Západ nebo Východ?

Vlastimil Podracký

Zemanova kauza ohledně novičoku chápaná jako vstřícnost Rusku, otevírá dnes téměř nutně otázku, kam patříme a jaké je naše místo ve světě. Zeman byl zvolen většinou národa, není to tedy nějaká okrajová záležitost.

Jaká je orientace lidu?

  Jak se zdá, vyjma globalisticky orientovaných intelektuálů a ideologicky prozápadně zaměřené garnitury, jak dokázala volba prezidenta Zemana, lidem nevadí východní orientace, pokud je vysvětlována jako výhodná a přirozená. Ve skutečnosti konfrontace Západ – Východ vyhrocená není, vyhrocenou ji dělá propaganda. Myslím, že většina lidí cítí nepravdivost propagandy a reagují nějakým lehkým příklonem k Východu. Přesto si stále mnoho lidí připomíná rok 1968 a spojuje jej s dnešním Ruskem, což je sice nesmysl, ale stále působí.

  EU se diskredituje především v oblasti jakéhosi záporného příkladu jednání s muslimy, kteří dělají velké problémy, se kterými se západní režimy nedovedou poradit. Další diskreditace je v oblasti vnucování jakýchsi pro normální lid zbytečných a nesmyslných ideálů, které nazýváme neomarxistické, které chtějí udělat z muže a ženy stejného tvora, homosexuálům dávají větší práva než normálním lidem a relativizují konzervativní hodnoty rodiny, neváží si práce, podporují příživnictví apod. Ale vůbec, nějaký morální vzor na Západě vidět není a to ani v kultuře. Americké akce ve světě jsou stále více nepochopitelné a vypadají jako jednání kovboje, který napřed střílí a potom myslí. Pro běžného člověka je Západ vzorem snad jen ekonomickým statusem. Dotace z EU jsou ovšem dobré a proto nelze z EU vystoupit.

  Vyjma Ameriky a Anglie, západ nějakou srdeční záležitostí není. Američané se na Mnichovu nepodíleli a zasloužili se o zřízení našeho samostatného státu v r. 1918 a osvobození v r. 1945. Anglie bojovala proti nacistickému Německu a dovolovala našim odbojářům se toho zúčastnit. Jinak je ovšem historie vztahů ve střední Evropě přehlídkou odmítání, utlačování, nepřiznání státoprávních požadavků, válek, vyvražďování vesnic za druhé světové války. Co s tím?

  Bohužel se v lidu zahnízdily dva módy chování k nositelům moci: Jeden bych nazval okázale demonstrované vazalství (jakási opravdová rektrální projekce), druhý skrývané podrývání a pošilhávání po antitezi. Češi jsou opravdu „smějící se bestie“, jak nás nazval Heydrich. Chybí opravdové sebevědomí. Myslím, že je dost lidí, kteří kdysi okázale projevovali vazalství k SSSR a kteří dnes neméně okázale se vazalsky chovají k USA nebo EU. Je to v povaze člověka, není to ani tak věcí hlubšího přesvědčení, spíše jen přesvědčení o nutnosti vazalství (co by na to řekli soudruzi? co by na to řekli partneři na Západě?). Viditelné vazalství je především v hlavních médiích. Oslavy osvobození americkou armádou v Plzni jsou okázalé, včetně opečovávání veteránů, oslavy jinde se buď nemedializují, nebo vůbec nejsou, protože tam byla osvoboditelkou Rudá armáda a její oslava, byť skromná, by nemusela, podle představ vazalů, být donátory, dodavateli dotací a západním establishmentem brána příznivě. Pokud se něco zmíní, není možné v žádném případě vyslovit název osvoboditele, tedy SSSR. Všimněte si toho trapného vazalství!

   To samozřejmě přesvědčuje nevazaly, podrývače a smějící se bestie, aby zase příště volili lidi typu Zemana. Ten se nebojí říct pravdu. Konečně někdo ji říct musí, pokud ji neřekne nikdo z establishmentu, potom jsou tu ještě ruské weby.....

Vazalové nebo partneři?

  Není jen na nás, být součástí Západu. Západ nás musí přijmout se všemi našimi odchylkami, ať si o nich myslí cokoliv, jinak totiž nemůžeme my přijmout Západ jako rovnocenný partner. Pokud budeme poklonkovat, budeme vždy bráni jako vazalové, na které je možno dupnout. Pokud budeme svébytní, potom sice můžeme mít nějaké problémy, ale nakonec nás jako partnery vezmou. Vidíme, že Poláci, byť se považují hlasitě za součást Západu, se vzpříčili přizpůsobovat, a chtějí si zachovat svébytnost. U nás to není hlasité, ale je to vidět spíše jen na internetu a na chování lidí při volbách, poohlížení se po Východě. Neustálé tvrzení, že se špatně chováme a nejsme úplně západní, je jen metoda, jak si nás podřídit jejich verzi a úplně akceptovat jejich představy, pro ně výhodné a nás podřizující.

  Trapné je se podbízet a považovat jakýkoliv, byť sebemenší úsměv na Východ, za zradu. Takové podlézání znamená podřídit se bezpodmínečně verzím Západu, abdikovat na sebeprosazování. Tomu se staví Zeman svými provokacemi. Provokativní adorace Putinovských Nočních vlků je reakcí na vazalství a nedůstojné podlézání. Pokud by vazalství nebylo a vztahy by byly přirozené, nebyly by ani tyto provokace.

  Celá vazalská politika má dva směry. Jeden je americký, ve kterém se jedná o akceptaci americké politiky, kterou sice můžeme považovat za nepřesvědčivou, nicméně nás neohrožující, dovolující, abychom v jejím stínu nějak existovali nezávisle. Americký směr může být nebezpečný jen tím, že by nás zavedl do nějakého, pro nás nevýhodného a neakceptovatelného, válečného konfliktu. To bohudíky zatím nehrozí. Ale bude to tak stále? Bude nás stát z druhé strany oceánu, mající spoustu zájmů ve světě, stále hájit? A to i tam, kde se to úplně neslučuje s jeho zájmy? Bude nás hájit i proti nátlakům z EU?

  Druhý směr vazalské politiky je evropsko-marxistický, jinak řečeno globalistický, sledující vytvořit evropský superstát a usilující zatratit naše tradiční představy o samostatné existenci, navíc vnucující zhoubný neomarxismus. Odtud pochází ony subverze vystupující proti národnímu sebevědomí.

Hlavní vazalská témata

  Vazalské chování proniká celou mediální koncepcí, chování k osvoboditelům jsem už zmínil. Neustálá diskreditace Ruska a propaganda proti němu je sice kontraproduktivní, ale neviděl bych ji jako podstatnou.

  Horší je zpochybňování existence našeho státu a národa, zpochybňování našeho slovanského původu a naší nezávislé historie. Jak bychom asi vypadali, kdybychom přijali vazalské postavení? Myslím si, že podobně tomu, co nám vnucovali za nacistické okupace. Viz dále: 

 Cyrilometodějská byzantská mise byla zbytečnou bezvýznamnou akcí, dokonce nebezpečnou jedině správnému vyspělému a kulturnímu státu - Francké říši, zatímco Byzanc byla zaostalá a barbarská. Slovanský církevní jazyk je nepřípustný, protože nás zavádí k zaostalému Východu, tedy k tehdejší Byzanci a k nesmírně zločinnému a zaostalému Rusku. Sv. Václav náš stát poddal Německu. Karlova univerzita byla první německou univerzitou, česká nebyla, české písemnictví neexistovalo. Husité byli bořitelé klášterů a lupiči (Hus jakoby neexistoval). Bílá Hora byla naší záchranou (o Komenském se mlčí). České národní obrození bylo zbytečné, ztratili jsme možnost se zařadit do velkého a významného německého národa. Palacký byl podvodník, který překrucoval dějiny. Jirásek si vymýšlel nesmysly. Masaryk byl zrádce císaře a zločinec, který měl na svědomí miliony mrtvých, protože prodlužoval válku. Byl to nemanželský syn židovského obchodníka. Legionáři byli jen několik zrádců, většina Čechů hrdinně a obětavě bojovala za císaře; Švejk je nepravdivý příběh. První republika byla neproduktivním útvarem a Češi utlačovali jiné národy, byla diktátorská a nechala střílet do dělníků. Rozbití Rakouska, kterým je vinen český odboj, vedlo k druhé světové válce. Za německé okupace jsme se měli dobře, naši lidé měli zaměstnání a rádi pracovali pro německou armádu. Beneš byl zrádce, který odmítl bojovat a poddal se Mnichovskému diktátu. Spolčil se se zločinným Stalinem a mařil německou obranu Evropy proti bolševismu, poslal na říšského protektora teroristy, kteří ho zavraždili. Po válce vyhnal nevinné sudetské Němce, hlavně ty hodné babičky, které přece za nic nemohly.

  Obrovské německé zločiny za druhé světové války nezpůsobil německý stát a Němci jako národ, ale nacionalismus, který byl v celé Evropě. Proto se nesmí připustit český nacionalismus a každý jeho projev nutno v zárodku potlačit.

  Sovětský svaz způsobil rozpoutání války. Sovětská armáda nás neosvobodila, ale vyměnila jeden totalitní režim za jiný, sovětští vojáci nic jiného nedělali, než znásilňovali ženy a kradli (o jejich zásluhách na porážce nacismu se nemluví, jejich oběti se zatajují). Zločiny komunismu se stále připomínají, zločiny nacismu se připomínají jen v případě Židů jako odstrašující příklad „evropského nacionalismu“. O totální válce na východě, vyvraždění stovek vesnic, o plánech na likvidaci slovanských národů, se nemluví. ATD.

  Dobře to poslouchejme, to se budou učit naši potomci v evropském superstátu, pokud to připustíme a nezachováme si dostatek suverenity. Už to vrabci štěbetají na okraji střechy a některé věci jsou už pronášeny médii zcela vážně, ne jako legrace.

  Samozřejmě, že obrozenecký národně nadšený výklad je mnohdy přehnaný a je zapotřebí jeho korekce. Tou ovšem není snaha o nivelizaci naší národní vůle v dějinách a akceptace nepřátelského jednání jako dobra.

Závěr. Nezbytnost pokračovat v tradiční verzi našich dějin

  Je otázka, zda máme na výběr. Jakou máme volbu? Vazalové budou tvrdit, že není jiná než úplně podřízení, to konečně tvrdil kolaborant Moravec také. Druhou variantu mají jen katastrofickou: „To byste chtěli, aby zase přišla ruská vojska jako v r. 1968?“

  Ale ona je varianta jiná. Snažit se o co největší nezávislost. Tady prostě musíme zůstat takoví, jací jsme, včetně určitých východních prvků, včetně pravdivé verze našich dějin, ve které nemáme jinou možnost než pokračovat. Naše západní hodnoty chápat v Masarykově pojetí, které je jakýmsi vrcholem vývoje, nikoliv ty dnešní deformované neomarxistické. Hledání těch nejbližších přátel ve slovanských národech je naše tradice (mluvím o národech, ne o režimech), tu nemůžeme opouštět, stejně jako tradice jiné. Hodnotově jsme západní národ navázaný nejvíce na angloamerickou verzi a tento vzor můžeme ostatním předávat. Jsme v tomto jako slovanský národ jedineční.
  Havel si sice zaslouží úctu jako protikomunistický bojovník, ale bohužel byl pod vlivem globalismu a na naši národní Masarykovskou verzi demokracie nenavázal. Protože jsme se zbavili tradic, nejsme schopni se sjednotit, jsme stále v rozkolu a bezideovém plácání nesmyslů. Neomarxistické globalistické orientace se musíme zbavit, protože je zhoubná, neustálé pokusy nás předělat na něco jiného, než jsme, je zničující především pro nás (možná záměrně).

  Musíme zachránit naši verzi Masarykovské demokracie, která obsahuje určité prvky úcty k autoritám, a dopracovat ji pro naši dobu. Jedině postavením naší autority a navázáním na tradice se vyloučí pošilhávání po Putinovi. To nejsou schopny učinit diskreditované politické strany, které si říkají demokratické, ale ve skutečnosti využily svého postavení k obrovským zločinům (solární tunel, kauza OKD apod.), ze kterých se nechtějí zodpovídat a proto podrývají jakoukoliv jinou vládu. Musí vzniknout nová Masarykovská demokratická, nezatížená strana, založená na početném členství, bez donátorů a oligarchických peněz a zájmů. Samozřejmě, že musí potrestat zloděje státních peněz a mafiány, ale hlavně je pojmenovat a vyloučit z politiky jejich politické spojence.

  Můžeme toho dosáhnout ve spojení s okolními národy. Zachovat si svoji svébytnost a přesvědčit svět, že tak je to nejlepší i pro ně. Tady asi nebude problém s USA a Ruskem, ale s EU, které prosazuje převážně německou vůli. Nám nezbývá, než být sami sebou, chovat se sebevědomě a nezávisle. Myslím si, že Poláci a Maďaři nám v tom mohou být příkladem. Tím ovšem nemyslím dokonale akceptovat polský a maďarský postoj, ale jejich metodu jednání s mocnými dnešní doby.