Dnes jsou právem na tapetě pan Tomáš Petříček, v současnosti ministr zahraničních věcí ČR, a pan Tomáš Jan Podivínský, velvyslanec ČR v Berlíně. O výkonech jmenovaných pánů bylo toho již řečeno hodně. Jistě se můžeme dočkat i dalších nemilých překvapení, zvláště od pana ministra Petříčka, který, jak se zdá, rád supluje vládu. Jejich celkové úlety, o kterých víme, jsou jistě vážné. Otázkou je, zda předčí „aktivity“ pana P. Bělobrádka, dřívějšího místopředsedy vlády ČR a předsedy KDU.

Ostatně posuďte sami. Pan Bělobrádek v době své funkční slávy také mluvil na sjezdu SL. Pro milé krajany, jak tzv. sudetské Němce oslovoval, byl také velmi milým krajanem. Jeho úvahy o „Sudetech“ byly již v oné době známé. Ve stručnosti si některé z nich připomeňme. A hned naplno. Pan Bělobrádek se prohlásil za „sudetského Čecha“. Zatím se tento termín nějak nevžil. Nehlásí se další „sudetští“ Češi, i když některé „naše představitele“, podle jejich chování a výroků, bychom za ně mohli považovat. Chybí jim snad dosud odvaha? Tyto skutečnosti však „našemu mysliteli“ neubírají na věhlasnosti.

Pan Bělobrádek taKÉ o „Sudetech“ mluvil a myslel. Rozdělil je na geografické a politické. K politickým „Sudetům“, zřejmě na základě vlastního rozhodnutí, přičlenil Šumavu a Brno. Myslitelská a novátorská činnost pana Bělobrádka se jistě uvedeným nevyčerpala. Ale zůstaňme u řečeného a uznejme, že jeho příspěvek k řešení „sudetoněmecké otázky“, i když není zcela originální, má propastnou hloubku.

Samostatnou kapitolou jsou výroky pana Daniela Hermana, tehdy ministra kultury, a nyní pozor, nikoliv bavorského či německého, ale ČR. O nich několik slov až příště.

Dr. O. Tuleškov