Zmatek v německé politice.
Sociální demokraté pokračují v propadu
Dmitrij Sedov
15. února 2018
Strany, které v Německu nejsou schopny vytvořit koalici, začaly nečekaně ztrácet podporu voličů. CDU/CSU z 33,1 % na 29,5 % a SPD z 21 % na 16,5 %. Přitom Alternativa pro Německo (AfD) posílila na 15 %. Pokud bude vývoj takto pokračovat, může se vláda velké koalice změnit na menšinovou.
Velká koalice dosud není a voliči přitom ztrácejí v její efektivitu důvěru. Nejhůře si stojí SPD s jejími snahami „naskočit do cizí tramvaje“. Pokračuje v ní revolta mládežnického křídla. Sociálně demokratická mládež agituje bezpartijní vrstevníky ke vstupu do strany, aby se získalo co nejvíce hlasů proti dohodě s CDU/CSU. Hlasování uvnitř strany musí proběhnout korespondenčně počátkem března. Proti dohodě vystupuje i levicové křídlo strany, takže potvrzení dohody na mimořádném sjezdu strany je nejisté.
Zvláštní nevoli vyvolává rozporuplná politika bývalého předsedy SPD M. Schulze. Ten zpočátku nechtěl „nikdy více vstupovat do koalice s černými“ a poté najednou obrátil a dokonce chtěl v nové vládě křeslo vicekancléře a ministra zahraničí. Jenže reakce ve straně, zejména v zemských organizacích byla natolik odmítavá, že se okamžitě obou funkcí zřekl.
Nově jmenovaná předsedkyně SPD Andrea Nahlesová je osoba nevýrazná a v závažných politických střetech se neprojevila. Pro SPD by měla být poslední záchranou, ač důvody pro to nejsou vidět. Není to vůdce typu Williho Brandta. O její politické tváři není zatím co říci, mluví se o její schopnosti „pracovat v týmu“. Ve vládě Merkelové byla ministryní práce a sociálních věcí a po volbách 2017 vedla frakci SPD v Bundestagu. Pro její vedoucí funkci mluví heslo „Andrea Nahlesová zajistí klid ve straně“. Patrně se mezi vysokými stranickými funkcionáři nenašli takoví, kteří by byli ochotni nastoupit na místo Schulze. Problém velké koalice není ještě mimo hru a trvá riziko velkého fiaska. Potom bude přirozeně hlavním viníkem předseda strany. V takové situaci se objevila Nahlesová.
Dočasně jmenovaný předseda SPD Olaf Schulz, jehož mandát má trvat do sjezdu strany 22. dubna, říká, že osud dohody s „černými“ ještě není rozhodnut a „strana se hodlá po změně vedení vrátit k debatám o koaliční dohodě“. Prý to pomůže SPD získat zpět 30 % voličů. Takový stav lze považovat za chaos a ohledně velké koalice vyvolává skepsi.
Nový předseda bavorské vlády Markus Söder to vyjádřil: „Z jedné strany občané hledají úlevu při dosažení dohody mezi CDU/CSU a SPD. Z druhé strany však chaos u sociální demokracie vyvolává pochybnosti o tom, že se velká koalice udrží dlouhodobě.“ Své příznivce ztrácí i CDU/CSU, je potřeba si uvědomit, že ve prospěch AfD.
Německý Tagesspiegel píše, že strany kolem sebe chodí, jako by se nic nedělo. Uvádí: „Do kdy zůstane lidová strana lidovou? Průzkumy ukazují blížící se katastrofu. CDU/CSU a SPD neustále ztrácejí hlasy. Ale nejhorší teprve přijde. Relativně nejvíc ztrácí SPD se svými 460 tisíci členy, jíž brzy doženou pravicoví populisté AfD. Zde může být příkladem Itálie, kde k polarizaci již došlo dávno, a sociální demokraty tam je potřeba hledat se svíčkou. Zato pravicová i levicová populistická hnutí nabírají novou sílu. Pro naši zemi je to nové.“
Je zřejmé, že autor ví, že dřívější model německé demokracie s výraznými programy politických stran utrpěl fiasko. Realita v Itálii je taková, že různé politické síly jsou na jedné hromadě a nejsou orientované ani tak na programové cíle, jako na banální boj o moc. S takovými se „globálnímu řízení“ lehčeji pracuje.
Dosud není jasné, co se může stát, pokud se tradiční strany dostanou na druhou kolej. Zda se AfD v nejbližších letech stane druhou nejvlivnější stranou v zemi. Pokud sjezd SPD 22. dubna neukončí debatu o spolupráci s CDU/CSU, pravděpodobně ještě více klesne její vliv. K tomu, aby SPD ustoupila AfD, postačuje 1,5 % hlasů, o které přijde. Potom se AfD stane silou, bez které nebude možno dělat federální politiku. Stane se něco, co si federální politici nemohli představit ani v nejhorším snu. Budou muset spolupracovat s nenáviděnými a do včerejška marginálními pravicovými populisty. Situace připomíná závěrečný dokument Římského klubu pro rok 2017, který vyhlašuje potřebu změnit převládající způsob výroby ve světě i s jeho formující neoliberální ideologií. Není zde skutečná příčina chaosu v německé politice?
Převzato z Fondsk.ru
outsidermedia.cz