných zločinech, sprásknout ruce a zvolat jako klasikové marxismu ono pověstné "Sancta Simplicitas!" - "Svatá prostoto!".  A já -a se mnou všichni čtenáři těchto Motlových perfektních monografií o válečných zločinech a jejich netrestání, bychom měli zvolat podle klasika Wericha (Dva zámky plný spisovatelů...): "Dvě knihy plný válečnejch zločinů -a dvě knihy s Usnesením vlády o zrušení Komise pro válečné zločiny!"

Nejdříve čtenářům ocituji páně Motlovy knihy:

I.Nacisté pod ochranou aneb Kdo vlastně prohrál válku? Praha, Rybka Publishers 2001, reprofoto Usnesení vlády publikováno na str. 190.

II.Oběti a jejich vrazi. O tom jak Česká republika pomáhala unikat válečným zločincům...Rozšířené a doplněné vydání knihy Nacisté pod ochranou.Praha, Rybka Publishers 2008, Usnesení vlády publikováno na str.244.

Plně dovedu pochopit možnost, že paní exministryně nikdy nedostala do rukou knihy pana Stanislava Motla. Nedovedu však pochopit, že svými výroky popřela existenci Usnesení vlády Československé socialistické republiky č.224 ze dne 24.března 1990  o ukončení činnosti Československé vládní komise pro stíhání nacistických válečných zločinců. Provede: První místopředseda vlády ČSSR Dr. Ján Čarnogurský. Na vědomí: místopředseda Federálního shromáždění dr. Kučera a generální prokurátor ČSSR.

Už slyším případné výmluvy paní exministryně, to je dokument z doby Čalfovy vlády, to jsem nevěděla, k tomu jsme se nedostali atd. To ovšem paní exministryni neomlouvá (neznalost zákonů neomlouvá, není-liž pravda). Pokud si paní exministryně nebyla jista existencí tohoto platného vládního usnesení, notabene z doby popřevratové, neměla na veřejnosti  vůbec vyslovovat výroky o tom, že ve vládě to v žádném případě nebylo a že to snad spadá na vrub v té věci nevinného ministerstva vnitra (jak se nesprávně domníval i pan badate Kretschmer!)

K tomu ještě tolik - Usnesení vlády mělo být publikováno ve Sbírce zákonů -a pokud  se tak nestalo, jde o další závažný nedostatek.

Abych nelil svou filipiku jen na hanbu nebohé "nevědomé" paní exministryně - pan dr.Peter Weiss jako aktivní člen politiky v oné době to taky nevěděl? On nevěděl to, co investigativní badatel pan Motl publikoval ve svých knihách? On nevěděl, že tato hanebnost byla jedním z prvních činů Čalfovy vlády? On nevěděl, že tuto hanebnost navrhl jistý JUDr. Tibor Böhm, první polistopadový generální prokurátor, jenž do svého úřadu soustředil značnou část archivní dokumentace této Komise pro válečné zločiny, jak píše ve své II.knize na str.242 autor Stanislav Motl? A že tento Tibor Böhm měl na starosti tzv. rehabilitaci dr.Tisa?

A že předsedou Komise pro válečné zločiny byl pan Dr. Bohuslav Kučera, který toto vše potvrdil s tím, že archiv komise, která jej pracně budovala, byl rozchvácen - byly tam materiály o 700 zločincích!. Podle S.Motla se k věci vyjádřil i badatel Albert Mayer velmi nelichotivě - a tak, že archiv po záměrné účelové likvidaci byl vystrčen na chodbu příslušné instituce, a kdo si co chtěl vzít,to si vzal a dnes má archiv MV jen torzo (!). K tomu mohu připojit osobní vzpomínku na dr. Bohuslava Kučeru. Již za předlistopadového období nám jako příslušníkům socialistické strany na krajských setkáních v Brně osvětloval práci Komise, protože jsme se jako poškození rodinní příslušníci na stav této věci dotazovali. Několikrát nám sdělil, že Komise buduje archiv válečných německých zločinců. Tehdy jsme nepomysleli na to, jak ohavně se nástupník Československa zachová k této Komisi.

Co k tomu dodat?

Všichni poškození příslušníci rodin, kterým zahubili velkoněmečtí váleční zločinci (nešlo pouze o nacisty!) rodinné příslušníky by se měli spojit a podat hromadnou žalobu na Českou republiku pro zanedbání péče řádného hospodáře o archivy válečných zločinů, a pro zrušení Komise pro stíhání nacistických válečných zločinců.

Stále jsou nás tisíce poškozených rodin -a tady se stále jen melou zločiny a prohřešky estébáků a jejich společníků -a vůbec se  nezkoumají a neprezentují zločiny nacistů na našich rodinách a našich lidech. Jak chce tato společnost dospět k vyrovnání s minulostí, když se vůbec nedokázala ani vyrovnat s minulostí nacismu?

Jiří Jaroš Nickelli,

předseda HDK ČSBS Boskovice

autor je potomek oběti gestapa a příbuzný obětí Osvětimi a sekyrárny Pankrác

Zločin udavače sudetoněmce nebyl nikdy vyšetřen a dotyčný Tugemann uprchl do Německa.

Přílohy: reprofoto knih S.Motla s Usnesením vlády ČSSR o zrušení Komise pro válečné zločiny

Přílohy