Výhled

Marek Řezanka

Možná nás výhled z okna trochu tísní,

asi že temno z nebe dopadá

a nikde nezní tóny kompromisní,

jenom se kde kdo bojí o záda.

Nedivím se, že tento výhled leká,

proto již, jak je silně ponurý:

Nad celým světem prostírá se deka,

budoucnost nemá jasné kontury.

Někdo se radši schová za závěsy,

jiný se z okna zpříma zadívá.

Někoho šustot papíru víc děsí,

než velmi hlučný úder kladiva.

Pošmourně šedá do očí se tlačí,

až celou škálu barev přehluší.

Jsme méně lidmi – více počítači

s plejádou kláves, zato bez uší.

Každým dnem něco na kousky se tříští,

aniž to s někým více zahýbá.

Stále víc hodnot končí v propadlišti,

z prázdného „nic“ se stala záliba.

Přírodu žádný člověk neporobí.

Ničit ji? To je sebevražedné.

Pro velké zisky nám všem kopou hroby,

aniž kdo ony jámy zahlédne.

Bez světla v hlavách se nám nerozední,

bez lásky v srdci jsme si přítěží.

Ano, je na nás, jaký je den všední

a co kdo ze své mysli vytěží.

Na nás je, zda nás temno uspokojí,

nebo zda touha poznat převáží:

Jestli jsme schopni hledat cestu – svoji,

či zda nám ucpu ústa menáží…

Namluveno: http://www.muamarek.cz/files/mp3/vyhled.mp3

Milí čtenáři Národních listů,

Tímto Vám přeji pokud možno poklidně strávené svátky vánoční a v novém roce kromě nezbytného zdraví smysl života, vzájemnost a naději, že tristní stav, v němž se nyní nacházíme, můžeme společně zvrátit.

Mějte se co nejlépe a zdravím Vás,

Marek Řezanka