Ze Spolkového shromáždění sudetských Němců,

konaného ve dnech 26.-27. června 2021

(Shrnutí úvodního projevu O. Bachmanna)

„Krajan“ Bachmann začal popisem pro něho stěžejního zážitku. Při cestě do Chebska mu jeho otec nejenom ukázal vyvlastněný statek, ale rovněž s ním zavítal na pláň, kde mu ukázal hraniční kameny jejich polí.

To Oskara Bachmana přimělo k členství v Sudettenlandsmanschaftu (SL).  V roce 2015 zažil rozčarování, neboť plánované prohlášení nebylo doprovázeno žádnými kompenzacemi.

Za odpovídající by považoval, kdyby Češi byli do podpory SL přímo zapojeni.

Takto získanými prostředky by si mohli polepšit i „krajané“ s nepříliš vysokými penzemi.

Na konci své řeči Bachmann předložil krátké programové body:

1)     Sloučení v současnosti rozděleného SL na základě původních stanov. Přiklání se k hledání kompromisu, a to ve smyslu, že odpůrce stanov nelze nazývat „pravicovými extremisty“.

2)     Bojovat proti „Benešovým dekretům“ – a bude-li nezbytné – i s obrácením se na mezinárodní soudy.

3)     Češi musí být povoláni k zodpovědnosti vůči SL. Musí přispět k této činnosti svým dílem.  

WitikoBrief 3/2021, srpen, str. 8

Volně přeložil RR

Poznámka České národní listy:

K výše uvedenému prvnímu bodu – Pan Bachmann navrhuje sloučení v současnosti rozděleného „Sudetoněmeckého ladsmanšaftu“ (SL), a to na základě původních stanov.

Jak zní stěžení paragraf původních stanov SL?

§3 stanov Sudetoněmeckého landsmanšaftu zní takto:

"a) zachovat přes tři miliony sudetských Němců, kteří byli po druhé světové válce vyhnáni ze své vlasti v Čechách, na Moravě a v sudetském Slezsku, a rozptýleni po celém světě, a jejich potomky, jako politické, kulturní a sociální společenství, a hájit jejich záležitosti ve vlasti jakož i na územích, kde nyní žijí;'

b) spolupůsobit za spravedlivé národní a státní uspořádání, ve kterém budou celosvětově zažehnána vyhánění, vraždy národa nebo ,etnické čistky' a diskriminace, a kde bude zaručeno zejména právo na vlast, práva národních skupin a právo na sebeurčení pro všechny národy resp. národní skupiny;

c) prosazovat právní nárok na vlast, její znovuzískání a s tím spojené právo národní skupiny na sebeurčení;

d) hájit právo na navrácení resp. plnohodnotnou náhradu nebo odškodnění za zkonfiskovaný majetek sudetských Němců;

e) pečovat o krajany hospodářsky a sociálně;

f) pečovat o kulturní a myšlenkové dědictví vlasti jako součást německé a evropské kultury, toto podporovat a dále rozvíjet;

g) přispívat k porozumění mezi národy v Evropě na základě pravdy a práva, zejména k nastolení partnerských vztahů mezi Němci a Čechy".

***

„Válka o stanovy SL“ vedla k oddělení SL. Ackerman – Gemeinde a Seliger- Gemeinde od Witikobundu. Pod vůdcovskou taktovkou Posselta si odhlasovaly vynětí ze stanov tzv. práva na vlast a práva na navrácení jim konfiskovaného majetku nebo odškodnění za něj. Proti tomu se postavil Witikobund, další tzv. názorové společenství, jež s výše uvedenými AG a SG tvořilo SL. Boj o novelizaci stanov witikovci několikrát u soudu vyhráli. Nakonec však, asi v roce 2019, rejstříkový soud návrh posseltovců přijal a stanovy SL již neobsahují pasáž o navrácení majetku „sudetským Němcům“ nebo odškodnění za něj.

Přijetí tohoto bodu, jak jej navrhuje pan Bachmann, by znamenalo návrat do dřívějších dob, kdy Witikobund byl významnou složkou SL, spoluurčující další vývoj SL. Ani tento návrat se nekoná. Posseltovci mají vrch.

Přesto SL nadále blouzní o tom, že jeho původní vlastí je ČR, že je druhým státotvorným národem Česka a že s českým národem vytvoří federaci, v níž by landsmani nemohli být přehlasováni českou většinou. Nadto se opájí představou o tom, že by v čele nového složeného státu se střídali čeští a „sudetoněmečtí“ prezidenti.

K výše uvedenému druhému bodu: Pan Bachmann navrhuje boj proti tzv.Benešovým dekretům, a to případně i u mezinárodních soudů. Samozřejmě jde opět nejen o majetkové otázky, ale o mnohem více.

Argumentaci ponechme panu významnému našemu expertu Prof. dr. V. Pavlíček, CSc. výslovně uvádí: „Dekrety prezidenta republiky... vyjadřují diskontinuitu s nacistickým a od něho odvozeným protektorátním právním řádem prosazeným ve válce na našem území. Vyjadřují právo národa na odpor proti agresorovi. Upravovaly ve válce způsob obrany proti Německu a jeho spojencům, po válce postavily základy obnovy demokratického státu.... Německý právní řád naopak vychází z kontinuity s právním řádem a státností Německé říše jako celku.... Odsoudit nebo odmítnout dekrety by znamenalo postavit se na stanovisko legality a legitimity nacistického a protektorátního řádu, který byl dekrety prohlášen za nicotný a uznat, že odpor proti Německu byl nelegální a trestný. Něco takového by bylo v demokratické Evropě nemyslitelné...“ (Sborník Česko-německé vztahy: Česká stanoviska, vydal Kruh občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí, Praha 1998. str. 27).

Takže přijetím požadavku na zneplatění dekretů prezidenta republiky se dostáváme až k novému protektorátu. A to je pro nás zcela nepřijatelné.

K výše uvedenému třetímu bodu: )     „Češi musí být povoláni k zodpovědnosti vůči SL. Musí přispět k této činnosti svým dílem“, stoupá si na špičky pan Bachmann.

K tomuto požadavku jasně říkáme, že neexistuje ani jediné ustanovení mezinárodního práva, které by nás zavazovalo k nějakým finančním platbám SL.

Je to naopak Německo,které nám dosud nezaplatilo reparace ve výši několika bilionů korun. Jde asi o 10 bilionů korun, které nám Německo dluhuje. Zaplatit tento dluh se zřejmě nechystá.

Závěrem

Tzv. sudetoněmecká práva, která vůči nám SL uplatňuje, nemají žádný mezinárodně-právní základ. Proto neexistují.

Odmítáme si hrát se SL na hru o jeho právech vůči nám. Snad SL pochopí, že když žádná práva, která vůči nám uplatňují, neexistují, že se svými hrátkami tohoto druhu musí přestat, pokud nechce se stát směšným.

Ovšem je zde jedno nebezpečí. Naši germanofilové a sudetomilové, kteří hrají určující úlohu v některých politických stranách, budou zřejmě, ještě silněji než dosud, podporovat požadavky SL. Budou mluvit o morálce, o našich zločinech, tak jak to slyšíme již dnes, a za podpory médií hlavního proudu začnou o těchto „sudetoněmeckých právech“ se SL diskutovat, a to dokonce v době, kdy budou ve vládě. Pokud pátá kolona v republice se spojí s vnějšími německými silami, vše se může změnit. Můžeme i prohrát.

Posselt a jeho věrní již dlouho sledují, jaké zastoupení mají vůči nim přátelské politické strany v Poslaneckém sněmovně PČR a v Senátu s nadějí, že jednou společnou silou prosadí nejen „sudetoněmecké“, ale i německé požadavky. Ví proto, že v současné době je pro ně situace výhodná. Proto lze očekávat stále větší vnitřní i vnější tlaky, zaměřené na realizaci „sudeto“-německých požadavků.

Dr. O. Tuleškov