Vítězství

Mnoho z toho, co se odehrávalo kolem poledne 5. května 1945 v Praze, do zahraničí neproniklo. Živelným výbuchem povstání byli překvapeni i českoslovenští činitelé v Londýně, kteří měli přes radiostanici kapitána Nechanického spojení přímo k České národní radě (ČNR). První informaci však získali z odposlechové služby britské služby v Eaveshamu. Komunisté napevno počítali s tím, že celé Československo osvobodí Rudá armáda, která, jak řekl Klement Gottwald, „také neposiluje pozice buržoazie“. Generální štáb Rudé armády neměl jistotu, že americké jednotky nepřekročí dohodnutou demarkační linii. Generál Bradley 5. května na schůzce s maršálem Koněvem potvrdil dohodu, ale oficiální  odpověď od generála  Eisenhovera přišla až někdy 6. května. ČNR žádala československé činitele ve Velké Británii, aby pomoc pro Prahu přišla do poledne 6. května, jinak že bude situace kritická. Eisenhower se snažil co nejdříve přimět Dönitzovu vládu k podepsání bezpodmínečné kapitulace a aby německé vrchní velení okamžitě vydalo všem svým jednotkám rozkaz, aby o půlnoci z 8. na 9. května zastavily veškerou bojovou činnost. Časně ráno 7. května vydal generál Eisenhower rozkaz okamžitě zastavit veškeré útočné operace. Podřízeným velitelstvím nařídil odvést z východní fronty „co je možné“ a v případě nutnosti se probít přes linie Rudé armády.

Téhož dne opět zástupce ČNR Josef Kotrlý s s parlamentáři povstaleckého velitelství Bartoš vyjednávali s K. H. Frankem. Ten tvrdil, že se americké tanky vrátili do Plzně a Rusové jsou v nedohlednu. Že Schörner má za úkol dostat německé ženy do bezpečí. Že bude kapitulovat jen severoamerickým vojskům a žádal, aby se naše delegace odebrala k velitelství těchto vojsk a požadavkem, aby rychle obsadila Prahu. Pro tuto akci slíbil Frank všemožnou podporu. Naši parlamentáři především protestovali proti leteckému bombardování Prahy a vraždění civilního obyvatelstva, kterého se dopouštěly zejména jednotky zbraní SS. Generál Schörner zašel v 15 hodin 35 minut tak daleko, že nechal dokonce nepřímo dementovat oficiální prohlášení Dönitzovy vlády: „Zpráva vysílaná dnes v poledne nepřátelskou stanicí Flensburk, podle níž říšská vláda bezpodmínečně kapitulovala také Sovětskému svazu, neodpovídá skutečnosti. Je to pouze nepřátelská propaganda, snažící se u našeho vojska zlomit vůli k odporu. Říšská vláda zastavila boj jedině vůči západním mocnostem.“ V Praze se boje 7. května odpoledne vystupňovaly. Jednání ČNR v podvečer 7. května bylo rušné. Generál Kutlvašr odmítl jednání s K. H. Frankem, který „nedrží slovo“, a doporučoval vést rozhovory – vzhledem k remešské kapitulaci (při ní se generál Jodl zavázal zajistit zastavení vojenských akcí do 23 hodin dne 8. května) jen s německým velením. Konstatoval, že by bylo třeba sjednat nějaké krátké příměří, aby se pomohlo raněným na ulicích. Josef Smrkovský přednesl jeden ze svých pověstných plamenných projevů. Hovořil o tom, že teď, když se pražský lid znovu vzchopil k boji, není možné jej zradit. Žádal informovat v rozhlase o těžké situaci, odmítnout německou nabídku na společné jednání v Plzni, požádat spojence o leteckou podporu a dát na vědomí „cizině“, jak nás zklamali. Chvíli se pak diskutovalo o Kutlvašrově návrhu vyměnit německé ženy a děti za „případné ústupky v náš prospěch“. Ve 23 hodin 15 minut nechal generál Kutlwašr zveřejnit v rozhlasovém vysílání,  že Německo kapitulovalo před všemi mocnostmi, tedy i před Sovětským svazem. Že v průběhu 8. května mohou ještě pokračovat obranná opatření spojeneckých armád. Josef Smrkovský připravil bojovné prohlášení ČNR: „Ať žije boj, ať žije revoluce! Sláva pražským revolucionářům!. Sláva spojeneckým armádám! Sláva Rudé armádě!“

Naproti tomu generál Pückler s vědomím K. H. Franka i generála Toussainta sděloval armádě Střed: „Skupina Milovice a skupina Jörchel dosáhla vnitřního okraje města. Začíná boj o bloky domů … Podle dosavadních zkušeností pro nedostatek dělostřelectva a letecké podpory postup úspěšný pouze při vypálení bloků. České občanské krzhy by chtěly boj zastavit. Komunisté vedou a bojují. Počítají s Vlasovem. Pro noc nařízeno všem skupinám nasadit zápalné a trhací oddíly. Za úsvitu bojové skupiny zaútočí v úzké bitevní linii. Žádáme znovu silné nasazení letectva proti Václavskému náměstí – Příkopům. Rozptýlené letecké útoky z dnešního dne byly bezúčelné. Jde o to, vyvolat paniku a využít ji k útoku.“

Další jednání parlamentářů ČNR s Němci začalo kolem 11 hodiny 8. května dopoledne. Velitel pluku „Der Führer SS-Sturmbannführer Otto Weininger jednomu ze svých parlamentářů vysvětlil: „Rus postupuje rychlým pochodem od severu na Prahu. Není tu nikdo, kdo by ho třeba jen na jednu hodinu zadržel. Nezbývá nic jiného, než vyjednávat s Čechy, abychom se dostali na západ k Američanům.“ V 16 hodin odpoledne byl dokument podepsán. V části, kterou dodal generál Toussaint se přikazovalo: „Buďtež ihned zastaveny nepřátelské akce v Praze a okolí … Kdo rozkazu neuposlechne, bude volán k odpovědnosti.“

Ústup vypadal ve všech částech Prahy naprosto stejně. Nejdříve odjížděly motorizované jednotky a za nimi pochodovaly pěší útvary, které se mísily s hloučky německých uprchlíků. Dohodu o stažení německých jednotek z Prahy a jejího okolí nedodržel pouze svazek Wallenstein z benešovského cvičiště zbraní SS. Ještě večer pak zahájila přesun na Zbraslav, kam s sebou odvlekla i několik set rukojmí.

Brzy po půlnoci 9. května sovětské jednotky skutečně dorazily do Prahy. 63. gardová tanková brigáda Leljušenkovy armády, o hodinu později 69. mechanizovaná brigáda Rybalkovy armády. V Praze se bojovalo zejména v Dejvicích, kde sovětské tanky z chodu ničily ustupující německé kolony. Samopalníci pak za pomovi povstaleckých jednotek deobývali poslední objekty, ve kterých zbýbyly oddíly wehrmachtu a zbraní SS.

Výňatky z knihy – Stanislav Kokoška: Praha v květnu 1945 (Historie jednoho povstání), str. 185-217,  vydáno r. 2005 v Nakladatelství Lidové noviny, ISBN 80-7106-740-7