Veledůstojný pane biskupe a vysoké duchovenstvo, velevážený pane ministerský předsedo, milý Markusi, velevážený pane velvyslanče, milý Tomáši, vážení čestní hosté, milí přátelé a krajané,

Tyto tři pojmy – „letnice“, „Řezno“ a „Sudetoněmecký den“ patří k sobě, což jsme během těch tří dnů pocítili. Letnice – začali jsme je dojemnou mší ke svatému duchu, který spojuje lidstvo. Sudetoněmecký den v Řeznu má své kořeny v pokřesťanštění dunajské oblasti. V raném středověku zda byla pokřtěna česká knížata. Řezno je dnes kamenem národnostního porozumění. Proto je i našim partnerským městem. My jsme národnostní skupina, naplněná evropským duchem, spojujícím národy. Našim symbolem je sv. Jan z Nepomuka. Jsme i skupinou v srdci Evropy, která byla trhána démony vlastního nacionalismu – vždy se má napřed začínat u vlastního prahu – ale v neposlední řadě i nacionalismem ostatních. Jako syn sudetského Němce a Štýřanky jsem zažil osudy dvou vyhnání. Jsem ale vděčný svým rodičům, že jsem doma neslyšel jediné zlé slovo o těch Češích, o těch Slovincích, jen nesčetná zlá slova o nacionalismu, který Evropu zničil a dnes opět rozvratem hrozí.

V řezenském biskupství leží i malé místo Konnersreuth, rodiště Terezy z Konnesreuthu. Tam dostal – v době mezi válkami přišedší protinábožensky a protikřesťansky založený novinář – od Terezy tolik podnětů ke smíru, že společně s Erichem z Waldburgu - Zielu založili časopis proti národnímu socialismu, který se již ve Výmarské republice pokusil zabránit hnědé moci. Byl jedním z prvních, který byl zabit v koncentračním táboře. Byl to Fritz Gerlich. Svůj časopis, bojovný orgán proti nacionalismu a nacionálsocialistickému totalismu, pojmenoval „Přímá cesta.“ To je, milí krajané, i naše cesta. Je to přímá cesta k jednotě. Žádné nacionalisty! Neakceptujeme extremisty ani zleva, ani zprava. Ale v okamžiku to vypadá tak, jako by se všichni společně snažili zničit to cenné, jež nám naši předkové zanechali: pochopení mezi národy a evropské sjednocení. Proto jsme byli pro vyznamenání Ch. Knoblochové, smělé bojovnici proti každé hře nacionalismu. Nacionalismus musíme brát vážně – v momentě se snaží tyto síly za pomoci zvenčí – ostatně jsou podporovány Kremlem, jak leví, tak pravicoví extremisté, hlavně nacionalistické a antievropské – rozvrátit vše, co mohou. Postavit se proti tomu – to je naše cesta.

Je tu však jedna přímá cesta, která vede k porozumění mezi národy, k dobrému sousedství, ke smíření, k evropské jednotě. Když půjdeme za tímto cílem – my, sudetští Němci, jsme tak od samotného vyhnání dělali a v posledních letech obzvláště intenzivně – pak přijdou opět ti velcí křiklouni a kritici a řeknou: „To je špatná cesta“ – milí krajané, Bůh píše i na křivých řádcích. Přímá cesta nemá devizi „A když nebudeš mým bratrem, tak Ti rozbiji lebku“, ale je cestou člověka ke člověku. Žít v míru, svobodě a důstojnosti lze jen tehdy, když takto budou žít i ti ostatní. Tomu nás naučila tvrdá a hořká historie. Proto, milí krajané, řekněme jasně: Chceme jít dál touto cestou – zprvu s mnoha hosty tohoto sudetoněmeckého dne, poté s vysokými státníky a politiky jako jsou D. Herman a P. Bělobrádek a jiní, a konečně s Tebou, milý Tomáši. To, co jsi dnes řekl, nebylo jen slovo přítele – velvyslanec vyslovil oficiální poselství českého státu. Děkujeme Ti za to! Vidíme, že jsme šli opravdu přímou cestou.

Jak to dál má pokračovat? Máme spoustu úkolů. Našim prvním velkým úkolem je naši společnou kulturu nejen pěstovat, ale i dále rozvíjet. Když se díváme na spoustu stánků a mnoho mladých Čechů, byli tu již včera, kteří obdivují části své vlastní historie a kultury, cítíme, že kultura je něco vážného, co odlišuje člověka od zvířete.

Našim velkým úkolem je společně kulturu českých zemí – Čechů, sudetských Němců a Židů, dále rozvíjet a předat dalším generacím. U toho nám velmi pomáhá svobodný stát Bavorsko svým patronátem.

Včera jsem řekl spolkovému ministru vnitra, že doufáme v brzkou aktivní angažovanost spolkové vlády v těchto otázkách tak, jak již činí Bavorsko. Říkám jasně: musíme se snažit, aby občané ČR – takových bude stále přibývat -, kteří se angažují pro takovou společnou kulturu, dostali nutnou podporu. D. Herman spolu s našim bývalým ministrem kultury, L. Spaniem, dovedli nás na cestu vedoucí k bavorsko-české kulturní dohodě, v jejímž centru stálo mnoho sudetoněmeckých záležitostí. To nesmí nyní zahynout! Tyto úmluvy musí pokračovat! K tomu patří i to, že četní partneři, které jsme našli a nacházíme v českých kulturních institucích, se nesmí stát obětí proměn, kdy by mohli být posláni jeden nebo druhý z netransparentních důvodů do pustiny. Ti, kteří s námi pracují na společné kultuře v tomto velkém politickém dílu, zasluhují podporu politiky.

Je tu další důležitý bod: musíme pečovat o dějinnou jednotu. Můj předchůdce Johann Böhm říkal vždy krásnou větu: „Existuje má pravda, Tvá pravda, ale je opravdová pravda“, pravda ve smyslu biskupa Voderholzera, který je velkým zastáncem čistého pojetí pravdy. O čistotu našich dějin musíme bojovat. Doufám, že se to podaří – v našem Sudetoněmeckém muzeu, které má být příštím rokem konečně otevřeno, a také i v jiných muzeích. Rád bych viděl někdy brzy Dům bavorských dějin zde a v Řezně. Bylo by to velmi chvályhodné. Musíme do médií, mezi mládež, musíme mezi žijící kulturní střet. Tam je naše místo.

Kromě dějin je tu ještě třetí oblast, ve které se musíme osvědčit. Je to zahraniční spolupráce. Zmínil jsme se o tom již včera, chci to však dnes zdůraznit: považuji za neúnosně, že 30 let po pádu železné opony, musíme cestovat do naší česko-moravsko-slezské domoviny po kolejích z 19. století, které se již více či méně rozpadají. Potřebujeme růst tohoto srdce Evropy – Bavorska a Čech, nejen na naší straně. Namířeno je do Berlína s podporou bavorského ministerského předsedy: potřebujeme dopravní infrastrukturu, vzdělávací spolupráci, spolupráci na otázkách, týkajících se okolního světa. Jsme na to připraveni. Milý Markusi, děkuji Ti za způsob, jak jsme byli vtaženi do politiky. Bylo samozřejmé, že jsme při prvních velkých cestách do Prahy byli u toho. Musí se vše toto rozšířit i na Berlín. Milý ministerský předsedo, sděl také institucím našeho svobodného státu i těm spolkovým: intenzivní spolupráce této národnostní skupiny na poli německo-české sousedské politiky nesmí zůstat jen jednodenní jepicí. Nesmí zůstat jen tím, co na počátku rozhodně prolomilo ledy. Musí se stát skutečností! Jsme rozhodnuti aktivně spolutvořit naši bavorskou a českou vlast.

Toto mne přivádí k společnému hodnotovému základu a k společnému právnímu fundamentu. Spolkový ministr vnitra a já jsme ve svých projevech mluvili o křesťanském mravním zákoně, o kterém se vždy vyjadřoval Franc Josef Strauss. Jak dnes ráno prohlásil biskup, tento mravní zákon je to jediné, co může Evropu spolu udržet.. My, jako křesťanská národnostní skupina, musíme pečovat o to, aby Evropa neměla měřítka hodnoty první, druhé, třetí a čtvrté třídy. Proto: stejná práva pro všechny. Žádné bezpráví. Společný boj proti bezpráví. Křesťanský obraz člověka, „lidská práva jsou nedotknutelná, je základem evropského práva. Proto musí být pozůstatky bezpráví vyhlazeny a každá jejich forma v zárodku zničena. Evropa vytrpěla dostatek bezpráví. Nikdy žádné vyhnání! Nikdy nacionalismus! Nikdy porušení práv! Místo toho společné právní sebevědomí. To potřebují všichni. Na silném právním uspořádání spolupracovat – to je také úkolem sudetských Němců.

K tomu přirozeně patří i práva národnostních skupin a menšin. Zde v Řezně na jejich ustanovení pracoval již před lety velký sudetský Němec, profesor Otto Kiminich. Byl jsem dlouhá léta v evropském parlamentu předsedou interpretační pracovní skupiny, zabývající se národnostními skupinami a otázkami menšin. Doufám, že budu v létě opět v evropském parlamentu; chci vám říci: nenechám se odlákat od boje, dokud opravdu nebude zavedeno právo národnostních skupin a menšin, o které my, sudetští Němci, desetiletí usilujeme. V této souvislosti sem patří i podpora německé menšiny v České republice, která dnes je tu zastoupena jejími oběma velkými spolky i jejich předsedy. – Irenou Novákovou a Martinem Dzinglem. Tito Němci z ČR, jichž je tu dnes hodně, jsou nedělitelnou součástí našeho společenství. Držíme na ně a oni zase na nás. Budeme se společně starat o to, aby tato Evropa, ve které tolik vytrpěli až do pádu železné opony a částečně ještě i po ní, byla lepším místem.

„Evropa“, řekl V. Havel ve své velké řeči před evropským parlamentem ve Štrasburku, kde jsem také byl přítomen, „musí být vlastí všech vlastí.“ Nechceme Evropu, která by byla byrokratickým molochem. To, co chceme, je Evropa federální. Evropský svaz, vlast všech vlastí, ve které každý region najde bezpečí pod společnou demokratickou střechou. Před volbami do evropského parlamentu jsme hodně cestoval.Nejčastější byly tyto otázky: „Čím se liší ta dnešní Evropa od europolitických debat v dřívějších desetiletí?“ Odpovídal jsem, že v dnešní Evropě nejde o EU nařízení o ohybu okurky, ale o vuřt. A tento svět je naše vnitřní a vnější bezpečí. Díváme-li se kolem sebe, vidíme Trumpy, Erdogany, Putiny, nacionalismus v Indii, vysídlování v Africe – chceme pro Afriku Marshallův plán – běžence, klimatické katastrofy. Nelze nevidět, že chceme-li jako Evropané vše přežít v tomto nebezpečném světě, musíme být zajedno.

Mnichov, kde bydlím, je největším sudetským městem; je zde i Sudetoněmecký dům. Připojíme se v této Evropě do silné demokratické společnosti. To se však může podařit jen tehdy, máme-li doma pořádek. K tomu nestačí jen právo a základní hodnoty, o kterých jsme mluvili. K tomu je zapotřebí dobré sousedství. Této Evropě hrozí, že se opět rozpadne na východní a západní část. Toto se může stát ale jen tehdy, když ztratíme střed. Takže, milí krajané, stejně tak jako Evropa, která potřebuje silný střed, ke kterému my patříme, i my jako Evropané potřebujeme střed.

Před 100 lety byla v tzv. Pařížských dohodách rozbita dunajská monarchie, ke které jsme patřili. Dnešní snahy o střední Evropu, kterém my podporujeme, nesmí vést k tomu, aby tato střední Evropa sama dovedla k protipólu a roztržce evropské jednoty; musí být silným motorem evropského sjednocení. Toto je historická mise, která spojuje Čechy a sudetské Němce. Všichni to ale ještě nepochopili. Proto se obracíme a chceme se přiblížit na tomto sudetoněmeckém dni k Česku, k stoleté vlasti Čechů a sudetských Němců. Budeme v tom pokračovat dále, geograficky či lidsky nebo politicky, až se jednoho dne stane to, o čem já sním: starosta jednoho českého nám zavolá a řekne: „Bude pro nás potěšením, aby se sudetoněmecký den konal u nás.“ Milí krajané, i proto má být Řezno znamením.

Pro České národní listy texty volně a kráceně přeložila Ing. arch. Nina Žečeva, Brno, 10.7.2019

Redakce: J. Skalský, připravil: dr. O. Tuleškov